První lidický občan v mexických Lidicích

Mexiko, San Jerónimo-Lidice, 9. červen 2017

Předání medaile Lidic na pietním aktu
Předání medaile Lidic na pietním aktu

V Mexiku, které již 30. srpna 1942 přijalo jméno Lidice – jedná se o čtvrť v hlavním městě – San Jerónimo- Lidice, se každoročně pořádá pietní akt k výročí lidické tragédie. Letos se tohoto pietního aktu, u příležitosti 75. výročí vyhlazení Lidic, zúčastnil, na pozvání starosty čtvrti Magdalena Contrreras,pana J. Fernando Mercado Guaida, jeden z posledních přeživších vyhlazení českých Lidic pan Pavel Horešovský. Pietnímu aktu, který se konal 9. června 2017 na náměstí Roselanda, byl rovněž přítomenvelvyslanec České republiky v Mexiku. Pěvecký soubor, pod vedením paní Edny Gómez Ruiz, zazpíval českou hymnu a několik dalších českých písniček. Kromě účasti na pietním aktu, byl pan Horešovský přijat na Českém velvyslanectví, dále panem starostou a zúčastnil se besedy na univerzitě v Toluce.

Pavel Horešovský

Velvyslanec ČR v Mexiku Lubomír Hladík a Pavel Horešovský
Velvyslanec ČR v Mexiku Lubomír Hladík a Pavel Horešovský
Pavel Horešovský a starosta J. Fernando Mercado Guaida
Pavel Horešovský a starosta J. Fernando Mercado Guaida

Připomínat a nezpochybňovat minulost, znělo v Ležákách

Ležáky, 25. červen 2017

Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice
Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice

     V sobotu 24. 6. 2017 uplynulo 75 let ode dne, kdy něměčtí nacisté vypálili a vyhladili obec Ležáky jako odvetu za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic. Celkem zavraždili 52 obyvatel této obce. Nacistické běsnění si v neděli připomněly na místě tisíce lidí. S hlavním projevem vystoupila 1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Zdůraznila, že je nutné pracovat především s mladými lidmi a připomínat jim to, co se v Ležákách událo. „Připomínat jim to nikoliv jako dávnou a uzavřenou část historie, ale jako událost, která měla a má smysl pro naši historii a jejíž důsledky pociťujeme dodnes.“ 

Pietního aktu se zúčastnili ministři Pavel Bělobrádek a Jan Chvojka, poslanci, senátoři a zástupci diplomaticékého sboru, státní správy a samosprávy. Mezi návštěvníky akce byly i sestry Šťulíkovy, které jediné vyvraždění vesnice jako malé přežily. Nacisté vyhladili Ležáky kvůli zjištění, že v Anglii vycvičení parašutisté z Ležáků udržovali vysílačkou Libuše spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Odbojovou síť na Pardubicku udal nacistům parašutista Karel Čurda. Nacisté 24. června v Pardubicích popravili 34 dospělých obyvatel obce, dalších sedm lidí z Ležáků a více než 40 spolupracovníků parašutistů nacisté zastřelili 25. června a 2. července 1942. Třináct dětí z Ležáků odvlekli, 11 jich zavraždili v plynovém voze v polském Chelmnu.

      Za OV ČSBS Lidice se pietního aktu zúčastnili bratři a sestry Pavel Horešovský, Marie Štrougalová, manželé Klánovi, Jana Bobošíková a Zdeněk Pešek, kterému děkujeme za fotografie. Se závěrečným projevem vystoupil předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička. Plné znění projevu přinášíme zde:

Vážené dámy a pánové, vážení hosté, sestry a bratři!

Ležáky, tato už přes sedm desetiletí neexistující vesnička, na jejímž původním území jsme se dnes sešli, vyvražděná a vypálená oddíly SS a gestapa jako tvrdý kolektivní trest za spolupráci

Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS
Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS

některých jejích obyvatel s londýnským odbojem, se – spolu s Lidicemi – stala symbolem utrpení našeho národa v období německé okupace.

O tragédii druhé světové války, okupace, zločinech nacistů se již dlouhá desetiletí hovoří, připomínají se na stovkách pietních shromáždění. Přesto se obávám, že se stává stále obtížnějším odkaz těchto událostí a míst v povědomí lidé udržet. Přes velký počet věnců každoročně kladených na pietní místa a přes tam pronášené slavnostní projevy ubývá jaksi porozumění tomu, o co tehdy vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti, jaké byly příčiny a jaké důsledky těch či oněch chvil těžkých let 2. světové války.

Nacistický teror, zločiny a fanatický odpor, který fašisté do poslední chvíle války kladli, násilně ukončily tisícileté soužití Čechů a Němců v českých zemích a zbořily složitě budovanou důvěru a ochotu k jeho pokračování. Odsun německého obyvatelstva z našich zemí byl logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin. A nelze se k tomu vracet a nelze akt odsunu nijak zpochybňovat! To vzkazuji především vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu, odkud jsou často slyšet právě ona zpochybňující slova, která jezdí poslouchat členové české vlády, členové křesťanské strany! Důrazně proti tomu náš Český svaz bojovníků za svobodu protestuje! Nesmíme zapomenout na to, co se u nás – ale i na mnoha jiných místech Evropy – v době II. světové války dělo!

Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě, místopředseda OV ČSBS Lidice
Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě, místopředseda OV ČSBS Lidice

Jsou to právě Ležáky, Lidice ale i další, mnoho pietních míst jsem v minulých dnech a týdnech opět navštívil, kde si vždy silně uvědomím náš společný občanský závazek udržet a dalším generacím předat náš svobodný stát, za nějž vděčíme mnoha obětem tehdejší přetěžké doby. Dnešní svět je ve srovnání s tím, co prožívaly generace před námi, bezpečnější jen zdánlivě. Buďme proto svorní a odhodlaní a mějme úctu ke svobodě a k naší mnohdy i velmi těžké historii. Jenom tak může naše země a my s ní společně obstát. Mějme to prosím na paměti.

Děkuji Vám za pozornost.

Za odvážnými vojáky a vlastenci

Senice, 24. června 2017

Pomník odvážným vlastencům v Senicích
Pomník odvážným vlastencům v Senicích

Příběh legendární výsadkové operační skupiny Silver A znovu ožil v sobotu v Senicích. Pietní a vzpomínková slavnost Pocta statečným připomněla 75. výročí úspěšného působení skupiny v okupované vlasti, ale bohužel i její tragický konec. Pietního aktu se zúčastnila řada významných hostů, nechyběli mezi nimi příbuzní výsadkářů a pozvání přijalo i několik válečných veteránů. Lze například uvést generála Emila Bočka, který jako pilot čs. 310. stíhací perutě RAF bojoval za 2. světové války v Anglii proti německým protivníkům. Přítomni byli též vysocí ústavní činitelé a představitelé státní správy a samosprávy. Za ÚV ČSBS položil věnec 1. místopředseda bratr Emil Kulfánek. Pietní kytici přidala i předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková.

Je to už 75 let kdy tři odvážní parašutisté – nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a četař Jiří Potůček seskočili na Pardubicku do nejistoty, tmy a zimy. Rozkaz zněl: koordinovat domácí a zahraniční protifašistický odboj a jeho akce. Tři muži ve věku 22, 25 a 27 let úkol splnili. Propojili české odbojáře s Londýnem a přispěli k úspěšnému atentátu na německého říšského protektora Heidricha. Za svou odvahu zaplatili vojáci Bartoš, Valčík a Potůček životem. Nacisté vyvraždili jejich rodiny, přátelé i všechny, kteří jim pomáhali. V krvi a plamenech se koupaly obce Lidice i Ležáky.

Ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek
Ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek

Jsem přesvědčená, že vojáci, kteří před 75 lety seskočili na Pardubicku, měli srdce naplněná odvahou a láskou ke své zemi. A domnívám se, že ve svých srdcích kromě odvahy a lásky opatrovali také naději. Museli pevně věřit, že na území ovládaném nacisty žijí čeští vlastenci, kteří jim pomohou při jejich obtížné misi. Že se v podrobené a ponížené zemi najdou lidé, kteří přemohou strach a postaví se na stranu svobody, demokracie a lidské důstojnosti. To se také stalo. Po bok parašutistů se nepostavili bájní blaničtí rytíři, ale čeští vlastenci, kterým nebyl osud naší země lhostejný. A právě tento vzkaz – tedy že i v těch nejhorších chvílích nesmíme propadat beznaději a musíme věřit v sílu a odvahu lidského ducha, je součást jejich odkazu. Věřme tedy v sebe, věřme v nás, v občany České republiky, věřme, že kdykoliv v případě ohrožení naší země se opět objeví lidé, kteří bez zaváhání obují boty odvahy statečných mužů a žen, kterým dnes vzdáváme úctu.

Generál Emil Boček
Generál Emil Boček

Souhlasím s tvrzením, že národ, který zapomene na svoji minulost, je odsouzen prožít ji znovu. Abychom odkaz obětí boje za naši svobodu nepromarnili, je nutné neustále připomínat, co předcházelo vzniku druhé světové války. Je třeba opakovat, že zdrojem největšího světového kolapsu lidského ducha byl německý nacismus i rozpínavá politika velmocí, že to byly pokrytecké klapky na očích našich spojenců, že to bylo nedodržování mezinárodních dohod i mediální manipulace a propaganda. Je třeba připomínat, že u zrodu vyhlazovacích táborů, vypálených obcí, pokusů na dětech a dalších zvěrstev stál rasismus, nacionalismus, nesnášenlivost, strach o vlastní pohodlí, lhostejnost a netečnost k tomu, co se děje u sousedů. A jak známo, historie se může opravdu opakovat, pokud se z ní nepoučíme.

Hrdinům s úctou
Hrdinům s úctou

Od matek je odtrhli, otce jim zavraždili

P6163333Praha, 16. června 2017

Dne 16. června přeživší lidické děti v doprovodu ředitelky Památníku Lidice Mgr. Martiny Lehmannové, a pracovníků PL Jaroslava Taubera a Jitky Procházkové, navštívily v Praze místa, spjatá s lidickou tragédií. Delegace navšívila nejprve Thomayerovu nemocnici v Krči, kde osm nejmenších dětí po vyhlazení obce německými nacisty v roce 1942 nedobrovolně strávilo dva a půl roku svého ranného života, poté co byli jejich otcové zastřeleni a matky odvlečeny do koncentračních táborů. Poté se delegace zastavila v Dykově ulici, kde se v roce 1942 narodilo ženám, odvlečeným z Lidic, šest dětí, z nichž pouze dvě zůstaly naživu. Dalším místem piety bylo štrašnické krematorium, kde je uložen popel 26 lidických občanů, zastřelených nacisty v Kobylisích. Cestu po místech tragických událostí zakončila pieta na střelnici v Kobylisích. Na všech místech byly položeny květiny a minutou ticha uctěna památka¨nevinných obětí německé nacistické perzekuce. Pietní akt se konal za podpory OV ČSSB Lidice, OÚ Lidice a Památníku Lidice.

Lidické děti narozené v roce 1942.

V letošním roce se dožívá 75 let osm dětí, které měly to štěstí, že přežily lidickou tragédii. Před 75 lety, 10. června 1942, nacisté vypálili obec Lidice, muže postříleli, děti odtrhli od matek, matky poslali do koncentračních táborů.  Na osmdesát lidických dětí nacisté zavraždili ve vyhlazovacím táboře  v polském Chelmnu, několik dětí poslali na poněmčení. Od matek byla odtržena i bezbranná miminka, kterým bylo sotva pár týdnů. V roce 1942 se lidickým občanům narodilo celkem čtrnáct dětí. Do 10. června 1942 (den, kdy nacisté obec vypálili) se jich narodilo sedm. Šest dětí se poté narodilo v tajném oddělení gestapa pro uvězněné české těhotné ženy v Dykově ulici v Praze na Vinohradech a jedno v koncentračním táboře Ravensbrück. Válku přežilo pouze osm z těchto dětí. Jeden kojenec přišel o život za nevyjasněných okolností, jeden novorozenec byl hned po narození usmrcen.  Osud čtyř novorozenců není dodnes znám, mohli být usmrceni nebo dáni k poněmčení. Z osmi dětí, které zůstaly naživu, se setkalo s maminkami pouze šest. Matky přeživších lidických dětí Jiřího Pitína a Jiřího Milera zahynuly v koncentračním táboře.

Děti narozené v roce 1942 před vypálením obce:

František Černý se narodil 17. ledna 1942 a zemřel 2. července téhož roku v Praze, důvody úmrtí nejsou známy.

Veronika Hanfová, provdaná Rýmonová se narodila 22. ledna 1942, žije v Praze.

Josef Minařík se narodil 28. ledna 1942, zemřel v roce 2007.

Jiří  Miler se narodil 21. února 1942, bydlí v Jesenici u Prahy

Libuše Müllerová, provdaná Součková se narodila 16. března 1942, žije v Lidicích.

Jiří Pitín se narodil 23. dubna 1942, žije v Praze.

Pavel Horešovský se narodil 25. května 1942 jako poslední dítě před lidickou tragédii, žije v Lidicích.

Tyto děti, které nedosáhly jednoho roku, tehdy kojenci, z nichž nejstaršímu bylo necelých pět měsíců a nejmladšímu 16 dní, byly orazítkovány na levém zápěstí číslem a 13. června německým Červeným křížem předány do Zemské porodnice a Ústavu pro péči o dítě v Praze II. Karlova ulice. Zde pobývaly do konce roku 1942. 1. ledna 1943 byly přemístěny do německého dětského útulku Masarykových domovů v Praze v Krči. Maminky těchto sedmi dětí byly převezeny do koncentračního tábora Terezín a po měsíčním věznění byly deportovány do koncentračního tábora Ravensbrück za ostatními lidickými ženami. Dalších sedm dětí se narodilo lidickým ženám po vypálení Lidic. Šest v pražském ústavu v Praze, Dykově ulici č. 20 na Vinohradech, kam byly převezeny tehdy těhotné lidické ženy. Z těchto dětí zůstaly naživu pouze dvě, Věra Müllerová (dnes Jana Hanzlíková) a Jaroslav Korecký (dnes Jiří Korecký- Kříž). Tyto dvě děti byly předány do dětského útulku v Praze-Krči k ostatním lidickým dětem, kde se dočkaly konce války. Jejich matky skončily v koncentračním táboře Ravensbrück a vrátily se. O dalších čtyřech dětech, které se narodily v Dykově ulici, Věnceslavě Kohlíčkové, Karlu Hanžlovi, Marii Peškové a Anně Strakové, dodnes nikdo neví, co se s nimi stalo. Sedmé dítě se narodilo v koncentračním táboře Ravensbrück paní Františce Hroníkové a ihned po porodu bylo ve vedlejší místnosti usmrceno.

Osmi dětem, které v Krči nedobrovolně strávily dva roky svého života, byla 10. června roku 2010 odhalena pamětní deska v Thomayerově nemocnici na pavilonu G, která připomíná jejich pobyt v tomto pavilonu.

P6163319 P6163326 P6163319 - kopie P6163315 P6163322

Lidičtí si připomněli hrůzy války v Ravensbrücku

SRN, Ravensbrück, 13.-14. 6. 2017

Přeživší lidické děti - Jiří Korecký, Pavel Horešovský, Veronika Rýmonová, Jiří Pitín v areálu koncentračního tábora Ravensbrück
Přeživší lidické děti – Jiří Korecký, Pavel Horešovský, Veronika Rýmonová, Jiří Pitín v areálu koncentračního tábora Ravensbrück

     OV ČSBS Lidice a OÚ Lidice uspořádaly ve dnech 13. – 14. června dvoudenní zájezd do německého koncentračního tábora Ravensbrück, kde byla 14. června položením květin a minutou ticha uctěna památka lidických žen, které tam nedobrovolně strávily tři roky svého života. Cestou do koncentračního tábora byla delegace složená z přeživších lidických dětí, příbuzných zavražděných obětí, lidických občanů i studentů z kladenského gymnázia přijata na velvyslanectví České republiky v Berlíně, kde se setkala s velvyslancem Tomášem Podivínským. Účastníci zájezdu se dále zastavili u radnice v Reinickendorfu, kde byla položena kytice k záhonu růží, které byly vysazeny na památku lidických žen. Zde byli přivítáni starostou a členy skupiny Arbeitskreis Politische Bildung.

     Návštěva koncentračního tábora Ravensbrück se letos konala v souvislosti se smutným 75. výročím vypálení obce Lidice německými nacisty. Srdečně děkujeme všem, kteří se podíleli na jejím finančním zajištění – jmenovitě společnostem Lamer a Aktia, Odborové radě Poldi Kladno, OÚ Lidice a Janě Bobošíkové. Dále děkujeme panu Martinu Homolovi ze společnosti Abcphoto za výstižnou a citlivou fotodokumentaci návštěvy koncentračního tábora. Zcela mimořádný dík a velké ocenění pak náleží bratru Pavlovi Horešovskému, přeživšímu lidickému dítěti a místopředsedovi OV ČSBS Lidice, který celý zájezd zorganizoval a bez jehož iniciativy, nadšení a neúnavné práce by se zájezd neuskutečnil. Svědčí o tom i první ohlasy, které rovněž přinášíme.

Pieta u zdi koncentračního tábora Ravensbrück
Pieta u zdi koncentračního tábora Ravensbrück

Vážený pane Horešovský.

Děkujeme Vám za pozvání a za skvělou organizaci zájezdu do KT Ravensbrücku. Během návštěvy tábora a při prohlídce nové muzejní expozice jsme silně vnímali příkoří a zoufalství, které bylo všudy přítomné a loučili jsme se vzpomínkou a vhozením růží do jezera.
Zároveň během cesty jsme zažili krásná přátelská setkání s významnými projevy vzácných osobností a vynikajícím překladem na důležitých a památných místech.
Jsou to prožitky, které se nesmazatelně vryjí do paměti.
S úctou
Klánovi

Lidičtí v Ravensbrücku, foto Marin Homola

Lidice budou žít!

Mexiko, San Jerónimo-Lidice, 9. červen 2017

Invitacion Checo Lidice 2017 (1)_Stránka_2Přinášíme text projevu pana J. Fernando Mercado Guaida, starosty čtvrti Magdalena Contrreras, se kterým vystoupil za přítomnosti Pavla Horešovského, přeživšího lidického dítěte, na pietní vzpomínce v Lidicích v Mexiku.

Velmi dobrý den všem a díky za přítomnost v dnešním dopoledni.
10. června 1942 byl svět svědkem jednoho z hlavních barbarských činů druhé světové války. V prvních hodinách tohoto fatálního dne nejdestruktivnější lidské emoce nenávisti, vzteku a touhy po pomstě se spustily po krátkém telegramu, který zněl: „Rozkaz vůdce. Lidice budou zničeny do základů a muži zastřeleni.“ O několik hodin později, za svítání bylo 192 mužů zastřeleno zatímco 196 žen a více než 80 chlapců a dívek převezeno do koncentračních táborů a jejich domy spáleny. I když tato tragédie nebyla první ani poslední během druhé světové války, vyznačovala se formou, s jakou byla pojata a politickým zaměřením: poslat vzkaz hrůzy tehdejšímu Československu a tím celému světu. Akt brutální propagandy zvýrazněný větou, dle historiků pronesenou Hitlerem: „Lidice zemřou navždy.“
Ale ještě že v temnotách lidského barbarství vždy probleskuje světlo naděje. Příkladem tohoto jsou dvě osobnosti, které chci připomenout v tento dnešní den, abych vyjádřil několik zamyšlení. První z nich, německý filozof Ernst Bloch, který před začátkem války žil v Praze, věnoval jedno ze svých hlavních děl, napsaném v letech krátce po konfliktu, přesně naději. O ní řekl, že ve svém díle se nevzdává, je zaměřena k úspěchu a ne nezdaru. Je nad strachem a není pasivní jako tento … její vliv pramení z ní samé, aby dala prostor lidem místo útisku a rozumí se, že činnost proti životní úzkosti a manipulaci strachu je dílo proti jeho šiřitelům. Přesně v tomto duchu se projevila akce druhé osobnosti, kterou chci toto dopoledne připomenout, anglického lékaře Barnettta Strosse, který žil a pracoval s horníky v oblasti Lidic, když se dozvěděl o tragédii, replikoval deklaraci Hitlera: Lidice budou žít! Toto heslo bylo základem akce „Shall Live“ zahájené v září roku 1942, během které Stross propagoval solidaritu britských horníků se svými druhy zavražděnými v Lidicích s cílem shromáždit prostředky na obnovu vesnice a dosažení spravedlnosti po konci války.
Nicméně, naděje jako obrana před strachem a výzva k solidaritě nebyla výhradně v Evropě. Mnoho národů na celém světě, když se dozvědělo o tom, co se stalo, se připojilo svým hlasem a prohlásilo: Lidice budou žít! Jednota a solidarita mezinárodní společnosti s malou vesnicí, kterou nacionální socialismus proměnil v popel jako akt teroru a propagandy rozšířil svá semínka po světě a oživil desetkrát více jednotu lidí s jejím jménem a mnoho míst v Americe. V Brazílii, USA, Čile, Venezuele, Panamě a samozřejmě v Mexiku se název Lidice stal naší součástí.
Takto se před 75 lety jedno z tradičních míst mexického hlavního města s bohatou historií mělo tu čest podělit se o název bratrské vesnice z druhé strany Atlantiku, o které jsme věděli málo ale od které jsme se časem naučili a proměnili v součást naší vlastní historie. San Jerónimo Aculco se proměnilo v symbol solidarity Mexika s našimi českými bratry a připojili Lidice jako druhé jméno a 10. června se každoročně scházíme na tomto místě, abychom uctili oběti a přeživší jako by byly naše.
Ale tento rok je výjimečný, protože kromě toho, že jsme se zde znovu sešli za účasti jeho excelence, velvyslance České republiky v Mexiku nás tentokrát doprovází jeden z posledních přeživších vyhlazení českých Lidic, pan Pavel Horešovský. Se kterým nám bylo ctí hovořit v uplynulých dnech a seznámit se s jeho osudem a zamyslet se nad tím, co zanechali lidstvu ti, co zažili před 75 lety během války. Dát tvář a jméno naději v dobách neblahých, které se nám dnes zdají vzdálené, nesmí být zapomenuto.

Dámy a pánové,
dnes svět žije v nejisté době, nabývá síly netolerance, diskriminace a násilí na mnoha místech, ale přesto vždy zůstává možnost změny směru, historie života Pavla nám umožňuje vědět, že jak říkal Julio Cortázar „naděje patří k životu, je to sám život bránící se“, a proto musíme usilovat, aby jiný svět byl možný. Lidice žijí a budou žít v našich srdcích v Mexiku a v Magdalena Contrreras.
Velmi děkuji.

Srdce nám plakalo…

Kladno, 12. červen 2017
V pondělí 12. 6. proběhla v kladenském gymnáziu pietní vzpomínka na poslední společné okamžiky lidických žen a dětí, které zde strávily před tím, než byly děti povražděny nebo dány na poněmčení a ženy byly odvlečeny do koncentračních táborů. Od těchto hrůzných událostí letos uplynulo 75 let. Vzpomínku pod názvem Malý pietní akt k uctění památky lidických žen a dětí, každoročně organizuje místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský jako přeživší lidické dítě. Přinášíme reakci členů naší organizace, manželů Klánových. Sestra Sylvie Klánová je dcerou sochařky Marie Uchytilové, autorky Sousoší lidických dětí.
pozvanka

Vážený pane Horešovský.
Děkujeme Vám za pozvání a bylo nám velkou ctí účastnit se vzpomínky na poslední společné dny lidických žen a jejich dětí přímo v tělocvičně kladenského gymnázia. Srdce nám plakalo a mozek se opět zdráhal uvěřit bezpráví, které se zde přihodilo. Nejpůsobivější uctění památky hlubokým tichem a v hlavě se odvíjela bezmoc a zoufalství lidických žen a dětí před sedmdesáti pěti lety. Přeživší lidické děti stály v místě, kde byly održeny od svých matek s květinou a poctou a vzpomínkou na své bližní. Nesmírně silné a smutné!
Uctění památky lidických žen a dětí pokračovalo položením věnců a květin od lidických přeživších a významných přítomných osobností k soše Lidické matky od akademické sochařky Marie Uchytilové a hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Jermanová přednesla emotivní projev k těmto tíživým událostem, které je zapodtřebí stále připomínat, aby se už nikdy neopakovaly!
Po několikerém zastavení u památných míst jsme se v Lidicích poklonili památce lidických dětí u jejich sousoší od akademické sochařky Marie Uchytilové s položením květin a věnce s nápisem: Lidické ženy a děti nezapomenou.

Poslední zastavení bylo u pamětní desky věnované lidickým ženám, které Lidickou tragédii nepřežily.
S úctou
Klánovi z Plzně

Dne 10. června 1942 v ranních hodinách bylo do kladenské reálky přivezeno 196 žen a 98 dětí, které tam spolu prožily tři dny, než byly děti ženám odebrány. Většina matek již své děti nikdy neviděla. Ženy byly transportovány do koncentračního tábora Ravensbrücku a sedm dětí do jednoho roku, nejmladšímu bylo čtrnáct dní a nejstaršímu pět měsíců, bylo převezeno do Prahy. Již v kladenské reálce byly vybrány tři děti na tzv. převýchovu. Ostatní děti byly odvezeny do Lodže. Tam bylo vybráno dalších sedm dětí na náležitou převýchovu. Zbylých 82 dětí bylo na začátku července 1942 ve vyhlazovacím táboře Chelmno usmrceno v plynových autech. Po lidické tragédii se narodilo ještě sedm dětí, šest dětí v Praze v Dykově ulici, o osudu dalších čtyř se dodnes neví. Sedmé dítě se narodilo v říjnu roku 1942 v KT Ravensbrück a bylo okamžitě usmrceno. Po válce se zpět do vlasti a Lidic vrátilo 143 žen a 17 dětí. Lidická tragédie si vyžádala celkem 340 obětí, tj. včetně 173 mužů popravených na zahradě Horákova statku v Lidicích a 26 občanů zastřelených 16. června v Praze- Kobylisích. A proto se vždy 10. června zde scházíme, abychom položením kytičky a chvilkou ticha uctili památku nevinných obětí. Tohoto pietního aktu se zúčastňují nejen přeživší lidické tragédie, ale i jejich rodinní příslušníci a širší veřejnost.

Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice a přeživší lidické dítě

Pietní akt na kladenském gymnáziu objektivem pana Josefa Seiferta. Za fotografie děkujeme.

Lidická oběť pomohla porazit nacistické zlo

Lidice, 10. června 2017

DSC_3098V sobotu 10. 6. si v Lidicích připomněly stovky lidí smutné 75. výročí vyhlazení obce německými nacisty. Pietního aktu se účastnily i ženy a děti, které vypálení Lidic přežily. Z vysokých ústavních činitelů se piety zúčastnili ministr kultury Daniel Hermann, 1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská a místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip, přítomni byli členové diplomatického sboru, řady společenských organizací i zástupci samospráv vypálených obcí. Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová, která pietní akt moderovala, v projevu připomněla historický i současný kontext lidické tragédie: „Tři čtvrtě století po hrůzné události se však ve světě stále dějí zločiny proti lidskosti a symbol Lidice dostává stále obecnější význam.” S hlavním projevem piety vystoupila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, která zdůraznila význam usmrcení zastupujícího velkoněmeckého říšského protektora Reinharda Heydricha pro ukončení II. světové války: „O smrti Heydricha nehovořme, prosím, jako o atentátu, o slovu, které evokuje kriminální čin. Byl to útok, byl to hrdinský útok.“ Pravidelným spolupořadatelem pietního aktu je ČSBS. Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička ve svém vystoupení důrazně varoval před ztrátou historické paměti a úcty k hrdinům. Jeho vystoupení přinášéme zde:

Vážení hosté, dámy a pánové, sestry a bratři!

Historie se velmi často odehrává v symbolech – a  naše české Lidice jsou takovým symbolem. Pomohly světu otevřít oči, dříve než se staly známými hrůzy koncentračních táborů. Odhalily děsivou podstatu nacismu. Po Lidicích uznaly západní země onu ostudnou a pro náš národ tak ponižující Mnichovskou dohodu za neplatnou. Lidé po celém světě přejmenovávali své domovské obce, i děti byly křtěny tím líbezným jménem Lidice. Obec Lidice se stala trvalým a srozumitelným odkazem našich dějin. Není znakem smrti, ale života: náš národ žije a bude žít.

Systematická likvidace českého národa byla pozastavena útokem na Heydricha, jenž je dodnes považován za jeden nejvýznamnějších činů odboje proti fašismu v rámci 2. světové války, Ano, za tímto zásadním politicko-vojenským rozhodnutím, a jak těžké muselo být pro ty odpovědné, následovaly Lidice, Ležáky, popraviště, koncentráky – ale co by se stalo, kdyby k atentátu nedošlo? Jak by vysoce inteligentní Heydrich využil svých schopností v dalším válečném čase?  Obětí z řad českého národa by přibývalo a jeho osud by nebyl nijak méně tragický. Nacistické zlo bylo potřeba porazit, a Lidice v tom boji pomohly. Strašlivě zaplatily, ale pomohly. Proto je třeba nezapomínat, proto je třeba dbát, aby toto místo – Lidice –  bylo pietním místem nejen Evropy, ale i celého světa.

Připomínáme si i mnohá další pietní místa, čas konce 2. světové války. Vše se ale stává jakousi oficialitou, bez většího zájmu těch, kterým jednou tuto zem, naši Evropu, předáme. Dětem a vnukům.

Starosta jisté pražské městské části, na jehož území je jeden z významných pomníků Pražského povstání, na dotaz, proč na pietě u tohoto pomníku nejsou přítomni žáci a studenti škol, řekl, že jejich ředitelé nechtějí svůj dorost na piety posílat. On sám jim to nemůže nařídit, nanejvýše diskrétně doporučit. Tak potom chtějme něco připomínat a učit naše nejmladší hrdosti na to, co dokázali jejich stateční předci. Co tedy ve škole učí ředitelé takových škol, kteří „nechtějí posílat děti na pietní setkání?“ Vždyť přece oni ředitelé prošli nějakým výběrovým řízením, někdo je do funkcí jmenoval – i citovaný starosta. Jaká tedy je jeho práce. A jak kontroluje, co žáky na školách v jeho městské části vlastně učí? Cokoliv asi. A jak snadno se v hlavách dětí dají narýsovat čáry jiné. Prosté a jednoduché. Že třeba nakonec žádná válka nebyla? A že všechno je – a byla – jednom taková velká počítačová hra? 

Skláníme se před památkou obětí lidické tragédie s jedním slovem – prostým a obyčejným – nezapomene! Naše generace určitě ne. A pokud nám budou síly stačit, mír uhlídáme! Je to ostatně základní povinností nejen nás občanů, ale i politické reprezentace, kterou si jako občané České republiky volíme, a na podzim tohoto roku do Poslanecké sněmovny znovu volit budeme. A jako voliči se samozřejmě budeme svých politiků ptát…

Za fotografie děkujeme členovi ČSBS Lidice bratrovi Pavlu Peškovi

Připojujeme fotogalerii z letošního pietního aktu.

Pavel Horešovský oslavil jubileum a odletěl do mexických Lidic

Lidice, 25. 5. 2017

Pavel HorešovskýDne 25. května 2017 oslavil významné životní jubileum bratr Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice a poslední lidické dítě, narozené v roce 1942 před lidickou tragédií. Pavlu Horešovskému k jeho 75. narozeninám gratulovali představitelé obce Lidice a OV ČSBS. Na milém setkání u bratra Horešovského se nejen vzpomínalo, ale také hovořilo o nejbližších dnech. Pavel Horešovský, jako lidický pamětník a jako člověk, který se dlohodobě zasazuje o to, aby památka lidické tragédie nevyhasla a aktivně pracuje na uchování historické pravdy, odletěl následující den do Mexika, kde se zúčastní řady setkání a besed. Pavel Horešovský bude také 9. června 2017 spolu s představiteli českého velvyslanectví osobně přítomen pietní vzpomínce v mexických Lidicích, městské části Mexico City, která přijala po roce 1942 jméno Lidice, by se tak podílela na uchování trvalé vzpomínky na vyhlazení obce. Bratr Horešovský odcestoval do Mexika na pozvání paní Edny Ruig, předsedkyně České asociace T.G. Masaryka a pana J. Fernando Mercado Guaida, starosty městské části La Magdalena Contreras, na jejímž území se mexické Lidice nacházejí.

Cartel Encuentro con P. Horesovsky

Invitacion Checo Lidice 2017 (1)_Stránka_1

Invitacion Checo Lidice 2017 (1)_Stránka_2

ČSBS připomněl významná výročí

Václav Klaus na vzpomínkovém večeru
Václav Klaus, Český svaz bojovníků za svobodu, Staroměstská radnice, Brožíkova síň, Praha, 25. května 2017.

Praha, 25. května 2017

Ve čtvrtek 25. květny 2017 proběhl v Brožíkově síni na Staroměstské radnici v Praze vzpomínkový večer u příležitosti 133. výročí narození Edvarda Beneše a 75. výročí atentátu na Reinharda Heydricha. Akci zorganizova Český svaz bojovníků za svobodu pod záštitou primátorky hlavního města Prahy paní Adriany Krnáčové. S hlavním projevem vystoupil prezident ČR pan Václav Klaus. Znění projevu přinášíme se svolením Institutu Václava Klause.

Václav Klaus: Vystoupení na Vzpomínkovém večeru o Edvardu Benešovi pro Český svaz bojovníků za svobodu
Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

děkuji za pozvání na dnešní večer. Opravdu si ho vážím. Rád vzpomínám i na Vámi organizovaný loňský 28. říjen na Vítkově. Moc přeji Vašemu svazu, aby i nadále úspěšně pokračoval ve svém velmi specifickém poslání – připomínáním minulosti bojovat za dnešní svobodu.

K dnešnímu setkání jste vybrali dvě důležitá výročí, vzpomínku na narození prezidenta Edvarda Beneše a připomenutí atentátu na Heydricha. Dovolte mi k oběma těmto tématům říci pár slov.

O prezidentu Edvardu Benešovi, jehož 133. výročí narození nastane za tři dny, v neděli 28. května, už bylo řečeno téměř všechno, ale přesto si v názorech na něj s mnohými nerozumíme. Pro mne byl Edvard Beneš klíčovou osobností našich moderních dějin. Dovolím si to říci ještě silněji: spor o jeho politiku, dílo a odkaz je sporem o státnost, suverenitu a svobodu našeho národa. Vím dobře, že by to někteří naši spoluobčané takto jednoznačně neřekli, ale předpokládám, že Vy ano.

V našem institutu jsme před rokem vydali sborník s názvem Edvard Beneš: 80 let od volby prezidentem, ve kterém jsme se pokusili vyslovit se k tomu podrobněji. Přinesl jsem Vám jako dárek 50 exemplářů tohoto sborníku.

Je třeba, abychom byli konzistentní. Nemohu se smířit s tím, jak nekriticky je u nás v polistopadové éře adorován prezident Masaryk a s jak přísnou kritikou až nenávistí je napadán odkaz jeho spolubojovníka a nástupce prezidenta Beneše. Je to zlé, mylné, zavádějící, nedůstojné. Je to – bohužel – typicky české.

Byl to Beneš, kdo velmi nesamozřejmou Masarykovu ideu české (tehdy československé) samostatnosti v roce 1919 prosadil na Pařížské mírové konferenci. Byl to Beneš, kdo ji jako ministr zahraničí fakticky uváděl v život. Byl to on, kdo byl v polovině 30. let jako hlava státu konfrontován s důsledky závažných slabin vnitřního uspořádání a mezinárodního postavení tzv. První republiky, které nebyly nové. Byly zřejmé od prvních chvil samostatného Československa. Byl to on, kdo – přes všechny obtíže a složitosti, které nastaly během druhé světové války a v průběhu následného poválečného vývoje – dokázal zajistit existenci českého národního státu v jeho historických hranicích. Naši nepřátelé mu to nikdy neodpustili.

Stále se opakující sny o tom, co by bylo, kdyby se Beneš zachoval jinak – s nevysloveným dodatkem, že my všichni ostatní bychom se mohli chovat tak, jak jsme se chovali – jsou dětinské. Jsou navíc zcela ahistorické. Naše opakovaně vznikající selhání nelze svádět na Beneše. I tzv. Druhá republika už probíhala bez něho a na své tehdejší jednání nemůžeme být pyšní. Pláč koruny české Václava Černého nám to připomněl zcela jasně. A nejen to. Naše geografické postavení ve střední Evropě, naše relativní početní slabost, naše tehdejší vnitřní rozpolcenost – jak česko-slovenská, tak česko-německá – byly a zůstávají dodnes realitou. Proto nelze současně vzývat Masaryka a zatracovat Beneše.

V těchto dnech si připomínáme i 75. výročí nejvýznamnější odbojové akce proti nacistické okupaci na našem území – atentátu na Heydricha. Tento příklad bojového hrdinství, vlastenectví a odvahy, v tehdejší Evropě mimořádný, je rovněž spojen se jménem prezidenta Beneše, který o akci našich parašutistů rozhodl.

Byl si vědom toho, že Reinhardu Heydrichovi v uskutečňování německých plánů náleželo významné místo. Atentát na něho ukázal světu – a to v době, kdy Němci na frontách v celé Evropě stále ještě vítězili –, že i špičky nacistického režimu budou potrestány a že se Češi s okupací své vlasti nesmířili.

Pro Edvarda Beneše bylo rozhodnutí o atentátu velmi těžké. Věděl, že jsou mnohá pro i proti. Atentát měl nesporný pozitivní efekt, ale jeho cena se ukázala být díky brutalitě německých okupantů vysoká. Nezkoušejme to hodnotit dnes s výhodou odstupu 75 let. Nemáme na to nárok. Nebyli jsme u toho.

Pokoušejme se o něco jiného. Dívejme se dopředu. Všímejme si, že se z nacistických zločinů jejich neustálým politicky korektním omíláním téměř vytratil jejich skutečný obsah. Nepřetržitě opakovanými televizními kvazi-dokumenty skuteční pachatelé těchto zločinů kamsi zmizeli, zbyl pouze všudypřítomný Hitler, který jakoby sňal všechny hříchy Německa a Němců. To nesmíme dopustit. Příčin bylo daleko více, a proto je i poučení z tohoto období daleko větší.

Trivializací a nadměrnou personifikací dějin se často ztrácí jejich podstata. Zapomíná se, že konkrétní zločiny nacistů byly projevem a důsledkem jejich grandiózních – s plným rozmyslem dělaných a širokou podporu majících – plánů na přestavbu Evropy a světa: na změnu etnických poměrů na kontinentě, na vytvoření nové, sjednocené Evropy (pod německým vedením), na zkonstruování nového člověka, nového Evropana, atd. Nejen Židé, ale ani Češi a příslušníci mnoha dalších národů v těchto plánech neměli místo. Záměry tohoto typu jsou věčné a začínají být větším nebezpečím a větší hrozbou i pro dnešek než všechny bizarnosti nacistických pohlavárů. Neuchvacujme se proto výlučně nebo dominantně konkrétními osobami. Vždy jde o obecnější jevy. Osoby jsou zaměnitelné.

Dnes, s odstupem desítek let, se může současným generacím zdát, že atentát, heydrichiáda, okupace a válka jsou pouhými historickými příběhy o hrdinství a odvaze, něco na způsob akčních filmů, které s dnešní realitou nemají nic společného. Naši spoluobčané nechtějí vidět, že mnohé z představ, které vyvolaly minulé tragédie, ožívají i v současnosti a že jsou znovu ve hře – sice jinými prostředky a pod pozměněnými hesly. Ale neméně důkladně a neméně systematicky. A s obdobným cílem.

Znovu jde o „novou Evropu“, o nového člověka, o odstranění národů (tentokrát pokud možno všech), o experimenty s lidmi a na lidech. Znovu se zastírají skutečné cíle, lže se a manipuluje. Budoucnost Evropy, jak ji známe a chceme zachovat, proto vůbec není zajištěna, stejně jako místo českého státu v ní. Znovu se vracejí dilemata, před nimiž stál prezident Beneš – jak zajistit existenci našeho státu a národa v podmínkách, které nejsou a nikdy nebudou příznivé.

Proto jsou pohled do historie, inspirace z ní čerpaná a příklad hrdinství a odvahy našich předků tak důležité i dnes. Jsem rád, že nám to Svaz bojovníků za svobodu trvale připomíná.

Terezínská tryzna 2017

Terezín, 21. 5. 2017

SDIM2306 V neděli 21. 5. 2017 proběhla na Národním hřbitově v Terezíně Terezínská tryzna,  každoroční pietní a vzpomínková slavnost k uctění památky obětí zdejší nacistické perzekuce během druhé světové války. Terezínské tryzny se zúčastnili pamětníci, příbuzní obětí, ústavní činitelé, zástupci státní správy, samosprávy, významných společenských institucí a diplomatického sboru. Spolupořadatelem akce je kromě samotného Památníku Terezín také město Terezín, Ministerstvo kultury ČR, Český svaz bojovníků za svobodu, Ústecký kraj, a další spolky a společenské instituce. S projevy vystoupili předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka a předseda ČSBS Jaroslav Vodička, zazněly židovská i křesťanská modlitba. Společný věnec obce Lidice a ČSBS Lidice položila předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková. Atmosféru Terezínské tryzny zachycují forografie pana Zdeňka Peška, velkého příznivce Lidic.

 

Lidičtí si připomněli 72. výročí konce II. světové války

Lidice, 8. května 2017

Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a místotarosta obce Lidice Tomáš Skála
Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a místostarosta obce Lidice Tomáš Skála

 V Den vítězství v pondělí 8. května uctili občané Lidic 72. výročí konce II. světové války. Ke společné vzpomínce je pozvaly Obecní úřad Lidice spolu s OV ČSBS Lidice. Akce se zúčastnili také zástupci oddílu Zálesáci ze Střediska Junák Stráž Lidic Buštěhrad. Od obecního úřadu se zúčastnění v 10 hodin odebrali ke společnému hrobu lidických mužů, kde proběhl pietní akt. Věnec položil Tomáš Skála, místostarosta Lidic, společně s Pavlem Horešovským, místopředsedou OV ČSBS Lidice. Místostarosta Tomáš Skála v krátkém proslovu  připomněl význam oslav konce II. světové války a poděkoval přítomným za účast. Za fotografie děkujeme Bohumilu Kučerovi.

Lidičtí si připomněli 72. výročí konce II. světové války
Lidičtí si připomněli 72. výročí konce II. světové války
Členové Junáka u hrobu Lidických mužů
Členové Junáka u hrobu Lidických mužů
Pieta k 72. výročí konce II. světové války
Pieta k 72. výročí konce II. světové války

Pozvánka na Malý pietní akt u uctění památky lidických žen a dětí

Lidice, 30. 4. 2017

OV ČSBS Lidice zve u příležitosti 75. výročí lidické tragédie do kladenského gymnázia na malý pietní akt. V letošním roce se uskuteční vyjímečně v pondělí 12. června v 8 hodin, tedy nikoliv 10. 6. jak bylo doposud obvyklé. Důvodem je skutečnost, že smutné datum 10. 6. připadá v letošním roce na sobotu, kdy se koná pietní vzpomínka na vyhlazení obce Lidice přímo v Lidicích.

pozvanka    Dne 10. června 1942 v ranních hodinách bylo do kladenské reálky přivezeno 196 žen a 98 dětí, které tam spolu prožily tři dny, než byly děti ženám odebrány. Většina matek již své děti nikdy neviděla. Ženy byly transportovány do koncentračního tábora Ravensbrücku a sedm dětí do jednoho roku, nejmladšímu bylo čtrnáct dní a nejstaršímu pět měsíců, bylo převezeno do Prahy. Již v kladenské reálce byly vybrány tři děti na tzv. převýchovu. Ostatní děti byly odvezeny do Lodže. Tam bylo vybráno dalších sedm dětí na náležitou převýchovu. Zbylých 82 dětí bylo na začátku července 1942 ve vyhlazovacím táboře Chelmno usmrceno v plynových autech. Po lidické tragédii se narodilo ještě sedm dětí, šest dětí v Praze v Dykově ulici, o osudu dalších čtyř se dodnes neví. Sedmé dítě se narodilo v říjnu roku 1942 v KT Ravensbrück a bylo okamžitě usmrceno. Po válce se zpět do vlasti a Lidic vrátilo 143 žen a 17 dětí. Lidická tragédie si vyžádala celkem 340 obětí, tj. včetně 173 mužů popravených na zahradě Horákova statku v Lidicích a 26 občanů zastřelených 16. června v Praze- Kobylisích. A proto se vždy 10. června zde scházíme, abychom položením kytičky a chvilkou ticha uctili památku nevinných obětí. Tohoto pietního aktu se zúčastňují nejen přeživší lidické tragédie, ale i jejich rodinní příslušníci a širší veřejnost.

Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice a přeživší lidické dítě

Novou ředitelkou Památníku Lidice bude Mgr. Martina Lehmannová

Praha, MKČR, 23. 3. 2017

Ministr kultury Daniel Herman dnes přijal budoucí ředitelku Památníku Lidice Mgr. Martinu Lehmannovou, která se funkce ujme 1. dubna 2017. OV ČSBS Lidice Mgr. Lehmannové blahopřeje k vítězství ve výběrovém řízení a těší se na spolupráci.

Martina Lehmannova, zdroj Asociace muzeí a galerií ČR
Martina Lehmannova, zdroj Asociace muzeí a galerií ČR

Mgr. Martina Lehmannová po studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v institucích umělecky i historicky zaměřených. V Moravské galerii v Brně i v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze se odborně i organizačně podílela na přípravě řady stálých expozic a tuzemských i mezinárodních výstavních projektů, je autorkou odborných i populárních publikací s uměleckou i historickou tematikou. S odbornou činností Památníku Lidice se postupně blíže seznamovala již od roku 2004 v rámci participace s odbornými subjekty, dále pak z pozice členky Českého výboru ICOM, v roce 2015 z pozice jeho předsedkyně.

Blahopřeji budoucí paní ředitelce k této pozici. Její práce bude náročná – povede významnou paměťovou instituci, jejíž historie má kořeny v obrovské tragédii, ale jejíž budoucnost je jedním z nesmírně důležitých kamínků mozaiky kultury připomínání pro současné i budoucí generace,“ uvedl Daniel Herman.

Posláním Památníku Lidice je péče o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení obce Lidice a utrpení jejích občanů, kteří se dne 10. června 1942 stali obětí nacistického násilí, a zachování jména obce Lidice jako celosvětového symbolu obětí válečných zločinů. Areál Lidic byl prohlášen kulturní památkou 3. března 1962, 16. srpna 1995 byl nařízením vlády prohlášen za národní kulturní památku.

Novodobá historie památníku započala v roce 2001, kdy Ministerstvo kultury zřídilo k 31. prosinci 2000 příspěvkovou organizaci Památník Lidice, jejíž prioritou bylo obnovení péče o historické objekty a areál národní kulturní památky, jež byla v porevolučních letech zanedbána.

V roce 2003 byl obnoven Růžový sad a proběhla rekonstrukce Lidické galerie, kam byla po dokončení přemístěna Lidická sbírka moderního umění. V červnu téhož roku se do památníku opět vrátila Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice, která se každoročně koná v prostorách Lidické galerie. V roce 2004 byla po úpravách veřejnosti zpřístupněna zahrada přiléhající ke galerii. Ve stejném roce došlo v areálu muzea k obnově Aleje Dr. Sira Barnetta Strosse. U příležitosti 64. výročí lidické tragédie v červnu 2006 byla ve zrekonstruované budově muzea otevřena multimediální expozice s názvem A nevinní byli vinni… V dubnu 2008 proběhla rekonstrukce objektu Pod Tribunou, kde byly posléze otevřeny vzdělávací středisko pro mládež a badatelna. Dále byl zakoupen původní rodinný dům přiléhající k objektu galerie, aby v něm mohla být zřízena expozice o budování nových Lidic a jejich poválečné bytové kultuře. Široká nabídka vzdělávacích seminářů a programů, soutěží výtvarných, kulturních i sportovních, to vše již řadu let k náplni činnosti Památníku Lidice neodmyslitelně patří a je zárukou trvalého zájmu mladé generace o toto významné místo naší moderní historie.

Převzato z webu Ministerstva kutury ČR

Před 78 lety obsadili němečtí nacisté naší zemi

Lidice, 15. března 2017
Německý vpád do českých zemi, zdroj: Wikipedia
Německý vpád do českých zemi, zdroj: Wikipedia

Dnes uplynulo 78 let od tragického momentu historie České republiky. Začala německá okupace Čech, Moravy a Slezska. Do země vstoupila vojska německých nacistů. Souhlasím s tvrzením, že národ, který zapomene na svoji minulost, je odsouzen prožít ji znovu. Abychom odkaz obětí boje za naši svobodu nepromarnili, je nutné neustále připomínat, co předcházelo vzniku druhé světové války. Je třeba opakovat, že zdrojem největšího světového kolapsu lidského ducha byl německý nacismus i rozpínavá politika velmocí, že to byly pokrytecké klapky na očích našich spojenců, že to bylo nedodržování mezinárodních dohod i mediální manipulace a propaganda. Je třeba připomínat, že u zrodu vyhlazovacích táborů, vypálených obcí, pokusů na dětech a dalších zvěrstev stál rasismus, nacionalismus, nesnášenlivost, strach o vlastní pohodlí, lhostejnost a netečnost k tomu, co se děje u sousedů. A jak známo, historie se může opravdu opakovat, pokud se z ní nepoučíme.

Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice

 

 

Poslední rozloučení s Václavem Hanfem

Kladno, 25. 2. 2017
Smuteční kytice od přeživších lidických dětí a ČSBS LidiceV sobotu 25. 2. 2017 proběhlo v Kladně poslední rozloučení s panem Vácavem Hanfem, který jako osmiletý chlapec přežil  v roce 1942 vypálení Lidic německými nacisty. Se smutečním projevem na pohřbu vystoupil bývalý ředitel Památníku Lidice pan Milouš Červencl. S bratrem Hanfem se dále rozloučili Marie Štrougalová, Anna Kovačíková, Marie Šupíková, Veronika Kellerová, Ladislava Šilhová, Tomáš Skála, Pavel Horešovský, Věra Čepelová a Renáta Hanzlíková. Bratr Václav Hanf se nebránil o svých často velmi tvrdých zkušenostech vyprávět. Byl přesvědčený, že je potřeba historické události připomínat, aby se nemohly opakovat. Čest jeho památce!

Za Václavem Hanfem

Lidice, 19. 2. 2017

Václav Hanf
Václav Hanf

Ve věku nedožitých 83. narozenin zemřel bratr Václav Hanf, přeživší lidické dítě, který prošel sběrným táborem, poněmčením i německým trestným táborem. Čest jeho památce. Václav Hanf končil druhou třídu, když nacisté vypálili Lidice. Otce Václava Hanfa nacisté okažitě popravili s ostaními lidickými muži. Z kladenského gymnázia, kde ho odtrhli od matky, putoval do nacisty obsazené polské Lodže a následně do dětského domova, kde dostal jméno Hans Joachim Strauss a byl dán k poněmčení. Začátkem roku 1943 nastoupil cestu třemi tábory Hitlerjugend. Dostal nové jméno – Jan Wenzel. Po porážce nacistického Německa byl Hanf převezen do sběrného tábora u Salzburku, kde ho 23. prosince 1945 objevila Josefina Napravilová, s jejíž pomocí se vrátil zpět do Československa. Jeho matka Anna Hanfová zahynula v německém koncentračním táboře Ravensbrück.

Celý životní příběh Václava Hanfa přinášíme zde

Blahopřejeme Veronice Rýmonové

Blahopřejeme Veronice Rýmonové

Praha – Slivenec, 22. 1. 2017

Věra Rýmonová
Věra Rýmonová

Dnes oslavila 75. narozeniny sestra Veronika Rýmonová, roz. Hanfová. Za ČSBS Lidice sestře Věře blahopřáli Pavel Horešovský a Marie Štrougalová z OV ČSBS. Sestra Veronika Rýmonová je lidické dítě, které přežilo vyvraždění a vypálení Lidic. Veronika Rýmonová se narodila v kladenské porodnici 22. ledna 1942. Lidickou tragédii a vše, co následovalo, nemohla samozřejmě jako půlroční kojenec vnímat. Při internaci lidických žen a dětí v reálném gymnáziu v Kladně byla oddělena od matky, kterou nacisté poslali do koncentračního tábora. Veronika Rýmonová byla držena v izolaci nejprve v budově bývalého Vysokého učení technického v Resslově ulici u Karlova náměstí v Praze, později v Zemské nemocnici na Karlově v Praze, a nakonec v sirotčinci v rámci nemocnice v Praze-Krči. Přesto se během utajených návštěv příbuzenstva podařilo pořídit několik fotografických snímků. Za Veronikou chodila teta Volfová z otcovy strany. Životní příběh sestry Rýmonové přinášíme zde.

Pavel Horešovský, Věra Rýmonová, Marie Štrougalová
Pavel Horešovský, Věra Rýmonová, Marie Štrougalová

Silver A v paměti tří generací

Pardubice, 10. 1. 2017

Květinové dary hrdinům Silver A každý rok přibývají
Květinové dary hrdinům Silver A každý rok přibývají

Dnes proběhlo v Pardubicích už deváté setkání pamětníků paravýsadku Silver A, ležácké tragédie, pardubického odboje a jejich potomků. Zúčastnili se ho nejvyšší ústavní činitelé, představitelé Pardubického kraje i města Pardubice, starostové vypálených obcí, čelní představitelelé ČSBS i ČSoL. Za ČSBS Lidice byli přítomni manželé Klánovi, Marie Štrougalová, Veronika Kellerová, Pavel Horešovský a Jana Bobošíková. Předsedkyně OV ČSBS Lidice vystoupila s projevem, jehoz znění přinášíme.

        Dobrý den, vážení pamětníci a pozůstalí, vážení vysocí ústavní činitele, zástupci státní správy a samosprávy, dámy a pánové, bratři a sestry.

s-uctou-hrdinumDnes jsme na pardubickém popravišti vzdali úctu těm, kteří nám svými činy vyslali minimálně tři jasné vzkazy.Tím prvním je skutečnost, že svoboda a suverenita nespadla Československu odněkud shůry, že naší zemi tyto hodnoty nikdo nedaroval, ale že byly zaplaceny odvahou a krví konkrétních lidí. Druhým vzkazem je, že výsadkáři nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a četař Jiří Potůček, stejně tak jako všichni ti, kteří jim před pětasemdesáti lety na území protektorátu pomáhali, se neptali, co pro ně udělá jejich země, ale naopak, věděli, co musejí pro Československo udělat oni. A za třetí vzkaz považuji poznání, že motivem konání těch, kterým dnes vzdáváme úctu, byla láska k vlasti a ke svobodě. Považuji za povinnost nás všech těmto vzkazům nejen naslouchat, ale také tyto hodnoty rozvíjet a pečovat o ně. Je mi skutečnou ctí, že jsme mohla pozdravit dnešní slavnostní shromáždění, a že mohu, jako každoročně, ke konání akce Silver A v paměti tří delegací také přispět. Budu tak činit i nadále.

Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický
Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický

Místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská
Místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská

Pieta na pardubickém popravišti
Pieta na pardubickém popravišti

Jana Bobošíková a Pavel Horešovský, OV ČSBS Lidice
Jana Bobošíková a Pavel Horešovský, OV ČSBS Lidice

Kladenský deník o ČSBS Lidice

Rozkol ve svazu bojovníků posílil organizaci v Lidicích

Kladenský deníkKladensko – Po nedávném zrušení kladenské a slánské organizace Českého svazu bojovníků za svobodu se začali někteří členové hlásit do lidické organizace. Nechtějí být členy nově vzniklého Spolku pro zachování odkazu českého odboje.

Pět nových členů přijímá do svých řad lidická organizace Českého svazu bojovníku za svobodu (CSBS). Je jedinou v okrese Kladno poté, co byly ústředním výborem svazu zrušeny okresní výbor a organizace v Kladna a Slaném, které pod něj spadaly. Stalo se tak poté, kdy ČSBS vyloučil ze svých řad předsedkyni okresního výboru Gabrielu Havlůjovou z Kladna za její kritiku poměrů ve svazu. Havlůjová se poté angažovala v založení nového a na ČSBS nezávislého Spolku pro zachování odkazu českého odboje. Pro některé dosavadní členy svazu je ale nemožné do něj vstoupit.

„V první světové válce mi zabili oba dědečky, ve druhé upálili při povstání ve slovenských horách strýce. Na novém spolku mi vadí nejen jeho název, který je jak z předminulého století, ale i že deklaruje uctívat památku třetího, takzvaně protikomunistického odboje. Jako poválečné dítě jsem se za komunistů neměla špatně, proto s tím nesouhlasím,“ uvedla své důvody zůstat ve svazu a vstoupit do organizace v Lidicích Karla Rohmová ze Cvrčovic.

Místopředseda ČSBS v Lidicích Pavel Horešovský Kladenskému deníku řekl, že přihlášku o členství si zatím podalo pět lidí, kteří byli dosud členy v Kladně nebo Slaném. „Pokud se najdou i další, kteří chtějí pokračovat v řadách ČSBS, rádi je přivítáme,“ konstatoval Horešovský, který je přeživším lidickým dítětem. Narodil se jen pouhých patnáct dní před obsazením obce nacisty.

Lidická organizace ČSBS, která má nyní 45 členů, nevydala žádné oficiální stanovisko, v němž by se vymezovala proti zmíněnému spolku. Názorové rozdíly jsou ale patrné nejen z otázky postoje ke třetímu odboji, ale i zamýšlené stavbě památníků letců RAF Horáka a Stříbrného v Lidicích, s nímž Pavel Horešovský nesouhlasí.

Autor: Robert Božovský
Zdroj: http://kladensky.denik.cz/zpravy_region/rozkol-ve-svazu-bojovniku-posilil-organizaci-v-lidicich-20161220.html

Pozvánka – Silver A v paměti tří generací“ Pardubice, 10. ledna 2017

Tisková zpráva

2. ledna 2017

Silver A v paměti tří generací“

Pardubice, 10. ledna 2017

 

Památník Lidice, pod záštitou ministra kultury a hejtmana Pardubického kraje, ve spolupráci s Janou Bobošíkovou a VPS Rosice u Chrasti, pořádá deváté setkání pamětníků paravýsadku Silver  A,  ležácké  tragédie,  pardubického  odboje  a  jejich  potomků  v hotelu  Zlatá  štika, Štrossova 127, Pardubice.

 V  út er ý  10 . ledna se uskuteční již deváté setkání spolupracovníků operace Silver A, členů jejich rodin a všech, kteří byli na této významné odbojové akci účastni. Akce bude zahájena ve 14 hodin pietní vzpomínkou a kladením věnců na pardubickém popravišti u Památníku Zámeček.

Hlavní program bude od 15.30 hodin probíhat tradičně v hotelu Zlatá štika, kde se vedle přednášky PhDr. Vojtěcha Kyncla, PhD., s názvem „Nacistické popraviště NKP Zámeček jako místo piety i odkazu budoucím generacím“ a hudebního vystoupení představí putovní výstava „Populační politika v Protektorátu“. Academia ve spolupráci s Památníkem Lidice představí nově vydanou knihu Ležáky a odboj ve východních Čechách. Ukázku z této knihy přečte Josef Somr.

Účast na setkání potvrdili místopředsedkyně Senátu P ČR Miluše Horská, hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, primátor Města Pardubic Martin Charvát, náměstek ministra kultury René Schreier, místopředseda ÚV ČSBS Emil Šneberg, představitelé velvyslanectví Ruska.  Mezi zhruba 120 hosty nebudou chybět přímí účastníci odboje a jejich potomci, přeživší ležácké a lidické děti, zástupci ČSBS,

ČsOL, představitelé vojenských posádek Pardubice, Praha, VÚ Chrudim, starostové měst a obcí a historik PhDr. Vojtěch Kyncl.

Paraskupina SILVER A byla na území Protektorátu Čechy a Morava vysazena 29. prosince 1941 společně se skupinami Anthropoid a Silver B.

Úkolem Silver A bylo zajistit radiové spojení mezi domácím a exilovým odbojem, vybudovat zpravodajskou síť  a  koordinovat domácí odboj.  Radistovi Silver  A  Jiřímu  Potůčkovi se  podařilo navázat  spojení  s Londýnem  a  udržovat  ho  po  dobu  více  než  pěti  měsíců.  Silver  A  přímo spolupracoval s Anthropoidem a dalšími parašutisty při náletu na Škodovy závody v Plzni a podílel se na přípravě atentátu poskytováním radiového spojení.

Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl úspěšně proveden 27. května

1942 skupinou  ANTHROPOID. Nacisté odvetou spáchali krvavé, brutální zločiny na českém národu. Vypálili a vyvraždili Lidice, Ležáky a popravili desítky přímých spolupracovníků Silveru A z Pardubicka a Červenokostelecka. Další tisíce obětí byly odvlečeny do koncentračních táborů, kde přežili jen nemnozí.

 

Kontakty:

Památník Lidice, příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR

Kamila Chvojková, vedoucí NKP Ležáky

GSM: 736 335 734

e-mail: chvojkova@lezaky-memorial.cz

 

Program akce:

14.00 – 14.45                Položení věnců na popravišti pardubického Zámečku, Projev primátora Pardubic Martina Charváta

14.50 – 15.15                Přesun autobusy do hotelu Zlatá štika

—–—–

15.30 – 15.35                Přivítání účastníků

15.35 – 15.45                Vystoupení Ústřední hudby Armády ČR

15.45 – 15.50                Úvodní slovo Jany Bobošíkové

15.50 – 15.55                Slovo hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického

15.55 – 16.00                Zdravice představitele Ministerstva kultury ČR

16.00 – 16.05                Slovo velitele Posádkového velitelství Praha

16.05 – 16.15                Vystoupení Ústřední hudby Armády ČR

16.15 – 16.30                 Ukázku z knihy Ležáky a odboj ve východních Čechách přečte Josef Somr

16.30 – 16.50                Příspěvek historika Vojtěcha Kyncla

16.50 – 17.00                Příspěvek historika Jiřího Kotyka

17.00 – 17.20                   Podávání večeře

17.20 – 17.45                Prohlídka výstavy „Populační politika v Protektorátu“, autorka PhDr. Radka Šustrová, PhD. volná diskuze

Nové knihy o lidických dětech

knihaph knihams

Teplice, 13. 12. 2016

V úterý 13. 12. 2016 se v Teplicích uskutečnil křest knih, které popisují životní příběh  dvou přeživších lidických dětí paní Marie Šupíkové a pana Pavla Horešovského. Za vydáním obou knih Lidice můj osud a Rebel z Lidic stojí pan Zdeněk Pešek, ředitel Střední školy obchodu a služeb v Teplicích  a také žáci a zaměstnanci školy. Jim všem,  za jejich úsilí o vydání a práci na knihách,  patří velké poděkování. Celý večer se nesl v krásné a přátelské atmosféře, zaplněný sál teplického Zahradního domu, místa, kde  dirigoval  filharmonický orchestr i světoznámý dirigent Libor Pešek, potěšila svým krásným zpěvem operní pěvkyně Pavlína Senič, úryvky z obou křtěných knih přednesli herci paní Jarmila Švehlová a Marcel Vašinka. Závěrečné poděkování Marie Šupikové a Pavla Horešovského za práci a vydání knih bylo velmi důstojné a dojemné. Po skončení slavnostního křtu se uskutečnila autogramiáda, na které oba naši lidičtí podepisovali a podepisovali své knihy velkému množství zájemců. Za sebe bych chtěla moc poděkovat panu řediteli Peškovi za pozvání a možnost, že jsem se tohoto krásného večera mohla zúčastnit  a do Teplic přeji, at´ se celé škole, žákům i pedagogům nadále daří a rozhodně mohou být  na svou práci  patřičně hrdi.

Veronika Kellerová

OV ČSBS Lidice srdečně blahopřeje přeživším lidickým dětem sestře Marii Šupíkové i bratru Pavlu Horešovskému k vydání knih o jejich nelehkém životním osudu a děkuje jim, že se o něj, přes bolestné vzpomínky, s námi všemi dělí. Významně tak přispívají k zachování historické paměti naší země.

 

Kladenští členové ČSBS míří do Lidické organizace

Lidice, 12. 12. 2016

Do ČSBS Lidice se v uplynulých dnech přihlásili čtyři členové ze základní organizace ČSBS Kladno, kteří se nemohli zcela ztotožnit se směřováním nově zakládaného Spolku pro zachování odkazu českého odboje. Lidická organizace je bez problému přijala.

OV ČSBS Lidice je názoru, že ochrana a šíření nezkreslených historických faktů by neměly být předmětem osobních sporů a řevnivosti mezi lidmi a spolky, a v tomto duchu bude postupovat i nadále.

Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě

Místopředseda

OV ČSBS Lidice

Den boje za svobodu a demokracii

Praha, 17. 11. 2016

Prof. Judr. Václav Pavlíček, CSc, předseda Nadání
Prof. Judr. Václav Pavlíček, CSc, předseda Nadání

V Den boje za svobodu a demokracii uspořádaly nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových spolu s Českým svazem bojovníků za svobodu tradiční vzpomínkovou slavnost k výročí 17. listopadu před budovou Hlávkovy koleje v Jenštejnské ulici v Praze. Pietnho aktu se zúčastnii studenti, pamětníci, čelní představitelé České republiky, včetně předsedy Senátu Parlamentu ČR a předsedy vlády, zástupci ÚV ČSBS a široká veřejnost. 

     Předseda Nadání prof. Judr. Václav Pavlíček, místopředseda ÚV ČSBS plukovník v.v. Emil Šneberg, pamětník listopadových událostí PhDr. Vojmír Srdečný a předseda Studentské komory Rady vysokých škol Mgr. Michal Zima připomněli dlouholetou snahu ČSBS pojmenovat 17. listopad opět také Mezinárodním dnem studentstva. Zdůraznili, že Mezinárodní den studentstva je jediným mezinárodním svátkem, který má kořeny v České republice, a který vznikl jako reakce na hrdinský odpore studentů proti nacistické okupaci v roce 1939 a následné kruté represe. Předseda Senátu Milan Štech připomněl památku Jana Opletala a dalších studentů. Jak dále zdůrazni, ani jedno z výročí (říjnové a listopdové události) 1939 a (17. listopad) 1989 nemá být předmětem politických bojů. Z ČSBS Lidice se akce zúčastnili David Štěpán a Jana Bobošíková.
Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016
Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016

 

Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016
Podplukovník v.v. Emil Šneberg, místopředseda ÚV ČSBS při slavnostním projevu

 

Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016
Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016

 

Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016
Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016

Prohlášení předsedy ČSBS

Praha, 7. 11. 2016
Přinášíme prohlášení předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky k současné zjitřené situaci kolem Českého svazu bojovníků za svobodu.
Musím rozhodně odsoudit agresivní útočnou kampaň, která je vedena proti českému svazu bojovníků za svobodu a jeho funkcionářům, včetně mojí osoby. Jsem hluboce přesvědčen, že cílem této agresivní nevybíravé kampaně je umlčet výrazný společenský hlas Českého svazu bojovníků za svobodu a jeho funkcionářů, kteří dlouhodobě bojují za historickou pravdu a proti snaze ji dezinterpretovat, za nezkreslenou paměť národa, podporují vlastenectví a suverenitu naší země, a též poukazují na nutnost obrany České republiky před imigrační krizí.

Agresivita, dlouhodobost a úpornost kampaně mě přesvědčuje o tom, že cílem je i snaha Český svaz bojovníků za svobodu zcela zlikvidovat a jeho hlas umlčet, a nahradit jej jiným občanským spolkem, který se nebude vyjadřovat k aktuálním ohrožením České republiky a bude přehlížet snahy o zkreslování historické pravdy o zdrojích 2. sv. války a národním boji za osvobození Československa z německé nacistické okupace.

Iniciátorkou kampaně je bývalá členka ČSBS Gabriela Havlůjová (31 let), jejíž neuspokojené ambice ovlivňovat dění v ČSBS vyústily v deklarovaný odpor proti demokratickým mechanismům, na kterých je ČSBS dlouhodobě postaven. Chování bývalé členky ČSBS Havlůjové přesně kopíruje chování těch, kteří odmítají respektovat výsledky demokratických voleb a sami se považují za nositele jediného správného názoru.

Mediální dehonestaci a kádrování funkcionářů ČSBS je vedeno z místa, v jehož čele stojí člověk, který se snažil stát se předlistopadovým členem KSČ obdobně jako já. Redaktoři, kteří se na těchto nevybíravých útocích podílejí, měli problémy s policií ČR za fyzické napadení jiné osoby a se splácením dluhů, které musely být vymáhány soudně. Tyto údaje jsou velmi snadno doložitelné.

Vedoucí funkcionáři ČSBS mají čistá negativní lustrační osvědčení vydaná ministry vnitra v různém období po roce 1990. Nejvíce napadaný místopředseda ÚV ČSBS označovaný za „estébáka“ obdržel navíc ještě nejvyšší prověrku Národního bezpečnostního úřadu ČR, na stupeň utajení „Přísně tajné“ s níž působil v Armádě České republiky do roku 2004.

K záležitosti hospodaření ČSBS sděluji, že kontrolu hospodaření ČSBS, kterou veřejně oznámil ministr financí ČR a místopředseda vlády ČR Andrej Babiš, vítám. Sám jsem dnes písemně požádal prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu ČR o provedení nezávislé hloubkové finanční kontroly hospodaření ČSBS. Jsem přesvědčen, že výsledky kontrol utnou veškeré záměrně vytvářené spekulace o špatném hospodaření ČSBS.

V nejbližším období, po projednání v Předsednictvu a Výkonném výboru ÚV ČSBS, předpokládám svolání mimořádného zasedání ÚV ČSBS, které se bude všemi těmito záležitostmi zabývat.

V Praze dne 7. 2. 2016

 

Ing. Jaroslav Vodička

předseda ÚV ČSBS

Tajné nahrávky z jednání, lži, nacistická propaganda. Šéf bojovníků za svobodu Vodička reaguje na vyloučenou členku, která o něm nehezky mluvila u Nory Fridrichové

Přinášíme rozhovor předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky pro Parlamentní listy. Zveřejněno se souhlasem www.parlamentnilisty.cz.

4. 11. 2016

ROZHOVOR Jedna z nejvýznamnějších veteránských organizací v zemi, Český svaz bojovníků za svobodu, se už několik týdnů otřásá v základech. Kvůli vyloučení kontroverzní předsedkyně vlivné kladenské okresní organizace ČSBS ze svazu odešla část členů a sám jeho předseda Jaroslav Vodička čelí, jak ParlamentníListy.cz zjistily, anonymnímu trestnímu oznámení. Přinášíme rozhovor s předsedou Vodičkou, který v něm vysvětluje, proč se může jednat o komplot ne přímo proti němu, ale vůči prezidentu Zemanovi.

Kauza Havlůjová. V médiích zazněla řada důvodů, proč byla vyloučena, ale překvapilo mě, žeani v jednom médiu nevystoupil zástupce ČSBS, aby tento tvrdý postup vysvětlil. V dnešnípolistopadové době je známo podobné jednání exministra Alexandra Vondry, který nařídilvyhození několika důstojníků Aktivních záloh pro jejich vlastenecké postoje vůči tzv.sudetským Němcům

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav VodičkaAno, nikdo nám tento prostor nedal, až ParlamentníListy.cz. Ale víte, ve skutečnosti je za tím jen a jen dlouholetý rozpor mezi jednou nedisciplinovanou členkou a kompletním vedením ČSBS. Tedy zdaleka ne jen se mnou. Paní Havlůjová vedla na mě neustále dokola jen tyto otázky: dům, auto, hospodaření, Bobošíková. Například prohlásila na ústředním výboru, že přes ní by Bobošíková neprošla. Přitom to ale byla ona sama, kdo jí do svazu přijímal! A takováto její vyjádření a polopravdy od ní byly dva roky, tak to už prostě nešlo jen dál přehlížet. Přitom viděla všechny podklady, třeba po jejím jednání s předsedou naší revizní komise, který jí ukazoval doklady ohledně prodeje domu nebo nákupu služebního auta… Přesto nás opakovaně napadala a přitom prokazatelně lhala. Osobně si myslím, že paní Havlůjová – a to potvrzují i její současné kroky, kdy si má v nejbližší době založit vlastní veteránskou organizaci – měla velké ambice se stát šéfovou ČSBS. Za tím vším je prostě něčí snaha poškodit ČSBS přímo a skrze něj i hlavu státu, prezidenta Zemana.

A opravdu to nešlo udělat jinak, jak se třeba podivoval v rozhovoru v Parlamentních listech před dvěma dny šéf významné okresní organizace ČSBS Jiří Jaroš?

Víte, když někdo dva roky mele pořád dokola jen to samé, jen ty své lži… Oni už i naši členové na ní byli alergičtí a vytočení. Říkali nám: Nám je osmdesát, jedeme sem z Moravy několik hodin na sjezd a pak tady dvě hodiny posloucháme jen tu Havlůjovou… A když víte, že si vás někdo na jednáních tajně nahrává aby pak ty nahrávky vynášel médiím, jak chcete takovému člověku věřit? A pozor, Havlůjová nebyla jediná, kterou jsme tehdy vyloučili. Stejně tak jsme se rozloučili s Jiřím Suchardou, protože na sociálních sítích napsal hned ze zasedání 10. sjezdu ČSBS, že jsou všichni delegáti zhulení a nalití. Byl vyloučen za hrubé, hrubé porušení našich stanov a urážku našich členů.

Bývalá předsedkyně okresní organizace Havlůjová také tvrdí, že byla vyloučena na základěnávrhu místopředsedy ČSBS Milana Andrese

To rozhodnutí o vyloučení přišlo zespoda, ze základny, a pokud někdo říká, že to bylo na návrh mého zástupce, tak je to lež. Máme k tomu i písemné důkazy.

Máte i nějaké další důkazy o tom, že by Havlůjová lhala?

Ano. Vyloženě lhalo třeba o tom, že vyhrožuji lidem a uplácím je zahraničními cestami. Tím myslela pozvání europoslance Zahradila na zasedání do Štrasburku, které bylo financováno z peněz EU. My totiž ani nemáme žádné možnosti nebo prostředky na zahraniční cesty. Tehdy mohl jet celý autobus a nakonec se ani celý autobus nenaplnil, protože lidi neměli zájem. Nepřihlásila se ani ona sama, ačkoliv tu možnost samozřejmě také dostala. A druhý případ – měl jsem jí vyhrožovat, že pokud toho vůči mně nenechá, tak jí vyhodím, v opačném případě jsem jí měl slíbit místo ředitelky Památníku Lidice. To je přece blbost, jak bych to mohl asi tak zařídit, když se na takové místo vypisuje výběrové řízení?

Pojďme tedy blíže rozebrat, co mělo vést Havlůjovou ke kritice ČSBS i vás osobně – podívejme se na prodej největšího majetku ČSBS, jeho domu v centru Prahy. Jaká je podlevás jeho cena a jak v tom prodeji figuruje šéf autoopravny Opat, který v domě provozovnu a koupil dvě patra?

Víte, to co se píše, není pravda. Osobně jsem viděl letos poprvé odhad na celý náš dům. Byl z roku 2003 a zněl na 13,5 milionů. Ve smlouvě o budoucím prodeji pan Opat za dům dá 18 milionů, to znamená, že o 4,5 milionu navýšil kupní cenu nemovitosti oproti odhadu. Sám vidíte, když sem jdete, jak vypadají dveře, okna, elektrika… a my peníze na jeho opravu, kterou odhadujeme až na 30 milionů, nemáme. Nehledě na to, že tento dům má s vedlejším domem společnou kotelnu, takže voda, topení, to všechno mají společné. Takže to taky spravuje pan Opat.

Byl jste paní Havlůjovou a posléze médii podroben kritice i za služební vozidlo svazu, ŠkoduSuperb v nadstandardní výbavě za 800 tisíc korun, pořízené ze svazových prostředků, a zajeho používání i pro soukromé jízdy

První auto bylo pořízeno už za bývalé předsedkyně Anděly Dvořákové. Po její smrti a když už mělo najeto, tak se prodalo a ve výběrovém řízení se pořídilo toto nové. I když bychom nemuseli dělat výběrové řízení, to podotýkám. Nabídka pana Opaty byla o třetinu levnější než u zbývajících dvou přihlášených. Navíc, tím že má hned ve vedlejším domě servis, máme na autě zajištěný zdarma a bezproblémový a rychlý servis. A co se týče mých soukromých cest s tímto autem domů, tak to mám schválené ústředním výborem ČSBS, stejně jako to měla schválené má předchůdkyně na postu předsedy ČSBS.

Podle informací Parlamentních listů jste se dostal kvůli tomu, co tady bylo řečeno, do hledáčku policie, přesněji hospodářské kriminálky. Můžete to potvrdit nebo vyvrátit?

Máte dobré informace, pane redaktore. Ano, bylo na mě podáno anonymní trestní oznámení kvůli prodeji našeho domu a byl jsem kvůli tomu podat na policii vysvětlení. Více vám nemohu říci, jsem vázán příkazem policie. Jen dodám, že to bylo ještě před zasedáním ústředního výboru, na kterém byla paní Havlůjová vyloučena, což si vysvětluji tak, že podle našich stanov se stíhaný člověk musí postavit bokem a ten anonym chtěl, abych se zasedání ústředního výboru nezúčastnil. To ale platí jen v případě sdělení obvinění. A k tomu zatím nedošlo.

Vidím, že máte ve svazu veseloCo vlastně bude s ČSBS, prodáte zbývající patra jehozákladny? Přemýšlíte o budoucnosti svazu? Zaniknete, nebo se přesunete jinam?

Smlouva o smlouvě budoucí ve věci prodeje domu byla podepsaná v roce 2003, tedy ne za mě. Tato smlouva stále platí, je právně ošetřena, a pro náš svaz je do jisté míry nevýhodná. S tím ale teď už nic udělat nejde. V té době, kdy bývalé vedení svazu dům prodávalo, tak se zvažovalo, že do konce roku 2013 dojde k ukončení činnosti svazu. Právě na tomto předpokladu byla postavena ona smlouva o prodeji našeho domu. My jsme, myslím naše vedení svazu, dlouho o této smlouvě ani nevěděli, a dozvěděli jsme se o ní až na přelomu let 2011 a 2012, kdy přišel Opata a ukázal nám tuhle smlouvu. My na to koukali jako tele na nová vrata a říkali si, co budeme dělat. Dali jsme to právníkům a všichni nám řekli, že jsme na tom blbě. Tak jsme se snažili s Opatou o dohodu a domluvili jsme se, že tady v Legerově ulici budeme minimálně do roku 2024 s tím, že ani potom on netrvá na tom, abychom z domu odešli. Bez ohledu na to máme nějaký svůj plán, záměr, co se sídlem ČSBS dál, ale ten vám nyní nechci říci, protože bych si podřízl větev.

Takže neuvažujete o zániku ČSBS, třeba formou spojení s další sesterskou veteránskouorganizací, Československou obcí legionářskou?

Ne, to v žádném případě. I když biologicky vymíráme, nabíráme mladší ročníky, aby se členská základna obměňovala a mládla a byl tady někdo, kdo tento prapor (Vodička ukazuje na velkou zástavu ČSBS na čestném místě své kanceláře – pozn. red.) mohli za nás nést další, aby mohli hájit státnost naší země. Aby tady byli dobří nástupci těch starých válečníků, fronťáků. I proto neuvažujeme o spojení s ČsOL, ačkoliv dříve jsme opravdu dali návrh, aby se všechny organizace a kluby, zastřešující válečné veterány, spojily dohromady. Ten však dosud nebyl vyslyšen, i když ti veteráni opravdu vymírají. Takže jediní, komu tento stav může dělat radost, jsou sudetští Němci z landsmanšaftu, které ministr české kultury Herman nazývá milými krajany.

Jak velká je pro ČSBS ztráta v podobě odchodu plukovníka Vranského?

Tak určitě nemalá, protože Pavel Vranský je válečný veterán, kterého si i přes jeho krok nesmírně vážíme. Nikdy o něm nebudeme mluvit špatně. Naopak, i po jeho odchodu ze svazu jsem teď navrhl Vojenské kanceláři prezidenta republiky, aby ještě tento měsíc Pavel Vranský od nich dostat jedno významné vyznamenání.

ČSBS v současnosti kolem 5000 členů. Zaznamenali jste, v souvislosti s kauzouvyloučení Gabriely Havlůjové a zrušení členství Vranským, nárůst odchodu členstva? Vímtotiž, že ze svazu kvůli tomu odešli nebo se k tomu chystají třeba vaše bývalá mluvčí JanaVrzalová, známý publicista Václav Cílek či ředitel nakladatelství Epocha Roman Pobuda.Nebo do ČSBS naopak nějací noví členové přišli?

Ano, asi třicet nových členů do svazu teď přišlo. Zaznamenali jsme jen odchod dvou žen z Ležáků a té naší bývalé tiskové mluvčí, jak jste řekl. To, co se stalo, byl opravdu jen rozpor mezi jednou nedisciplinovanou členkou a vedením ČSBS, nebo to také lze vysvětlit jako názorový střet generací.

A je mezi nimi nějaká známá osobnost?

Víte, ony tyto osobnosti kvůli negativní mediální kampani části českých médií mají strach otevřeně vystoupit a říct, že do svazu vstoupily. Spíše chtějí zůstat v anonymitě. V takové pane redaktore žijeme době.

Jistě máte po ruce nějaký příklad?

Tak třeba kardinál Duka byl po zjištění médii, že k nám vstoupil, napaden, že vstoupil do ČSBS a konkrétně do lidické organizace. Přestože jeho otec sloužil za války jako pilot a jako pozůstalý po válečném veteránu může být v naší organizaci. A proč si vybral Lidice, o tom taky žádná média nepsala, přitom se stačilo zeptat: Církev totiž připravuje blahořečení lidického faráře Josefa Štemberky (v době vyvraždění Lidic odmítl nabídku Němců se zachránit kvůli svému vysokému věku a dobrovolně zůstal s lidickými muži, kterým až do jejich povraždění dodával sílu – pozn. red.) které jsme svého času navrhli a církev na tomto pracuje.

Zjistil jsem, že máte speciální rubriku, ve které bojujete s překrucováním české, resp.československé historie. Zajímalo by mě, jak se vést boj se snahou o přepisování dějin,jak jsme tomu v poslední době, zvláště ze strany Německa, Rakouska a Maďarska, čím dálčastěji svědky.

Tyto poznatky shromažďujeme, rozebíráme, porovnáváme je s historickými fakty a když zjistíme, že je vůči nim nějaký rozpor, tak jejich autorům napíšeme. Teď například vydal knížku pan Padevět, který o sobě říká, že je historik, ale on je zemědělec, který se historií jen zabývá, tak on mi napsal otevřený dopis, na který jsem zatím nereagoval, protože tato jeho kniha je plná překroucených faktů a my ji ještě zkoumáme.

A stalo se vám někdy, že by vám na váš dopis nějaký autor odpověděl a přiznal se komylu?

Ne, to se ještě nestalo. Ani když napíšeme do České televize a namítáme, že ten či onen pořad byl nevyvážený nebo že film Habermannův mlýn je natočen přesně opačně, než jak se to celé stalo, tak nám maximálně napsali, že se pleteme, že to je vyvážené v rámci celého programu v televizi. Takže kvůli tomu, aby ve veřejnoprávní České televizi zazněla pravda o nacistických zločinech, musí tam zároveň být lež o sudetských Němcích, o tom, jak to byli všichni slušní Čechoslováci. Ale občas se nám přece jen něco povede. Pokud si vzpomínáte, tak se u nás svého času začaly prodávat hodinky s nacistickou tématikou, wehrmacht, hákové kříže a taková svinstva. Šel jsem tehdy kvůli tomu za tehdejším ministrem vnitra Martinem Pecinou. A ačkoliv se to do té doby u nás nedařilo vymýtit, tak po rozhovoru s ministrem byly tyhle nacistické hodinky do týdne pryč z obchodů. Jakmile ale Pecina odešel a na jeho místo přišel nový ministr vnitra, tak se to zase objevilo. Takže mi tady u nás v Čechách podporujeme prodej nacistické propagandy.

ČSBS připomněl hodnotu vlastenectví a vyznamenal Václava Klause

predseda-csbs
Předseda ČSBS J. Vodička předává vyznamenání Václavu Klausovi

Praha – Národní památník na Vítkově, 28. 10. 2016

Letošního tradičního slavnostního shromáždění k 98. výročí vzniku Československé republiky, které proběhlo v Národního památníku na Vítkově, a které živě přenášela Česká televize, se zúčastnili přeživší hrdinové a pamětníci, přední představitelé státní správy a samosprávy a zástupci odbojových organizací. Po předsedovi ČSBS Jaroslavu Vodičkovi, který ve svém projevu připomněl hodnoty vlastenectví, vystoupil s hlavním projevem bývalý prezident České republiky Václav Klaus. Ten zdůraznil, že o stát je třeba se starat, bránit ho a chránit. Exprezident varoval také před nebezpečím nemocného Západu a masovou migrací. Celé znění projevu Václava Klause přinášíme níže.
Český svaz bojovníků za svobodu poté vyznamenal bývalého prezidenta Václava Klause za podporu vlastenectví a rozvoj demokracie Pamětním křížem.
Václav Klaus: Můj první post-prezidentský projev k 28. říjnu

Vážení přítomní, dámy a pánové,

děkuji Českému svazu bojovníků za svobodu a jejímu předsedovi Jaroslavu Vodičkovi za pozvání na Vaše každoroční slavnostní shromáždění. K  našemu nejvýznamnějšímu svátku jsem neměl možnost vystoupit už čtyři roky a musím se přiznat, že mi to chybělo. Dnešní den – navzdory jeho znevážení vyvoláním nebezpečného a riskantního politického konfliktu, který byl u nás v posledních dnech rozehrán – musí zůstat mimořádnou příležitostí promluvit o naší vlasti a zamyslet se nad tím, co pro nás znamená a jak moc si vážíme toho, že k ní patříme.

Státní svátek 28. října neslavíme proto, že jsme si – jakousi shodou okolností – zvykli v tento den na Pražském hradě udílet vysoká státní vyznamenání, i když i to k tomuto svátku patří. A nemělo by to být znevažováno. Tento svátek je především dnem, kdy si připomínáme okamžik obnovení samostatné české státnosti. Je dnem, kdy se s pokorou a se slovy díků vracíme k událostem a osobnostem, které jsou s úsilím o naši státnost a národní suverenitu spojeny. Stále více je ale i dnem, kdy se s obavou zamýšlíme nad významem a smyslem existence našeho státu v aktuální atmosféře současné Evropy, která státům a historickým národům v nich přátelsky nakloněna není.

V posledním čtvrtstoletí jsme si začali zvykat na to, že se vzpomínka na boj za suverenitu a svobodu našeho státu stala už jen pouhým ohlédnutím se do historie, tématem pro starší generace sice stále ještě emociálně silným, ale pro ostatní již málo aktuálním. Pomalu a postupně jsme podlehli dojmu, že obnovení svobody a demokracie, ke kterému došlo po pádu komunismu, a náš následný vstup do NATO a Evropské unie jednou provždy vyřešily a zajistily vše, oč naši rodiče a prarodiče ve 20. století usilovali a čemu přinášeli oběti – často i nejvyšší.

Většina našich spoluobčanů chce uvěřit, že už jsou existenční krize a národní ohrožení navždy zažehnány a že se před námi otevřela přímá cesta ke stabilní, bezpečné a prosperující budoucnosti. Nemalá část naší veřejnosti podléhala iluzi o nezadržitelném společenském pokroku, o stále rostoucím blahobytu a o dlouhodobě zajištěném bezpečí země i jejích občanů. Iluze tohoto typu jsou naprosto mylné.

Právě dnes, kdy vzpomínáme výročí vzniku naší republiky, která se zrodila z trosek, masakrů a rozvratu první světové války, a kdy si připomínáme historické zásluhy T. G. Masaryka a Edvarda Beneše o náš stát, bychom měli říci velmi důrazně, že i nyní je třeba se o náš stát a o blaho jeho občanů strachovat a že je stále nutné být připraveni je chránit a bránit. My, kteří jsme dnes v tomto sále, to víme. Především několik posledních let nás přesvědčilo, že se Evropa – a my s ní – znovu nachází na nebezpečné křižovatce a že přicházejí nové hrozby, jimž musíme čelit a na něž musíme být připraveni. Vím, že to členové Vašeho svazu vědí a že to při mnoha příležitostech připomínají. Vždy jsem si toho od nich moc vážil.

Masaryk s Benešem nám dali příklad odvahy spolehnout se především na vlastní síly, přestat být provincií ovládanou z ciziny a začít si vládnout sami. Na to jsme už v mnohém zapomněli. Mnoho lidí uvěřilo masivní propagandě, že lékem na všechny naše národní obavy je členství v Evropské unii. Uvěřilo tomu, že jsou západoevropské země bohaté a demokratické proto, že jsou v Evropské unii, i když ty byly bohaté a demokratické dávno před tím, než Evropská unie vznikla. Již řadu let je naopak zřejmé, že – i přes své členství v EU – tyto země v mezinárodní konkurenci ztrácejí a relativně chudnou. Některé z nich chudnou i absolutně.

Znovu je třeba připomínat, že bohatství je třeba nejdříve vytvořit, a teprve potom je možné ho rozdělovat. Že k prosperitě nevedou dotace, ale konkurenceschopnost, produktivita a zisk. Že nám v ničem nepomůže exploze uměle vzniklých nárokových práv na úkor povinností a odpovědnosti. Že řešení nepřinesou v evropském prostoru sílící útoky na základní stavební kameny naší společnosti – na rodinu a tradiční lidské vztahy. Politika našeho státu tomuto neblahému vývoji bohužel nebrání, často mu dokonce napomáhá. Zejména ve školství.

Šířící se politická korektnost brání svobodné diskusi, brání pojmenování problémů, brání jejich řešení. Ideály svobody, na nichž se zrodil náš stát a které mobilizovaly k odporu proti dvěma hrůzným totalitám minulého století, byly nahrazeny chimérou rovnosti dováděné až do nejabsurdnějších podob. Namísto péče o celek se ideálem stal koncept společnosti jako seskupení menšin.

Tato negativa nejsou českou specifikou. Nemocná je celá Evropská unie a v širším smyslu celý Západ. Ukazuje se, že ohrožení naší země, našeho národa a našeho způsobu života nemusí přicházet pouze z té světové strany, ze které jsme si to zvykli očekávat. Někteří lidé to ale slyšet a pochopit nechtějí. Stále se snaží vést minulé války. Nechtějí vidět, že vzrůstající napětí ve světě přibližuje možnost vzniku velkého válečného konfliktu, který by mohl mít fatální důsledky.

Slábnutí Západu a jeho rezignace na vlastní hodnoty vytvořily prostor pro dnešní migrační krizi. Ta je stále ještě jen na svém počátku. Není hrozbou, která přišla a stejně rychle zase odejde. Masová migrace znamená ohrožení existence Evropy, jakou ji známe a chceme mít. Je vykročením ke změně národnostních, etnických, kulturních i hodnotových poměrů na našem kontinentě. Trápí nás, že to vládnoucí elity evropských zemí buď nevědí, nebo vědět nechtějí. Migraci miliónů lidí z Blízkého východu, Asie a Afriky nepovažují za hrozbu, ale vidí v ní příležitost, jak dnešní Evropu podle svých představ změnit. Munici jim k tomu dává ničivá sociálně-inženýrská ideologie multikulturalismu. Ta hrozí rozložit nejen Evropskou unii, ale i poměry v jednotlivých členských zemích.

Nic z toho, co máme, a na co jsme si za poslední už více než čtvrtstoletí zvykli, nesmíme považovat za definitivní a navždy zabezpečené. Znovu se musíme začít spoléhat především sami na sebe. Inspirujme se v tom jak u zakladatelů našeho státu, tak u těch, kteří jeho svobodu a suverenitu v průběhu celého minulého století neváhali bránit. Moderní český stát je úžasná hodnota. Je naší povinností jej chránit, udržet a předat generacím budoucím. Využijme dnešní den k tomu, abychom si to dobře uvědomili. Aby – až si za dva roky budeme připomínat sté narozeniny našeho státu – bylo ještě co slavit.

Děkuji Vám za pozornost.

Oslavy dne vzniku Československa v Lidicích

Lidice, 28. 10. 2016

Obecní úřad spolu s ČSBS Lidice uspořádal setkání u příležitosti státního svátku – 98. výročí dne vzniku samostatného československého státu. Shromáždění  zahájil přivítáním občanů místostarosta Tomáš Skála. Dále zazpíval dětský sbor Duha ze základní školy Buštěhrad pod vedením paní učitelky Holeyšovské. Starostka Lidic paní Veronika Kellerová ve svém projevu seznámila přítomné s významem státního svátku. Setkání spolu s kulturním vystoupením proběhlo v malém parku u lípy svobody. Poté účastníci přešli na pietní území, kde byl položen květinový dar k pomníku obětí první světové války. Zde Tomáš Skála přečetl dva krátké úryvky z kroniky buštěhradského Junáka z roku 1946, které se vztahují k Lidicím. Akce se zúčastnili členové ČSBS Lidice – Pavel Horešovský, Veronika Kellerová, Tomáš a Kateřina Skálovi a Ladislava Silhová.

 

pa282168    pa292188  pa282171_panorama

Pocta generálu Klapálkovi, hrdinovi od Zborova, Tobruku a Dukly

Nové Město nad Metují, 27. 8. 2016
 
Pamětní deska armádního generála Karla Klapálka
Pamětní deska armádního generála Karla Klapálka
Pietní akt na počest armádního generála Karla Klapálka
Pietní akt na počest armádního generála Karla Klapálka

Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková uctila společně se členy ČSBS Nové město nad Metují a místními občany památku armádního generála Karla Klapálka, místního rodáka a hrdiny od Zborova, Tobruku a Dukly. Stalo se tak u příležitosti některých významných srpnových výročí druhé světové války. 26. srpna 1940 se uskutečnil první bojový vzlet československé 310. stíhací perutě RAF na obranu letiště 11. stíhací skupiny v rámci boje o Velkou Británii. 30. srpna 1940 Československá jednotka na Středním Východě, která v Gedeře prodělávala výcvik, přebrala po britských jednotkách strážní službu v Gedeře. Byl to její první bojový úkol v této oblasti.