Ministr kultury Zaorálek slíbil pomoc přeživším

Lidice, 5. listopad 2019

IMG_0647Ministr kultury Lubomír Zaorálek se dnes v Lidicích na obecním úřadě setkal s přeživšími lidickými dětmi. Rychle tak zareagoval na jejich otevřený dopis, ve kterém oznámily, že přerušují spolupráci s Památníkem Lidice. Ministr Zaorálek se seznámil s konkrétními důvody, proč přeživší spolupráci přerušili a přislíbil pomoc v jejich nelehké situaci. Za fotografie děkujeme panu Janu Chmelíčkovi ze sekretariátu ministra kultury ČR.

Přeživší lidické děti přerušily spolupráci s Památníkem Lidice

Lidice, 1. listopad 2019
Přeživší lidické děti přerušily spolupráci s Památníkem Lidice. Své rozhodnutí oznámily otevřeným dopisem v polovině října nejprve nejvyšším ústavním činitelům – prezidentovi ČR,  předsedům obou komor Parlamentu ČR, premiérovi a ministru kultury.  Následně byl dopis poskytnut médiím. Přeživší lidické děti v dopise mj. uvádějí: „S hlubokou lítostí a s pocity nespravedlnosti a palčivé křivdy přerušujeme spolupráci s Památníkem Lidice, který má z pověření českého státu chránit vzpomínku na vyhlazení naší obce a na utrpení lidických občanů. Zároveň se připojujeme k rozhodnutí paní Jarmily Doležalové, poslední přeživší z Ležáků, která spolupráci s Památníkem Lidice přerušila již před delší dobou. K tomuto bolestnému rozhodnutí nás vede zkušenost s ředitelkou M. Lehmannovou, které je naše konkrétní utrpení a utrpení našich rodin naprosto lhostejné, a která nezná, nectí a překrucuje fakta o lidické tragédii. Za těchto okolností je další spolupráce s Památníkem v rozporu s osobním svědomím každého z nás. Po utrpení, které jsme prožili, a o kterém přes nezměrnou bolest celý život vyprávíme na besedách s mladšími generacemi, jsme se s nástupem nové ředitelky, dosazené bývalým ministrem Hermanem, stali jen trpěným, bezvýznamným a znevažovaným doplňkem činnosti Památníku navenek.“.
O důvodech, které přeživší vedou k přerušení spolupráce s Památníkem, hovořila v médiích velmi otevřeně sestra Marie Šupíková. Její vyjádření přinesl Deník v článku Přeživší z Lidic Marie Šupíková: Hrozně mi ublížili. S besedami končím a internetová televize xtv.cz v rozhovoru Reportéři ČR drsně lhali o mé zabité mamince, je to neúcta k zavražděným.

Lidičtí si připomněli vznik Československa

DSC_0040Lidice, 28. říjen 2019

Vedení obce Lidice spolu s ČSBS a skauty jako každoročně společně uctili krátkou vzpomínkou vznik Československa, od kterého letos uplynulo 101 let. Místostarosta obce Lidice Tomáš Skála ocenil, že se občané a zástupci společenských organizací společně setkávají u příležitosti historických výročí, kterými jsou vznik naší země, oslavy konce II.světové války nebo Pietní vzpomínka u příležitosti smutného výročí vypálení Lidic  Jak prohlásil, je důležité historickou pravdu uchovávat a předávat dalším generacím. Obzvlášť v dnešní době, téměř 30.let od Sametové revoluce, kdy si komunistický poslanec Grospič dovolí v médiích prohlásit, že v srpnu 1968 se nejednalo o invazi, a že všechny oběti byly z dopravních nehod. „Jedná se o překrucování historie a pokud ji nebudeme předávat dalším generacím, může se postupem času stát, že se z Německa dozvíme, že Lidice shořely nešťastnou náhodou,“ uvedl místostarosta. Připomínat příčiny a následky milníků minulosti je nezbytnou součástí snahy o vytváření svobodné a demokratické společnosti,  zaznělo na setkání.

DSC_0032DSC_0037

Zádušní mše v katedrále sv. Víta připomněla oběti heydrichiády

72967586_2985770318117174_5279677583280046080_nPraha, 19. říjen 2019

Zástupci církví, armády, válečných veteránů, sokolů a dalších organizací se v katedrále svatého Víta poklonili památce tří stovek příbuzných a spolupracovníků parašutistů, kteří se v květnu 1942 podíleli na provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Podobně jako v předchozích letech za ně v chrámu arcibiskup Dominik Duka sloužil zádušní mši. Zdůraznil hrdinství popravených a konstatoval, že se na ně zapomíná. Na pozvání jednoho z pořadatelů mše historika Mgr. Vojtěcha Šustka se mše zúčastnila předsedkyně ČSBS Lidice Jana Bobošíková.

„Chtěl bych poděkovat za to, že můžeme tímto způsobem vzpomenout těch, na které se zapomínalo, a přiznejme si, že zapomíná. A mnozí se domnívají, že je to opravdu dobře,“ uvedl Duka. Účastníci dnešní mše zaplnili lavice přední části katedrály, její zbytek byl poloprázdný.

Duka zdůraznil, že atentát na Heydricha nebyl teroristický čin, ale byl to především důkaz lásky k domovu, k vlasti a k vlastnímu národu. Dodal, že by si přál, aby v katedrále vznikla pamětní tabule připomínající tyto hrdiny, podobně jako již tam jsou památníky prvního, druhého a třetího odboje nebo 17. listopadu 1989.

Zádušní mše za československé vlastence zavražděné nacisty se koná každoročně od roku 2011. Tradice, při které se čtou jména 294 Čechoslováků popravených v koncentračním táboře v rakouském Mauthausenu, navázala na rekviem za padlé parašutisty, které měli sloužit počínaje červnem 1945 každoročně válečný parašutista a kněz. Vznikající tradice trvala jen do roku 1947. Přerušil ji únor 1948 a komunistický režim.

Jako odvetu za atentát, při němž byl Heydrich smrtelně zraněn, zavraždili nacisté několik tisíc lidí a srovnali se zemí vesnice Lidice a Ležáky. Největší poprava podporovatelů a příbuzných parašutistů, kteří atentát provedli, se konala v Mauthausenu 24. října 1942. Zemřelo při ní 135 žen a 127 mužů. Další popravy následovaly 25. ledna 1943 a 3. února 1944.

Homilie (kázání) J. E. Dominika kard. Duky
při mši svaté za oběti heydrichiády

Vážení přátelé, sestry a bratři,

chtěl bych poděkovat za to, že můžeme tímto způsobem vzpomenout těch, na které se zapomínalo a, přiznejme si, zapomíná, a mnozí se domnívají, že je to opravdu dobře.

Naše bohoslužba začala otevřením Knihy knih, Bible, a může se nám zdát: co vlastně Bible může říci k událostem před sedmasedmdesáti lety? Či co může říct nám, lidem jedenadvacátého století? Neboť Makabejští povstali proti okupaci, znásilňování a vlastně vykrádání jejich celoživotní tradice, kterou byla a je mojžíšská víra ve Stvořitele, který dává smysl lidskému životu, který dává smysl životu v rodině, rodu
a národu, v celé společnosti. A že každý člověk se rodí. A jsou to pro něho ne docela snadné chvíle, protože první statečnost jsme museli právě prokázat, když jsme se prvně mohli nadechnout. Byli jsme na to sami. I oni, když šli na popravu, šel každý z nich sám za sebe. A možná, že v jeho nitru se ozývala ta slova, která jsme slyšeli z Markova Evangelia: „Eloi, Eloi, lema, sabachthani?“ Jsem sám, jsem opuštěn.

Mohli si klást mnoho otázek, jako si je klademe my. Nemůžeme si idealizovat život v zemi dnes, ale také si ho nebudeme idealizovat v době Protektorátu, ani ne v době první republiky. Vždycky bylo zapotřebí vědět, kde je moje místo, také ale vědět, že tím hlavním motorem mého života, který brali Makabejským okupanti – Tóru, Zákon ­– to je životní norma, to je životní inspirace:

Miluj Boha nade všechno, z celé duše, z celého srdce, a pak, kněží dodali, a bližního svého jako sebe samého.

Ten, který na Kříži vyslovil ona slova, ten při Jeho poslední velikonoční večeři řekl: stačí jenom jeden Zákon: mějte se rádi tak, jako jsem měl rád já vás. A na otázku co je láska, odpověděl – a tomu právě těch 294 obětí rozumělo – nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dává život za své přátele, za svoji rodinu, za své sousedy, za své spoluobčany.

Měsíc kislev je devátý měsíc v biblickém roce. Je zde určitá blízkost k onomu říjnu. Rovněž tak je zapotřebí si uvědomit, že pravě v této situaci, kdy povstávají (v čele vlastně je starý kněz Matatiáš a jeho rodina) v Chrámu postavili modlu. Jakou modlu? Modlu, která měla symbolizovat, že existence tohoto národa, izraelského národa, je zpečetěna. Dál nebude! Nebudete-li mít Tóru, Zákon, nebudete-li mít svůj Chrám, nebudete národ! Nebudete mít nic.

Ty, kterých vzpomínáme, si uvědomili, že stojí proti modle. Modle ideologie, která postavila do čela stát jako božstvo, které může cokoliv, proti komukoliv. Víme, že právě tyto ideologie, které takto staví stát jako božství, jsou těmi největšími nepřáteli všech hodnot, na kterých stojí lidský život. To neznamená, že musíme být anarchisti. Stát nemůže být
a nesmí být organizovaným násilím. Stát je ten, který musí respektovat každého, jeho důstojnost, jeho svobodu, a musí zasahovat jenom tam, kde je tato svoboda ohrožována, kde je lidská důstojnost ponižována. Proto může přerozdělovávat daně, ale nemůže si z daní udělat jediný příjem své existence, aby stále narůstal a bobtnal tak, jako ta modla v jeruzalémském Chrámě. To byl zápas těch, kteří jasně řekli: „Musíme vstát a musíme pozvednut zbraň!“

Když přicházíte do katedrály, tak v první postranní kapli odpočívá reemigrant kardinál Beran. V té druhé je památník padlých letců R.A.F.
A víme, že právě členové Royal Air Force obou národů, českého
i slovenského, Češi, Moravané i Slováci, společně se postavili s lidmi, kteří nenosili uniformy, ani neměli vojenský výcvik. Mnozí nedokončili ani základní školu, aby se této velké bitvy zúčastnili. Proto také jim patří vzpomínka. A protože letos je to devět mší po sobě, příští rok to desáté výročí přijde v roce pětasedmdesátého výročí ukončení druhé světové války. A proto musíme udělat něco pro to, aby těchto 294 svící bylo zde přítomno jako pamětní tabule tak, jako zde mají svojí připomínku účastníci prvního odboje, druhého odboje, třetího odboje, tak, jako zde má svoji připomínku 17. listopad v této katedrále, protože ona se stala kamennou historií a přitom není z kamene. Ona má srdce. Ona opravdu vždycky tato katedrála milovala ty, kteří milovali svoji zem, svůj národ, kteří chápali, že láska k člověku, k druhému, starost o druhého, pomoc druhému, je ten nejvyšší zákon, který dělá z člověka korunu tvorstva.

A tak díky, že můžeme tímto způsobem si připomenout a poděkovat Bohu, poděkovat těm 294, ale to znamená také poděkovat všem dalším, protože byly to tisíce. Nechceme zapomenout a nemůžeme zapomenout ani na toho nejneznámnějšího a nejposlednějšího, který dokázal pomoci, a tak dokázal také i svoji lásku k zemi, k domovu, ale především tím také, jak Ježíš říká, dokázal lásku k Němu a k Bohu, neboť cokoli jste učinili jednomu z nejmenších, mně jste učinili.

Mně, Božímu Synu z Nazaretu.

Amen.

Katedrála Svatého Víta, Václava a Vojtěcha

  1. října 2019

Duše bolí a srdce pláče, aneb Když dva dělají totéž…

Duše bolí a srdce pláče, aneb Když dva dělají totéž…

Lidice, 8. srpen 2019

Vážené sestry a bratři, sympatizanti, přátelé!

Proč tento článek vlastně píši?

Foto ke článku Anny KovačíkovéPatřím do poválečné generace. Moje maminka byla jedinou z rodiny, kdo přežil lidickou tragédii. Z pětičlenné rodiny se vrátila z koncentračního tábora sama. Tragický a krutý osud postihl její sestru, švagra a dvě jejich děti (devítiletého chlapce patnáctiletou dceru). Bydlím v Lidicích a k tomuto místu mám siný citový vztah.

Jako občanovi, který žije v naší krásné obci (má sice smutnou historii, ale o to více si její občané užívají poválečného mírového života) se mi jeví, že něco není v pořádku.  Spoluobčané o tom mluví – to znamená, že je to zajímá a nejsou k tomuto dění  lhostejní.
A to je dobře!

Podstatou celé této záležitosti je Památník Lidice, a to zejména z pohledu dnešního fungování, a především pak jeho budoucího poslání při naplňování hlavní jeho funkce, tedy odkazu pro příští generace.

O co jde, aneb kde je problém?

Před více než dvěma lety došlo ke změně ve vedení Památníku Lidice, když tehdejší ředitel JUDr. Milouš Červencl odešel na „zasloužený důchodový odpočinek“.

Domnívám se, že pan Červencl byl velmi pracovitým a schopným manažerem se smyslem pro týmovou práci. V krátké době po svém nástupu do funkce se obklopil velice schopnými spolupracovníky, kteří se postupně stali profesionály na svém místě.  V Památníku Lidice odvedl ohromný kus práce a celkově pozvedl úroveň, poslání i význam této mezinárodně uznávané instituce.

Panem Červenclem nastavená pomyslná laťka nároků na práci všech zaměstnanců Památníku byla zřejmá na každém kroku. Vedle hlavního poslání, kterým je péče o trvalé uchování vzpomínky na vyhlazení obce, utrpení a osudy jejích občanů, Památník organizoval řadu dalších doprovodných akcí. Byl v dobrém smyslu slova člověkem na svém místě.

Mám za to, že lze toto období hodnotit jako velmi úspěšné, kdy i spolupráce Památníku s obcí Lidice byla ku prospěchu jména „Lidice“.

Za veškeré úsilí a vynaloženou práci mu náleží velké uznání a dík!

Nebudu zastírat, že jmenováním Mgr. Martiny Lehmannové  do funkce ředitelky Památníku Lidice se očekávání velké části spoluobčanů, sympatizantů i moje nenaplnila.

Snad nejlépe to lze vyjádřit slovy z jedné písně „Duše bolí, srdce pláče“ – duše bolí a srdce pláče nad tím, jak upadá dílo všech těch, kdo se po generace snažili vybudovat instituci, která bude vždy objektivně, zcela pravdivě a apoliticky (jak bylo zdůrazňováno zejména po listopadu 1989) dbát o pravdivý výklad událostí tragického osudu obce Lidice v roce 1942.

Abych byla konkrétní:

V kompetenci ředitelky Památníku zcela jistě je volba nejbližších spolupracovníků. Dalo by se předpokládat, že se taková výměna následně promítne do zlepšení celkové úrovně Památníku.  To se rozhodně nestalo!

Při personálním zemětřesení v této instituci jak se říká „nezůstal kámen na kameni“!

Za zmínku stojí, že značná část pracovníků, kteří pracovali na odborných pozicích (vedoucí MDVV, kurátorka a další) sami rozvázali pracovní poměr krátce po nástupu paní ředitelky Lehmannové. Můžeme spekulovat proč. Jaké asi měli důvody? Hovořil s nimi někdo na toto téma?

Otázkou také je, zda všichni noví zaměstnanci jsou kompetentní zastávat dané pozice.

Proč pokládám tuto otázku?

Protože v případě obce Lidice a Památníku Lidice jde o garanci výkladu historické pravdy zejména pro budoucí generace.

Snad právě proto v Lidicích bylo nepsanou „tradicí “, že od momentu vybudování a zahájení činnosti (zpočátku muzea, později památníku) vždy zde pracovali nejprve lidické ženy vrátivší se z koncentračních táborů, nebo přeživší nalezené děti.  Postupně, jak šel život a tito spoluobčané odcházeli, se tohoto poslání ujaly jejich děti či někdo blízký z rodiny. V poslední době to byla již generace vnuček a vnuků, které toto historické žezlo převzaly (podotýkám, že zde byli vždy zaměstnáni taktéž lidé tzv. přespolní).

Všichni tito výše uvedení spoluobčané, byli vždy stoprocentními garanty pravdivého výkladu tragických událostí, které se staly ve Starých Lidicích. Dnes takováto záruka neexistuje!

Kdo a jak kontroluje odbornou připravenost nově příchozích zaměstnanců? Kdo je garantem toho, že např. při provádění zahraničních návštěvníků po pietním území na případné dotazy tito průvodci odpovídají věcně a pravdivě? Mám za to, že taková zpětná vazba ze strany vedení Památníku neexistuje a mnohdy ani být nemůže, protože většina pracovníků ze současného vedení, včetně samotné paní ředitelky, pracuje v instituci příliš krátkou dobu.

Uvedené riziko (výklad historických faktů) v minulosti nepřipadalo v úvahu!

Pro dokreslení: když se na ministerstvu kultury výběrové řízení na obsazení funkce ředitele Památníku Lidice a obec Lidice předložila jako variantu pro výběrové řízení svou kandidátku, která kvalifikační předpoklady pro výkon funkce splňovala, rozhodl ministr Daniel Hermann (s právem veta) tak jak, rozhodl!

A právě tento okamžik chápu jako moment, který svým přesahem může uvedený problém posouvat do jiné roviny než je pouze personální otázka.

Mám za to, že se může jednat o vědomý a účelově řízený proces. Je všeobecně známo, že Daniel Herman je velký přítel, sympatizant a obhájce sudetoněmeckého landsmanšaftu. Má k tomu zřejmě důvody.

A Lidice, jsou právě tím citlivým a choulostivím místem, kde by se mohl prostřednictvím vedení Památníku měnit pohled na historická fakta například v duchu výroků „usmíření, odpouštění není slabost“ či často frekventovaný „blábol“ typu „neohlížejme se do minulosti, dívejme se do budoucnosti“.

Žijeme ve zvláštní době, kdy se často „historie ohýbá“ dle požadavku mocenských elit, či zájmových skupin, které z různých důvodů mají zájem účelově měnit historii.

A ve sjednocující se Evropě, kde Německo je dominantním hráčem určujícím, kterým směrem se Evropa bude ubírat, není přece žádoucí, aby nějaký ostrůvek „jménem Lidice“ kdesi v malé České republice připomínal a ukazoval světu nedávnou tragickou svoji historii, za kterou stáli Němci.

Mám velké obavy, aby se Lidice nestaly místem, kde se jednou budou historická fakta měnit, překrucovat či vykládat nepravdivě (víme, jak se některé kruhy a osobnosti nejen v ČR snaží veřejnosti vnutit pohled, že rozhodující podíl na výsledcích  II. světové války neměl tehdejší Sovětský svaz, ale západní mocnosti v čele s USA).

Existuje jedno slovanské moudro „Můžeme se přátelit, ale nesmíme přitom zapomínat“. A za tímto výrokem bychom si měli nejen jako občané Lidic, ale i jako občané České republiky, stát!

Ostatně to, že něco v Památníku Lidice není v pořádku, potvrzuje i minimální účast občanů na letošní pietní vzpomínce k 77. výročí Lidické tragédie. I to je jasný a věcný argument. Odpovědnost za žalostnou účast leží na bedrech paní ředitelky Lehmannové.

Anna Kovačíková roz. Nováková,
členka OV ČSBS Lidice

Lidice,  8. 8. 2019

Stížnost na Českou televizi

Stížnost na Českou televizi

LogoCTPředsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková a starostka obce Lidice Veronika Kellerová odeslaly dne 7. 8. 2019 k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání Stížnost na porušení vyváženosti a objektivity vysílání ČT ze dne 10. 6. 2019 a žádost o zjednání nápravy.

Česká televize v den 77. výročí vyhlazení obce Lidice německými nacisty odvysílala v rámci pořadu Reportéři ČT reportáž V předvečer tragédie. Tato reportáž obviňuje zesnulou lidickou občanku Alžbětu Doležalovou z údajného udavačství a lidické občany ze „záměrného zapomnění“ na tento – neprokázaný – čin.

Stížnost poukazuje na porušení zásady vyváženosti a objektivity celodenního vysílání České televize. Domnělé udavačství paní Doležalové bylo opakovaně zpochybněno řadou historiků včetněarchiváře Archivu hl. města Prahy Vojtěcha Šustka, badatele Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslava Čvančary či vedoucího Oddělení využívání a evidence Národního archivního dědictví Státního oblastního archivu v Praze Mgr. Martina Sováka. Historik Vojtěch Kyncl, který v reportáži svůj výklad historie představil, navíc archivní zápis o zatknutí Štěpánky Mikešové prokazatelně neobjevil jako první: tento zápis byl znám nejpozději od roku 2002 např. historiku plk. PhDr. Eduardu Stehlíkovi či Jaroslavu Čvančarovi. Zápis v památníku četnické stanice Buštěhrad dále není právně relevantní a je historiky považován za zpochybněný a nevěrohodný.

České televizi byly tyto údaje a tyto pochybnosti známy, přesto je autoři v rámci pořadu neuvedli a přispěli tak v den výročí tragédie k relativizaci německého nacistického zločinu. Stížnost proto vyzývá Českou televizi buď ke korigování uvedených tvrzení a následně omluvě, nebo k jednoznačnému a nezvratnému prokázání viny lidické ženy paní Doležalové na základě několika věrohodných a právně relevantních zdrojů v souladu se zásadami archívního bádání.

K situaci v lidické organizaci ČSBS

Foto-PNovinová reakce bratra Pavla Horešovského na veřejné nepravdivé tvrzení místopředsedy ČSBS Emila Šneberga, že se Jana Bobošíková snaží ovládnout ústřední orgány svazu.

HaloNoviny, 22. 7. 2019

Lidická oblastní organizace je specifickou oblastní organizací ČSBS v tom, že jejími zakládajícími členy byli lidické ženy a děti, které přežily německé nacistické běsnění, a jejich rodinní příslušníci. Vše probíhalo v symbióze do doby, než došlo v této pobočce ke sporům mezi předsedou ČSBS Lidice a Občanským sdružením Lidice, které byly vyřešeny novými volbami vedení organizace. Volby proběhly naprosto regulérně, a to dokonce za přítomnosti předsedy ÚV ČSBS. Předsedkyní byla drtivou většinou zvolena sestra Jana Bobošíková, která má trvalé bydliště v Praze. Přitom Stanovy ČSBS neurčují, že trvalé bydliště hraje roli při přijímání do místní organizace.

Předsedkyně Jana Bobošíková, zvolená do čela ČSBS Lidice v roce 2015, je členkou lidické organizace od roku 2008. Tehdy ji, ještě jako poslankyni Evropského parlamentu, pozvaly do ČSBS Lidice právě lidické ženy a děti, spolu s předsedkyní ÚV ČSBS sestrou Andělou Dvořákovou. Jana Bobošíková vždy zásadově vystupovala proti územním a majetkovým požadavkům sudetoněmeckého landsmanšaftu a proti pokusům prolamovat dekrety prezidenta Edvarda Beneše. Své povinnosti ke svazu řádně plnila, tak proč by nemohla být zvolena předsedkyní? Mimo jiné, každý rok přispívá finančně na akci Silver A v Pardubicích. Také podporovala plesy, které pořádal ÚV ČSBS. V roce 2005 jako jediná z poslanců Evropského parlamentu uspořádala setkání v Praze v Obecním domě u příležitosti 60. výročí ukončení druhé světové války. Zajímalo by mě, kolik členů, co ji dnes odsuzují, že dělá předsedkyni lidické organizace, se toho setkání zúčastnilo? Kolik lidí udělalo pro uchování historické pravdy tolik jako Jana Bobošíková?

Ano, tři lidické ženy po jejím zvolení do čela ČSBS Lidice odešly. Ale jakým způsobem, to se nikdo neptá, to byla reakce tehdy nadřízené kladenské organizace ČSBS na zvolení naší nové předsedkyně. Lidické děti zůstaly v organizaci, nikdo neodešel.

Naši organizaci nijak Jana Bobošíková neovládla. ČSBS Lidice pracuje a členové nemlčí. Proto také upozorňujeme na chyby vedení svazu, kvůli kterým odcházejí z naší organizace členové. Jana Bobošíková jako předsedkyně tlumočí i kritická usnesení směrem k ÚV ČSBS, což je její povinnost. Pokud je ČSBS demokratickou organizací, měl by o kritice ze strany členské základny věcně diskutovat, a ne se uboze navážet do bydliště předsedkyně, která v rámci svých povinností informuje ÚV ČSBS o názorech členské základny ČSBS Lidice.

Pavel HOREŠOVSKÝ, místopředseda OV ČSBS Lidice, člen ÚV ČSBS

Pražské stopy lidické tragédie

Dne 16. června 2019 navštívili přeživší lidické děti spolu s potomky přeživších, paní Edna Gómez Ruiz z Mexika, čestná občanka Lidic a pracovníci Památníku Lidice v Praze místa, spjatá s lidickou tragédií. Delegace navštívila nejprve Thomayerovu nemocnici v Krči. Zde nedobrovolně strávilo dva a půl roku svého raného života osm nejmenších dětí po vyhlazení obce německými nacisty v roce 1942. Jejich otcové byli zastřeleni a matky odvlečeny do koncentračních táborů. Delegace se pak zastavila v Dykově ulici, u budovy tajné porodnice gestapa, kde se v roce 1942 narodilo ženám, odvlečeným z Lidic, šest dětí, z nichž pouze dvě zůstaly naživu. Dalším místem piety bylo štrašnické krematorium, kde je uložen popel 26 lidických občanů, zastřelených nacisty v Kobylisích. Cestu po místech tragických událostí zakončila pieta na střelnici v Kobylisích. Na všech místech byly položeny květiny a uctěna památka nevinných obětí německé nacistické perzekuce. Pietní akt se konal za podpory OV ČSSB Lidice, OÚ Lidice a Památníku Lidice. Fotogalerii připravil Pavel Horešovský.

 

Marie Šupíková, přeživší lidické dítě, vystoupila na pietní vzpomínce

Lidice, 15. červen 2018

MS1Nejsilnějším momentem pietní vzpomínky na vypálení Lidic německými nacisty bylo vystoupení přeživší Marie Šupíkové, dlouholeté členky ČSBS Lidice. Před 77 lety, kdy nacisté srovnali Lidice se zemí, jí bylo 10 let. Otec zastřelen, matka zemřela po útrapách v koncentračním táboře, Marie přežila jen díky tomu, že ji chtěli poněmčit. Děkuji sestře Marii Šupíkové, že je schopná a ochotná sdílet svůj životní příběh jako poučení o křehkosti humanity a svobody.

Občané si připomněli vyhlazení Lidic německými nacisty

Lidice, 15. červen 2019
V sobotu 15. června si v Lidicích stovky občanů spolu s ústavními činiteli a přeživšími připomněly vyhlazení Lidic. Pietní vzpomínku pořádaly Památník Lidice, Obec Lidice a ČSBS Lidice. Hlavní projev přednesl předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Poté vystoupila starostka obce Veronika Kellerová, vnučka jedné z obětí vyhlazení Lidic. Na závěr vylíčila svůj životní příběh pamětnice Marie Šupíková, která jako desetiletá dívka vraždění německých nacistů přežila, protože ji nacisté poslali na poněmčení.
Obec Lidice byla vypálena 10. června 1942 německými nacisty jako pomsta za usmrcení říšskoněmeckého prorektora Heydricha. Muži byli zastřeleni, ženy odvezeny do koncentračních táborů a děti byly usmrceny nebo dány na převýchovu do Německa. Pietní vzpomínku přenášela v přímém přenosu Česká televize. Celý záznam přinášíme zde.

Občané si připoměli lidické zvěrstvo německých nacistů

Kladno, 10. červen 2019
Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě. Foto Stanislav Pítr
Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě. Foto Stanislav Pítr

V pondělí 10. června proběhla v kladenském gymnáziu pietní vzpomínka na poslední společné okamžiky lidických žen a dětí, které ve zdejší tělocvičně strávily před tím, než od sebe byly odtrženy. Děti byly poté povražděny nebo dány na poněmčení a ženy byly odvlečeny do koncentračních táborů. Muže němečtí nacisté vyvraždili v Lidicích a na kobyliském popravišti v Praze. Od těchto hrůzných událostí letos uplynulo 77 let. Vzpomínku pod názvem Malý pietní akt k uctění památky lidických žen a dětí každoročně organizuje místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský, jako přeživší lidické dítě, spolu s Památníkem Lidice. Letos před pozůstalými a návštěvníky pietního aktu vystoupila místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská. Pietní akt pokračoval položením věnců k Památníku dětských obětí války a na hrob lidických mužů. Z akce přinášíme fotodokumentaci. Za fotografie děkujeme panu Stanislavu Pítrovi. 

Lidičtí uctili památku obětí Terezínského ghetta

Terezín, 19. květen 2019

60803986_823825334649895_8076655162262814720_nV neděli 19. května 2019 proběhla v Terezíně tradiční vzpomínka na oběti nacistické perzekuce. Za obec Lidice a za ČSBS Lidice se vzpomínky zúčastnili přeživší lidické dítě Pavel Horešovský a předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková. K delegaci lidických se v Terezíně připojil Jiří Pítín, který v dětském věku rovněž přežil lidický masakr. Pavel Horešovský na místě seznámil několik studentů s příběhem svým a své maminky, která prošla Terezínskou Malou pevností a následně byla nacisty poslána do koncentračního tábora Ravensbrück. V Terezíně bylo vězněno sedm lidických žen, jejichž děti nebyly v červnu 1942 (10. 6. 1942 byly německými nacisty vypáleny Lidice) starší jednoho roku. S hlavním projevem na Národním hřbitově v Terezíně vystoupil předseda Senátu Jaroslav Kubera. Projev přinášíme v plném znění.

Projev předsedy Senátu na Terezínské tryzně (19.05.2019)

Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi, abych vás všechny pozdravil na pietní vzpomínce tady, v Terezíně. Slovo Terezín má ve spojení s historií nacistické okupace Československa hned dvě kruté podoby – terezínské ghetto a Malou pevnost.

Do ghetta nacisté od listopadu 1941 do téměř úplného konce války nahnali 140 tisíc židovských vězňů – mužů, žen a dětí. 35 tisíc z nich tady zemřelo. 87 tisíc dalších bylo odesláno do Osvětimi ke „konečnému řešení“. Osvobození a konce hrůz se dočkal jen malý zlomek z nich. Zůstane trvalou a obdivuhodnou skutečností, že tito lidé zde, v terezínském ghettu, ve stínu smrti dokázali žít na vysoké kulturní úrovni – hrát divadlo, psát verše, skládat, malovat, snít své sny o budoucnosti.

Druhou tváří válečné terezínské reality je potom policejní věznice pražského gestapa v Malé pevnosti. Tou prošlo v letech okupace 32 tisíc vězňů. Tisíce z nich zemřely. Nacisté se krutě a bezohledně vypořádali s každým náznakem odporu, nesouhlasu a odboje.

Smutnou skutečností našich moderních dějin je, že v roce 1945 zde při otevření tohoto národního hřbitova hovořila bývalá vězeňkyně Malé pevnosti, dr. Milada Horáková. To, co nestihli nacisté, dokončili o pět let později komunisté. Kteří také tak nesnášeli jakýkoliv odpor, jiný názor, nesouhlas.

Stále častěji mívám pocit, že ještě nedávno tak krutě živé vzpomínky na to, co se tady v Terezíně odehrálo, dnes blednou stále rychleji. Hodnoty, na kterých jsme tento památník stavěli, jsou víc a víc relativizovány a vítězí lhostejnost k naší vlastní minulosti. Nejde jen o nezájem o historii a úctu k památce těch, kteří nám svými oběťmi umožnili žít náš dnešní svobodný a demokratický život. Jsme lhostejní k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí, „kdo není s námi, je proti nám a je potřeba ho umlčet“.

Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.

Jako předseda českého Senátu jsem rád, že šířící se lhostejnost, nebojím se říci apatie, nepatří k povaze myšlení a práce senátorek a senátorů. Senát již nejednou dokázal, že ač politicky různorodý, v kritických okamžicích boje o ústavnost, o právo říci pravdu a o odvaze zastat se těch, u kterých se to nenosí, dokáže jednotně reagovat.

Historie nám totiž dává tisíce důkazů, že lhostejnost, pasivita, mávnutí rukou a nezájem o věci veřejné tvoří podhoubí, ze kterých se rodí zprvu autoritativní, později, poznenáhlu, nenápadně, totalitní režimy. Je proto nutné, snad dnes víc než dřív, scházet se v památných dnech u památných míst, jako je tento hřbitov, a připomínat sobě, voličům, všem lidem, že svou vlastní minulost stále žijeme. Není to tak, že holocaust, nacismus, totalita a nenávist jsou mrtvé.

Stačí chvilka nepozornosti a ožijí.

Braňme se tomu. Dívejme se do budoucnosti, ale nezapomínejme, jak lehce lze překročit práh nesvobody.

Děkuji vám za pozornost.

Lidičtí si připomněli osvobození Československa

Lidice, 8. květen 2019

BBKK6759Zástupci obecního úřadu a členové ČSBS Lidice uctili 8. května 2019 památku hrdinů a obětí druhé světové války a položili věnec ke společnému hrobu lidických mužů. Za obec se pietního aktu zúčastnil místostarosta Tomáš Skála, který poděkoval za účast a pronesl krátký proslov k významu 74. výročí ukončení druhé světové války. ČSBS Lidice reprezentoval místopředseda OV ČSBS Pavel Horešovský. Za fotografie děkujeme panu Bohumilu Kučerovi.

Pavel Horešovský na pietě u Strašnického krematoria

26. duben 2019, Praha 10
IMG_20190426_103322Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský uctil památku obětí 2. světové války v Praze u Strašnického krematoria. U příležitosti pietní vzpomínky na příslušníky Českého národního odboje a jejich rodinných příslušníků, popravených a umučených v letech 1939 až 1945, včetně lidických mužů zadržených a popravených v roce 1942, byly ve čtvrtek 25. dubna 2019 položeny věnce u památníku Smutné jaro před Strašnickým krematoriem. Ostatky všech těchto obětí byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu a část popela byla zaměstnanci tajně shromažďována k pozdějšímu pietnímu uložení. Památku příslušníků Českého národního odboje uctili Místostarosta Filip Humplík (ODS), 1. místostarostka (Piráti) Jana Komrsková, a starostka Renata Chmelová, (Vlasta). Spolupořadatelem akce byl i OV ČSBS Praha 10.
IMG_2361

Tisková zpráva – Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička nevystoupí na pietních vzpomínkách k 77. výročí vyhlazení obce Lidice a osady Ležáky

Tisková zpráva
Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička nevystoupí na pietních vzpomínkách k 77. výročí vyhlazení obce Lidice a osady Ležáky

Památník Lidice jako pořadatel pietních vzpomínek v Lidicích a v Ležákách uspořádal přípravné schůzky k těmto pietním aktům. 26. 2. 2019 proběhla přípravná schůzka k pietní vzpomínce k 77. výročí vyhlazení obce Lidice. Pietní vzpomínka se uskuteční dne 15. června 2019. Schůzky se zúčastnili zástupci Památníku Lidice a dalších spoluorganizátorů, kterými jsou obec Lidice a Oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Lidice, za kterou byl přítomen Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě.

28. 2. 2019 proběhla přípravná schůzka ke konání pietní vzpomínky v Ležákách, které se zúčastnili zástupci Památníku Lidice, obce Miřetice a Československé obce legionářské. Pietní vzpomínka se uskuteční 23. června 2019.

Po skončení jednání se všemi zástupci spoluorganizátorů jak v Lidicích, tak v Ležákách, můžeme vydat toto prohlášení:

Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička nevystoupí na pietních vzpomínkách 15. června v Lidicích, ani 23. června v Ležákách. K tomuto kroku jsme se rozhodli kvůli dlouhodobě nevhodnému vystupování pana Vodičky a jeho celkové kontroverzi, které podle nás neodpovídají důstojnosti a vážnosti pietních aktů v Lidicích a v Ležákách. V Lidicích pana Vodičku velice pravděpodobně
nahradí Veronika Kellerová, starostka obce Lidice a členka Oblastní organizace ČSBS Lidice. V Ležákách bude pietní akt zcela bez projevu zástupců ČSBS.
Filip Petlička
Vztahy s veřejností
petlicka@lidice-memorial.cz
+420 731 110 984
www.lidice-memorial.cz
www.lezaky-memorial.cz

Tisková zpráva OV ČSBS Lidice – Předseda ČSBS Jaroslav Vodička nedostane slovo na pietním aktu v Lidicích

Tisková zpráva OV ČSBS Lidice
Předseda ČSBS Jaroslav Vodička nedostane slovo na pietním aktu v Lidicích
Přípravný výbor pro organizaci pietní vzpomínky k 77. výročí vyhlazení Lidic na svém jednání v úterý 26. února rozhodl, že předsedovi ÚV ČSBS Jaroslavu Vodičkovi nebude umožněno vystoupit na pietní vzpomínce dne 15. června 2019.
Za ČSBS vystoupí starostka obce Lidice, dlouholetá členka místní organizace ČSBS paní Veronika Kellerová. Stalo se tak na návrh místopředsedy OV ČSBS Lidice a člena ÚV ČSBS, přeživšího lidického dítěte pana Pavla Horešovského, který byl jednání přípravného výboru pro organizaci pietní vzpomínky k 77. výročí vyhlazení Lidic přítomen.
K uvedené informaci nebudeme sdělovat žádné další detaily.
Informaci sdělila: Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice
Lidice, 27. 2. 2019

Silver A v paměti tří generací

9. leden 2019, Pardubice, Sezemice

DSC_0377Památník Lidice ve spolupráci s Pardubickým krajem, městy Pardubice a Sezemice, Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí legionářskou a Ing. Janou Bobošíkovou uspořádali jedenáctou pietní připomínku výsadkové operace Silver A a s ní spojených odbojových akcí na Pardubicku a tragického osudu osady Ležáky. Záštitu převzali ministr kultury ČR Antonín Staněk a hejtman Pardubického kraje Martin Netolický. Letošní setkání bylo věnováno památce pplk. v.v. Josef Holcr, válečného veterána, účastníka ch bojů o Duklu, který se pravidelně účastnil setkání „Silver A“ a který zemřel 17. března 2018 ve věku nedožitých 100 let. Účastníci uctili jeho památku minutou ticha. Akce se zúčastnili také manželé Klánovi z ČSBS Lidice a představitelé Obecního Úřadu v Lidicích. Z akce přinášíme obsáhlou fotogalerii. Za fotografie děkujeme panu Stanislavu Pítrovi z ČSOL Kladno.

Za hrdiny Silver A a Josefem Holcem

Lidice, 4. leden 2019
ČSBS Lidice srdečně zve na akci Silver A v paměti tří generací. Letošní setkání bude věnováno památce pplk. v.v. Josefu Holcovi, válečnému veteránovi, účastníkovikrvavých bojů o Duklu, který se pravidelně účastnil setkání „Silver A“ a který zemřel 17. března 2018 ve věku nedožitých 100 let.

Tisková zpráva

Silver A v paměti tří generací

Pietní připomínka a setkání – vzpomínka na pplk. v. v. Josefa Holce

9. 1. 2019; Pardubice, Sezemice

 

Památník Lidice ve spolupráci s Pardubickým krajem, Statutárním městem Pardubice, městem Sezemice, Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí legionářskou a Ing. Janou Bobošíkovou pořádá jedenáctou pietní připomínku výsadkové operace Silver A, s ní spojených odbojových akcí na Pardubicku a tragického osudu osady Ležáky prostřednictvím setkání pamětníků a jejich potomků.

 Záštitu nad tímto setkáním převzali ministr kultury ČR Antonín Staněk a hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.

 Letošní setkání bude věnováno památce pplk. v.v. Josefu Holcovi, válečnému veteránovi, účastníkovi krvavých bojů o Duklu, který se pravidelně účastnil setkání „Silver A“ a který zemřel 17. března 2018 ve věku nedožitých 100 let.

Na samém konci roku 2018 uběhlo již 76 od seskoků československých paravýsadků Silver A, Silver B a Anthropoid. Operačním prostorem skupiny Silver A byly východní Čechy, kde také npor. Alfréd Bartoš, rtm. Josef Valčík a čet. Jiří Potůček seskočili a neobyčejně úspěšně působili až do června roku 1942. Svůj úkol vysílat zprávy z protektorátu do Londýna plnili od poloviny ledna 1942, kdy se Jiřímu Potůčkovi poprvé podařilo navázat spojení. Během svého působení v Pardubicích a na Pardubicku získali úctyhodnou podporu místních obyvatel a odbojářů, mezi nimiž vyniká odbojová skupina Čenda, která je dovedla až do Ležáků a do místního mlýna a kamenolomu Hluboká, odkud opakovaně vysílali své depeše pro československou vládu v Londýně.

Do východočeského odboje a podpory operace Silver A se zapojilo velké množství lidí, kteří vědomě podstupovali riziko krutých trestů a neohroženě vedli a podporovali boj proti nacismu. Desítky lidí se staly součástí spletité sítě odboje a řada z nich položila své životy. Mnozí z nich přežili a dočkali se vítězného konce druhé světové války. Ale i popravení a zavraždění zanechali své stopy, ideály, své blízké, příbuzné, děti a především odvahu bojovat za svobodné Československo a svobodnou společnost, ve které ostatní mohli pokračovat.

Hlavním posláním setkání Silver A v paměti tří generací je předávání vzpomínek mezi generacemi na dobu, která už dávno uplynula, a na lidi, kteří již dávno nežijí, ale nesmí být zapomenuti. Poselství Silver A může být inspirativní, stejně jako varovné, vždy ale bude výjimečné.

Setkání bude zahájeno v 14.00 pietní vzpomínkou a kladením věnců na bývalém popravišti pardubického Zámečku. Své projevy zde přednesou místopředsedkyně Senátu PČR paní Mgr. Miluše Horská, ministr kultury ČR pan doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D. a primátor Statutárního města Pardubice pan Ing. Martin Charvát.

Hlavní část setkání se uskuteční od 15.20 v Sezemicích, kde bude uctěna památka velitele skupiny Silver A, Alfréda Bartoše, který právě v Sezemicích po první světové válce vyrůstal. Poté v restauraci Sezemický dům od 15.30 proběhne slavnostní program. Součástí programu bude přednáška historika plk.  gšt. PhDr. Eduarda Stehlíka, PhD., MBA. Pan Josef Somr, jako každý rok, přednese ukázku z knihy Jan Kubiš. Nezastaví mě ani to nejhorší…, jejímž autorem je právě Eduard Stehlík. Během celého odpoledne bude v prostoru sálu k vidění výstava Vše pro vlast, připomínající padlé a zemřelé příslušníky 43. výsadkového praporu Chrudim, která vznikla ve spolupráci 43. praporu a Památníku Ležáky.

Během odpoledního programu zazní projevy významných hostů, zástupců organizací, které se podílejí na pořádání setkání, nebo jsou jiným způsobem spjaty s protinacistickým odbojem na Pardubicku. V rámci programu promluví ředitelka Památníku Lidice, paní Mgr. Martina Lehmannová, hejtman Pardubického kraje, pan JUDr. Martin Netolický, Ph.D., předseda Českého svazu bojovníků za svobodu, pan Ing. Jaroslav Vodička, velitel Posádkového velitelství Praha, pan plk. gšt. Ing. Milan Virt a mecenáška setkání, paní Ing. Jana Bobošíková.

Josef Holec

 „O významu východočeského odboje bylo již řečeno mnoho a je nezpochybnitelné, že Silver A byla jednou z nejúspěšnějších zpravodajských akcí čs. armády během druhé světové války. Vojáci Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček prokázali velkou odvahu, schopnosti a nasazení. Neuspěli by ale nebýt pomoci mnoha lidí v Protektorátu připravených v odboji nasadit svůj život a bojovat za Československo. Na obyčejné lidi, kteří se v nejdůležitější chvíli stali hrdiny, nesmíme zapomínat a připomeneme si je společným setkáním Silver A v paměti tří generací ve středu 9. 1. 2019 v Pardubicích a Sezemicích.“            Martina Lehmannová

Kontaktní osoby:

Filip Petlička

Vztahy s veřejností

petlicka@lidice-memorial.cz

+420 731 110 98        4

Kamila Chvojková

Vedoucí Památníku Ležáky

chvojkova@lidice-memorial.cz

+420 739 335 734

www.lidice-memorial.cz

www.lezaky-memorial.cz


Harmonogram:

14.00 – 14.45            

Položení věnců na popravišti pardubického Zámečku

Přivítání účastníků ředitelkou Památníku Lidice

Projev místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horské

Projev ministra kultury ČR Antonína Staňka

Projev primátora Města Pardubice Martina Charváta

14.50 – 15.15              Přesun autobusy do sálu u restaurace Sezemický dům

15.20                             Uctění památky Alfréda Bartoše u pomníku v Sezemicích

15.30 – 15.35              Přivítání účastníků ředitelkou Památníku Lidice Martinou Lehmannovou

15.35 – 15.45              Vystoupení Ústřední hudby Armády ČR

15.45 – 15.50              Úvodní slovo hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického

15.50 – 15.55              Slovo předsedy ÚV ČSBS Jaroslava Vodičky

15.55 – 16.00              Zdravice velitele Posádkového velitelství Praha Milana Virta

16.00 – 16.05             Zdravice Jany Bobošíkové

16.05 – 16.15              Vystoupení Ústřední hudby Armády ČR

16.15 – 16.25              Ukázku „Heydrichiáda“ z knihy „Jan Kubiš. Nezastaví mě ani to nejhorší“ přečte Josef Somr

16.25 – 16.50              Příspěvek historika plk. gšt. PhDr. Eduarda Stehlíka, Ph.D., MBA

16.50 – 17.00              Ukázku „Krvavá pomsta“ z knihy „Jan Kubiš. Nezastaví mě ani to nejhorší“ přečte Josef Somr

17.00 – 17.20              Podávání večeře

17.00 – 17.45              Prohlídka výstavy „Vše pro vlast“

Volná diskuze

17.45                          Předpokládané ukončení akce

Lidičtí se sešli na výročním jednání

Lidice, 14. listopad 2018
IMG_20181114_171752Ve středu 14. 11. proběhla výroční členská schůze ČSBS Lidice. Sestry a bratři projednali zprávy o činnosti, o hospodaření, o sociálním programu a o vývoji členské základny. Za přítomnosti předsedy ÚV ČSBS Jaroslava Vodičky v obsáhlé diskusi projednali také současnou situaci v ČSBS a poslední kroky vedení. Na závěr přijali k situaci usnesení, se kterým byla seznámena členská základna a vedeni ÚV ČSBS.

Česká republika je úspěšnou a prosperující zemí

Česká republika je úspěšnou a prosperující zemí
Praha, 28. říjen 2018
VKV rámci oslav stého výročí vzniku Československa proběhlo také Slavnostní shromáždění v Národním památníku na Vítkově, které tradičně spolupořádá ČSBS. S projevy zde vystoupili exprezident ČR Václav Klaus, předseda Hlávkovy nadace prof. Václav Pavlíček, ředitel vítkovského památníku Marek Junek či předseda Svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička. Kromě ústavních činitelů a reprezentantů řady společenských organizací se akce zúčastnili také Jiří Pitín, přeživší lidické dítě a Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice. Slavnostní shromáždění živě přenášela Česká televize. Záznam přinášíme zde.

100 let vzniku republiky

Lidice, 22. říjen 2018
OV ČSBS Lidice srdečně zve na oslavu 100 let vzniku republiky, která proběhne ve čtvrtek 25. 10. 2018 v 17,00 v Malém parku v před obecním úřadem v Lidicích.
Pozvanka-28-10-2018

Záhon republiky – pocta zavražděným

Lidice, 27. září 2018

Pavel Horešovský a Peter Weiss, foto: Martin Homola
Pavel Horešovský a Peter Weiss, foto: Martin Homola

V rámci krásné a důstojné akce Záhon republiky – pocta lidickým mužům vystoupil Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě a místopředseda ČSBS Lidice, s projevem, ve kterém vzpomněl památku zavražděných dětí a žen. Poté spolu s velvyslancem Slovenska panem Peterem Weissem zasadili na jejich počest do Záhonu republiky růži. Záhon republiky byl založen v lidickém Růžovém sadu k oslavě stého výročí vzniku Československa a zároveň jako pocta lidickým mužům, kteří byly 10. června 1942 zavražděni u zdi Horákova statku či o pár dnů později na popravišti v Kobylisích. Lidická tragédie je nesmazatelnou součástí českých, ale i československých dějin, stejně jako dějin celého světa. Vystoupení Pavla Horešovského přinášíme níže. Za fotografie děkujeme panu Martinu Homolovi.
Vystoupení Pavla Horešovského

Vážení přítomní, vážení hosté,

lidická tragédie si v roce 1942 vyžádala 88 dětských obětí. Ze 105 dětí se jich zpět po válce vrátilo pouze 17. Já jsem jedním z nich, které mělo to štěstí, že tragédii přežilo. Dnes nás žije pouze 11.

Pavel Horešovský, foto: Martin Homola
Pavel Horešovský, foto: Martin Homola

V letošním roce, kdy si připomínáme 100. výročí vzniku Československa, byly přeživší lidické děti osloveny ředitelkou Památníku Lidice paní Martinou Lehmannovou, aby zasadily růži, k připomenutí tohoto významného výročí, do Záhonu růží, který byl symbolicky založen zde v Růžovém sadu .

Velice si toho vážíme a je to pro nás velkou ctí.

Vážená paní ředitelko,

dovolte, abych na závěr vyslovil jedno velké přání, zda by bylo možno zasadit námi přítomnými přeživšími dětmi ještě jednu růži za 88 dětí, které se nevrátily do vlasti a Lidic.

Velvyslanec Slovenské republiky pan Peter Weiss přivezl jednu růži, kterou bych spolu s ním zasadil na paměť 60 lidickým ženám, které se nevrátily do Lidic.

Děkuji.

 

 

Smutné výročí – 80 let od mnichovského diktátu

Lidice, 26. září 2018
 
mnichovska_dohoda-_mapaV těchto dnech si připomínáme zradu, ponížení a křivdu, kterých se na tehdejším Československu dopustili 30. září 1938 evropští lídři podpisem Mnichovské dohody. Rozhodli se bez přítomnosti politické reprezentace Československa odejmout naší zemi pohraničí a přičlenit ho k nacistickému Německu s bláhovým přesvědčením, že tak zajistí svým státům mír. O nás bez nás rozhodli v Mnichově lídři čtyř evropských velmocí: premiér Francie Édouard Daladier,  premiér Itálie Benito Mussolini, premiér Spojeného království Neville Chamberlain a německý kancléř Adolf Hitler. 
Mnichovská dohoda
Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo o odstoupení sudetoněmeckého území, na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.
§ 1 Vyklizování započne 1. října.
§ 2 Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli existujících zařízení, a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení.
§ 3 Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor, složený ze zástupců Německa, Spojeného království, France, Itálie a Československa.
§ 4 Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1. října. Čtyři územní úseky, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí:
úsek označený I. – 1. a 2. října,
úsek označený II. – 2. a 3. října,
úsek označený III. – 3., 4. a 5. října,
úsek označený IV. – 6. a 7. října.
Výše uvedený mezinárodní výbor bez odkladu vymezí zbývající území převážně německého charakteru a německé oddíly je obsadí do 10. října.
§ 5 Mezinárodní výbor uvedený v § 3 určí území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanovení rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být pozdější než konec listopadu.
§ 6 Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem – Německu, Spojenému království, Francii a Itálii – v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování.
§ 7 Zavede se opční právo pro přesídlení do odstoupených území a pro vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.
§ 8 Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické trestné činy.
Mnichov 29. září 1938
Podepsáni Adolf Hitler Édouard Daladier Benito Mussolini Neville Chamberlain

Zdroj: Wikipedie

Slavnostní sázení růží do Záhonu republiky Pocta lidickým mužům

Lidice, 24. září 2018, tisková zpráva Památníku Lidice

zahon_republikyPamátník Lidice se v letošním roce připojuje k projektu Ministerstva kultury Společné století 1918–2018, který oslavuje 100. výročí vzniku Československa. U této příležitosti jsme založili v Růžovém sadu Záhon republiky, ve kterém bude do konce roku 2018 vysázeno symbolických 100 růžových keřů. Dne 27. 9. 2018 zasadí růže přeživší lidické tragédie, zástupce kanceláře prezidenta republiky, Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, vlády, zástupci ambasád více než 20 států, zástupci bezpečnostních složek státu, univerzit, památníků, ústavů, muzeí, měst a obcí.

Československá republika byla založená na ideálech svobody a demokracie. Přestože existovala celých 75 let, jen velmi krátká doba z toho se nesla v duchu těchto ideálů. Země prošla velmi bouřlivým a často tragickým vývojem poznamenaným diktaturami a nesvobodou. Jednou z nejsmutnějších kapitol bylo vyhlazení obce Lidice a osady Ležáky v roce 1942. Jejich osud se nesmazatelně zapsal do dějin světa i Československa a je jejich neoddělitelnou součástí.

Když se podařilo skončit a překonat hrůzy 2. světové války, byla obnovena obec Lidice jako symbol naděje, že Lidice a celé Československo budou žít dále a budou pokračovat v ideálech, na kterých byl samostatný stát vystavěn. Jako pomyslný most mezi zmarem původních Lidic a nadějí nových byl v roce 1954 z popudu sira Barnetta Strosse z Velké Británie založen Růžový sad a z celého světa lidé poslali do Lidic na 17 000 růží. V roce 1961 byla v Anglii vyšlechtěna růže jménem Lidice.

„Letos si připomínáme 100 let od vzniku Československa, státu který ve své době patřil k nejprogresivnějším zemím na světě. Za jeho vznik i existenci v minulosti pokládali lidé životZáhon je poctou Československu a také lidickým mužům, kteří se stejně jako tisíce dalších podíleli na budování nové republiky, a to i v řadách československých legií v Rusku i Itálii. První republika přestala existovat v roce 1938. V roce 1942 naděje lidických mužů na obnovu Československa skončily na popravišti Horákova statku v Lidicích. I tyto zmařené životy si připomeneme.“

Mgr. Martina Lehmannová, ředitelka Památníku Lidice

Do Záhonu republiky byly první růže vsazeny v dubnu tohoto roku a věnoval je velvyslanec Spolkové republiky Německo, J. E. Christoph Israng. Tohoto prvního sázení se zúčastnila i lidická přeživší, paní Marie Šupíková, starostka obce Lidice, paní Veronika Kellerová nebo ředitelka Památníku Lidice, paní Martina Lehmannová.

Další růže přibývaly v průběhu roku a zasadili je například senátoři Zuzana Baudyšová, Zdeněk Berka, Václav Homolka, Václav Chaloupek a Jaromíra Vítková, členové senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Během léta přibyly růže zasazené například paní Ednou Gómez Ruiz, mexickou propagátorkou české kultury a dlouholetou přítelkyní lidických přeživších nebo zástupci nizozemského města Putten, které na konci druhé světové války potkal podobný osud jako Lidice.

Svou růži do Záhonu republiky zasadil i J. E. Ara Bablojan, předseda arménského Národního shromáždění, který do Lidic zavítal během své oficiální návštěvy České republiky.

Na konci srpna přispěl svou růží také velvyslanec Spojeného království Velké Británie a Severního Irska J. E. Nick Archer.

Hlavní společné sázení růží je nyní naplánováno na 27. 9., na kterém potvrdilo svou účast téměř 70 hostů.

Program:

10.50 Příjezd hostů na parkoviště Památníku Lidice a přesun k Záhonu republiky
11.00 Státní hymna v podání zpěvačky Lucie Silkenové
11.05 Zahájení ředitelkou Památníku Lidice Martinou Lehmannovou
11.10 Projevy hostů
Milan Štěch – předseda Senátu Parlamentu ČR
Alois Mačák – náměstek ministra kultury
11.20 Představení Růžového sadu Lubou Hédlovou
11.25 Písně Ty lesovský stráně a Pieseň o rodnej zemi v podání zpěvačky Lucie Silkenové a Honzíka Musila
11.35 Sázení růžových keřů
12.35 Píseň Ach synku, synku v podání zpěvačky Lucie Silkenové a Honzíka Musila
12.40 Slovo pamětníků
12.45 Slovo starostky obce Lidice Veroniky Kellerové
12.50 Poděkování ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové
12.55 Přesun do loubí Glorietu, individuální prohlídka muzea a výstavní síně In  Memoriam s výstavou „Lidice a doba prezidenta osvoboditele“

Kontaktní osoba:
Filip Petlička
Vztahy s veřejností
petlilcka@lidice-memorial.cz
+420 731 110 984

Mexičanka Edna Ruiz v Lidicích

Lidice, 17. červenec 2018

Edna-Gomez-RuizDlouholetá podporovatelka, příznivkyně a čestná občanka Lidic Mexičanka paní Edna Goméz Ruiz po roce opět navštívila Lidice. Svým temperamentem, skvělou češtinou a srdečností zářila na setkání s přeživšími lidickými ženami a dětmi v Lidické galerii a vysadila růžový keř v lidickém Růžovém sadu míru a přátelství. Edna Gomez Ruiz se od roku 1984 spolupodílí na organizaci pietní vzpomínky v mexických Lidicích a je neúnavnou propagátorkou české kultury. V Mexiku se zasazuje o trvalé připomínání tragické historie Lidic. OV ČSBS Lidice děkuje paní Edně Goméz Ruiz za její neúnavnou dlouholetou činnost ve prospěch uchování historické pravdy o tragickém osudu obce Lidice v období II. světové války. V obsáhlé fotogalerii přinášíme atmosféru přátelského setkání. Zúčastnili se ho přeživší lidické ženy a děti, představitelé obce Lidice spolu s lidickými občany, velvyslankyně Mexika v ČR paní Rosaura Ruedová, nechyběla mexická hudba a hlavně lidská atmosféra porozumění, blízkosti a radosti. Za fotografie děkujeme panu Martinu Homolovi.

Vzpomínka na vypálení obce Ležáky

Ležáky, 24. červen 2018
IMG_7623V neděli 24. června si stovky lidí připomněly smutné 76. výročí vypálení obce Ležáky německými nacisty. Na pietním aktu vystoupil s hlavním projevem předseda vlády ČR Andrej Babiš, dále hovořili 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská, předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička a ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová. Vystoupení předcházelo kladení věnců a mše. Piety se  zúčastnili přední ústavní činitelé, poslanci, senátoři, zástupci ambasád, společenských organizací a politických stran. Za ČSBS Lidice se pietního aktu zúčastnili manželé Klánovi a Jana Bobošíková. Pietní akt vysílala jako mimořádný pořad v přímém přenosu Česká televize. Nacisté 24. června v Pardubicích popravili 34 dospělých obyvatel obce. Dalších sedm lidí z Ležáků a více než 40 spolupracovníků parašutistů nacisté zastřelili 25. června a 2. července 1942. Třináct dětí z Ležáků odvlekli, 11 z nich našlo smrt 25. července v plynovém voze v polském Chelmnu.