Lidičtí uctili památku zavražděných ležáckých občanů

Ležáky, 26. 6. 2016

Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková v Ležákách
Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková v Ležákách

Zástupci ČSBS Lidice položili květiny v Památníku Ležáky jako výraz úcty k obětem nacistického běsnění. Akce se účastnily stovky lidí, včetně ústavních činitelů a zástupců politických stran a společenských organizací. Za ČSBS Lidice se pietního aktu zúčastnili Pavel Horešovský, manželé Klánovi, manželé Skálovi a Jana Bobošíková. S hlavními projevy vystoupili předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Svou zdravici přednesl také válečný hrdina, podplukovník v. v. Josef Holec, příslušník Československého armádního sboru Ludvíka Svobody. Mluvil o hrůzách války, které osobně prožil, a z celého srdce popřál všem přítomným, „aby nikdy nepoznali válečné utrpení jako vypalování obcí a vyvražďování nevinných.“ Očekávané seskoky parašutistů, které každoročně připomínají historické momenty akcí Anthropoid a Silver A, se letos kvůli nepřízni počasí nekonaly, nad prostranstvím přeletěl pouze vojenský vrtulník.

     24. 6. 2016 uplynulo přesně 74 let ode dne, kdy obec Ležáky byla přepadena německými nacisty, vyvražděna, vypálena a srovnána se zemí. Přežily pouze dvě děti, sestry Jarmila a Marie Štulíkovy, které byly poslány na poněmčení. Nacisté se tak pomstili hrdinným místním občanům za pomoc vojákům, kteří se podíleli na atentátu na nenáviděného nacistu – říšského protektora Reinharda Heydricha.

Blahopřejeme bratru Vodičkovi ke zvolení předsedou ČSBS

Praha, 21. 6. 22016

     

Předseda ČSBS Jaroslav Vodička
Předseda ČSBS Jaroslav Vodička

Vedení OV ČSBS Lidice blahopřeje ke znovuzvolení do funkce předsedy ÚV ČSBS bratru Jaroslavovi Vodičkovi a členům předsednictva ÚV ČSBS ve složení Ing. Emil Kulfánek 1. místopředseda ÚV ČSBS a místopředsedové Mgr. Milan Andres, Emil Šneberg a Vilém Janouch a přeje novému předsednictvu hodně sil v nadcházejícím nelehkém období. Předsednictvo bylo zvoleno na 10. sjezdu ČSBS, který proběhl 21. 6. 2016 v Praze. OV ČSBS Lidice na sjezdu zastupoval místopředseda bratr Pavel Horešovský. Na sjezdu vystoupil prezident ČR Miloš Zeman, který je členem ČSBS, se zajímavým projevem, ve kterém varoval před útoky na svobodnou společnost od těch, kteří své názory považují za nadřazené ostatním a brání se rovnosti všech názorů ve svobodné demokratické debatě.

Tady nám zastřelili blízké, tady jsme vyrůstali…

Praha, 16. 6. 2016
Zleva: Pavel Horešovský, Vlasta Čepelová, Marie Šupíková, Libuše Součková, Tomáš Skála Foto: Marin Homola
Zleva: Pavel Horešovský, Vlasta Čepelová, Marie Šupíková, Libuše Součková, Tomáš Skála
Foto: Marin Homola

Přeživší lidické děti, Marie Šupíková, Věra Čepelová, Libuše Součková, Pavel Horešovský, a místostarosta obce Lidice Tomáš Skála uctili v Praze v Kobylisích památku 26 občanů Lidic, kteří zde byli zastřeleni německými nacisty před 74 roky. Sestře Marii Šupíkové zastřelili nacisté v Kobylisích bratra, sestře Libuši Součkové tatínka. Delegace navštívila také Strašnické krematorium, kde je uložen popel lidických občanů, zastřelených v Kobylisích. Lidická delegace v tento den položila květiny i u pamětní desky osmi dětem v Thomayerově nemocnici v pražské Krči, které tam pobývaly od roku 1943 do konce války v dětském domově. Byl mezi nimi i místopředseda ČSBS Lidice bratr Pavel Horešovský. U pamětní desky v Thomayerově nemocnici poskytli přeživší rozhovor České televizi. Další zastávkou byl dům v Dykově ulici v Praze, kde se narodilo v roce 1942 lidickým matkám šest dětí, z toho žijí dvě. ČSBS Lidice děkuje OÚ Lidice za květinové dary a Památníku Lidice za pomoc s dopravou při cestě po pietních místech, svázaných s lidickou tragédií. Děkujeme také autorovi fotografií panu Martinu Homolovi za krásné snímky.

 

Prezident republiky uctil památku lidických obětí

Lidice, 11. 6. 2016

Prezident Miloš Zeman při slavnostním projevu
Prezident Miloš Zeman při slavnostním projevu

Na pietním území Památníku Lidice dnes proběhla oficiální pietní vzpomínka na vyvraždění a vypálení obce německými nacisty, ke kterému došlo před 74 lety. Na místě památku zavražděných lidických občanů uctilo více než tisíc lidí spolu s desítkami ústavních činitelů, velvyslanců, zástupců společenských organizací i politických stran. Čestná místa byla vyhrazena přeživším lidickým ženám a dětem. S hlavním projevem vystoupil prezident České republiky Miloš Zeman. Důrazně varoval před neonacismem a  upozornil, že neonacisté těží i z váhavosti demokratických politiků, kteří nejsou schopni postavit se čelem některým aktuálním problémům. Lidická tragédie podle prezidenta Zemana zavazuje nejen vzpomínat na minulost, ale i aktivně bojovat proti projevům neonacismu, které se pod různými záminkami šíří i v Česku. „Tato ideologie je postavena na rasové nenávisti, odmítání plurality názorů a navlékání do fyzické i názorové uniformy,“ uvedl Miloš Zeman. Následoval projev předsedy ÚV ČSBS bratra Jaroslava Vodičky,který připomněl význam atentátu na německého říšského protektora Heydricha v souvislosti s následným nacistickým běsněním v Lidicích v mezinárodně historickém kontextu následného zrušení ostudné mnichovské dohody.

Hrob lidických mužů
Hrob lidických mužů

Pietnímu aktu předcházela tradiční mše, kterou sloužil  olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Vzpomínkový den byl zakončen přehlídkou dětských pěveckých sborů „Světla za lidice“, nad kterým převzala záštitu paní Helena Vondráčková. Pietní vzpomínku pořádá každoročně Památník Lidice jako státní příspěvková organizace a Český svaz bojovníků za svobodu.

Předsedkyně ČSBS Lidice Jana Bobošíková
Předsedkyně ČSBS Lidice Jana Bobošíková

Přeživší lidické děti při pietní vzpomínce
Přeživší lidické děti při pietní vzpomínce

 

Kladenské gymnázium – němý svědek masakru

Kladno, Lidice, 10. 6. 2016
Marie Šupíková a Pavel Horešovský 10. 6.2016 v Kladně
Marie Šupíková a Pavel Horešovský 10. 6.2016 v Kladně

Přeživší děti lidického masakru, jejich potomci, ústavní činitelé, zástupci státní správy a samosprávy i řady společenských organizací a široká veřejnost se sešli u gymnázia v Kladně, aby si připomněli 74. výročí vypálení obce Lidice. V tento den němečtí nacisté zastřelili lidické muže. Lidické ženy a děti umístili do kladenského gymnázia do tělocvičny, lidické matky prožily poslední společné chvíle se svými dětmi. Lidické ženy byly poté deportovány do koncentračních táborů a lidické děti byly nacisty buď zavražděny nebo poslány na poněmčení. Květiny na podlaze tělocvičny gymnázia označují místa, kde trávily poslední společné chvíle na slámě lidické matky se svými dětmi.

Marie Šupíková, která byl jako dítě dána na poněmčení
Marie Šupíková, která byl jako dítě dána na poněmčení

Tuto velmi emotivní pietní vzpomínku na děsu plné a kruté nacistické zvěrstvo pravidelně po mnoho let pořádá místopředseda ČSBS Lidice bratr Pavel Horešovský, za což mu patří velký dík.V letošním roce doznala  pieta u kladenského gymnázia významné změny. Na návrh členky ČSBS Lidice Marie Šupíkové byl změněn příchod do tělocvičny kladenského gymnázia. Sestra Šupíková vzpomínala, že je nacisté hnali přes dvůr gymnázia a do tělocvičny vstupovali zadním vchodem. Stejnou trasou dnes po 74 letech absolvovali přeživší lidické děti se všemi, kteří přišli vzdát úctu obětem.

     Řada účastníků pietního aktu, včetně členů ČSBS Lidice položila květinové dary také k hrobu lidických mužů.

Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě a místopředseda ČSBS Lidice
Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě a místopředseda ČSBS Lidice

Tělocvična kladenského gymnázia, kde strávily lidické ženy a děti v červnu 1942 poslední společné chvíle
Tělocvična kladenského gymnázia, kde strávily lidické ženy a děti v červnu 1942 poslední společné chvíle

ČSBS Lidice zve k uctění památky lidických žen a dětí

Lidice, 30. 5. 2016

Dne 10. června 1942 v ranních hodinách bylo do kladenské reálky přivezeno 196 žen a 98 dětí, které tam spolu prožily tři dny, než byly děti ženám odebrány. Většina matek již své děti nikdy neviděla. Ženy byly transportovány do koncentračního tábora Ravensbrücku a sedm dětí do jednoho roku, nejmladšímu bylo čtrnáct dní a nejstaršímu pět měsíců, bylo převezeno do Prahy. Již v kladenské reálce byly vybrány tři děti na tzv. převýchovu.
Ostatní děti byly odvezeny do Lodže. Tam bylo vybráno dalších 7 dětí na náležitou převýchovu. Zbylých 82 dětí bylo na začátku července 1942 ve vyhlazovacím táboře Chelmno usmrceno v plynových autech.

Po lidické tragédii se narodilo ještě sedm dětí, šest dětí v Praze v Dykově ulici, z nichž dvě žijí, o osudu dalších čtyř se dodnes neví. Sedmé dítě se narodilo v říjnu roku 1942 v KT Ravensbrück a bylo okamžitě usmrceno.
Po válce se zpět do vlasti a Lidic vrátilo 143 žen a 17 dětí. Lidická tragédie si vyžádala celkem 340 obětí, tj. včetně 173 mužů popravených na zahradě Horákova statku v Lidicích a 26 občanů zastřelených 16. června v Praze- Kobylisích.
A proto se 10. června zde scházíme, abychom položením kytičky a chvilkou ticha uctili památku nevinných obětí.
Tohoto pietního aktu se zúčastňují nejen přeživší lidické tragédie, ale i jejich rodinní příslušníci a širší veřejnost.

Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice a přeživší lidické dítě

POZVÁNKA-do-kladenského-gymnázia

Podporujeme předsedu bratra Vodičku

Lidice, 25. 5. 2016
Jaroslav Vodička
Jaroslav Vodička

Vedení OV ČSBS Lidice jednoznačně podporuje předsedu ÚV ČSBS bratra Jaroslava Vodičku. Souhlasíme s jeho projevem, který pronesl na terezínské tryzně dne 15. 5. 2016, a který v drtivé většině podpořil ÚV ČSBS. Jsme přesvědčeni, že bratr Jaroslav Vodička postupuje souladu s cíli a stanovami ČSBS a naplňuje odkaz těch členů ČSBS, kteří nasazovali své životy a prolévali krev za svobodu a suverenitu naší země. Oceňujeme, že se předseda ČSBS odvážně a jednoznačně zapojil do celospolečenské diskuse k aktuální znepokojivé mezinárodní situaci. Jako demokratické občanské sdružení odsuzujeme hrubé a vulgární útoky na bratra Vodičku a snahu zpochybnit roli a postavení ČSBS ve společnosti.

Jana Bobošíková

předsedkyně OV ČSBS Lidice

Proč vláda podlézá landsmanšaftu?

Praha, 15. 5. 2016

Představa "milých krajanů" o mapě naší země
Představa „milých krajanů“ o mapě naší země

Ministr kultury Herman dnes z pověřením vlády vystoupil na sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Připomněl nacistické zločiny i násilnosti Čechů při poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva, vyjádřil nad těmito událostmi lítost a odsoudil uplatňování kolektivní viny. Mluvčí landsmanšaftu Posselt jeho slova ocenil s tím, že „přítomnost českého ministra kultury Daniela Hermana na 67. sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku znamená, že česká vláda odmítla princip kolektivní viny, který byl uplatněn při poválečném odsunu německojazyčné menšiny z Československa.” Pokud jsou citace z tisku přesné, raduje se Posselt z toho, že Česká republika právě začíná slovy ministra vlády napadat Postupimskou dohodu, podepsanou v roce 1945 představiteli SSSR, USA a Velké Británie, která o odsunu Němců z Československa, Polska a Maďarska rozhodla.

Vzpomínka na činy henleinovců v pohraničí
Vzpomínka na činy henleinovců v pohraničí

Nevím, zda z rozhodnutí vlády nebo z vlastního popudu oslovil ministr Herman sjezd landsmanšaftu slovy „milí krajané“. Neměli bychom zapomínat, že u zrodu organizace „milých krajanů“ stáli nacisté. Že „milí  krajané“ z landsmanšaftu desítky let usilovali o zrušení Dekretů prezidenta Edvarda Beneše, činili si majetkové a územní nároky na naší zemi a bezostyšně srovnávali excesy při poválečném odsunu Němců s válečnými zločiny nacistů.

     Kroky současné české vlády směrem k landsmanšaftu jsou velmi podivné, znepokojující a hlavně nadbytečné. Česko-německá deklarace z roku 1997, kterou níže přinášíme, dostatečně akcentovala problematiku složitého vývoje vzájemných vztahů. Jediný, kdo tuto deklaraci nerespektoval a torpédovali nejen slovy, ale i činy, byl právě landsmanšaft.  „Milí krajané“, jak ho oslovuje ministr české vlády.

Jana Bobošíková

Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji

Zde naleznete text česko-německé deklarace, který podepsali tehdejší český ministerský předseda Václav Klaus, německý spolkový kancléř Helmut Kohl a oba ministři zahraničí obou zemí v Praze dne 21. ledna 1997.

Vlády České republiky a Spolkové republiky Německo majíce na paměti Smlouvu mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci ze dne 27. února 1992, kterou si Češi a Němci podali ruku,

oceňujíce dlouhé dějiny plodného a pokojného soužití Čechů a Němců, během kterého bylo vytvořeno bohaté kulturní dědictví působící až dodnes,

přesvědčeny, že spáchané křivdy nelze odčinit, ale nanejvýš zmírnit, a že při tom nesmí docházet k novým křivdám,

vědomy si, že Spolková republika Německo plně podporuje přijetí České republiky do Evropské unie a do Severoatlantické aliance v přesvědčení, že to je ve společném zájmu, přihlašujíce se k důvěře a otevřenosti ve vzájemných vztazích jako předpokladu pro trvalé a do budoucnosti zaměřené usmíření

společně prohlašují:

I
Obě strany jsou si vědomy svého závazku a odpovědnosti dále rozvíjet česko-německé vztahy v duchu dobrého sousedství a partnerství a přispívat tím k utváření sjednocující se Evropy. Česká republika a Spolková republika Německo dnes sdílejí společné demokratické hodnoty, respektují lidská práva, základní svobody a normy mezinárodního práva a jsou oddány zásadám právního státu a politice míru. Na tomto základě jsou odhodlány přátelsky a úzce spolupracovat ve všech oblastech důležitých pro vzájemné vztahy. Obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny.

II
Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.
Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.
III
Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

IV
Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

V
Obě strany potvrzují své závazky z článků 20 a 21 Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci ze dne 27. února 1992, v nichž jsou zakotvena práva příslušníků německé menšiny v České republice a osob českého původu ve Spolkové republice Německo. Obě strany jsou si vědomy, že tato menšina a tyto osoby hrají důležitou roli ve vzájemných vztazích, a konstatují, že jejich podpora je i nadále v oboustranném zájmu.

VI
Obě strany jsou přesvědčeny, že vstup České republiky do Evropské unie a volný pohyb v tomto prostoru dále usnadní soužití Čechů a Němců. V této souvislosti vyjadřují zadostiučinění, že na základě Evropské dohody o přidružení mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy bylo dosaženo značného pokroku v oblasti hospodářské spolupráce včetně možností samostatně výdělečné a podnikatelské činnosti podle čl. 45 této Dohody. Obě strany jsou připraveny v rámci svých platných právních předpisů brát při posuzování žádostí o pobyt a přístup na trh práce zvláštní zřetel na humanitární a jiné důvody, zejména na příbuzenské vztahy a rodinné a další vazby.

VII
Obě strany zřídí česko-německý fond budoucnosti. Německá strana prohlašuje, že je připravena vložit do fondu 140 miliónů DM. Česká strana prohlašuje, že je připravena vložit do fondu 440 miliónů Kč. Obě strany uzavřou zvláštní dohodu o společné správě fondu. Tento společný fond bude sloužit k financování projektů společného zájmu (jako jsou setkávání mládeže, péče o staré lidi, výstavba a provoz léčebných ústavů, péče o stavební památky a hroby a jejich obnova, podpora menšin, partnerské projekty, česko-německá diskusní fóra, společné vědecké a ekologické projekty, jazyková výuka, přeshraniční spolupráce).
Německá strana se hlásí ke svému závazku a odpovědnosti vůči všem, kteří se stali oběťmi nacionálněsocialistického násilí. Proto mají být projekty, u kterých je to vhodné, ku prospěchu především obětem nacionálněsocialistického násilí.

VIII
Obě strany se shodují v tom, že historický vývoj vztahů mezi Čechy a Němci zejména v první polovině 20. století vyžaduje společné zkoumání, a proto se zasazují za pokračování dosavadní úspěšné práce česko-německé komise historiků.
Obě strany zároveň považují udržování a péči o kulturní dědictví, které spojuje Čechy a Němce, za důležitý příspěvek k budování mostů do budoucnosti.
Obě strany dohodnou zřízení česko-německého diskusního fóra, které bude podporováno zejména z prostředků česko-německého fondu budoucnosti a na němž se bude pod záštitou obou vlád a za účasti všech kruhů, majících zájem na úzkém a dobrém česko-německém partnerství, pěstovat česko-německý dialog.

Beseda ve Škole Jaroslava Ježka

Praha, květen 2016

Naši členové, přeživší lidické děti sestra Marie Šupíková a bratr Pavel Horešovský navštívili Školu Jaroslava Ježka pro zrakově postižené, kde se podělili o své zážitky. Přinášíme odezvu na besedu od Nely Frankové, žákyně 7. třídy Školy Jaroslava Ježka.

Památník Lidice - Zdroj Wikipedie
Památník Lidice – Zdroj Wikipedie

Beseda s pamětnicí lidické tragédie

Včera jsem byla na besedě s pamětnicí vypálení Lidic. Myslela jsem si, že to bude jedna z těch žen, která byla poslána do koncentračního tábora v Ravensbrucku, ale byla jedním z těch lidických dětí, které bylo vybráno na převýchovu. Je to prostě strašné, co si Němci dovolili udělat za atentát na jednoho člověka. A jak vůbec mohli věřit něčemu, co vůbec nebylo pravda. Ta paní říkala, že si myslí, že by si stejně našli nějakou záminku k tomu, aby něco podobného Paní Marie Šupková se dostala do jedné německo – polské rodiny a říkala, že ji měli rádi. Když se vrátila, tak nikdo jejímu příběhu nevěřil. S maminkou se po válce sice setkala, ale ona jí po pár měsících umřela. Žila pak u tety, které se žádné dítě nevrátilo. Muselo to být pro tu tetu hrozně těžké, když se starala o holku, která se vrátila, ale žádné její dítě to štěstí nemělo.
Muselo to být prostě všechno strašně těžké. Moc se mi líbilo, že paní Marie i potom, co se jí všechno stalo, se uměla tak srdečně usmívat. Besedy se zúčastnil i pan Horešovský, který byl jedním z dětí do jednoho roku, které Němci nezabili.Myslím, že besedy s takovými lidmi, jako je paní Šupková, která u nás byla, by se měly nahrávat, aby to pro naše i jiné děti nebyl jen nějaký údaj na papíře, který se musí učit do dějepisu.

Lidická tragédie je jednou z těch událostí, které bychom si měli pořád připomínat, aby se náhodou nestalo, že by někdo chtěl něco podobného zopakovat.

Nela Franková, žákyně 7. ročníku ZŠ Jaroslava Ježka

Při osvobození Československa padlo tisíckrát víc vojáků Rudé armády, než Američanů

Lidice, květen 2016
Mapa-osvobozeni2
Mapa bojů – zdroj: moderni-dejiny.cz

V květnových dnech si letos jako každý rok připomínáme vítězství nad německým nacismem. Bohužel jsme stále častěji svědky pokusů o přepisování historie, o relativizaci skutečného podílu velmocí na osvobození naší vlasti a o zamlčování počtu lidí, kteří za osvobození Československa od nacismu položili život. Jak uvádí Institut Václava Klause, sovětských vojáků zemřelo při osvobozování naší země tisíckrát více, než amerických. Citujeme ze stránek IVK: „Letos to vypadá tak, jako by se 2. světová válka primárně odehrávala na západní frontě, jako by na východě šlo o málo, jako by se o všem rozhodlo na západě a jako bychom byli osvobozeni v podstatě ze západu. Protiargumentů je možné přinášet nekonečné množství, ale hrozí, že jim nebude neasloucháno. Proto snad jen suchá čísla.Podle veřejně přístupných oficiálních dat (i OSN) přišlo při osvobozování Československa o život 116 amerických vojáků (podle některých zdrojů to bylo ještě méně), což není překvapivé, protože na západě Čech se nebojovalo (německé armády se chtěly dostat do amerického zajetí). Číslo ruských (sovětských) vojáků, kteří přišli o život, je 140 000, ale jsou i vyšší odhady. Znamená to, že sovětských vojáků zemřelo při osvobozování naší země tisíckrát více. I když připustíme možnou vyšší vyzbrojenost a tím i efektivnost americké armády, rozdíl tisícinásobku je velmi výmluvný. Je třeba ještě jiných důkazů?

Na území Sovětského svazu se bojovalo od června 1941, největší bitvy – o Moskvu, Leningrad, Stalingrad, Kursk a další – proběhly v letech 1941-43. Spojené státy se vylodily v Normandii až v červnu 1944.“

Lidičtí uctili 71. výročí vítězství nad nacismem

Lidice 8. 5. 2016

Zástupci OV ČSBS Lidice, OÚ Lidice a skauti ze střediska Junák Buštěhrad “ Stráž Lidic“ položili věnce na společný hrob lidických mužů u příležitosti státního svátku – Dne vítězství. Poté vedoucí skautů a místostarosta Lidic Tomáš Skála v krátkém proslovu připomněl význam 8. května jako Dne vítězství nad německým nacismem a poděkoval přítomným za účast.

Blahopřejeme Milouši Červenclovi, řediteli Památníku Lidice

Lidice, 6. 5. 2016
JUDr. Milouš Červencl
JUDr. Milouš Červencl

V těchto dnech se dožívá významného životního jubilea bratr Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice, dlouholetý člen ČSBS Lidice. Bratr Milouš Červencl zanechává ve společnosti svou prací zřetelnou stopu. Svou vynikající a neúnavnou manažerskou prací v čele Památníku Lidice mnoho let významně přispívá k uchovávání pravdivého nezaujatého a momentální politikou nepodbarveného historického obrazu o tragických událostech v dějinách naší země. Významně přispívá také k popularizaci zlomových momentů 20. století, a to zejména mezi školami a mládeží. Počet návštěvníků pietních míst (Lidice, Ležáky, Lety), která spadají pod vedení ředitele Červencla, a která díky němu zažívají rozkvět, trvale roste. OV ČSBS Lidice bratru Červenclovi srdečně blahopřeje a děkuje za obětavou nejednoduchou práci, kterou vykonává s noblesou a s pochopením pro složitost válkou poznamenaných lidských osudů. Zástupci OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a Marie Štrougalová předali JUDr. Milouši Červenclovi k jeho půlkulatým narozeninám symbol Lidic – růže a malý dárek a popřáli mu hodně zdraví,štěstí a osobní pohody.

Oslavy 71. výročí vítězství nad nacismem

Osvobození Prahy, maršál Koněv. Zdroj Wikipedie
Osvobození Prahy, maršál Koněv. Zdroj Wikipedie

Český svaz bojovníků za svobodu každoročně pořádá nebo spolupořádá řadu akcí, které připomínají významné a pohnuté okamžiky naší historie. 5. května si připomínáme 71. výročí Květnového povstání českého lidu a 8. května slavíme Den vítězství, 71 let od porážky nacismu. Hrdinství a oběti našich předků můžeme vzpomenout a společně uctít před v Praze před Českým rozhlasem, na Vítkově nebo v Terezíně.

Program

Poslední rozloučení s Přemyslem Veverkou

Přemysl Veverka
Přemysl Veverka

Praha, 13. 4. 2016

Dnes proběhlo v krematoriu v Motole v Praze poslední rozloučení se spisovatelem a redaktorem panem Přemyslem Veverkou, velkým a upřímným příznivcem Lidic, Ležáků, vypálených obcí, českého jazyka, české historie a kultury. Pohřbu se samozřejmě zúčastnili i členové ČSBS Lidice.

Přemysla Veverku na poslední cestě provázela Hašlerova Ta naše písnička česká. Smutečního proslovu se ujal ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl. Plný text proslovu přinášíme zde:

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté.

Chtěl bych se za Památník Lidice a Klub autorů literatury faktu rozloučit s Přemyslem Veverkou, zvláště proto, že jsme si byli v posledních dvaceti letech dosti blízcí, Přemek deset let pracoval pro Památník Lidice a většinu posledních let v Lidicích žil.

Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice
Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice

„Kdy nastává ten pravý čas ocenit člověka za jeho celoživotní dílo? V den kulatých či půlkulatých narozenin – šedesátých, sedmdesátých, pětasedmdesátých? Těžko soudit. Každopádně by se mu náležitého uznání mělo dostat včas, tedy aby si ho vychutnal, mohl se z něj těšit.“ Tahle věta zazněla loni v září v Letohradu, když Klub autorů literatury faktu předával svému významnému členovi Přemyslu Veverkovi Cenu Egona Ervina Kische za celoživotní dílo. Nikdo z přítomných nemohl tušit, že mnozí se s ním tehdy viděli naposledy.

Je dobře, že pro něj významná literární cena přišla v ten nejvhodnější okamžik. Dostal ji ve chvíli, kdy se za svým životem mohl právem ohlédnout s pocitem dobře vykonané práce.

Ani abbé, ani modrý; Smrt v parlamentu; Jak se chodí do Lidic; Skoky do světla; Láska a smrt na potoce Ležák; Věčné údolí Javoříčka; Jdou do nebe; Nelehká cesta za snem; Karel Vágner, nejen mistr basů, Slavné pražské vily … To jsou jen namátkou některé jeho publikace. A k nim patří další ve spoluautorství, jako třeba Hlasy z hořících domů.

Členové ČSBS Lidice na pohřbu P. Veverky
Členové ČSBS Lidice na pohřbu Přemysla Veverky

Román z doby mládí Josefa Dobrovského, novela s detektivním motivem, ale také mistrně vykreslené osudy lidických a ležáckých mužů, do literární podoby ztvárněná tragédie obyvatel nacisty vypálených obcí, hluboký, nefalšovaný vztah k Romům – vpravdě široký záběr autora bezpočtu publicistických článků, který se rovněž podílel na vzniku mnoha rozhlasových a televizních pořadů. Zapomenout nesmíme na léta prožitá v redakci Mladý svět, agentuře Foibos a umělecké revue Dotyk.

Velký kus práce udělal pro zachování odkazu druhého odboje. Spolupracoval se čtrnáctideníkem Českého svazu bojovníků za svobodu Národní Osvobození, v němž se vyjadřoval k aktuálním problémům současnosti, vytvořil medailonky lidických mužů, zavražděných v roce 1942 nacisty u Horákova statku. Pro redakci měl rozpracovány další články. Ještě několik dnů před svým skonem se těšil, jak napíše recenzi na knihu lidické ženy Jaroslavy Skleničkové.

V nejnovějším letošním čísle revue Přísně tajné!, je jeho obsáhlý příspěvek věnovaný poslední knize Zdeňka Mahlera „… ale nebyla to nuda – Poznámky pod čarou života“, který si ještě stačil prohlédnout.

Mimo jiné v něm Přemysl Veverka poznamenává, že úchvatný celek, který Mahlerova publikace představuje, vypovídá o jeho práci a souvislostech, jež je provázaly, a o dobových poměrech. Totéž bychom mohli říct o Přemkově díle, za něž

právem obdržel také literární Cenu Miroslava Ivanova a Zeyerův hrnek.

S hrdiny jeho knih můžeme snít, prožívat lásku i nenávist, putovat s nimi jejich životy, pocítit tvrdé rány osudu, strach z blízkosti nepřítele, ale také se těšit z naplnění tužeb jím vykreslených postav či navštívit dobu, kterou – někdy pro její krutost naštěstí – známe jen z dějepisu. Knihy jsou úžasné právě v tom, že nabízejí množství příběhů, které bychom za jeden jediný život, který je nám na této zemi dán, sotva prožili. Zvláště pocházejí-li z tvůrčí dílny zkušeného autora literatury faktu, jakým Přemysl Veverka bezesporu pro nás zůstává, nás obrovsky obohacují. Jeho dílo čtenáři nabízí prostor k zamyšlení nad sebou samým. Může v něm hledat a nacházet podobnosti s vlastním životem či řešení situací, s nimiž si sám nedovede poradit. Je plné inspirace a naděje i povzbuzení – jdi, člověče, za svým snem. A neměj z toho strach. Tak šel za svým spisovatelským snem i Přemysl Veverka.

„Píšu, zřejmě i proto, že nic jiného neumím,“ prohlásil v jednom interview.

Uměl toho hodně, zvláště skvěle psát, vyprávět příběhy. Bohužel, Přemkova pozemská pouť skončila a my se v této smutné chvíli můžeme utěšovat alespoň tím, že ocenění za celoživotní dílo, které si zasloužil, převzal včas a že jsme se z něj mohli radovat spolu s ním.

Jeho list života byl dopsán i přesto, že řádky psané Přemkovou rukou zůstanou navždy nedopsány, přesto vryty do naší paměti.

Děkujeme Ti, kamaráde, za vše co jsi pro tuto zemi i pro Lidice, Ležáky nebo Lety udělal. Čest Tvé památce!

Společnost Ludvíka Svobody v Lidicích

Lidice, 31.3.2016

Předsedkyně Společnosti L. Svobody A. Šimková předává medaili Václavu Zelenkovi
Předsedkyně Společnosti L. Svobody A. Šimková předává medaili Václavu Zelenkovi
Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a předsedkyně Společnosti L. Svobody A. Šimková
Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a předsedkyně Společnosti L. Svobody A. Šimková

Ve čtvrtek 31. března navštívili Lidice žáci osmých a devátých ročníků ze ZŠ Vladimíra Menšíka z moravských Ivančic. Po prohlídce muzea a pietního území následovala beseda v Lidické galerii se sestrou Marií Šupíkovou. Na setkání bylo pozváno i několik členů ČSBS Lidice. PhDr. Alena Šimková, CSc.  předsedkyně  Společnosti Ludvíka Svobody v Brně, při této příležitosti předala Pamětní medaile Ludvíka Svobody sestrám a bratrům Marii Šupíkové, Václavu Zelenkovi, Pavlu Horešovskému, Sylvii Klánové a Veronice Kellerové (medaili převzal Tomáš Skála). Držitelem této medaile je i další člen naší organizace, a to JUDr. Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice.

ČSBS Lidice k politické situaci a k migraci

Lidice, 30. 3. 2016
logo-s-kabatnickemČlenové Oblastní organizace ČSBS Lidice dnes jednomyslně přijali prohlášení k současné politické situaci a k migrační krizi. Prohlášení směřuje k ústavním činitelům České republiky. Schválený text přinášíme v plném znění.

Prohlášení k současné politické situaci a k migrační krizi

Oblastní organizace ČSBS Lidice vyjadřuje znepokojení nad současnou mezinárodní politickou situací a uprchlickou krizí. Oblastní organizace ČSBS Lidice žádá odpovědné ústavní činitele, aby aktivně prosazovali a bránili humanitní, historické a kulturní hodnoty, na kterých je založena Česká republika, a aby důsledně dbali o zajištění bezpečnosti občanů České republiky i o zajištění bezpečné a svobodné Evropy. Připomínáme, že suverenita, svoboda a demokracie v naší zemi byly draze zaplaceny lidskými životy, a že tento odkaz zavazuje další generace.

Pamětní deska lidickým ženám odhalena

Lidice, 30. 3. 2016

Pamětní deska lidickým ženám
Pamětní deska lidickým ženám

Dnes byla na pietním území Památníku Lidice odhalena pamětní deska lidickým ženám, které byly zavražděny německými nacisty. Vznik pamětní desky iniciovala Oblastní organizace ČSBS Lidice, která ji také financuje. Na výrobu a instalaci pamětní desky přispěli členové ČSBS Lidice finančními dary, ÚV ČSBS a Obecní úřad Lidice. Při slavnostním odhalení promluvil místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský.

Vystoupení bratra Horešovského

Pavel Horešovský při odhalení desky
Pavel Horešovský při odhalení desky

Vážení hosté, sestry a bratři,
každoročně 10. června, v den výročí lidické tragédie, se vracíme z malého pietního aktu v kladenském gymnáziu, abychom položili kytici k dětskému sousoší. Zastřeleným lidickým mužům pokládáme věnec při pietním aktu na společný hrob.

A jak uctít památku šedesáti žen, které se do Lidic nevrátily?
Na říjnové členské schůzi ČSBS Lidice vznikla myšlenka nechat zhotovit těmto ženám pamětní desku a věnovat ji jako dar členů naší organizace k 74. výročí vyhlazení Lidic. Požádali jsme o spolupráci Památník Lidice, který nechal desku vyrobit a nainstalovat.
Proto se zde dnes scházíme, abychom desku spíše jen symbolicky odhalili.
Dovolte mi, abych poděkoval, nejen za nás přeživší, ale i za všechny členy naší organizace, Památníku Lidice a všem sponzorům za to, že i lidické ženy, které se nevrátily, budou mít své důstojné místo, kam se jim mohou položit květiny.

Děkuji zároveň za pamětní desku, kterou Památník Lidice nainstaloval na společném hrobě lidických mužů.

 

Pavel Horešovský, iniciátor pamětní desky lidickým ženám

Lidice, 30. 3.  2016

Pamětní-deska-zeny

Dneškem přibyla na pietním území vypálených Lidic nová pamětní deska. Je věnována šesti desítkám lidických žen, které zahynuly v německých nacistických koncentračních táborech a při pochodech smrti. U zrodu pamětní desky stál Pavel Horešovský, nejmladší přeživší lidické dítě a obětavý organizátor akcí, které se váží k připomínání lidického masakru. Při loňské pietní vzpomínce na tragédii lidických matek a dětí v kladenském gymnáziu si povzdechl, že v Lidicích vlastně není kam položit zavražděným ženám kytičku. OV ČSBS Lidice v těsné spolupráci s Památníkem Lidice desku zřídil.

Příběh Pavla Horešovského, plný osobních vzpomínek, přinášíme níže tak, jak jej zpracovala sbírka Paměť národa. Děkujeme.

Paměť národa: Pavel Horešovský
Mezi dnešními lidickými pamětníky patří Pavel Horešovský k těm, kdo se nejintenzivněji snaží zachovávat odkaz tragických lidických událostí. Organizuje každoroční pietní akty, výjezdy pamětníků na vzdálenější společenské akce a podobně. Označuje se za „styčného důstojníka“ mezi památníkem Lidice a lidickými pamětníky. Paradoxně Pavel Horešovský zažil staré Lidice nejméně, jeho osobní paměť začíná až po druhé světové válce. Narodil se totiž v Lidicích 15 dnů před obsazením obce – 25. května 1942. Pokračování zde

Marie Šupíková měla být Ingeborg Schiller

Lidice, 22. 3. 2016

Marie-Šupíková-před-domem-v-Německu,-kde-žila-v-letech-1945-46
Marie Šupíková před domem v Německu, kde žila v letech 1945-46

Marii Šupíkové, rozené Doležalové, bylo v době lidického masakru necelých deset let. Nacisté ji po vypálení Lidic a vyvraždění lidických mužů odtrhli od matky a vybrali na poněmčení. Marie Šupíková prošla sběrným táborem v Lodži a dětským domovem v Puschkau. V létě 1943 byla dána na převýchovu rodině Schillerovým. Dostala jméno Ingeborg Schiller. Díky aktivitě českého repatriačního výboru ji v červenci roku 1946 adoptivní rodina nahlásila českým úřadům a Marie Doležalová se vrátila do Československa. Příběh Marie Šupíkové, plný osobních vzpomínek, přinášíme níže tak, jak jej zpracovala sbírka Paměť národa. Děkujeme.

Paměť národa: Marie Šupíková

Marie Šupíková se narodila 22. 8. 1932 v Lidicích. Tatínek Josef Doležal pocházel z Bělok a rodina maminky, Alžběty Doležalové, byla místní, lidická. Její otec Karel Kácl patřil k předválečným komunistům, působil jako starosta Lidic, zemřel za války ještě před vypálením obce. Pokračování zde

Václav Zelenka, neúnavný účastník besed s mládeží

Lidice, 16. 3. 2016

Václav-Zelenka-s-babičkou,-Paměť-národa
Václav Zelenka s babičkou

Bratru Václavu Zelenkovi byly v době vypálení Lidic necelé čtyři roky. Prošel několika dětskými domovy v různých zemích a poté byl dán do německé rodiny na poněmčení. Do Československa se vrátil v květnu 1947. Hovořil pouze německy a maminku, která přežila útrapy v koncentračním táboře, si nepamatoval. Příběh Václava Zelenky, plný osobních vzpomínek, přinášíme níže tak, jak jej zpracovala sbírka Paměť národa. Děkujeme.

Paměť národa: Václav Zelenka

Život Václava Zelenky je spojen s Lidicemi od narození až do dnešních dnů. Prožil tu rané dětství, jako jedno z mála lidických dětí přežil nacistický teror, po válce se vrátil do obnovených Lidic, dodnes tu bydlí a několik let zastával i funkci lidického starosty. Významně se zasloužil o udržování památky Lidic.

Narodil se 9. září 1938 v Kladně, vyrůstal s rodiči v Lidicích. Byl jediné dítě v rodině lidického dělníka Václava Zelenky (*25. dubna 1908) a Žofie, rozené Roubíčkové (*11. května 1913), která pocházela z malé osady u Benešova. Otec byl vyučený zedník, ale pracoval u martinských pecí v Kladně, kde utrpěl těžký úraz v obličeji.  Pokračování zde

Vyjádření předsedkyně OV ČSBS Lidice k výročí nacistické okupace naší země

Lidice, 15. 3. 2016

Hitler v Praze 15. března 1939, Wikipedia
Hitler v Praze 15. března 1939, Wikipedia

     Dnes uplynulo 77 let od tragického momentu naší historie. Začala německá okupace Čech, Moravy a Slezska. Do země vstoupila vojska německých nacistů. Souhlasím s tvrzením, že národ, který zapomene na svoji minulost, je odsouzen prožít ji znovu. Abychom odkaz obětí boje za naši svobodu nepromarnili, je nutné neustále připomínat, co předcházelo vzniku druhé světové války. Je třeba opakovat, že zdrojem největšího světového kolapsu lidského ducha byl německý nacismus i rozpínavá politika velmocí, že to byly pokrytecké klapky na očích našich spojenců, že to bylo nedodržování mezinárodních dohod i mediální manipulace a propaganda. Je třeba připomínat, že u zrodu vyhlazovacích táborů, vypálených obcí, pokusů na dětech a dalších zvěrstev stál rasismus, nacionalismus, nesnášenlivost, strach o vlastní pohodlí, lhostejnost a netečnost k tomu, co se děje u sousedů. A jak známo, historie se může opravdu opakovat, pokud se z ní nepoučíme.

Blahopřejeme sestře Věře Čepelové k narozeninám

Lidice, 8. 3. 2016

Vera-Cepelova
Věra Čepelová, která jako dítě přežila lidický masakr

V těchto dnech oslavila významné životní jubileum sestra Věra Čepelová. OV ČSBS Lidice srdečně blahopřeje a přeje jubilantce hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. Věra Čepelová jako dítě prožila vypálení Lidic nacisty. Následně prošla koncentračním táborem v Lodži a převýchovou v německé rodině. V roce 1946 byla nalezena a vrácena do vlasti. Její příběh, plný osobních vzpomínek, přinášíme níže tak, jak jej zpracovala sbírka Paměť národa. Děkujeme.

Paměť národa: Věra Čepelová
Věra Čepelová se narodila 3. března 1935 v Lidicích jako jediné dítě manželům Vokatým. Otec, původem z Buštěhradu, byl horníkem v blízkých dolech. Maminka, která pocházela z Lidic, byla v domácnosti, starala se o drobné domácí zvířectvo a také chodila pomáhat místním statkářům na pole. Manželé si koupili v Lidicích malý domek s číslem popisným 95. Domek byl dvoupokojový, kuchyň šetrní manželé zřídili z původní chodby. V době, kdy je postihla lidická tragédie, šetřili na přestavbu domku, už měli koupené nové střešní tašky. „My jsme měli jen malý domeček, dvě místnosti, jedna místnost byla jako kuchyň, předtím to byla asi větší chodba, a tam byl vchod do sklepa a vedle byl jeden pokoj. Maminka, ta uměla teda šetřit, protože chodila na ty pole a sháněla a byla šetrná, a chtěli právě přistavovat, něco už měli našetřené na knížce. Koupili to prostě jako starší a malý domek a chtěli přistavět.“Tatínek byl fotbalista, kopal za Buštěhrad, byl známý tím, že kopal levou nohou.  Pokračování zde..

Pamětníci lidického masakru dětem a mládeži

Lidice, 7. 3. 2016
marie-supikova-pavel-horesovsky
Marie Šupíková a Pavel Horešovský, kteří jako děti přežili lidický masakr

Členové ČSBS Lidice, kteří jako děti přežili lidickou tragedii, pokračují v besedách s dětmi a mládeží a dělí se o své válečné i poválečné zážitky. Přímo v Památníku Lidice jen od začátku letošního roku proběhlo deset besed, na kterých svůj příběh vyprávěli sestra Marie Šupíková a bratr Václav Zelenka. Besedy se setkávají s velkým zájmem a pozitivním ohlasem. Počátkem března proběhla beseda také v Základní škole Loděnice u Berouna, kam se vypravili Marie Šupíková a místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský.

zs-lodenice-marie-supikova
Beseda ZŠ Loděnice u Berouna

Třídní učitelka ZŠ Loděnice u Berouna Mgr. Petra Špačková poté bratru Horešovskému napsala: „Ještě jednou velký dík Vám i paní Šupíkové za skvělou besedu s úžasnou atmosférou. Je obdivuhodné nejen to, co všechno si pamatujete, ale také to, jak zajímavě umíte o svých zážitcích vyprávět. Přeji vám oběma hodně zdraví a doufám, že se ještě setkáme na další besedě s našimi žáky.“ Atmosféru besedy v Berouně přinášíme ve fotogalerii.

Mluvčí hlavy státu Jiří Ovčáček vstoupil do ČSBS Lidice

Lidice, 17. 2. 2016
Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta ČR
Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta ČR

Výbor ČSBS Lidice projednal přihlášku pana Jiřího Ovčáčka a jednomyslně přijal mluvčího prezidenta České republiky do lidické organizace.

O přijetí do ČSBS Lidice informovala pana Jiřího Ovčáčka předsedkyně organizace dopisem, ze kterého citujeme: „Členové Oblastního výboru ČSBS Lidice velmi ocenili Vaše zdůvodnění žádosti o vstup. Píšete v něm, že chcete pomoci udržet odkaz boje našich předků za svobodu v časech, kdy je naše historie relativizována, a že za svobodu je třeba bojovat neustále. S tím naprosto souhlasíme a Váš vstup považujeme za významné posílení ČSBS Lidice.“

Zemřela Irene Fišerová, dlouholetá členka ČSBS Lidice

svíce

Lidice, 2. 2. 2016

Únor přinesl smutnou zprávu. 2. 2. 2016 nás navždy opustila sestra Irene Fišerová. Rozloučení proběhlo v úzkém kruhu nejbližších. OV ČSBS Lidice vyjádřil pozůstalým soustrast.

Přinášíme zajímavý životní příběh Irene Fišerové

Irene Fišerová rozená Monteagudo Garcia se narodila 20.10.1920 ve městě Villapardo na severu Španělska. S rodiči se odstěhovali do města Castellon nedaleko Valencie. Měla pět mladších sourozenců. Otec vlastnil menší hospodářskou usedlost.

Vystudovala školu pro ošetřovatelky. V období občanské války odešla se svou kamarádkou Enkarnou do Benicasimu, kde se nacházel polní lazaret J.A.Komenského.  Zde s týmem československých dobrovolníků pod vedením velitele Dr. B. Kische spolupracovala jako ošetřovatelka s chirurgem Dr. Maxem Lauferem. Její kamarádka zahynula při bombardování v oblasti blízko lazaretu.

Se svým manželem Karlem Fišerem se seznámila při ošetřování raněných. Působil při podávání narkózy. Uzavřením sňatku nabyla československou státní příslušnost.

Do Čech odletěla s pomocí finanční sbírky od organizace Včela (dnes Jednota). Její nová česká rodina ji hezky přijala a pomáhala jí. Porodila tři děti, z nichž nejmladší krátce po porodu zemřelo.

Ač měla dobré zkušenosti ve zdravotnictví, bylo jí přiděleno pracovní místo v SONP provoz koksovny, kde byly tvrdé a nezdravé podmínky pro ženy. Kolegové ji přijali mezi sebe a pro její milou a usměvavou povahu jí říkali „sluníčko“. V roce 1964 měla po dlouhých letech možnost se vrátit do rodné země, kde se setkala s rodiči a sourozenci. Další setkání bylo až v roce 1980 a po otevření hranic navštěvovala sourozence se svou rodinou pravidelně, dokud jí to zdravotní stav dovolil. Od 80 let žila spokojeně u své dcery v Lidicích.

Dožila se krásných 95 let. V našich srdcích bude po všechny generace stále žít.

Silver A v paměti tří generací očima Evy Armeanové z ČsOL Kladno

Pardubice, 8. 1. 2016

          

Pieta za zavražděné a popravené vlastence
Pieta za zavražděné a popravené vlastence

V loňském roce uplynulo 70 let od ukončení 2. světové války. Mnoho význačných okamžiků z období této strašné války stále nebylo ještě dostatečně doceněno. Některé skutečnosti, které jsou spojeny s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha jsou známy. Jiné již tak známy nejsou. Proto nejprve několik slov k výsadku SILVER A. Dne 9. ledna 1942 bylo v 01:45 hodin zachyceno Vojenskou radiovou ústřednou poblíž Londýna prvé volání radiostanice LIBUŠE, kterou obsluhoval Jiří Potůček, radista SILVER A. Paraskupina SILVER A byla na území Protektorátu Čechy a Morava vysazena 29. prosince 1941 společně se skupinami ANTHROPOID a SILVER B. Úkolem SILVER A bylo zajistit radiové spojení mezi domácím a exilovým odbojem, vybudovat zpravodajskou síť a koordinovat domácí odboj. Radistovi SILVER  A  Jiřímu Potůčkovi se podařilo navázat spojení s Londýnem a udržovat ho po dobu více než pěti měsíců. SILVER A přímo spolupracoval s ANTHROPOIDEM a dalšími parašutisty při náletu na Škodovy závody v Plzni a podílel se na přípravě atentátu na Heydricha poskytováním radiového spojení. Němci  popravili desítky přímých spolupracovníků SILVER A z Pardubicka a Červenokostelecka. Další tisíce obětí byly odvlečeny do koncentračních táborů, kde většina z nich zahynula. Bez těchto obyčejných, ale zároveň velmi neobyčejných lidí by nikdy atentát nemohl být proveden. Operace SILVER A měla velký význam a napomohla uskutečnění atentátu.

Pravidelní účastníci Silver A Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS a Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje
Pravidelní účastníci Silver A Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS a Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje

Osmé slavnostní setkání věnované výsadku SILVER A, pardubickému odboji a tragédii v Ležákách pod názvem SILVER A v pamětí tří generací konané pod záštitou ministra kultury Daniela Hermana a hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického se uskutečnilo v pátek 8. ledna 2016.

Vzpomínkové setkání začalo tradičně položením věnců a kytic na popravišti pardubického Zámečku. Toto nacistické popraviště se nachází na východním okraji Pardubic, zavražděno zde bylo 194 českých vlastenců, mezi nimi byli občané vyhlazené obce Ležáky a také ti, kteří pomohli výsadku SILVER A. Za Lidice položila věnec starostka obce Veronika Kellerová, místostarosta obce Tomáš Skála a Pavel Horešovký za ČSBS Lidice.  Za ČSBS a ČsOL Kladno položila věnec delegace ve složení Eva Armeanová, Petr Hroník a Vladimír Carvan. Po skončení pietního aktu s projevem vystoupil primátor města Pardubice Martin Charvát, který ve svém projevu mimo jiné řekl: „Je mi ctí, že se společně s Vámi setkávám na místě, které je nejvýraznějším připomenutím toho, že město Pardubice bylo během 2. světové války dějištěm významných národních událostí.  Moje generace díky Bohu žádný válečný konflikt nezažila. Proto budu považovat za osobní vítězství každého z nás, za malý hrdinský čin, když se nám podaří dluh našim statečným předkům splatit. Velmi neskromně bych si proto přál, aby ti, jejichž hrdinství si připomínáme, byli při pohledu na nás a naše činy alespoň trochu spokojeni.“

 Mistr Josef Somr a Josef Holec, válečný veterán (97 let), v pozadí Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu PČR.
Mistr Josef Somr a Josef Holec, válečný veterán (97 let), v pozadí Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu PČR.

Program pokračoval v hotelu Zlatá Štika. Ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl přivítal místopředsedkyni Senátu P ČR Miluši Horskou, hejtmana Pardubické kraje Martina Netolického, primátora města Pardubic Martina Charváta, náměstka ministra kultury Vlastislava Ourodu, členy ČSBS, ČsOL, starosty měst a obcí. Zúčastnili se také váleční veteráni, pozvání přijal 97letý Josef Holec, který přijel až ze Šumperka. Milouš Červencl připomněl i válečného veterána Alexandra Beera, který v roce 2010 zavítal do Pardubic. Zemřel 31. 12. 2015, den 13. 1. 2016 je spojen s posledním rozloučením.  Povstáním a minutou ticha jsme uctili jeho památku.

První s projevem vystoupil náměstek ministra kultury Vlastislav Ouroda. Zmínil vyprávění svého dědečka na období války, kdy v malé vesnici na Vysočině probíhalo zatýkání a následně vězení v Kounicových kolejích. Výsadek SILVER A byl významný čin pro tuto zemi. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská zdůraznila slovo mír, které se nám zdálo samozřejmostí. Dnes se ptáme, jak bychom se zachovali, zda bychom uměli položit život za vlast. Naši předci bojovali, my jsme povinni naplňovat jejich odkaz tak, aby se naše děti za nás nemusely stydět. Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický hovořil o aktuální situaci, která je ovliněna uprchlickou krizí. Připomněl osobnosti, jako byl T. G. Masaryk a M. R. Štefánik. Dále se ve svém projevu věnoval projektu LEGIE 100. Zúčastnil se zahájení Legiovlaku v Pardubicích. Vysoce ocenil legionářské aktivity, potěšilo ho, že Legiovlak navštívilo na 10 000 zájemců z Pardubicka. Nadšeně představil publikaci Stopa legionáře, o které řekl, že ji mládež rozhodně číst bude. Svým vystoupením vyjádřil svou osobní podporu aktivitám ČsOL. Na jeho vystoupení navázal ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl, který se vyjádřil, že je rád, že zmínil legionáře „Říkám si, jak to ti chlapi mohli vydržet.“ Doufá, že brzy bude natočen film o legionářích, který bude natáčet režisér Petr Nikolaev a který by byl vhodný pro naši mládež. Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička řekl, že skupina SILVER A přinesla naději a že je potřeba tyto události stále připomínat. Poté následovalo  vystoupení žesťového kvintetu Ústřední hudby AČR. Při skladbě Život je jen náhoda vyzval válečný veterán Josef Holec Miluši Horskou, tak jako v loňském roce, k tanci. Tanec byl odměněn zaslouženým potleskem.

Atmosféra v sále hotelu Zlatá štika byla slavnostní i srdečná
Atmosféra v sále hotelu Zlatá štika byla slavnostní i srdečná

Následovala ukázka z knihy Přemysla Veverky o Josefíně Napravilové, kterou přečetl pravidelný host těchto setkání, Josef Somr. Josefína Napravilová do vlasti vrátila na 40 dětí, její repatriační mise byla úspěšná. V Rakousku vypátrala 11 letého Václava Hanfa, lidické dítě, které usilovně hledala jeho sestra Marie Hanfová. Venoušek, jak mu láskyplně říkala, se poznal na školní fotografii z Lidic. Mezi nimi bylo po celou dobu silné pouto, jako mezi matkou a synem. Josefína Napravilová byla výjimečná osobnost a zasloužila si knihu i výstavu, kterou si přítomní mohli prohlédnout.

Historik Vojtěch Kyncl si připravil zajímavé filmové ukázky z roku 1945. Vzácné záběry pořídil olomoucký fotograf pan Šklíba, vězeň kontračního tábora Sachsenhausen. Dne 28. dubna 1945 našel fotoaparát a film a druhý den se poznal s přeživšími lidickými ženami. Zdokumentovaný návrat lidických žen 6. května 1991 zaslal ČSBS. Dozvěděli jsme se, že první lidická žena, která se dostala do Kladna, se jmenovala Marie Káclová. Všechny přítomné pak hluboce zasáhla rozhlasová nahrávka, svědectví 33 leté Marie Jedličkové, lidické ženy, která poskytla rozhovor rozhlasovému redaktorovi v Praze.  Rozechvělým hlasem žádala o pomoc při hledání osmiletého syna Václava Jedličky. Redaktor žádal posluchače o pomoc při pátrání. Na konci rozhovoru redaktor řekl, že na prožité utrpení se nedá zapomenout, ale že teď už může jít domů. Odpověděla domů, kam domů?  Půjdu do Buštěhradu. Vojtěch Kyncl ještě informoval o nové knize, Lidice, zrození symbolu, které je připravena k vydání.

Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice
Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice

Na závěr vystoupil ředitel Památníku Milouš Červencl, který řekl, že toto bylo to nejemotivnější, co jsme zde za těch osm let slyšeli.

Toto setkání bylo nejen emotivní, ale bylo přece jenom trochu jiné. A nebylo to tím, že jsme na popravišti viděli rozkvetlé kytičky, částečně pokryté sněhem. Poprvé se hovořilo o uprchlické krizi, poprvé se velmi pozitivně hovořilo o činnosti ČsOL a odkazu našich legionářů. A poprvé v souvislosti s teroristickými útoky jsme si uvědomili, že mír není nic samozřejmého.

Poděkování patří pracovníkům Památníku Lidice i všem ostatním, kteří se na přípravě setkání podíleli.

Děkujeme Evě Armeanové za laskavé svolení ke zveřejnění článku.

Na úspěšné realizaci akce Silver A se podílí dlouhodobá členka ČSBS Lidice Jana Bobošíková, současná předsedkyně OO ČSBS Lidice, která stála u zrodu akce a pravidelně na její uskutečnění finančně přispívá.

Silver A v paměti tří generací – tisková zpráva

Lidice, 4.1.2016

Památník Lidice, pod záštitou ministra kultury a hejtmana Pardubického kraje a ve spolupráci s Janou Bobošíkovou, pořádá osmé setkání pamětníků paravýsadku Silver A, ležácké tragédie, pardubického odboje a jejich potomků v hotelu Zlatá štika, Štrossova 127, Pardubice.

 V pátek 8. ledna se uskuteční již osmé setkání spolupracovníků operace Silver A, členů jejich rodin a všech, kteří byli na této významné odbojové akci účastni. Akce bude zahájena ve 14 hodin pietní vzpomínkou a kladením věnců na pardubickém popravišti u Památníku Zámeček.

Pomník na pardubickém popravišti u Památníku Zámeček
Pomník na pardubickém popravišti u Památníku Zámeček

Hlavní program bude od 15.30 hodin probíhat tradičně v hotelu Zlatá štika, kde se vedle informací od renomovaných historiků a hudebního vystoupení představí putovní výstava „Heydrichiáda“. Úryvky z knihy Josefina Napravilová budou tradičně v podání Josefa Somra.

Účast na setkání potvrdili místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská, hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, primátor města Pardubice Martin Charvát, ministr kultury Daniel Herman, náměstek hejtmana Pardubického kraje Jaroslav Dušek, předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička. Mezi zhruba 130 hosty nebudou chybět přímí účastníci odboje a jejich potomci, přeživší ležácké a lidické děti, zástupci ČSOL, představitelé vojenských posádek Pardubice, Praha, VÚ Chrudim, starostové obcí a historik PhDr. Vojtěch Kyncl. Nejstarším účastníkem setkání bude 97letý pplk. v.v. Josef Holec, účastník bojů o Duklu.

 Paraskupina SILVER A byla na území Protektorátu Čechy a Morava vysazena 29. prosince 1941 společně se skupinami Anthropoid a Silver B.

Úkolem Silver A bylo zajistit radiové spojení mezi domácím a exilovým odbojem, vybudovat zpravodajskou síť a koordinovat domácí odboj. Radistovi Silver A Jiřímu Potůčkovi se podařilo navázat spojení s Londýnem a udržovat ho po dobu více než pěti měsíců. Silver A přímo spolupracoval s Anthropoidem a dalšími parašutisty při náletu na Škodovy závody v Plzni a podílel se na přípravě atentátu poskytováním radiového spojení.

Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl úspěšně proveden 27. května 1942 skupinou  ANTHROPOID. Nacisté odvetou spáchali krvavé, brutální zločiny na českém národu. Vypálili a vyvraždili Lidice, Ležáky a popravili desítky přímých spolupracovníků Silveru A z Pardubicka a Červenokostelecka. Další tisíce obětí byly odvlečeny do koncentračních táborů, kde přežili jen nemnozí.