Za Josefem Holcem, hrdinou, který by se letos dožil sta let

Žatecko, 18. březen 2018
 
Pplk. v.v. Josef Holec, Silver A, 9. leden 2018
Pplk. v.v. Josef Holec, Silver A, 9. leden 2018

Na válečného hrdinu vzpomíná bývalý ředitel Památníku Lidice a člen ČSBS Lidice JUDr. Milouš Červencl. 

Dne 18. března 2018 odešel z tohoto světa pplk. v.v Josef Holec. V jeden den nás tak opustili hned dva muži, osobnosti, kteří velice úzce, kromě jiných aktivit, spolupracovali s Památníky v Lidicích a Ležákách. Tím druhým byl dr. Zdeněk Mahler. Josef Holec se před téměř sto lety narodil na Volyni. Za druhé světové války, tak jako tisíce jeho krajanů, vstoupil do Svobodovy armády a zúčastnil se osvobozování Československa. Při karpatsko-dukelské operaci byl těžce zraněn do hlavy a jen zázrakem nebo jak on říkal, díky Pánu Bohu, toto zranění přežil a již za tři měsíce se vypravil po stopách osvoboditelů, které dostihl na Moravě a došel s nimi až do Prahy. Po válce zůstal na Žatecku, ale ani tehdy si svobody ještě moc neužil a za verbální odmítání kolektivizace (po osobních neblahých zkušenostech ze Sovětského svazu), byl odsouzen a dva roky vězněn v Jáchymově. Setkával jsem se s ním v poslední dekádě jeho života velice často. Jezdil jsem za ním do bydliště v Žatci a zval ho na různé vzpomínkové akce v Lidicích, v Ležákách nebo v Pardubicích. Přes vysoký věk neodmítl nikdy žádnou aktivitu, zvláště když se jednalo o vzdělávací akce pro studenty a mládež. Vzpomínám, jak ještě před dvěma nebo třemi roky recitoval při přehlídce dětských recitátorů v Ležákách z hlavy dlouhé básně. Podobně jako generálové Sedláček a Klemeš měl tu čest promluvit před dvěma roky na pietní vzpomínce v Ležákách. Pravidelně se do loňska zúčastnil setkání pamětníků pardubického a ležáckého odboje a vždy si přitom zatančil s místopředsedkyní Senátu! Borec. Poslední roky, s ohledem na jeho podlomené zdraví, žil u syna na Šumpersku, který se o něho s celou rodinou příkladně staral. Josef Holec – Pepíček – byl skromný, čestný a pracovitý muž, žijící v pokoře a víře. Měli jsme se rádi a za dlouhých společných cest jsme se velice dobře poznali. On, jako věřící, se mě pokoušel získat k baptistům, a i když neměl úspěch, s potutelným úsměvem říkával: “Miloši, ty ale nemáš k Bohu daleko, ty bys do naší církve vstoupit měl”. Nestalo se tak, ale nemýlil se příliš, jako dobrý znalec lidí.
O našem nadstandardním vztahu svědčí jeho věta, kterou mi řekl asi před rokem do telefonu: “Miloši, stále se za Tebe modlím a kdybych si směl přát bratra, chtěl bych, abys to byl ty…”. Tehdy jsem zaslzel a zaplakal jsem i dnes ráno, když jsem se od jeho syna dozvěděl tu smutnou zprávu. Právě jsem chtěl Pepíčkovi volat a popřát mu k svátku a těšil jsem se, že se ve zdraví dožije 100. výročí naší republiky a stovky jeho věku. Nu, nestalo se tak, Pán Bůh měl jiné úmysly a asi věděl, proč si Pepíčka k sobě už povolal.
Pepíku, budeme na Tebe vzpomínat, na tvoji laskavost, úžasnou vitalitu a paměť a jsem přesvědčený, že kdyby takových jako Ty byla většina, byl by ten život na zemi krásnější.
Tvůj
Míla Červencl

Za Zdeňkem Mahlerem, přítelem Lidic

Praha, 18. březen 2018
 
Zdeněk Mahler, zdroj Wikipedia
Zdeněk Mahler, zdroj Wikipedia

V neděli 18. března 2018 nás navždy opustil pedagogspisovatelscenáristapublicista a muzikolog Zdeněk Mahler. Bývalý ředitel Památníku Lidice a člen  ČSBS Lidice JUDr. Milouš Červencl vzpomíná na tuto vyjímečnou osobnost. Níže přinášíme jeho vyjádření. 

S dr. Mahlerem jsem se setkával po dobu mého působení v Památníku Lidice poměrně často. Bylo to dáno hlavně tím, že pan doktor měl k Lidicím velice blízko, věnoval jim svůj badatelský zápal i literární nadání. Prožíval jsem s ním rozladění až zklamání nad upraveným scénářem k filmu LIDICE na motivy jeho Nokturna. Setkával jsem se s ním při besedách a Křeslech pro hosta v Lidické galerii, byl svědkem jeho bravurní rétoriky, když se na pódiu setkal s kardinálem Dominikem Dukou a historikem Eduardem Stehlíkem a nelze zapomenout na úžasnou atmosféru, když se zde s ním setkali Josef Somr a Luděk Munzar, tušíc, že je to naposledy, co se mohli tito bardové umění obejmout… Navštěvoval jsem ho v jeho břevnovské vile, kde jsme v jeho “trucovně” vášnivě probírali historii i současnost, hledali paralely a já vždy odcházel s pocitem, že vlastně nic nevím, takový to byl v mých očích génius. Naposledy jsem se s dr. Mahlerem setkal na podzim roku 2016 v nemocnici v Berouně, kam jsem za ním přijel na návštěvu. Ač upoután na lůžku, živě se zajímal o veškeré současné dění a k dobru přidal i řadu trefných vtipů, jak u něho bývalo běžné. Pan Zdeněk Mahler byl velkým synem tohoto národa a mužem činu, vskutku renesančním člověkem. Jeho místo nelze nahradit. Odešel velikán, jehož rozsáhlé dílo a osobní zásluhy o historii, kulturu, literaturu a film docení až příští desetiletí.
Vážený pane doktore Mahlere, měl jsem to štěstí setkávat se s Vámi, ctít Vás a obdivovat. Dal jste mi mnoho.
Čest Vaší památce!
Milouš Červencl

 

Z měsíčníku ČSBS Národní Osvobození

Studenti odhalili pamětní desku Janu Kubišovi

Z odhalení pamětní desky Janu Kubišovi v Jarošově ulici ve Znojmě, na jejíž pořízení přispěli i členové ČSBS Znojmo.
Z odhalení pamětní desky Janu Kubišovi v Jarošově ulici ve Znojmě, na jejíž pořízení přispěli i členové ČSBS Znojmo.

Koncem roku 2017, v úterý 19. prosince, byla ve Znojmě v Jarošově ulici odhalena pamětní deska Jana Kubiše, účastníka operace Anthropoid, která měla za cíl likvidaci říšského protektora Reinharda Heydricha. Jan Kubiš sloužil před válkou ve Znojmě v dnes již zrušených Žižkových kasárnách. S nápadem na zhotovení desky přišli studenti Znojemského gymnázia Dr. Karla Polesného. Založili spolek Paměť Znojemska. Studenti získali od sponzorů, mezi kterými byli členové Oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Znojmo, prostředky na výrobu pamětní desky. Po slavnostním odhalení následovala v sále Znojemské Besedy přednáška Eduarda Stehlíka o životě Jana Kubiše. Odhalení pamětní desky a zajímavé přednášky se zúčastnili členové ČSBS a ČsOL.

Vraťka Skřivánková

Oblastní organizace ČSBS Znojmo

Vzpomínkový večer ČSBS

Praha, Staroměstská radnice, 7. března 2018

Václav_Klaus_0392Český svaz bojovníků za svobodu opět uspořádal tradiční vzpomínkový večer ke 168 výročí narození T. G. Masaryka. Hlavním řečníkem byl prezident České republiky Václav Klaus. Jeho vystoupení
přinášíme v plném znění.

Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy, pánové,

děkuji za pozvání na dnešní vzpomínkový večer. Děkuji Českému svazu bojovníků za svobodu, že akce tohoto typu v dnešní nelehké a konfliktní době pořádá.

Loni v květnu jsem měl čest v tomto historickém sále říci pár slov k výročí narození prezidenta Beneše, dnes je důvodem našeho setkání připomenutí narození prezidenta Masaryka. Beru to jako cennou příležitost znovu, protože jsem to udělal už mnohokrát, promluvit o těchto dvou velikánech našich moderních dějin, na které sice odkazujeme často, ale já bych se odvážil říci, že jen formálně, málo analyticky a málo inspirativně. Měli bychom vůči nim oběma být v našich hodnoceních spravedliví. Nebyli prezidenty ve stejné době. Masaryk měl to štěstí, že ho minul Mnichov, protektorát, druhá světová válka a únor 1948, Beneš to štěstí neměl.

Pro nás, kteří jsme se zde sešli, je výchozím bodem moderní éry našeho státu rok 1918, tedy konec 1. světové války a vznik Československa. Evropská unie nás dnes stále více tlačí k tomu, abychom na dobu mezi válkami pozapomněli a abychom za bod nula přijali konec druhé světové války a nakročení k rezolutnímu odnárodňování historických národních států a k evropeizaci evropského kontinentu. Mladší generace považují za bod, kdy všechno začalo, až 17. listopad 1989. I pro tyto konfliktní pohledy jsou akce jako je tato velmi potřebné.

Pro mne má tento večer, a dnešní datum, ještě jeden aspekt. Přesně před pěti lety jsem jako desátý prezident České republiky v těchto večerních hodinách v televizním projevu naposledy promlouval k občanům z Pražského hradu. Kontinuitu a respekt k prezidentskému úřadu se snažím dodržovat stále. I tehdy to bylo v předvečer inaugurace prezidenta Zemana.

Od narození prvního československého prezidenta dnes uplynulo 168 let. Podařila se mu unikátní věc – stal se symbolem naší novodobé státnosti.Využil neopakovatelnou příležitost. Naše společnost po roce 1918 potřebovala idoly a symboly, do nichž by si mohla projektovat své sny, tužby a přání. Porážka Rakouska-Uherska v 1. světové válce nás sice osvobodila, ale současně nás zbavila bezpečí podřízeného žití uvnitř habsburské monarchie. Přinesla nám svobodu, ale vystavila náš národ hrozbám, rizikům a obavám, které samostatnost a suverenita zemi naší velikosti nevyhnutelně přináší.

Prezident Masaryk dokázal občanům našeho nového státu vsugerovat představu, že právě on je autoritou, schopnou naši zemi touto nejistou budoucností vést. Prezident Osvoboditel, filosof na trůně, humanista a demokrat, to vše se díky vzedmutému národnímu nadšení stalo součástí masarykovského kultu, který pomáhal, dával naději a inspiroval. Byl pro tuto roli vhodnou postavou. Skutečný Masaryk – vědec, politik a člověk z masa a kostí – se bohužel do jisté míry rozplynul v nimbu fotogenického starce na koni, jak jej známe ze školních učebnic. Je to škoda.

Dnes je český národ národem zralým a vyspělým. Sto let samostatné republiky je doba dost dlouhá na to, abychom byli schopni dělat to, co bylo pro Masaryka charakteristické – kritický pohled na vlastní minulost i přítomnost. Nepotřebujeme ani nekritizovatelné tatíčky, ani jiné přikrášlené symboly, na něž se sice odvoláváme, ale ve skutečnosti je ignorujeme či na ně dokonce zapomínáme.

T. G. Masaryk byl odvážný člověk. Prokázal to ve vědeckých sporech (např. rukopisných), v občanských postojích jako byla hilsneriáda, i v politice. Byl sebevědomý, věřil ve schopnosti našeho národa a nenechal se odradit skeptiky. Neváhal rozbít třistaleté habsburské soustátí a nahradit jej republikou obklopenou nepřáteli, která se navíc nemohla spolehnout na loajalitu velké části svých vlastních nečeských obyvatel. Hlavu si s tím příliš nelámal a nijak zvlášť se nesnažil německé a maďarské obyvatele nového státu získat a nabídnout jim něco více než postavení menšiny. Dovedl být tvrdým a nekompromisním politikem, který svou akademickou erudicí, demokratickým slovníkem a mediální obratností umně skrýval denní praxi reálné politiky, jíž byl mistrným hráčem.

Československou republiku koncipoval jako český národní stát, který prosadil díky umělé koncepci čechoslovakismu. Na tomto základě připojil k českým zemím do té doby k Uhersku patřící Slovensko. Pro české země historicky fatální německý problém, který nový stát ohrožoval zevnitř i zvenčí, se Masaryk spolu s Edvardem Benešem snažil řešit radikální změnou geopolitické orientace – nahrazením tisícileté vazby na německý středoevropský prostor spojenectvím s vítěznými západními velmocemi, především s Francií. Tato koncepce selhala, stejně jako válečný i poválečný pokus hledat oporu na Východě.

Masarykovým hvězdným obdobím byl konec první světové války a léta bezprostředně následující. Dokázal navázat na tradici „stařičkého mocnáře“ a vytvořil jisté „absolutistické“ pojetí demokracie, jíž byl on sám nedotknutelným arbitrem. Byl mistrem zákulisních her a sebeprezentace, k čemuž mu sloužily pečlivě udržované vztahy s prominentními intelektuály a novináři té doby. Svým ideovým přesvědčením inklinoval spíše k levici. Podceňoval význam politických stran, naproti tomu toleroval mimoparlamentní mocenské kartely. Rázně se vypořádával se svými politickými protivníky. Nebyl světcem, jak nám ho prezentují, byl silným a rozhodným politikem. Je správné o něho a o něm vést spor, je správně sundat jej z piedestalu. Jen tak se můžeme z jeho odkazu poučit.

Neradi si to přiznáváme, ale celých posledních 100 let je bojem o udržení samostatného českého státu. Dnes stojíme – ve chvíli výrazné rozpínavosti evropského nadstátu na úkor národních států – znovu na samotném prahu naší národní existence. Jsme si toho dostatečně vědomi? Je náš samostatný stát omylem, který nelze uhájit? Je jen chimérou, za níž předchozí generace zbytečně umíraly? Má cenu za něj stále bojovat? Máme se smiřovat s tím, že je vše, co nás zbavuje suverenity a národní identity, považováno za správné, zatímco zachování české státnosti je reliktem, zpátečnictvím, nacionalismem?

Právě dnes, v předvečer inaugurace hlavy českého státu, je třeba znovu zvednout hlavu a říci, že za svou budoucnost nepovažujeme roli pasivního článku nového evropského impéria, roli jedné z jeho provincií, jejíž pravomoci jsou navíc stále více osekávány. V této roli jsme již nejednou byli. Masarykův odkaz vyzývá přestat být poddanými, nebát se a vládnout si sami. Říkat to dnes hlasitě a sebevědomě je potřebnější více než kdykoliv v minulosti. Přejme 11. prezidentovi naší republiky, aby se mu to dařilo.

Středočeský kraj podpořil přeživší lidického masakru

Lidice, 27. únor 2018

DSC_0015Krajský úřad Středočeského kraje v čele s hejtmankou Jaroslavou Jermanovou podpořil přeživší lidické ženy a děti finančním darem prostřednictvím sociálně zdravotní komise ÚV ČSBS. Přeživším lidickým ženám předala finanční dar předsedkyně sociálně zdravotní komise ÚV ČSBS Zdeňka Valouchová osobně v jejich domovech. Přeživší lidické děti dar převzaly na Obecním úřadě v Lidicích. Místopředseda OV ČSBS Lidice bratr Pavel Horešovský zaslal hejtmance Jermanové děkovný dopis, jehož znění přinášíme.

Vážená paní hejtmanko,

dne 27. února se na Obecním úřadě v Lidicích za přítomnosti starostky paní Veroniky Kellerové sešly lidické děti, aby převzaly z rukou zástupců ÚV ČSBS Praha, 1. místopředsedy Emila Kulfánka a předsedkyně sociálně zdravotní komise ÚV ČSBS Ing. Zdeňky Valouchové peněžní dar, který jste věnovala držitelům Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
Proto dovolte, abych Vám za nás lidické děti poděkoval.
S pozdravem
Pavel Horešovský

DSC_0007 DSC_0006

 

Silver A v paměti tří generací očima kladenských legionářů

Pardubice, Sezemice, 9. leden 2018

DSC_0214Akce Silver A se už tradičně zúčastňují členové Československé obce legionářské z Kladna, paní Eva Armeanová a pan Stanislav Pitr. Právě jim vděčíme za následující článek i fotografie. Děkujeme za popis akce jejich perem i objektivem.

           Paraskupina SILVER A byla na území Protektorátu Čechy a Morava vysazena 29. prosince 1941 společně se skupinami  ANTHROPOID a SILVER B. Úkolem SILVER A bylo zajistit radiové spojení mezi domácím a exilovým odbojem, vybudovat zpravodajskou síť a koordinovat domácí odboj. Dne 9. ledna 1942 bylo v 01:45 hodin zachyceno vojenskou radiovou ústřednou poblíž Londýna prvé volání radiostanice LIBUŠE, kterou obsluhoval Jiří Potůček, radista SILVER A. Jiřímu Potůčkovi se podařilo navázat spojení s Londýnem a udržovat ho po dobu více než pěti měsíců. SILVER A  přímo spolupracoval s ANTHROPOIDEM a dalšími parašutisty při náletu na Škodovy závody v Plzni a podílel se na přípravě atentátu na Heydricha poskytováním radiového spojení. Němci popravili desítky přímých spolupracovníků SILVER A z Pardubicka a Červenokostelecka. Další tisíce obětí byly odvlečeny do koncentračních táborů, kde většina z nich zahynula. Bez pomoci a obětavosti těchto statečných vlastenců, by se atentát nikdy nemohl uskutečnit.

          Desáté slavnostní setkání věnované výsadku SILVER A, pardubickému odboji a tragédii v Ležákách se konalo 9. ledna 2018 v Pardubicích a Sezemicích. Vzpomínka tradičně začala položením věnců a kytic na popravišti pardubického Zámečku. Toto nacistické popraviště se nachází na východním okraji Pardubic, zavražděno zde bylo 194 českých vlastenců, mezi nimi byli občané vyhlazené obce Ležáky a také ti, kteří pomohli výsadku SILVER A. Za ČsOL Kladno památku popravených uctila předsedkyně ČsOL Kladno Eva Armeanová, Stanislav Pítr a zájemkyně o členství v ČsOL Václava Dostálová. V delegaci ČsOL Pardubice letos poprvé chyběla Sylva Tůmová, která byla hospitalizována. Po skončení pietního aktu byla minutou ticha uctěna památka popravených. Poté ředitelka Památníku Lidice Mgr. Martina Lehmannová přivítala všechny přítomné. S krátkým projevem  vystoupila místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská, následoval projev ministra kultury PhDr. Ilji Šmída  a  primátora města Pardubice Ing. Martina Charváta. Všichni zdůraznili význam tohoto setkání. Pietní akt byl ukončen státní hymnou a účastníci se přesunuli do restaurace Sezemický dům v Sezemicích, kde program pokračoval. V Sezemicích se toto setkání uskutečnilo poprvé.

            Využili jsme krátkého času před zahájením dalšího programu a s Václavou Dostálovou jsme nejprve u desky na domě, kde žil Alfréd Bartoš, zapálili svíčku a další svíčku u jeho pomníku. Na pomníku je napsáno: „Kpt. Alfréd Bartoš velitel skupiny SILVER A, 1919 – 1942“. Pomník byl odhalen v roce 2007 při oslavách 780. výročí založení města, autorem je sochař Josef Čermák. Také v Pardubicích nezapomínají.  Na rohu ulic Smilovy a Sladkovského připomíná pamětní deska místo, kde prchající kpt. Bartoš v bezvýchodné situaci obrátil zbraň proti sobě. Jeho jméno nese  i jedna z významných ulic v pardubické čtvrti Polabiny. Zapálením svíčky jsme také uctili památku francouzského legionáře Karla Bezdíčka, který bojoval jako první praporečník roty Nazdar.  Padl 9. května 1915 v Artois u Neuville–Saint- Vaast. Na pomníku je nápis: „Milému bratru věnuje Č.S.O. Legionářská jednota Sezemice a příznivci“. O jeho odkaz se pečlivě a obětavě stará pan Bohumil Kopecký ze Sezemic a jeho kolegové.  Pravidelně se zúčastňují také cest do v Francie. Setkáváme se s nimi při legionářských poutích. Občané města Sezemice si velmi váží těchto hrdinů, kteří se zapsali do historie první i druhé světové války.

             V restauraci Sezemický dům program doplňovala hudební vystoupení  Ústřední hudby Armády České republiky. Všichni jsme byli zvědaví, zda si také letos Josef Holec zatančí s Miluší Horskou. Pepíček, jak mu říkáme, v listopadu loňského roku oslavil 99. narozeniny, přesto si zatančil nejen s Miluší Horskou, ale i Janou Bobošíkovou. Byl oceněn velký potleskem.

            S projevem vystoupil vicehejtman Pardubického kraje Roman Línek. Uvedl, že zastupuje generaci mladších politiků a také on potvrdil důležitost tohoto vzpomínání. Velitel Posádkového velitelství Praha plk. Milan Virt připomněl osobnost vzácného člověka, armádního generála Tomáše Sedláčka. Dne 8. ledna uplynulo 100 let od jeho narození. Jana Bobošíková vyzdvihla osobní statečnost parašutistů, kteří věděli naprosto přesně co musí udělat. Uvedla, že je to deset let, kdy stála u zrodu této akce a je moc ráda, že z toho vznikla tradice. Poděkovala všem, kteří se pravidelně zúčastňují.

             S velkým zájmem jsme si vyslechli příspěvek historika PhDr. Vojtěcha Kyncla PhD. Téma „Váleční zločinci“ přiblížilo tři příběhy válečných zločinců z Terezína. Zazněla jména Heinrich, Jöckel, velitel Malé pevnosti Terezín, Stefan Rojko a Anton Maloth. Hrůzné období, které prožívali terezínští vězni přiblížil dokumentární film z roku 1963 s názvem Pohlednice pro kata. Ukázku z připravované výstavy „Lidice a doba prezidenta osvoboditele“ poutavě přednesl herec Josef Somr.

           Jako poslední vystoupil náměstek primátora města Pardubice Mgr. Jakub Rychetský, informoval o rekonstrukci Zámečku a předpokládanému otevření v roce 2020. Mělo by zde vzniknout důstojné společenské a kulturní centrum. Kulturní památku Zámeček  se Československá obec legionářská rozhodla zachránit. V současné době se pracuje na odstranění havarijního stavu věže. Rovněž se připravuje projekt celkové revitalizace tohoto významného objektu.  Součástí akce byla i prohlídka výstavy „Architektonická soutěž na Památník Zámeček“.

              Na podporu Zámečku byla vyhlášena sbírka. Václava Dostálová nás informovala, že na Štědrý den při půlnočním vánočním  zpívání ve Východočeském divadle Pardubice, byla uspořádána sbírka na rekonstrukci Zámečku. Mezi herci a diváky se vybralo přes dvacet tisíc korun. Přispěli i  manželé Dostálovi.

             Vážíme si možnosti uctít památku těch, kteří za naši svobodu neváhali obětovat to nejcennější, svůj život. Rádi jsme si popovídali s Miluší Horskou, Josefem Somrem, válečnými veterány Vladimírem Bačou, Josefem Holcem, ten nám věnoval fotografií s podpisem. Poděkování patří pracovníkům Památníku Lidice i všem ostatním, kteří se na přípravě setkání podíleli a kterým není osud Zámečku lhostejný.

Fotogalerie: Stanislav Pitr

Přeživší lidické děti na Pražském hradě

Pražský hrad, 9. leden 2018
Pozvánka-na-Pražský-HradMarie Šupíková a Pavel Horešovský, přeživší lidické děti a významní členové naší organizace přijali pozvání Kanceláře prezidenta ČR na společenské setkání s hlavou státu Milošem Zemanem a  jeho manželkou Ivanou, konané u příležitosti slavnostního zahájení 100 let oslav republiky a 25. výročí vzniku České republiky. Vzhledem k tomu, že setkání probíhalo v týž den, jako akce „Silver A  v paměti tří generací“ se z pardubické akce omluvili. Součástí setkání s prezidentem České republiky bylo představení výstavního cyklu Založeno 1918, který představujeme níže.
O výstavním cyklu Založeno 2018

Výstavní projekt Založeno 1918 se skládá ze tří samostatných výstav, které se uskuteční v roce 2018 na Pražském hradě. Výstava Labyrintem dějin českých zemí, která bude probíhat od ledna do června 2018 v Císařské konírně, představí formou originálních archiválií a dalších unikátních předmětů zlomové okamžiky ve vývoji českého státu od 10. století do současnosti. Návštěvníci budou moci zhlédnout pohřební insignie Přemysla Otakara II., obdivovat se originálům svazků zemských desek pražských, brněnských, olomouckých a opavských. Po delší době bude opět vystavena v originále tzv. Zlatá bula sicilská, zlatá bula českého krále a císaře Svaté říše římské národa německého Karla IV. či Rudolfův majestát pro evangelické stavy. Obdobně hodnotné exponáty pak zdokumentují zlomové okamžiky vývoje českých zemí až do současnosti, a to včetně washingtonské deklarace a dalších dokumentů českých panovníků a významných osobností.

V Jízdárně Pražského hradu budou moci návštěvníci zavítat na výstavu Doteky státnosti, která proběhne od března do října 2018. Tato výstava, věnovaná především historii státních symbolů, by měla být v kontextu dalších výstav připravovaných k výročí založení našeho státu zcela výjimečná, a to nejen soustředěním zcela unikátních exponátů na jedno místo, ale i svým architektonickým pojetím. Právě příběhy vystavovaných předmětů budou tvořit osu celé výstavy, jejímž cílem bude ukázat návštěvníkům, že ačkoliv byla řada státních symbolů v průběhu naší historie mnohokrát zneužita, stále se jedná o tytéž symboly, za něž byli naši předkové ochotni položit život. Součástí výstavy bude i klenotnice, v níž budou vystavena nejvyšší státní vyznamenání udělovaná za uplynulých sto let a také unikátní archiválie, vážící se k přelomovým okamžikům našich novodobých dějin, které se budou pravidelně obměňovat. Mezi významné exponáty bude patřit kolekce dekorací Řádu Bílého lva včetně nerealizovaných návrhů, prezidentský automobil Škoda VOS, text rozhlasového projevu prezidenta Beneše po jeho abdikaci v roce 1938 s jeho poznámkami či dopisy Milady Horákové z žaláře.

Výstavní projekt zakončí výstava v Tereziánském křídle, která pod názvem Stráž na Hradě pražském připomene od července do října 2018, že se vznikem Československé republiky je neodmyslitelně spojeno i založení Hradní stráže. Prostřednictvím stovky fotografií a řady trojrozměrných exponátů se návštěvníci budou mít možnost seznámit s celou její staletou historií. Nikoliv náhodou bude tato výstava zahájena v době konání XVI. všesokolského sletu. Právě sokolové totiž vytvořili v říjnu 1918 první jednotku Hradní stráže.

Aby mohl každý z řad široké veřejnosti v roce oslav vzniku samostatné státu navštívit tyto výstavy, rozhodly Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu o symbolickém vstupném, které činí 150 Kč pro dospělé a 70 Kč pro seniory, mládež a studenty do 26 let při zakoupení společné vstupenky na všechny tři výstavy po celou dobu jejich konání, aby si tak návštěvník mohl sám rozvrhnout, kdy na kterou výstavu půjde.  Kromě toho budou samozřejmě k dispozici samostatné vstupenky na jednotlivé výstavy a vstupenky rodinné. Velká pozornost je věnována – vzhledem k zaměření všech výstav –  také přístupnosti pro žáky základních škol, a už tak nízké vstupné bylo pro školní skupiny (15 až 30 žáků) s pedagogickým doprovodem sníženo na 5 Kč pro jednoho žáka. Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu připravuje také předprodej vstupenek v distribučních sítích mimo Pražský hrad a na internetu, které by umožňovaly použití samostatných vstupů pro návštěvníky výstav, aby nemuseli čekat s ostatními turisty. Celý zážitek z návštěvy Pražského hradu by tak pro návštěvníky výstav měl být maximálně komfortní.

 
Zdroj: Kancelář prezidenta České republiky

Silver A v paměti tří generací

Pardubice, Sezemice, 9. leden 2018

Silver A 9. 1. 2018V úterý 9. ledna proběhlo v Pardubicích a následně v Sezemicích už desáté setkání Silver A v paměti tří generací, konané u příležitosti 77. výročí výsadkové operace Silver A z prosince roku 1941. Akci tradičně pořádá Památník Lidice pod záštitou Ministerstva kultury ČR, ve spolupráci s Pardubickým krajem, městem Pardubice, městem Sezemice, Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí legionářskou a Ing. Janou Bobošíkovou. Setkání bylo zahájeno ve 14.00 pietní vzpomínkou a kladením věnců na bývalém popravišti pardubického Zámečku. S projevy vystoupili 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Mgr. Miluše Horská, ministr kultury PhDr. Ilja Šmíd a primátor města Pardubice Ing. Martin Charvát. Společenská část setkání proběhla v sále restaurace Sezemický dům v obci Sezemice, kde strávil část svého života kapitán Alfréd Bartoš, velitel paravýsadku Silver A. Součástí programu byl příspěvek historika PhDr. Vojtěcha Kyncla, PhD. na téma „Váleční zločinci“ a ukázka z textů připravované výstavy „Lidice a doba prezidenta osvoboditele“, přednesená Josefem Somrem. Účastníci mohli shlédnout výstavu „Architektonická soutěž na Památník Zámeček“, která předkládá soutěžní návrhy na nové řešení expozice pietního území NKP Zámeček. Letošního setkání se zúčastnili pamětníci, pozůstalí, občané Pardubicka, představitelé vypálených obcí, zástupci řady oblastních organizací ČSBS, Československé obce legionářské, Spolku pro zachování odkazu českého odboje a studenti gymnázia Pardubice s pedagogickým doprovodem.

Vystoupení Jany Bobošíkové

Vážení pamětníci a pozůstalí, činitelé, dámy a pánové.

dnes jsme opět v Pardubicích vzdali úctu těm, kteří nám svými činy vyslali minimálně tři jasné vzkazy. Tím prvním je skutečnost, že svoboda a suverenita nespadla Československu odněkud shůry, že naší zemi tyto hodnoty nikdo nedaroval, ale že byly zaplaceny odvahou a krví konkrétních lidí. Druhým vzkazem je, že výsadkáři nadporučík Alfréd Bartošrotmistr Josef Valčík a četař Jiří Potůček, stejně tak jako všichni ti, kteří jim před 77 lety na území protektorátu pomáhali, se neptali, co pro ně udělá jejich země, ale naopak, věděli, co musejí pro Československo udělat oni. A za třetí vzkaz považuji fakt, že motivem konání těch, kterým dnes vzdáváme úctu, byla láska k vlasti a ke svobodě. Považuji za povinnost nás všech těmto vzkazům nejen naslouchat, ale také tyto hodnoty rozvíjet a pečovat o ně.

Dámy a pánové,

před rovnými deseti lety jsem spolu s tehdejším ředitelem Památníku Lidice JUDr. Červenclem stála u zrodu akce Silver A v paměti tří generací. Jsem moc ráda, že se z nenápadné akce stalo tradiční setkání, na které rok co rok dochází stále více lidí, o které je zájem, a o kterém informují jak místní, tak celostátní média. Dovolte mi, abych poděkovala všem, kteří se na akci trvale podílejí. Děkuji ústavním činitelům, zejména paní senátorce Miluši Horské, ministrům kultury i reprezentacím pardubického kraje a města Pardubice za podporu akce Silver A. Děkuji Dr. Vojtěchu Kynclovi za skvělé historické přednášky, mistru Josefu Somrovi za neopakovatelný přednes poutavých textů. Děkuji Památníku Lidice, představitelům Národní kulturní památky Ležáky, Ústřední hudbě Armády ČR a Posádkovému velitelství Praha. Jsem ráda, že se letošní setkání koná v Sezemicích, kde strávil část svého mládí velitel Silver A Alfréd Bartoš.  A samozřejmě děkuji Vám všem, že svou každoroční a rostoucí účastí dáváte najevo úctu hrdinům a obětem, a že tak udržujete jejich odkaz při životě pro další generace. Je mi skutečnou ctí, že jsem mohla pozdravit dnešní slavnostní shromáždění, a že mohu, jako každoročně, na konání akce Silver A v paměti tří delegací přispět. Budu tak činit i nadále.

Sezemice, 9. leden 2018

Pozvánka na akci Silver A v paměti tří generací

Lidice, 8. leden 2018

IMG_1651Srdečně zveme na desáté setkání Silver A v paměti tří generací, konané dne 9. ledna 2017 u příležitosti 77. výročí výsadkové operace Silver A z prosince 1941. Akci tradičně pořádá Památník Lidice pod záštitou Ministerstva kultury a ve spolupráci s Pardubickým krajem, městem Pardubice, městem Sezemice, Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí legionářskou a Ing. Janou Bobošíkovou. Setkání bude zahájeno ve 14.00 pietní vzpomínkou a kladením věnců na bývalém popravišti pardubického Zámečku. S projevy vystoupí 1. místopředsedkyně Senátu PČR Mgr. Miluše Horská, ministr kultury PhDr. Ilja Šmíd a primátor města Pardubice Ing. Martin Charvát. Společenská část setkání proběhne v sále restaurace Sezemický dům. Součástí programu bude příspěvek historika PhDr. Vojtěcha Kyncla, PhD. na téma „Váleční zločinci“, a ukázka z textů připravované výstavy „Lidice a doba prezidenta osvoboditele“ přednesená Josefem Somrem. Součástí programu bude také výstava „Architektonická soutěž na Památník Zámeček“, která předkládá soutěžní návrhy na nové řešení expozice pietního území NKP Zámeček. Letošního setkání se zúčastní i studenti gymnázia Pardubice s pedagogickým doprovodem.

ČSBS Lidice uctil 17. listopad 1939 a 1989

Praha, 17. 11. 2017
Jana Bobošíková položila věnec za ČSBS Lidice, foto První zprávy
Jana Bobošíková položila věnec za ČSBS Lidice, foto První zprávy

Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. před Hlávkovou kolejí dne 17.11.2017

Vážený pane předsedo Senátu, vážení členové vlády, členové obou komor Parlamentu České republiky a další ústavní činitelé, zástupče Kanceláře prezidenta republiky, členové diplomatického sboru, paní předsedkyně Akademie věd ČR a bývalý předsedo Akademie věd ČR, paní primátorko hlavního města Prahy, starostko městské části Praha 2 a další představitelé města a městských částí, představitelé armády, zástupci církví v čele s patriarchou Československé církve husitské, občanských sdružení, členové akademických obcí, představitelé Studentské komory Rady vysokých škol a Parlamentu dětí a mládeže, vážení občané!

Dovolte, abych Vás jménem pořadatelů tohoto tradičního shromáždění Českého svazu bojovníku za svobodu a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových přivítal při vzpomínce na 17. listopad 1939. Na pořádání tohoto shromáždění se aktivně podílejí také představitelé studentských organizací, zejména Studentské komory Rady vysokých škol. Bývalé studenty, kteří se stali obětí tehdejších represí v r. 1939, představuje dr. Vojmír Srdečný, jehož zde zvlášť vítám a který se nedávno dožil 98 let.

Události před 78 lety si připomínáme jako součást dobrých tradic naší státnosti, abych parafrázoval slova Ústavy České republiky, a mají i dnes aktuální význam. Tehdy se staly symbolem odporu národa proti teroru okupantů v době, která nedávala důvody k optimismu. Již v září 1939 bylo při hromadné akci proti předním osobnostem českého národa zatčeno okolo 3.000 osob, významní malíři, spisovatelé, univerzitní profesoři a další. Postupně byli zatýkáni mladí vlastenci, příslušníci odbojových organizací, kteří byli vychováváni k vlastenectví v Akademické Ymce, Národním hnutí pracující mládeže a v dalších vlasteneckých sdruženích, zejména v Sokole a ve skautingu. Byli mezi nimi také bývalí studenti, kteří se účastnili protifašistických akcí a pomáhali uprchlíkům z Německa, demokratům ve Španělsku apod. Také tehdejší mezinárodní situace nebyla nadějná. Úspěch německé armády v Polsku i na západní frontě a důsledky německo-sovětského paktu o neútočení na mnohé občany působily depresivně. Jiní chtěli svým odporem a manifestováním věrnosti demokratickým hodnotám povzbudit národního ducha. Proto 28. října v Praze i jinde se připomínaly v demonstracích ideály demokratické Československé republiky.

Represe okupantů proti této demonstraci v Praze přinesly smrt mladého dělníka Sedláčka, zranění dalších osob a smrtelné postřelení studenta medicíny Jana Opletala. Smuteční průvod v Praze se stal záminkou pro okupanty k další hromadné represi, popravě 9 studentských funkcionářů, deportaci studentů z vysokoškolských kolejí do koncentračního tábora a k uzavření českých vysokých škol. Represe měla udusit jakýkoliv další protest a odpor. Tohoto cíle však okupanti nedosáhli. 17. listopad se stal ve světě symbolem odporu a v r. 1941 byl delegáty studentů 28 států protinacistické koalice prohlášen za Mezinárodní den studentstva. Stal se symbolem mezinárodní solidarity a boje za demokracii, proti fašismu a nacismu.

V minulých letech se prosazovaly snahy potlačit v historické paměti tento symbol statečnosti českého národa, zejména mládeže. Byl odstraněn z označení státních svátků a památných dnů a nedaří se jej tam vrátit. Snad to souviselo s výroky některých polistopadových politiků a publicistů, že Češi za svou svobodu od Bílé hory nikdy nebojovali a vnucování ideologie slabosti a malosti. Hrdinství Čechů v odboji domácím i zahraničním, v boji za svobodnou republiku se do těchto pomluv českého národa a falšování historie nehodilo.
Studentské organizace, zejména Studentská komora Rady vysokých škol a Parlament dětí a mládeže, jakož i vysoké školy si tuto etapu odporu proti nacismu připomínají. Z iniciativy Studentské komory byl v letošním roce v Poslanecké sněmovně uspořádán seminář k této problematice, na kterém vystoupil též bývalý rektor Univerzity Karlovy a současný předseda dozorčí rady Nadání Hlávkových o mezinárodním ohlasu 17. listopadu. Studentské organizace již několik let pochodem v Žitné ulici připomínají památku tehdejších obětí demonstrací. Studentská komora zřídila Cenu Jana Opletala. 1. lékařská fakulta před týdnem při příležitosti odhalení busty Jana Opletala v posluchárně chirurgie uspořádala k jeho osobnosti a k okolnostem jeho smrti seminář. Také sdělovací prostředky, zejména Česká televize věnuje Janu Opletalovi a událostem v r. 1939 v letošním roce velkou pozornost. Skepse, která byla vyjadřována v minulosti před Hlávkovou kolejí, že se tyto události ztrácejí v historické paměti, se ukazuje nedůvodná. Aktuálnost připomenutí těchto událostí souvisí též s tím, že v řadě států se oživuje pod různými záminkami neonacismus a neofašismus. Ani Česká republika toho není ušetřena a ukazuje to také judikatura soudů. Solidarita protinacistických a protifašistických sil se proto znovu stává aktuální.

Pietní akt u Hlávkovy koleje přenášela Česká televize, záznam najdete zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/2306371-pietni-akt-u-hlavkovy-koleje

Slavnostní shromáždění k 99. výročí vzniku Československé republiky

Praha, 28. říjen 2017                                          

Český svaz bojovníků za svobodu, Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války, Sdružení domácího odboje a partyzánů, Sdružení českého národního povstání, Sdružení politických vězňů a pozůstalých, v součinnosti s Ministerstvem obrany ČR, Generálním štábem AČR, Národním muzeem, a dalšími odbojovými a vlasteneckými organizacemi České republiky – Sdružením čs. zahraničních letců-Východ, Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Společností Ludvíka Svobody, Československou obcí legionářskou, Českou obcí sokolskou, Vele obcí sdružených obcí Baráčníků, Evropským hnutím ČR, Českým Junákem, Klubem Dr. Milady Horákové, Konfederací politických vězňů, Masarykovým demokratickým hnutím, Masarykovou společností, Orlem, Společností Dr. Edvarda Beneše, Společností bratří Čapků, Společností Jana Masaryka uspořádaly Slavnostní shromáždění k 99. výročí vzniku Československé republiky ve Slavnostním sále Národního památníku na Vítkově. S hlavním projevem vystoupila ministryně vlády České republiky ing. Karla Šlechtová, která následně obdržela vyznamenání z rukou předsedy ÚV ČSBS Jaroslava Vodičky. Slavnostní shromáždění jako každoročně přenášela v živém vysílání Česká televize. Záznam přinášíme zde:                                                           

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10997918455-mimoradne-porady-ct24/217411033431028-slavnostni-shromazdeni-k-99-vyroci-vzniku-ceskoslovenske-republiky/

Koncentrační tábor Ravensbrück očima studentů

Červen 2017, Ravensbrück, Lidice

Pieta u zdi oncentračního tábora Ravensbrück
Pieta u zdi koncentračního tábora Ravensbrück

Přeživší lidické ženy a děti měly možnost od roku 1990,  ve spolupráci s německou skupinou Arbeitskreis Politische Bildung , 16krát navštívit bývalý koncentrační tábor Ravensbrück a uctít památku žen, které tam zahynuly. V prvních zájezdech byly převážnými účastníky lidické ženy, ale postupně, z důvodu věku, jejich počet ubýval a vystřídali je rodinní příslušníci z řad mládeže. Před 70. výročím vyhlazení Lidic podal bratr Pavel Horešovský, tehdejší předseda a současný místropředseda ČSBS Lidice, návrh na umístění pamětní desky do koncentračního tábora Ravensbrücku ženám, které tam tři roky trpěly. Návrh byl přijat a 14. 6. 2012 byla deska slavnostně odhalena. Slavnostního aktu se tehdy zúčastnila delegace z Lidic v čele se starostkou, s přeživší lidickou ženou paní Cábovou, dále velvyslanec ČR v Berlíně, předseda ÚV ČSBS Praha, vedení koncentračního tábora Ravensbrück a členové skupiny Arbeitskreis Politische Bildung. Letos, po pěti letech, Pavel Horešovský opět inicioval a zorganizoval 14. 6. 2017 návštěvu koncentračního tábory Ravensbrück, aby pamětníci, rodinní příslušníci a lidičtí položením květin uctili památku vězněných žen. Tohoto zájezdu se zúčastnilo dost mladých lidí nejen z Lidic, ale byli přizváni i tři žáci se svým profesorem z Kladenského gymnázia, odkud byly lidické ženy v roce 1942 transportovány do koncentráku. „Je velice důležité, aby se na hrůzy války nezapomínalo, a proto jsem velice rád, že jsme mohli ukázat mladým lidem, kteří válku neprožili, místo utrpení nejen lidických žen, ale všech, kteří prošli tímto táborem,“ uvedl Pavel Horešovský. Studenti Kateřina Rohanová, Filip Hovad a Klára Havránková se o své dojmy z koncentračního tábora a o názory na tehdejší dobu podělili ve studentské práci, jejíž výňatky přinášíme.

Níže naleznete odkazy na práce studentů  Kladenského gymnázia.

Prace studentu 1 Prace studentu 2 Prace studentu 3 Prace studentu 4 Prace studentu 5

Lidičtí si připomněli vznik Československa

Lidice, 28. 10. 2017

DSC_0051OÚ Lidice a OO ČSBS Lidice uspořádaly 28. října, u příležitosti státního svátku k 99. výročí vzniku samostatného československého státu, vzpomínkovou akci.

Občané se setkali v parku před obecním úřadem u vysazené lípy, kde děti ze základní školy Hřebeč pod vedením paní učitelky Holeyšovské zazpívaly  několik písniček. Paní starostka Veronika Kellerová uvítala přítomné, poděkovala dětskému sboru a paní učitelce a přednesla projev, ve kterém vyzdvihla význam tohoto státního svátku. Poté účastníci přešli na pietní území, kde je pomník obětem první světové války. Tam místostarosta pan Tomáš Skála se skauty z oddílu Zálesácí ze střediska Junák Buštěhrad „Stráž Lidic“ položili věnec. Také děti, které zpívaly u lípy, položily kytici. Na závěr pan místostarosta poděkoval přítomným za účast. Za OO ČSBS Lidice se tohoto aktu zúčastnili také členové:  místopředseda OOČSBS Lidice Pavel Horešovský, Veronika Kellerová, Tomáš Skála, Kateřina Skálová, Ladislava Šilhová.

Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice

Fotogalerii ze vzpomínkové akce přinášíme zde:

Blahopřejeme Janě Müllerové – Hanzlíkové

Lidice, 5. září 2017

Sestra Jana Hanzlíková, roz. Müllerová
Sestra Jana Hanzlíková, roz. Müllerová

V úterý 5. září oslavila významné životní jubileum sestra Jana Müllerová – Hanzlíková. Oslavenkyni blahopřáli za ČSBS Lidice Marie Štrougalová, dále přeživší lidické děti Marie Šupíková a Pavel Horešovský (místopředseda OV ČSBS Lidice), starostka obce Veronika Kellerová a bývalí spolupracovníci. Sestra Jana Müllerová – Hanzlíková se narodila tři měsíce po lidické tragédii v pražském ústavu v Dykově ulici na Vinohradech. Do matriky byla zapsána pod jménem Antonie Dressler. Její matka byla převezena do koncentračního tábora Ravensbrück, tatínek byl zastřelen nacisty 10. 6. 1942 v Lidicích a čtyřletý bratr Zdeněk, kterého nikdy neviděla, zahynul v koncentračním táboře Chelmno. Jana Müllerová – Hanzlíková strávila první roky svého života v nemocnici na Karlově náměstí a v útulku v Praze Krči.  V květnu 1946 jí s pomocí ministerstva vnitra našla její maminka. Sestra Müllerová – Hanzlíková dodnes žije v Lidicích. Do dalších let přejeme Janě Müllerová – Hanzlíková hodně zdraví. štěstí a spokojenosti.

Blahopřejeme Marii Šupíkové

Lidice, 22. srpen 2017
Marie Šupíková, Jaana Bobošíková a Veronika Kellerová
Marie Šupíková, Jana Bobošíková a Veronika Kellerová

V úterý 22. srpna 2017 oslavila významné životní jubileum sestra Marie Šupíková, přeživší lidické dítě, která byla po vypálení Lidic v roce 1942 jako desetiletá dána na poněmčení. O pohnutém životním osudu Marie Šupíkové informujeme v rubrice „přeživší vzpomínají“.  V restauraci Lidická Galerie sestře Šupíkové gratulovali příbuzní, přátelé, starostka obce Lidice Veronika Kellerová a členové ČSBS Lidice – Pavel Horešovský, Marie Štrougalová, Zdeněk Pešek a Jana Bobošíková. Sestra Šupíková oslavila půlkulaté narozeniny s elánem, úsměvem a s příslibem dalších setkání s mládeží, na kterých vypráví svůj životní příběh. Děkujeme sestře Marii Šupíkové za besedy, kterých jen v loňském roce absolvovala více než 40, a na kterých informuje jako přímá účastnice o vypálení obce Lidice a o následných nelidských událostech. Jsme přesvědčeni, že tak významně napomáhá k udržování povědomí o lidické tragédii v období II. světové války, o jejích příčinách a zároveň tak varuje před kolapsem lidského ducha, který u zrodu nacistických zvěrstev stál. Přejeme sestře Šupíkové hodně zdraví, energie a pohody.

Děkujeme paní Edně Ruiz z Mexika

Lidice, 22. červenec 2017
Paní Edna Goméz Ruiz
Paní Edna Goméz Ruiz

Dlouholetá podporovatelka a příznivkyně Lidic, Mexičanka paní Edna Goméz Ruiz se stala čestnou občankou obce Lidice. Paní Edna Gomez Ruiz se od roku 1984 spolupodílí na organizaci pietní vzpomínky v mexických Lidicích, které se v letošním roce zúčastnil místopředseda ČSBS Lidice a nejmladší přeživší lidické díte Pavel Horešovský. O pobytu bratra Horešovského v Mexiku jsme informovali zde. Paní Edna Goméz Ruiz je neúnavnou propagátorkou české kultury a v Mexiku se zasazuje o trvalé připomínání tragické historie Lidic . V letošním roce paní Edna navštívila Českou republiku a spolu s přeživšími lidickými dětmi se zúčastnila pietního aktu v gymnáziu v Kladně, návštěvy koncentračního tábora Ravensbrück i dalších akcí. OV ČSBS Lidice děkuje paní Edně Goméz Ruiz za její neúnavnou dlouholetou činnost ve prospěch uchování historické pravdy o tragickém osudu obce Lidice v období II. světové války. O udělení čestného občanství paní Edně Goméz Ruiz, které proběhlo v nádherné srdečné atmosféře, informovala média zde Mexičanka Edna Gomez Ruiz se stala čestnou občankou Lidic a zde Lidické děti mají adoptivní maminku z Mexika. V obsáhlé fotogalerii přinášíme atmosféru udělení čestného občanství, následné besedy i přátelského setkání. Zúčastnili se ho přeživší lidické ženy a děti, představitelé obce Lidice spolu s lidickými občany, velvyslankyně Mexika v ČR paní Rosaura Ruedová, nechyběla mexická hudba a hlavně lidská atmosféra porozumění, blízkosti a radosti. Za fotografie děkujeme panu Martinu Homolovi.

Středočeská hejtmanka besedovala s přeživšími lidické tragédie

Lidice, 2. srpen 2017

Pavel Horešovský a Jaroslava Pokorná Jermanová
Pavel Horešovský a Jaroslava Pokorná Jermanová

O vzácné návštěvě informuje Pavel Horešovský, nejmladší přeživší lidické dítě. V úterý 2. srpna v dopoledních hodinách navštívila hejtmanka Středočeského kraje paní Jaroslava Pokorná Jermanová Lidice za účelem setkání s přeživšími lidické tragédie. Setkání se uskutečnilo na Obecním úřadě v Lidicích, kde jí za lidické děti a ženy předal kytici Pavel Horešovský. Ještě než paní hejtmanka přijela na Obecní úřad navštívila doma paní  Jaroslavu Skleničkovou, která se ze zdravotních důvodů nemohla setkání zúčastnit. Po uvítání, kterého se ujala paní starostka Kellerová a představení přítomných, se ujala slova  paní Kalibová, která krátce pohovořila o  svém životě od lidické tragédie až po život v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Marie Šupíková, která byla jako dítě dána na poněmčení, řekla ve zkratce o svém životě v Polsku a poté v německé rodině. Pár slov o sobě také řekli Veronika Rýmonová, Věra Čepelová, Jana Hanzlíková, Libuše Součková a Václav Zelenka. Setkání, vzhledem k tomu, že paní hejtmanka musela odjet do Slaného, kde měla další akci, bylo krátké ale výstižné. Při loučení nám předala pamětní list a malý dárek.

 

První lidický občan v mexických Lidicích

Mexiko, San Jerónimo-Lidice, 9. červen 2017

Předání medaile Lidic na pietním aktu
Předání medaile Lidic na pietním aktu

V Mexiku, které již 30. srpna 1942 přijalo jméno Lidice – jedná se o čtvrť v hlavním městě – San Jerónimo- Lidice, se každoročně pořádá pietní akt k výročí lidické tragédie. Letos se tohoto pietního aktu, u příležitosti 75. výročí vyhlazení Lidic, zúčastnil, na pozvání starosty čtvrti Magdalena Contrreras,pana J. Fernando Mercado Guaida, jeden z posledních přeživších vyhlazení českých Lidic pan Pavel Horešovský. Pietnímu aktu, který se konal 9. června 2017 na náměstí Roselanda, byl rovněž přítomenvelvyslanec České republiky v Mexiku. Pěvecký soubor, pod vedením paní Edny Gómez Ruiz, zazpíval českou hymnu a několik dalších českých písniček. Kromě účasti na pietním aktu, byl pan Horešovský přijat na Českém velvyslanectví, dále panem starostou a zúčastnil se besedy na univerzitě v Toluce.

Pavel Horešovský

Velvyslanec ČR v Mexiku Lubomír Hladík a Pavel Horešovský
Velvyslanec ČR v Mexiku Lubomír Hladík a Pavel Horešovský
Pavel Horešovský a starosta J. Fernando Mercado Guaida
Pavel Horešovský a starosta J. Fernando Mercado Guaida

Připomínat a nezpochybňovat minulost, znělo v Ležákách

Ležáky, 25. červen 2017

Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice
Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice

     V sobotu 24. 6. 2017 uplynulo 75 let ode dne, kdy něměčtí nacisté vypálili a vyhladili obec Ležáky jako odvetu za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic. Celkem zavraždili 52 obyvatel této obce. Nacistické běsnění si v neděli připomněly na místě tisíce lidí. S hlavním projevem vystoupila 1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Zdůraznila, že je nutné pracovat především s mladými lidmi a připomínat jim to, co se v Ležákách událo. „Připomínat jim to nikoliv jako dávnou a uzavřenou část historie, ale jako událost, která měla a má smysl pro naši historii a jejíž důsledky pociťujeme dodnes.“ 

Pietního aktu se zúčastnili ministři Pavel Bělobrádek a Jan Chvojka, poslanci, senátoři a zástupci diplomaticékého sboru, státní správy a samosprávy. Mezi návštěvníky akce byly i sestry Šťulíkovy, které jediné vyvraždění vesnice jako malé přežily. Nacisté vyhladili Ležáky kvůli zjištění, že v Anglii vycvičení parašutisté z Ležáků udržovali vysílačkou Libuše spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Odbojovou síť na Pardubicku udal nacistům parašutista Karel Čurda. Nacisté 24. června v Pardubicích popravili 34 dospělých obyvatel obce, dalších sedm lidí z Ležáků a více než 40 spolupracovníků parašutistů nacisté zastřelili 25. června a 2. července 1942. Třináct dětí z Ležáků odvlekli, 11 jich zavraždili v plynovém voze v polském Chelmnu.

      Za OV ČSBS Lidice se pietního aktu zúčastnili bratři a sestry Pavel Horešovský, Marie Štrougalová, manželé Klánovi, Jana Bobošíková a Zdeněk Pešek, kterému děkujeme za fotografie. Se závěrečným projevem vystoupil předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička. Plné znění projevu přinášíme zde:

Vážené dámy a pánové, vážení hosté, sestry a bratři!

Ležáky, tato už přes sedm desetiletí neexistující vesnička, na jejímž původním území jsme se dnes sešli, vyvražděná a vypálená oddíly SS a gestapa jako tvrdý kolektivní trest za spolupráci

Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS
Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS

některých jejích obyvatel s londýnským odbojem, se – spolu s Lidicemi – stala symbolem utrpení našeho národa v období německé okupace.

O tragédii druhé světové války, okupace, zločinech nacistů se již dlouhá desetiletí hovoří, připomínají se na stovkách pietních shromáždění. Přesto se obávám, že se stává stále obtížnějším odkaz těchto událostí a míst v povědomí lidé udržet. Přes velký počet věnců každoročně kladených na pietní místa a přes tam pronášené slavnostní projevy ubývá jaksi porozumění tomu, o co tehdy vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti, jaké byly příčiny a jaké důsledky těch či oněch chvil těžkých let 2. světové války.

Nacistický teror, zločiny a fanatický odpor, který fašisté do poslední chvíle války kladli, násilně ukončily tisícileté soužití Čechů a Němců v českých zemích a zbořily složitě budovanou důvěru a ochotu k jeho pokračování. Odsun německého obyvatelstva z našich zemí byl logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin. A nelze se k tomu vracet a nelze akt odsunu nijak zpochybňovat! To vzkazuji především vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu, odkud jsou často slyšet právě ona zpochybňující slova, která jezdí poslouchat členové české vlády, členové křesťanské strany! Důrazně proti tomu náš Český svaz bojovníků za svobodu protestuje! Nesmíme zapomenout na to, co se u nás – ale i na mnoha jiných místech Evropy – v době II. světové války dělo!

Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě, místopředseda OV ČSBS Lidice
Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě, místopředseda OV ČSBS Lidice

Jsou to právě Ležáky, Lidice ale i další, mnoho pietních míst jsem v minulých dnech a týdnech opět navštívil, kde si vždy silně uvědomím náš společný občanský závazek udržet a dalším generacím předat náš svobodný stát, za nějž vděčíme mnoha obětem tehdejší přetěžké doby. Dnešní svět je ve srovnání s tím, co prožívaly generace před námi, bezpečnější jen zdánlivě. Buďme proto svorní a odhodlaní a mějme úctu ke svobodě a k naší mnohdy i velmi těžké historii. Jenom tak může naše země a my s ní společně obstát. Mějme to prosím na paměti.

Děkuji Vám za pozornost.

Za odvážnými vojáky a vlastenci

Senice, 24. června 2017

Pomník odvážným vlastencům v Senicích
Pomník odvážným vlastencům v Senicích

Příběh legendární výsadkové operační skupiny Silver A znovu ožil v sobotu v Senicích. Pietní a vzpomínková slavnost Pocta statečným připomněla 75. výročí úspěšného působení skupiny v okupované vlasti, ale bohužel i její tragický konec. Pietního aktu se zúčastnila řada významných hostů, nechyběli mezi nimi příbuzní výsadkářů a pozvání přijalo i několik válečných veteránů. Lze například uvést generála Emila Bočka, který jako pilot čs. 310. stíhací perutě RAF bojoval za 2. světové války v Anglii proti německým protivníkům. Přítomni byli též vysocí ústavní činitelé a představitelé státní správy a samosprávy. Za ÚV ČSBS položil věnec 1. místopředseda bratr Emil Kulfánek. Pietní kytici přidala i předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková.

Je to už 75 let kdy tři odvážní parašutisté – nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a četař Jiří Potůček seskočili na Pardubicku do nejistoty, tmy a zimy. Rozkaz zněl: koordinovat domácí a zahraniční protifašistický odboj a jeho akce. Tři muži ve věku 22, 25 a 27 let úkol splnili. Propojili české odbojáře s Londýnem a přispěli k úspěšnému atentátu na německého říšského protektora Heidricha. Za svou odvahu zaplatili vojáci Bartoš, Valčík a Potůček životem. Nacisté vyvraždili jejich rodiny, přátelé i všechny, kteří jim pomáhali. V krvi a plamenech se koupaly obce Lidice i Ležáky.

Ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek
Ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek

Jsem přesvědčená, že vojáci, kteří před 75 lety seskočili na Pardubicku, měli srdce naplněná odvahou a láskou ke své zemi. A domnívám se, že ve svých srdcích kromě odvahy a lásky opatrovali také naději. Museli pevně věřit, že na území ovládaném nacisty žijí čeští vlastenci, kteří jim pomohou při jejich obtížné misi. Že se v podrobené a ponížené zemi najdou lidé, kteří přemohou strach a postaví se na stranu svobody, demokracie a lidské důstojnosti. To se také stalo. Po bok parašutistů se nepostavili bájní blaničtí rytíři, ale čeští vlastenci, kterým nebyl osud naší země lhostejný. A právě tento vzkaz – tedy že i v těch nejhorších chvílích nesmíme propadat beznaději a musíme věřit v sílu a odvahu lidského ducha, je součást jejich odkazu. Věřme tedy v sebe, věřme v nás, v občany České republiky, věřme, že kdykoliv v případě ohrožení naší země se opět objeví lidé, kteří bez zaváhání obují boty odvahy statečných mužů a žen, kterým dnes vzdáváme úctu.

Generál Emil Boček
Generál Emil Boček

Souhlasím s tvrzením, že národ, který zapomene na svoji minulost, je odsouzen prožít ji znovu. Abychom odkaz obětí boje za naši svobodu nepromarnili, je nutné neustále připomínat, co předcházelo vzniku druhé světové války. Je třeba opakovat, že zdrojem největšího světového kolapsu lidského ducha byl německý nacismus i rozpínavá politika velmocí, že to byly pokrytecké klapky na očích našich spojenců, že to bylo nedodržování mezinárodních dohod i mediální manipulace a propaganda. Je třeba připomínat, že u zrodu vyhlazovacích táborů, vypálených obcí, pokusů na dětech a dalších zvěrstev stál rasismus, nacionalismus, nesnášenlivost, strach o vlastní pohodlí, lhostejnost a netečnost k tomu, co se děje u sousedů. A jak známo, historie se může opravdu opakovat, pokud se z ní nepoučíme.

Hrdinům s úctou
Hrdinům s úctou

Od matek je odtrhli, otce jim zavraždili

P6163333Praha, 16. června 2017

Dne 16. června přeživší lidické děti v doprovodu ředitelky Památníku Lidice Mgr. Martiny Lehmannové, a pracovníků PL Jaroslava Taubera a Jitky Procházkové, navštívily v Praze místa, spjatá s lidickou tragédií. Delegace navšívila nejprve Thomayerovu nemocnici v Krči, kde osm nejmenších dětí po vyhlazení obce německými nacisty v roce 1942 nedobrovolně strávilo dva a půl roku svého ranného života, poté co byli jejich otcové zastřeleni a matky odvlečeny do koncentračních táborů. Poté se delegace zastavila v Dykově ulici, kde se v roce 1942 narodilo ženám, odvlečeným z Lidic, šest dětí, z nichž pouze dvě zůstaly naživu. Dalším místem piety bylo štrašnické krematorium, kde je uložen popel 26 lidických občanů, zastřelených nacisty v Kobylisích. Cestu po místech tragických událostí zakončila pieta na střelnici v Kobylisích. Na všech místech byly položeny květiny a minutou ticha uctěna památka¨nevinných obětí německé nacistické perzekuce. Pietní akt se konal za podpory OV ČSSB Lidice, OÚ Lidice a Památníku Lidice.

Lidické děti narozené v roce 1942.

V letošním roce se dožívá 75 let osm dětí, které měly to štěstí, že přežily lidickou tragédii. Před 75 lety, 10. června 1942, nacisté vypálili obec Lidice, muže postříleli, děti odtrhli od matek, matky poslali do koncentračních táborů.  Na osmdesát lidických dětí nacisté zavraždili ve vyhlazovacím táboře  v polském Chelmnu, několik dětí poslali na poněmčení. Od matek byla odtržena i bezbranná miminka, kterým bylo sotva pár týdnů. V roce 1942 se lidickým občanům narodilo celkem čtrnáct dětí. Do 10. června 1942 (den, kdy nacisté obec vypálili) se jich narodilo sedm. Šest dětí se poté narodilo v tajném oddělení gestapa pro uvězněné české těhotné ženy v Dykově ulici v Praze na Vinohradech a jedno v koncentračním táboře Ravensbrück. Válku přežilo pouze osm z těchto dětí. Jeden kojenec přišel o život za nevyjasněných okolností, jeden novorozenec byl hned po narození usmrcen.  Osud čtyř novorozenců není dodnes znám, mohli být usmrceni nebo dáni k poněmčení. Z osmi dětí, které zůstaly naživu, se setkalo s maminkami pouze šest. Matky přeživších lidických dětí Jiřího Pitína a Jiřího Milera zahynuly v koncentračním táboře.

Děti narozené v roce 1942 před vypálením obce:

František Černý se narodil 17. ledna 1942 a zemřel 2. července téhož roku v Praze, důvody úmrtí nejsou známy.

Veronika Hanfová, provdaná Rýmonová se narodila 22. ledna 1942, žije v Praze.

Josef Minařík se narodil 28. ledna 1942, zemřel v roce 2007.

Jiří  Miler se narodil 21. února 1942, bydlí v Jesenici u Prahy

Libuše Müllerová, provdaná Součková se narodila 16. března 1942, žije v Lidicích.

Jiří Pitín se narodil 23. dubna 1942, žije v Praze.

Pavel Horešovský se narodil 25. května 1942 jako poslední dítě před lidickou tragédii, žije v Lidicích.

Tyto děti, které nedosáhly jednoho roku, tehdy kojenci, z nichž nejstaršímu bylo necelých pět měsíců a nejmladšímu 16 dní, byly orazítkovány na levém zápěstí číslem a 13. června německým Červeným křížem předány do Zemské porodnice a Ústavu pro péči o dítě v Praze II. Karlova ulice. Zde pobývaly do konce roku 1942. 1. ledna 1943 byly přemístěny do německého dětského útulku Masarykových domovů v Praze v Krči. Maminky těchto sedmi dětí byly převezeny do koncentračního tábora Terezín a po měsíčním věznění byly deportovány do koncentračního tábora Ravensbrück za ostatními lidickými ženami. Dalších sedm dětí se narodilo lidickým ženám po vypálení Lidic. Šest v pražském ústavu v Praze, Dykově ulici č. 20 na Vinohradech, kam byly převezeny tehdy těhotné lidické ženy. Z těchto dětí zůstaly naživu pouze dvě, Věra Müllerová (dnes Jana Hanzlíková) a Jaroslav Korecký (dnes Jiří Korecký- Kříž). Tyto dvě děti byly předány do dětského útulku v Praze-Krči k ostatním lidickým dětem, kde se dočkaly konce války. Jejich matky skončily v koncentračním táboře Ravensbrück a vrátily se. O dalších čtyřech dětech, které se narodily v Dykově ulici, Věnceslavě Kohlíčkové, Karlu Hanžlovi, Marii Peškové a Anně Strakové, dodnes nikdo neví, co se s nimi stalo. Sedmé dítě se narodilo v koncentračním táboře Ravensbrück paní Františce Hroníkové a ihned po porodu bylo ve vedlejší místnosti usmrceno.

Osmi dětem, které v Krči nedobrovolně strávily dva roky svého života, byla 10. června roku 2010 odhalena pamětní deska v Thomayerově nemocnici na pavilonu G, která připomíná jejich pobyt v tomto pavilonu.

P6163319 P6163326 P6163319 - kopie P6163315 P6163322

Lidičtí si připomněli hrůzy války v Ravensbrücku

SRN, Ravensbrück, 13.-14. 6. 2017

Přeživší lidické děti - Jiří Korecký, Pavel Horešovský, Veronika Rýmonová, Jiří Pitín v areálu koncentračního tábora Ravensbrück
Přeživší lidické děti – Jiří Korecký, Pavel Horešovský, Veronika Rýmonová, Jiří Pitín v areálu koncentračního tábora Ravensbrück

     OV ČSBS Lidice a OÚ Lidice uspořádaly ve dnech 13. – 14. června dvoudenní zájezd do německého koncentračního tábora Ravensbrück, kde byla 14. června položením květin a minutou ticha uctěna památka lidických žen, které tam nedobrovolně strávily tři roky svého života. Cestou do koncentračního tábora byla delegace složená z přeživších lidických dětí, příbuzných zavražděných obětí, lidických občanů i studentů z kladenského gymnázia přijata na velvyslanectví České republiky v Berlíně, kde se setkala s velvyslancem Tomášem Podivínským. Účastníci zájezdu se dále zastavili u radnice v Reinickendorfu, kde byla položena kytice k záhonu růží, které byly vysazeny na památku lidických žen. Zde byli přivítáni starostou a členy skupiny Arbeitskreis Politische Bildung.

     Návštěva koncentračního tábora Ravensbrück se letos konala v souvislosti se smutným 75. výročím vypálení obce Lidice německými nacisty. Srdečně děkujeme všem, kteří se podíleli na jejím finančním zajištění – jmenovitě společnostem Lamer a Aktia, Odborové radě Poldi Kladno, OÚ Lidice a Janě Bobošíkové. Dále děkujeme panu Martinu Homolovi ze společnosti Abcphoto za výstižnou a citlivou fotodokumentaci návštěvy koncentračního tábora. Zcela mimořádný dík a velké ocenění pak náleží bratru Pavlovi Horešovskému, přeživšímu lidickému dítěti a místopředsedovi OV ČSBS Lidice, který celý zájezd zorganizoval a bez jehož iniciativy, nadšení a neúnavné práce by se zájezd neuskutečnil. Svědčí o tom i první ohlasy, které rovněž přinášíme.

Pieta u zdi koncentračního tábora Ravensbrück
Pieta u zdi koncentračního tábora Ravensbrück

Vážený pane Horešovský.

Děkujeme Vám za pozvání a za skvělou organizaci zájezdu do KT Ravensbrücku. Během návštěvy tábora a při prohlídce nové muzejní expozice jsme silně vnímali příkoří a zoufalství, které bylo všudy přítomné a loučili jsme se vzpomínkou a vhozením růží do jezera.
Zároveň během cesty jsme zažili krásná přátelská setkání s významnými projevy vzácných osobností a vynikajícím překladem na důležitých a památných místech.
Jsou to prožitky, které se nesmazatelně vryjí do paměti.
S úctou
Klánovi

Lidičtí v Ravensbrücku, foto Marin Homola

Lidice budou žít!

Mexiko, San Jerónimo-Lidice, 9. červen 2017

Invitacion Checo Lidice 2017 (1)_Stránka_2Přinášíme text projevu pana J. Fernando Mercado Guaida, starosty čtvrti Magdalena Contrreras, se kterým vystoupil za přítomnosti Pavla Horešovského, přeživšího lidického dítěte, na pietní vzpomínce v Lidicích v Mexiku.

Velmi dobrý den všem a díky za přítomnost v dnešním dopoledni.
10. června 1942 byl svět svědkem jednoho z hlavních barbarských činů druhé světové války. V prvních hodinách tohoto fatálního dne nejdestruktivnější lidské emoce nenávisti, vzteku a touhy po pomstě se spustily po krátkém telegramu, který zněl: „Rozkaz vůdce. Lidice budou zničeny do základů a muži zastřeleni.“ O několik hodin později, za svítání bylo 192 mužů zastřeleno zatímco 196 žen a více než 80 chlapců a dívek převezeno do koncentračních táborů a jejich domy spáleny. I když tato tragédie nebyla první ani poslední během druhé světové války, vyznačovala se formou, s jakou byla pojata a politickým zaměřením: poslat vzkaz hrůzy tehdejšímu Československu a tím celému světu. Akt brutální propagandy zvýrazněný větou, dle historiků pronesenou Hitlerem: „Lidice zemřou navždy.“
Ale ještě že v temnotách lidského barbarství vždy probleskuje světlo naděje. Příkladem tohoto jsou dvě osobnosti, které chci připomenout v tento dnešní den, abych vyjádřil několik zamyšlení. První z nich, německý filozof Ernst Bloch, který před začátkem války žil v Praze, věnoval jedno ze svých hlavních děl, napsaném v letech krátce po konfliktu, přesně naději. O ní řekl, že ve svém díle se nevzdává, je zaměřena k úspěchu a ne nezdaru. Je nad strachem a není pasivní jako tento … její vliv pramení z ní samé, aby dala prostor lidem místo útisku a rozumí se, že činnost proti životní úzkosti a manipulaci strachu je dílo proti jeho šiřitelům. Přesně v tomto duchu se projevila akce druhé osobnosti, kterou chci toto dopoledne připomenout, anglického lékaře Barnettta Strosse, který žil a pracoval s horníky v oblasti Lidic, když se dozvěděl o tragédii, replikoval deklaraci Hitlera: Lidice budou žít! Toto heslo bylo základem akce „Shall Live“ zahájené v září roku 1942, během které Stross propagoval solidaritu britských horníků se svými druhy zavražděnými v Lidicích s cílem shromáždit prostředky na obnovu vesnice a dosažení spravedlnosti po konci války.
Nicméně, naděje jako obrana před strachem a výzva k solidaritě nebyla výhradně v Evropě. Mnoho národů na celém světě, když se dozvědělo o tom, co se stalo, se připojilo svým hlasem a prohlásilo: Lidice budou žít! Jednota a solidarita mezinárodní společnosti s malou vesnicí, kterou nacionální socialismus proměnil v popel jako akt teroru a propagandy rozšířil svá semínka po světě a oživil desetkrát více jednotu lidí s jejím jménem a mnoho míst v Americe. V Brazílii, USA, Čile, Venezuele, Panamě a samozřejmě v Mexiku se název Lidice stal naší součástí.
Takto se před 75 lety jedno z tradičních míst mexického hlavního města s bohatou historií mělo tu čest podělit se o název bratrské vesnice z druhé strany Atlantiku, o které jsme věděli málo ale od které jsme se časem naučili a proměnili v součást naší vlastní historie. San Jerónimo Aculco se proměnilo v symbol solidarity Mexika s našimi českými bratry a připojili Lidice jako druhé jméno a 10. června se každoročně scházíme na tomto místě, abychom uctili oběti a přeživší jako by byly naše.
Ale tento rok je výjimečný, protože kromě toho, že jsme se zde znovu sešli za účasti jeho excelence, velvyslance České republiky v Mexiku nás tentokrát doprovází jeden z posledních přeživších vyhlazení českých Lidic, pan Pavel Horešovský. Se kterým nám bylo ctí hovořit v uplynulých dnech a seznámit se s jeho osudem a zamyslet se nad tím, co zanechali lidstvu ti, co zažili před 75 lety během války. Dát tvář a jméno naději v dobách neblahých, které se nám dnes zdají vzdálené, nesmí být zapomenuto.

Dámy a pánové,
dnes svět žije v nejisté době, nabývá síly netolerance, diskriminace a násilí na mnoha místech, ale přesto vždy zůstává možnost změny směru, historie života Pavla nám umožňuje vědět, že jak říkal Julio Cortázar „naděje patří k životu, je to sám život bránící se“, a proto musíme usilovat, aby jiný svět byl možný. Lidice žijí a budou žít v našich srdcích v Mexiku a v Magdalena Contrreras.
Velmi děkuji.

Srdce nám plakalo…

Kladno, 12. červen 2017
V pondělí 12. 6. proběhla v kladenském gymnáziu pietní vzpomínka na poslední společné okamžiky lidických žen a dětí, které zde strávily před tím, než byly děti povražděny nebo dány na poněmčení a ženy byly odvlečeny do koncentračních táborů. Od těchto hrůzných událostí letos uplynulo 75 let. Vzpomínku pod názvem Malý pietní akt k uctění památky lidických žen a dětí, každoročně organizuje místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský jako přeživší lidické dítě. Přinášíme reakci členů naší organizace, manželů Klánových. Sestra Sylvie Klánová je dcerou sochařky Marie Uchytilové, autorky Sousoší lidických dětí.
pozvanka

Vážený pane Horešovský.
Děkujeme Vám za pozvání a bylo nám velkou ctí účastnit se vzpomínky na poslední společné dny lidických žen a jejich dětí přímo v tělocvičně kladenského gymnázia. Srdce nám plakalo a mozek se opět zdráhal uvěřit bezpráví, které se zde přihodilo. Nejpůsobivější uctění památky hlubokým tichem a v hlavě se odvíjela bezmoc a zoufalství lidických žen a dětí před sedmdesáti pěti lety. Přeživší lidické děti stály v místě, kde byly održeny od svých matek s květinou a poctou a vzpomínkou na své bližní. Nesmírně silné a smutné!
Uctění památky lidických žen a dětí pokračovalo položením věnců a květin od lidických přeživších a významných přítomných osobností k soše Lidické matky od akademické sochařky Marie Uchytilové a hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Jermanová přednesla emotivní projev k těmto tíživým událostem, které je zapodtřebí stále připomínat, aby se už nikdy neopakovaly!
Po několikerém zastavení u památných míst jsme se v Lidicích poklonili památce lidických dětí u jejich sousoší od akademické sochařky Marie Uchytilové s položením květin a věnce s nápisem: Lidické ženy a děti nezapomenou.

Poslední zastavení bylo u pamětní desky věnované lidickým ženám, které Lidickou tragédii nepřežily.
S úctou
Klánovi z Plzně

Dne 10. června 1942 v ranních hodinách bylo do kladenské reálky přivezeno 196 žen a 98 dětí, které tam spolu prožily tři dny, než byly děti ženám odebrány. Většina matek již své děti nikdy neviděla. Ženy byly transportovány do koncentračního tábora Ravensbrücku a sedm dětí do jednoho roku, nejmladšímu bylo čtrnáct dní a nejstaršímu pět měsíců, bylo převezeno do Prahy. Již v kladenské reálce byly vybrány tři děti na tzv. převýchovu. Ostatní děti byly odvezeny do Lodže. Tam bylo vybráno dalších sedm dětí na náležitou převýchovu. Zbylých 82 dětí bylo na začátku července 1942 ve vyhlazovacím táboře Chelmno usmrceno v plynových autech. Po lidické tragédii se narodilo ještě sedm dětí, šest dětí v Praze v Dykově ulici, o osudu dalších čtyř se dodnes neví. Sedmé dítě se narodilo v říjnu roku 1942 v KT Ravensbrück a bylo okamžitě usmrceno. Po válce se zpět do vlasti a Lidic vrátilo 143 žen a 17 dětí. Lidická tragédie si vyžádala celkem 340 obětí, tj. včetně 173 mužů popravených na zahradě Horákova statku v Lidicích a 26 občanů zastřelených 16. června v Praze- Kobylisích. A proto se vždy 10. června zde scházíme, abychom položením kytičky a chvilkou ticha uctili památku nevinných obětí. Tohoto pietního aktu se zúčastňují nejen přeživší lidické tragédie, ale i jejich rodinní příslušníci a širší veřejnost.

Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice a přeživší lidické dítě

Pietní akt na kladenském gymnáziu objektivem pana Josefa Seiferta. Za fotografie děkujeme.

Lidická oběť pomohla porazit nacistické zlo

Lidice, 10. června 2017

DSC_3098V sobotu 10. 6. si v Lidicích připomněly stovky lidí smutné 75. výročí vyhlazení obce německými nacisty. Pietního aktu se účastnily i ženy a děti, které vypálení Lidic přežily. Z vysokých ústavních činitelů se piety zúčastnili ministr kultury Daniel Hermann, 1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská a místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip, přítomni byli členové diplomatického sboru, řady společenských organizací i zástupci samospráv vypálených obcí. Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová, která pietní akt moderovala, v projevu připomněla historický i současný kontext lidické tragédie: „Tři čtvrtě století po hrůzné události se však ve světě stále dějí zločiny proti lidskosti a symbol Lidice dostává stále obecnější význam.” S hlavním projevem piety vystoupila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, která zdůraznila význam usmrcení zastupujícího velkoněmeckého říšského protektora Reinharda Heydricha pro ukončení II. světové války: „O smrti Heydricha nehovořme, prosím, jako o atentátu, o slovu, které evokuje kriminální čin. Byl to útok, byl to hrdinský útok.“ Pravidelným spolupořadatelem pietního aktu je ČSBS. Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička ve svém vystoupení důrazně varoval před ztrátou historické paměti a úcty k hrdinům. Jeho vystoupení přinášéme zde:

Vážení hosté, dámy a pánové, sestry a bratři!

Historie se velmi často odehrává v symbolech – a  naše české Lidice jsou takovým symbolem. Pomohly světu otevřít oči, dříve než se staly známými hrůzy koncentračních táborů. Odhalily děsivou podstatu nacismu. Po Lidicích uznaly západní země onu ostudnou a pro náš národ tak ponižující Mnichovskou dohodu za neplatnou. Lidé po celém světě přejmenovávali své domovské obce, i děti byly křtěny tím líbezným jménem Lidice. Obec Lidice se stala trvalým a srozumitelným odkazem našich dějin. Není znakem smrti, ale života: náš národ žije a bude žít.

Systematická likvidace českého národa byla pozastavena útokem na Heydricha, jenž je dodnes považován za jeden nejvýznamnějších činů odboje proti fašismu v rámci 2. světové války, Ano, za tímto zásadním politicko-vojenským rozhodnutím, a jak těžké muselo být pro ty odpovědné, následovaly Lidice, Ležáky, popraviště, koncentráky – ale co by se stalo, kdyby k atentátu nedošlo? Jak by vysoce inteligentní Heydrich využil svých schopností v dalším válečném čase?  Obětí z řad českého národa by přibývalo a jeho osud by nebyl nijak méně tragický. Nacistické zlo bylo potřeba porazit, a Lidice v tom boji pomohly. Strašlivě zaplatily, ale pomohly. Proto je třeba nezapomínat, proto je třeba dbát, aby toto místo – Lidice –  bylo pietním místem nejen Evropy, ale i celého světa.

Připomínáme si i mnohá další pietní místa, čas konce 2. světové války. Vše se ale stává jakousi oficialitou, bez většího zájmu těch, kterým jednou tuto zem, naši Evropu, předáme. Dětem a vnukům.

Starosta jisté pražské městské části, na jehož území je jeden z významných pomníků Pražského povstání, na dotaz, proč na pietě u tohoto pomníku nejsou přítomni žáci a studenti škol, řekl, že jejich ředitelé nechtějí svůj dorost na piety posílat. On sám jim to nemůže nařídit, nanejvýše diskrétně doporučit. Tak potom chtějme něco připomínat a učit naše nejmladší hrdosti na to, co dokázali jejich stateční předci. Co tedy ve škole učí ředitelé takových škol, kteří „nechtějí posílat děti na pietní setkání?“ Vždyť přece oni ředitelé prošli nějakým výběrovým řízením, někdo je do funkcí jmenoval – i citovaný starosta. Jaká tedy je jeho práce. A jak kontroluje, co žáky na školách v jeho městské části vlastně učí? Cokoliv asi. A jak snadno se v hlavách dětí dají narýsovat čáry jiné. Prosté a jednoduché. Že třeba nakonec žádná válka nebyla? A že všechno je – a byla – jednom taková velká počítačová hra? 

Skláníme se před památkou obětí lidické tragédie s jedním slovem – prostým a obyčejným – nezapomene! Naše generace určitě ne. A pokud nám budou síly stačit, mír uhlídáme! Je to ostatně základní povinností nejen nás občanů, ale i politické reprezentace, kterou si jako občané České republiky volíme, a na podzim tohoto roku do Poslanecké sněmovny znovu volit budeme. A jako voliči se samozřejmě budeme svých politiků ptát…

Za fotografie děkujeme členovi ČSBS Lidice bratrovi Pavlu Peškovi

Připojujeme fotogalerii z letošního pietního aktu.

Pavel Horešovský oslavil jubileum a odletěl do mexických Lidic

Lidice, 25. 5. 2017

Pavel HorešovskýDne 25. května 2017 oslavil významné životní jubileum bratr Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice a poslední lidické dítě, narozené v roce 1942 před lidickou tragédií. Pavlu Horešovskému k jeho 75. narozeninám gratulovali představitelé obce Lidice a OV ČSBS. Na milém setkání u bratra Horešovského se nejen vzpomínalo, ale také hovořilo o nejbližších dnech. Pavel Horešovský, jako lidický pamětník a jako člověk, který se dlohodobě zasazuje o to, aby památka lidické tragédie nevyhasla a aktivně pracuje na uchování historické pravdy, odletěl následující den do Mexika, kde se zúčastní řady setkání a besed. Pavel Horešovský bude také 9. června 2017 spolu s představiteli českého velvyslanectví osobně přítomen pietní vzpomínce v mexických Lidicích, městské části Mexico City, která přijala po roce 1942 jméno Lidice, by se tak podílela na uchování trvalé vzpomínky na vyhlazení obce. Bratr Horešovský odcestoval do Mexika na pozvání paní Edny Ruig, předsedkyně České asociace T.G. Masaryka a pana J. Fernando Mercado Guaida, starosty městské části La Magdalena Contreras, na jejímž území se mexické Lidice nacházejí.

Cartel Encuentro con P. Horesovsky

Invitacion Checo Lidice 2017 (1)_Stránka_1

Invitacion Checo Lidice 2017 (1)_Stránka_2

ČSBS připomněl významná výročí

Václav Klaus na vzpomínkovém večeru
Václav Klaus, Český svaz bojovníků za svobodu, Staroměstská radnice, Brožíkova síň, Praha, 25. května 2017.

Praha, 25. května 2017

Ve čtvrtek 25. květny 2017 proběhl v Brožíkově síni na Staroměstské radnici v Praze vzpomínkový večer u příležitosti 133. výročí narození Edvarda Beneše a 75. výročí atentátu na Reinharda Heydricha. Akci zorganizova Český svaz bojovníků za svobodu pod záštitou primátorky hlavního města Prahy paní Adriany Krnáčové. S hlavním projevem vystoupil prezident ČR pan Václav Klaus. Znění projevu přinášíme se svolením Institutu Václava Klause.

Václav Klaus: Vystoupení na Vzpomínkovém večeru o Edvardu Benešovi pro Český svaz bojovníků za svobodu
Vážený pane předsedo, dámy a pánové,

děkuji za pozvání na dnešní večer. Opravdu si ho vážím. Rád vzpomínám i na Vámi organizovaný loňský 28. říjen na Vítkově. Moc přeji Vašemu svazu, aby i nadále úspěšně pokračoval ve svém velmi specifickém poslání – připomínáním minulosti bojovat za dnešní svobodu.

K dnešnímu setkání jste vybrali dvě důležitá výročí, vzpomínku na narození prezidenta Edvarda Beneše a připomenutí atentátu na Heydricha. Dovolte mi k oběma těmto tématům říci pár slov.

O prezidentu Edvardu Benešovi, jehož 133. výročí narození nastane za tři dny, v neděli 28. května, už bylo řečeno téměř všechno, ale přesto si v názorech na něj s mnohými nerozumíme. Pro mne byl Edvard Beneš klíčovou osobností našich moderních dějin. Dovolím si to říci ještě silněji: spor o jeho politiku, dílo a odkaz je sporem o státnost, suverenitu a svobodu našeho národa. Vím dobře, že by to někteří naši spoluobčané takto jednoznačně neřekli, ale předpokládám, že Vy ano.

V našem institutu jsme před rokem vydali sborník s názvem Edvard Beneš: 80 let od volby prezidentem, ve kterém jsme se pokusili vyslovit se k tomu podrobněji. Přinesl jsem Vám jako dárek 50 exemplářů tohoto sborníku.

Je třeba, abychom byli konzistentní. Nemohu se smířit s tím, jak nekriticky je u nás v polistopadové éře adorován prezident Masaryk a s jak přísnou kritikou až nenávistí je napadán odkaz jeho spolubojovníka a nástupce prezidenta Beneše. Je to zlé, mylné, zavádějící, nedůstojné. Je to – bohužel – typicky české.

Byl to Beneš, kdo velmi nesamozřejmou Masarykovu ideu české (tehdy československé) samostatnosti v roce 1919 prosadil na Pařížské mírové konferenci. Byl to Beneš, kdo ji jako ministr zahraničí fakticky uváděl v život. Byl to on, kdo byl v polovině 30. let jako hlava státu konfrontován s důsledky závažných slabin vnitřního uspořádání a mezinárodního postavení tzv. První republiky, které nebyly nové. Byly zřejmé od prvních chvil samostatného Československa. Byl to on, kdo – přes všechny obtíže a složitosti, které nastaly během druhé světové války a v průběhu následného poválečného vývoje – dokázal zajistit existenci českého národního státu v jeho historických hranicích. Naši nepřátelé mu to nikdy neodpustili.

Stále se opakující sny o tom, co by bylo, kdyby se Beneš zachoval jinak – s nevysloveným dodatkem, že my všichni ostatní bychom se mohli chovat tak, jak jsme se chovali – jsou dětinské. Jsou navíc zcela ahistorické. Naše opakovaně vznikající selhání nelze svádět na Beneše. I tzv. Druhá republika už probíhala bez něho a na své tehdejší jednání nemůžeme být pyšní. Pláč koruny české Václava Černého nám to připomněl zcela jasně. A nejen to. Naše geografické postavení ve střední Evropě, naše relativní početní slabost, naše tehdejší vnitřní rozpolcenost – jak česko-slovenská, tak česko-německá – byly a zůstávají dodnes realitou. Proto nelze současně vzývat Masaryka a zatracovat Beneše.

V těchto dnech si připomínáme i 75. výročí nejvýznamnější odbojové akce proti nacistické okupaci na našem území – atentátu na Heydricha. Tento příklad bojového hrdinství, vlastenectví a odvahy, v tehdejší Evropě mimořádný, je rovněž spojen se jménem prezidenta Beneše, který o akci našich parašutistů rozhodl.

Byl si vědom toho, že Reinhardu Heydrichovi v uskutečňování německých plánů náleželo významné místo. Atentát na něho ukázal světu – a to v době, kdy Němci na frontách v celé Evropě stále ještě vítězili –, že i špičky nacistického režimu budou potrestány a že se Češi s okupací své vlasti nesmířili.

Pro Edvarda Beneše bylo rozhodnutí o atentátu velmi těžké. Věděl, že jsou mnohá pro i proti. Atentát měl nesporný pozitivní efekt, ale jeho cena se ukázala být díky brutalitě německých okupantů vysoká. Nezkoušejme to hodnotit dnes s výhodou odstupu 75 let. Nemáme na to nárok. Nebyli jsme u toho.

Pokoušejme se o něco jiného. Dívejme se dopředu. Všímejme si, že se z nacistických zločinů jejich neustálým politicky korektním omíláním téměř vytratil jejich skutečný obsah. Nepřetržitě opakovanými televizními kvazi-dokumenty skuteční pachatelé těchto zločinů kamsi zmizeli, zbyl pouze všudypřítomný Hitler, který jakoby sňal všechny hříchy Německa a Němců. To nesmíme dopustit. Příčin bylo daleko více, a proto je i poučení z tohoto období daleko větší.

Trivializací a nadměrnou personifikací dějin se často ztrácí jejich podstata. Zapomíná se, že konkrétní zločiny nacistů byly projevem a důsledkem jejich grandiózních – s plným rozmyslem dělaných a širokou podporu majících – plánů na přestavbu Evropy a světa: na změnu etnických poměrů na kontinentě, na vytvoření nové, sjednocené Evropy (pod německým vedením), na zkonstruování nového člověka, nového Evropana, atd. Nejen Židé, ale ani Češi a příslušníci mnoha dalších národů v těchto plánech neměli místo. Záměry tohoto typu jsou věčné a začínají být větším nebezpečím a větší hrozbou i pro dnešek než všechny bizarnosti nacistických pohlavárů. Neuchvacujme se proto výlučně nebo dominantně konkrétními osobami. Vždy jde o obecnější jevy. Osoby jsou zaměnitelné.

Dnes, s odstupem desítek let, se může současným generacím zdát, že atentát, heydrichiáda, okupace a válka jsou pouhými historickými příběhy o hrdinství a odvaze, něco na způsob akčních filmů, které s dnešní realitou nemají nic společného. Naši spoluobčané nechtějí vidět, že mnohé z představ, které vyvolaly minulé tragédie, ožívají i v současnosti a že jsou znovu ve hře – sice jinými prostředky a pod pozměněnými hesly. Ale neméně důkladně a neméně systematicky. A s obdobným cílem.

Znovu jde o „novou Evropu“, o nového člověka, o odstranění národů (tentokrát pokud možno všech), o experimenty s lidmi a na lidech. Znovu se zastírají skutečné cíle, lže se a manipuluje. Budoucnost Evropy, jak ji známe a chceme zachovat, proto vůbec není zajištěna, stejně jako místo českého státu v ní. Znovu se vracejí dilemata, před nimiž stál prezident Beneš – jak zajistit existenci našeho státu a národa v podmínkách, které nejsou a nikdy nebudou příznivé.

Proto jsou pohled do historie, inspirace z ní čerpaná a příklad hrdinství a odvahy našich předků tak důležité i dnes. Jsem rád, že nám to Svaz bojovníků za svobodu trvale připomíná.

Terezínská tryzna 2017

Terezín, 21. 5. 2017

SDIM2306 V neděli 21. 5. 2017 proběhla na Národním hřbitově v Terezíně Terezínská tryzna,  každoroční pietní a vzpomínková slavnost k uctění památky obětí zdejší nacistické perzekuce během druhé světové války. Terezínské tryzny se zúčastnili pamětníci, příbuzní obětí, ústavní činitelé, zástupci státní správy, samosprávy, významných společenských institucí a diplomatického sboru. Spolupořadatelem akce je kromě samotného Památníku Terezín také město Terezín, Ministerstvo kultury ČR, Český svaz bojovníků za svobodu, Ústecký kraj, a další spolky a společenské instituce. S projevy vystoupili předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka a předseda ČSBS Jaroslav Vodička, zazněly židovská i křesťanská modlitba. Společný věnec obce Lidice a ČSBS Lidice položila předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková. Atmosféru Terezínské tryzny zachycují forografie pana Zdeňka Peška, velkého příznivce Lidic.

 

Lidičtí si připomněli 72. výročí konce II. světové války

Lidice, 8. května 2017

Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a místotarosta obce Lidice Tomáš Skála
Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a místostarosta obce Lidice Tomáš Skála

 V Den vítězství v pondělí 8. května uctili občané Lidic 72. výročí konce II. světové války. Ke společné vzpomínce je pozvaly Obecní úřad Lidice spolu s OV ČSBS Lidice. Akce se zúčastnili také zástupci oddílu Zálesáci ze Střediska Junák Stráž Lidic Buštěhrad. Od obecního úřadu se zúčastnění v 10 hodin odebrali ke společnému hrobu lidických mužů, kde proběhl pietní akt. Věnec položil Tomáš Skála, místostarosta Lidic, společně s Pavlem Horešovským, místopředsedou OV ČSBS Lidice. Místostarosta Tomáš Skála v krátkém proslovu  připomněl význam oslav konce II. světové války a poděkoval přítomným za účast. Za fotografie děkujeme Bohumilu Kučerovi.

Lidičtí si připomněli 72. výročí konce II. světové války
Lidičtí si připomněli 72. výročí konce II. světové války
Členové Junáka u hrobu Lidických mužů
Členové Junáka u hrobu Lidických mužů
Pieta k 72. výročí konce II. světové války
Pieta k 72. výročí konce II. světové války