Den boje za svobodu a demokracii

Praha, 17. 11. 2016

Prof. Judr. Václav Pavlíček, CSc, předseda Nadání
Prof. Judr. Václav Pavlíček, CSc, předseda Nadání

V Den boje za svobodu a demokracii uspořádaly nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových spolu s Českým svazem bojovníků za svobodu tradiční vzpomínkovou slavnost k výročí 17. listopadu před budovou Hlávkovy koleje v Jenštejnské ulici v Praze. Pietnho aktu se zúčastnii studenti, pamětníci, čelní představitelé České republiky, včetně předsedy Senátu Parlamentu ČR a předsedy vlády, zástupci ÚV ČSBS a široká veřejnost. 

     Předseda Nadání prof. Judr. Václav Pavlíček, místopředseda ÚV ČSBS plukovník v.v. Emil Šneberg, pamětník listopadových událostí PhDr. Vojmír Srdečný a předseda Studentské komory Rady vysokých škol Mgr. Michal Zima připomněli dlouholetou snahu ČSBS pojmenovat 17. listopad opět také Mezinárodním dnem studentstva. Zdůraznili, že Mezinárodní den studentstva je jediným mezinárodním svátkem, který má kořeny v České republice, a který vznikl jako reakce na hrdinský odpore studentů proti nacistické okupaci v roce 1939 a následné kruté represe. Předseda Senátu Milan Štech připomněl památku Jana Opletala a dalších studentů. Jak dále zdůrazni, ani jedno z výročí (říjnové a listopdové události) 1939 a (17. listopad) 1989 nemá být předmětem politických bojů. Z ČSBS Lidice se akce zúčastnili David Štěpán a Jana Bobošíková.
Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016
Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016

 

Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016
Podplukovník v.v. Emil Šneberg, místopředseda ÚV ČSBS při slavnostním projevu

 

Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016
Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016

 

Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016
Pietní akt před Hlávkovou kolejí 17. 11. 2016

Prohlášení předsedy ČSBS

Praha, 7. 11. 2016
Přinášíme prohlášení předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky k současné zjitřené situaci kolem Českého svazu bojovníků za svobodu.
Musím rozhodně odsoudit agresivní útočnou kampaň, která je vedena proti českému svazu bojovníků za svobodu a jeho funkcionářům, včetně mojí osoby. Jsem hluboce přesvědčen, že cílem této agresivní nevybíravé kampaně je umlčet výrazný společenský hlas Českého svazu bojovníků za svobodu a jeho funkcionářů, kteří dlouhodobě bojují za historickou pravdu a proti snaze ji dezinterpretovat, za nezkreslenou paměť národa, podporují vlastenectví a suverenitu naší země, a též poukazují na nutnost obrany České republiky před imigrační krizí.

Agresivita, dlouhodobost a úpornost kampaně mě přesvědčuje o tom, že cílem je i snaha Český svaz bojovníků za svobodu zcela zlikvidovat a jeho hlas umlčet, a nahradit jej jiným občanským spolkem, který se nebude vyjadřovat k aktuálním ohrožením České republiky a bude přehlížet snahy o zkreslování historické pravdy o zdrojích 2. sv. války a národním boji za osvobození Československa z německé nacistické okupace.

Iniciátorkou kampaně je bývalá členka ČSBS Gabriela Havlůjová (31 let), jejíž neuspokojené ambice ovlivňovat dění v ČSBS vyústily v deklarovaný odpor proti demokratickým mechanismům, na kterých je ČSBS dlouhodobě postaven. Chování bývalé členky ČSBS Havlůjové přesně kopíruje chování těch, kteří odmítají respektovat výsledky demokratických voleb a sami se považují za nositele jediného správného názoru.

Mediální dehonestaci a kádrování funkcionářů ČSBS je vedeno z místa, v jehož čele stojí člověk, který se snažil stát se předlistopadovým členem KSČ obdobně jako já. Redaktoři, kteří se na těchto nevybíravých útocích podílejí, měli problémy s policií ČR za fyzické napadení jiné osoby a se splácením dluhů, které musely být vymáhány soudně. Tyto údaje jsou velmi snadno doložitelné.

Vedoucí funkcionáři ČSBS mají čistá negativní lustrační osvědčení vydaná ministry vnitra v různém období po roce 1990. Nejvíce napadaný místopředseda ÚV ČSBS označovaný za „estébáka“ obdržel navíc ještě nejvyšší prověrku Národního bezpečnostního úřadu ČR, na stupeň utajení „Přísně tajné“ s níž působil v Armádě České republiky do roku 2004.

K záležitosti hospodaření ČSBS sděluji, že kontrolu hospodaření ČSBS, kterou veřejně oznámil ministr financí ČR a místopředseda vlády ČR Andrej Babiš, vítám. Sám jsem dnes písemně požádal prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu ČR o provedení nezávislé hloubkové finanční kontroly hospodaření ČSBS. Jsem přesvědčen, že výsledky kontrol utnou veškeré záměrně vytvářené spekulace o špatném hospodaření ČSBS.

V nejbližším období, po projednání v Předsednictvu a Výkonném výboru ÚV ČSBS, předpokládám svolání mimořádného zasedání ÚV ČSBS, které se bude všemi těmito záležitostmi zabývat.

V Praze dne 7. 2. 2016

 

Ing. Jaroslav Vodička

předseda ÚV ČSBS

Tajné nahrávky z jednání, lži, nacistická propaganda. Šéf bojovníků za svobodu Vodička reaguje na vyloučenou členku, která o něm nehezky mluvila u Nory Fridrichové

Přinášíme rozhovor předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky pro Parlamentní listy. Zveřejněno se souhlasem www.parlamentnilisty.cz.

4. 11. 2016

ROZHOVOR Jedna z nejvýznamnějších veteránských organizací v zemi, Český svaz bojovníků za svobodu, se už několik týdnů otřásá v základech. Kvůli vyloučení kontroverzní předsedkyně vlivné kladenské okresní organizace ČSBS ze svazu odešla část členů a sám jeho předseda Jaroslav Vodička čelí, jak ParlamentníListy.cz zjistily, anonymnímu trestnímu oznámení. Přinášíme rozhovor s předsedou Vodičkou, který v něm vysvětluje, proč se může jednat o komplot ne přímo proti němu, ale vůči prezidentu Zemanovi.

Kauza Havlůjová. V médiích zazněla řada důvodů, proč byla vyloučena, ale překvapilo mě, žeani v jednom médiu nevystoupil zástupce ČSBS, aby tento tvrdý postup vysvětlil. V dnešnípolistopadové době je známo podobné jednání exministra Alexandra Vondry, který nařídilvyhození několika důstojníků Aktivních záloh pro jejich vlastenecké postoje vůči tzv.sudetským Němcům

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav VodičkaAno, nikdo nám tento prostor nedal, až ParlamentníListy.cz. Ale víte, ve skutečnosti je za tím jen a jen dlouholetý rozpor mezi jednou nedisciplinovanou členkou a kompletním vedením ČSBS. Tedy zdaleka ne jen se mnou. Paní Havlůjová vedla na mě neustále dokola jen tyto otázky: dům, auto, hospodaření, Bobošíková. Například prohlásila na ústředním výboru, že přes ní by Bobošíková neprošla. Přitom to ale byla ona sama, kdo jí do svazu přijímal! A takováto její vyjádření a polopravdy od ní byly dva roky, tak to už prostě nešlo jen dál přehlížet. Přitom viděla všechny podklady, třeba po jejím jednání s předsedou naší revizní komise, který jí ukazoval doklady ohledně prodeje domu nebo nákupu služebního auta… Přesto nás opakovaně napadala a přitom prokazatelně lhala. Osobně si myslím, že paní Havlůjová – a to potvrzují i její současné kroky, kdy si má v nejbližší době založit vlastní veteránskou organizaci – měla velké ambice se stát šéfovou ČSBS. Za tím vším je prostě něčí snaha poškodit ČSBS přímo a skrze něj i hlavu státu, prezidenta Zemana.

A opravdu to nešlo udělat jinak, jak se třeba podivoval v rozhovoru v Parlamentních listech před dvěma dny šéf významné okresní organizace ČSBS Jiří Jaroš?

Víte, když někdo dva roky mele pořád dokola jen to samé, jen ty své lži… Oni už i naši členové na ní byli alergičtí a vytočení. Říkali nám: Nám je osmdesát, jedeme sem z Moravy několik hodin na sjezd a pak tady dvě hodiny posloucháme jen tu Havlůjovou… A když víte, že si vás někdo na jednáních tajně nahrává aby pak ty nahrávky vynášel médiím, jak chcete takovému člověku věřit? A pozor, Havlůjová nebyla jediná, kterou jsme tehdy vyloučili. Stejně tak jsme se rozloučili s Jiřím Suchardou, protože na sociálních sítích napsal hned ze zasedání 10. sjezdu ČSBS, že jsou všichni delegáti zhulení a nalití. Byl vyloučen za hrubé, hrubé porušení našich stanov a urážku našich členů.

Bývalá předsedkyně okresní organizace Havlůjová také tvrdí, že byla vyloučena na základěnávrhu místopředsedy ČSBS Milana Andrese

To rozhodnutí o vyloučení přišlo zespoda, ze základny, a pokud někdo říká, že to bylo na návrh mého zástupce, tak je to lež. Máme k tomu i písemné důkazy.

Máte i nějaké další důkazy o tom, že by Havlůjová lhala?

Ano. Vyloženě lhalo třeba o tom, že vyhrožuji lidem a uplácím je zahraničními cestami. Tím myslela pozvání europoslance Zahradila na zasedání do Štrasburku, které bylo financováno z peněz EU. My totiž ani nemáme žádné možnosti nebo prostředky na zahraniční cesty. Tehdy mohl jet celý autobus a nakonec se ani celý autobus nenaplnil, protože lidi neměli zájem. Nepřihlásila se ani ona sama, ačkoliv tu možnost samozřejmě také dostala. A druhý případ – měl jsem jí vyhrožovat, že pokud toho vůči mně nenechá, tak jí vyhodím, v opačném případě jsem jí měl slíbit místo ředitelky Památníku Lidice. To je přece blbost, jak bych to mohl asi tak zařídit, když se na takové místo vypisuje výběrové řízení?

Pojďme tedy blíže rozebrat, co mělo vést Havlůjovou ke kritice ČSBS i vás osobně – podívejme se na prodej největšího majetku ČSBS, jeho domu v centru Prahy. Jaká je podlevás jeho cena a jak v tom prodeji figuruje šéf autoopravny Opat, který v domě provozovnu a koupil dvě patra?

Víte, to co se píše, není pravda. Osobně jsem viděl letos poprvé odhad na celý náš dům. Byl z roku 2003 a zněl na 13,5 milionů. Ve smlouvě o budoucím prodeji pan Opat za dům dá 18 milionů, to znamená, že o 4,5 milionu navýšil kupní cenu nemovitosti oproti odhadu. Sám vidíte, když sem jdete, jak vypadají dveře, okna, elektrika… a my peníze na jeho opravu, kterou odhadujeme až na 30 milionů, nemáme. Nehledě na to, že tento dům má s vedlejším domem společnou kotelnu, takže voda, topení, to všechno mají společné. Takže to taky spravuje pan Opat.

Byl jste paní Havlůjovou a posléze médii podroben kritice i za služební vozidlo svazu, ŠkoduSuperb v nadstandardní výbavě za 800 tisíc korun, pořízené ze svazových prostředků, a zajeho používání i pro soukromé jízdy

První auto bylo pořízeno už za bývalé předsedkyně Anděly Dvořákové. Po její smrti a když už mělo najeto, tak se prodalo a ve výběrovém řízení se pořídilo toto nové. I když bychom nemuseli dělat výběrové řízení, to podotýkám. Nabídka pana Opaty byla o třetinu levnější než u zbývajících dvou přihlášených. Navíc, tím že má hned ve vedlejším domě servis, máme na autě zajištěný zdarma a bezproblémový a rychlý servis. A co se týče mých soukromých cest s tímto autem domů, tak to mám schválené ústředním výborem ČSBS, stejně jako to měla schválené má předchůdkyně na postu předsedy ČSBS.

Podle informací Parlamentních listů jste se dostal kvůli tomu, co tady bylo řečeno, do hledáčku policie, přesněji hospodářské kriminálky. Můžete to potvrdit nebo vyvrátit?

Máte dobré informace, pane redaktore. Ano, bylo na mě podáno anonymní trestní oznámení kvůli prodeji našeho domu a byl jsem kvůli tomu podat na policii vysvětlení. Více vám nemohu říci, jsem vázán příkazem policie. Jen dodám, že to bylo ještě před zasedáním ústředního výboru, na kterém byla paní Havlůjová vyloučena, což si vysvětluji tak, že podle našich stanov se stíhaný člověk musí postavit bokem a ten anonym chtěl, abych se zasedání ústředního výboru nezúčastnil. To ale platí jen v případě sdělení obvinění. A k tomu zatím nedošlo.

Vidím, že máte ve svazu veseloCo vlastně bude s ČSBS, prodáte zbývající patra jehozákladny? Přemýšlíte o budoucnosti svazu? Zaniknete, nebo se přesunete jinam?

Smlouva o smlouvě budoucí ve věci prodeje domu byla podepsaná v roce 2003, tedy ne za mě. Tato smlouva stále platí, je právně ošetřena, a pro náš svaz je do jisté míry nevýhodná. S tím ale teď už nic udělat nejde. V té době, kdy bývalé vedení svazu dům prodávalo, tak se zvažovalo, že do konce roku 2013 dojde k ukončení činnosti svazu. Právě na tomto předpokladu byla postavena ona smlouva o prodeji našeho domu. My jsme, myslím naše vedení svazu, dlouho o této smlouvě ani nevěděli, a dozvěděli jsme se o ní až na přelomu let 2011 a 2012, kdy přišel Opata a ukázal nám tuhle smlouvu. My na to koukali jako tele na nová vrata a říkali si, co budeme dělat. Dali jsme to právníkům a všichni nám řekli, že jsme na tom blbě. Tak jsme se snažili s Opatou o dohodu a domluvili jsme se, že tady v Legerově ulici budeme minimálně do roku 2024 s tím, že ani potom on netrvá na tom, abychom z domu odešli. Bez ohledu na to máme nějaký svůj plán, záměr, co se sídlem ČSBS dál, ale ten vám nyní nechci říci, protože bych si podřízl větev.

Takže neuvažujete o zániku ČSBS, třeba formou spojení s další sesterskou veteránskouorganizací, Československou obcí legionářskou?

Ne, to v žádném případě. I když biologicky vymíráme, nabíráme mladší ročníky, aby se členská základna obměňovala a mládla a byl tady někdo, kdo tento prapor (Vodička ukazuje na velkou zástavu ČSBS na čestném místě své kanceláře – pozn. red.) mohli za nás nést další, aby mohli hájit státnost naší země. Aby tady byli dobří nástupci těch starých válečníků, fronťáků. I proto neuvažujeme o spojení s ČsOL, ačkoliv dříve jsme opravdu dali návrh, aby se všechny organizace a kluby, zastřešující válečné veterány, spojily dohromady. Ten však dosud nebyl vyslyšen, i když ti veteráni opravdu vymírají. Takže jediní, komu tento stav může dělat radost, jsou sudetští Němci z landsmanšaftu, které ministr české kultury Herman nazývá milými krajany.

Jak velká je pro ČSBS ztráta v podobě odchodu plukovníka Vranského?

Tak určitě nemalá, protože Pavel Vranský je válečný veterán, kterého si i přes jeho krok nesmírně vážíme. Nikdy o něm nebudeme mluvit špatně. Naopak, i po jeho odchodu ze svazu jsem teď navrhl Vojenské kanceláři prezidenta republiky, aby ještě tento měsíc Pavel Vranský od nich dostat jedno významné vyznamenání.

ČSBS v současnosti kolem 5000 členů. Zaznamenali jste, v souvislosti s kauzouvyloučení Gabriely Havlůjové a zrušení členství Vranským, nárůst odchodu členstva? Vímtotiž, že ze svazu kvůli tomu odešli nebo se k tomu chystají třeba vaše bývalá mluvčí JanaVrzalová, známý publicista Václav Cílek či ředitel nakladatelství Epocha Roman Pobuda.Nebo do ČSBS naopak nějací noví členové přišli?

Ano, asi třicet nových členů do svazu teď přišlo. Zaznamenali jsme jen odchod dvou žen z Ležáků a té naší bývalé tiskové mluvčí, jak jste řekl. To, co se stalo, byl opravdu jen rozpor mezi jednou nedisciplinovanou členkou a vedením ČSBS, nebo to také lze vysvětlit jako názorový střet generací.

A je mezi nimi nějaká známá osobnost?

Víte, ony tyto osobnosti kvůli negativní mediální kampani části českých médií mají strach otevřeně vystoupit a říct, že do svazu vstoupily. Spíše chtějí zůstat v anonymitě. V takové pane redaktore žijeme době.

Jistě máte po ruce nějaký příklad?

Tak třeba kardinál Duka byl po zjištění médii, že k nám vstoupil, napaden, že vstoupil do ČSBS a konkrétně do lidické organizace. Přestože jeho otec sloužil za války jako pilot a jako pozůstalý po válečném veteránu může být v naší organizaci. A proč si vybral Lidice, o tom taky žádná média nepsala, přitom se stačilo zeptat: Církev totiž připravuje blahořečení lidického faráře Josefa Štemberky (v době vyvraždění Lidic odmítl nabídku Němců se zachránit kvůli svému vysokému věku a dobrovolně zůstal s lidickými muži, kterým až do jejich povraždění dodával sílu – pozn. red.) které jsme svého času navrhli a církev na tomto pracuje.

Zjistil jsem, že máte speciální rubriku, ve které bojujete s překrucováním české, resp.československé historie. Zajímalo by mě, jak se vést boj se snahou o přepisování dějin,jak jsme tomu v poslední době, zvláště ze strany Německa, Rakouska a Maďarska, čím dálčastěji svědky.

Tyto poznatky shromažďujeme, rozebíráme, porovnáváme je s historickými fakty a když zjistíme, že je vůči nim nějaký rozpor, tak jejich autorům napíšeme. Teď například vydal knížku pan Padevět, který o sobě říká, že je historik, ale on je zemědělec, který se historií jen zabývá, tak on mi napsal otevřený dopis, na který jsem zatím nereagoval, protože tato jeho kniha je plná překroucených faktů a my ji ještě zkoumáme.

A stalo se vám někdy, že by vám na váš dopis nějaký autor odpověděl a přiznal se komylu?

Ne, to se ještě nestalo. Ani když napíšeme do České televize a namítáme, že ten či onen pořad byl nevyvážený nebo že film Habermannův mlýn je natočen přesně opačně, než jak se to celé stalo, tak nám maximálně napsali, že se pleteme, že to je vyvážené v rámci celého programu v televizi. Takže kvůli tomu, aby ve veřejnoprávní České televizi zazněla pravda o nacistických zločinech, musí tam zároveň být lež o sudetských Němcích, o tom, jak to byli všichni slušní Čechoslováci. Ale občas se nám přece jen něco povede. Pokud si vzpomínáte, tak se u nás svého času začaly prodávat hodinky s nacistickou tématikou, wehrmacht, hákové kříže a taková svinstva. Šel jsem tehdy kvůli tomu za tehdejším ministrem vnitra Martinem Pecinou. A ačkoliv se to do té doby u nás nedařilo vymýtit, tak po rozhovoru s ministrem byly tyhle nacistické hodinky do týdne pryč z obchodů. Jakmile ale Pecina odešel a na jeho místo přišel nový ministr vnitra, tak se to zase objevilo. Takže mi tady u nás v Čechách podporujeme prodej nacistické propagandy.

ČSBS připomněl hodnotu vlastenectví a vyznamenal Václava Klause

predseda-csbs
Předseda ČSBS J. Vodička předává vyznamenání Václavu Klausovi

Praha – Národní památník na Vítkově, 28. 10. 2016

Letošního tradičního slavnostního shromáždění k 98. výročí vzniku Československé republiky, které proběhlo v Národního památníku na Vítkově, a které živě přenášela Česká televize, se zúčastnili přeživší hrdinové a pamětníci, přední představitelé státní správy a samosprávy a zástupci odbojových organizací. Po předsedovi ČSBS Jaroslavu Vodičkovi, který ve svém projevu připomněl hodnoty vlastenectví, vystoupil s hlavním projevem bývalý prezident České republiky Václav Klaus. Ten zdůraznil, že o stát je třeba se starat, bránit ho a chránit. Exprezident varoval také před nebezpečím nemocného Západu a masovou migrací. Celé znění projevu Václava Klause přinášíme níže.
Český svaz bojovníků za svobodu poté vyznamenal bývalého prezidenta Václava Klause za podporu vlastenectví a rozvoj demokracie Pamětním křížem.
Václav Klaus: Můj první post-prezidentský projev k 28. říjnu

Vážení přítomní, dámy a pánové,

děkuji Českému svazu bojovníků za svobodu a jejímu předsedovi Jaroslavu Vodičkovi za pozvání na Vaše každoroční slavnostní shromáždění. K  našemu nejvýznamnějšímu svátku jsem neměl možnost vystoupit už čtyři roky a musím se přiznat, že mi to chybělo. Dnešní den – navzdory jeho znevážení vyvoláním nebezpečného a riskantního politického konfliktu, který byl u nás v posledních dnech rozehrán – musí zůstat mimořádnou příležitostí promluvit o naší vlasti a zamyslet se nad tím, co pro nás znamená a jak moc si vážíme toho, že k ní patříme.

Státní svátek 28. října neslavíme proto, že jsme si – jakousi shodou okolností – zvykli v tento den na Pražském hradě udílet vysoká státní vyznamenání, i když i to k tomuto svátku patří. A nemělo by to být znevažováno. Tento svátek je především dnem, kdy si připomínáme okamžik obnovení samostatné české státnosti. Je dnem, kdy se s pokorou a se slovy díků vracíme k událostem a osobnostem, které jsou s úsilím o naši státnost a národní suverenitu spojeny. Stále více je ale i dnem, kdy se s obavou zamýšlíme nad významem a smyslem existence našeho státu v aktuální atmosféře současné Evropy, která státům a historickým národům v nich přátelsky nakloněna není.

V posledním čtvrtstoletí jsme si začali zvykat na to, že se vzpomínka na boj za suverenitu a svobodu našeho státu stala už jen pouhým ohlédnutím se do historie, tématem pro starší generace sice stále ještě emociálně silným, ale pro ostatní již málo aktuálním. Pomalu a postupně jsme podlehli dojmu, že obnovení svobody a demokracie, ke kterému došlo po pádu komunismu, a náš následný vstup do NATO a Evropské unie jednou provždy vyřešily a zajistily vše, oč naši rodiče a prarodiče ve 20. století usilovali a čemu přinášeli oběti – často i nejvyšší.

Většina našich spoluobčanů chce uvěřit, že už jsou existenční krize a národní ohrožení navždy zažehnány a že se před námi otevřela přímá cesta ke stabilní, bezpečné a prosperující budoucnosti. Nemalá část naší veřejnosti podléhala iluzi o nezadržitelném společenském pokroku, o stále rostoucím blahobytu a o dlouhodobě zajištěném bezpečí země i jejích občanů. Iluze tohoto typu jsou naprosto mylné.

Právě dnes, kdy vzpomínáme výročí vzniku naší republiky, která se zrodila z trosek, masakrů a rozvratu první světové války, a kdy si připomínáme historické zásluhy T. G. Masaryka a Edvarda Beneše o náš stát, bychom měli říci velmi důrazně, že i nyní je třeba se o náš stát a o blaho jeho občanů strachovat a že je stále nutné být připraveni je chránit a bránit. My, kteří jsme dnes v tomto sále, to víme. Především několik posledních let nás přesvědčilo, že se Evropa – a my s ní – znovu nachází na nebezpečné křižovatce a že přicházejí nové hrozby, jimž musíme čelit a na něž musíme být připraveni. Vím, že to členové Vašeho svazu vědí a že to při mnoha příležitostech připomínají. Vždy jsem si toho od nich moc vážil.

Masaryk s Benešem nám dali příklad odvahy spolehnout se především na vlastní síly, přestat být provincií ovládanou z ciziny a začít si vládnout sami. Na to jsme už v mnohém zapomněli. Mnoho lidí uvěřilo masivní propagandě, že lékem na všechny naše národní obavy je členství v Evropské unii. Uvěřilo tomu, že jsou západoevropské země bohaté a demokratické proto, že jsou v Evropské unii, i když ty byly bohaté a demokratické dávno před tím, než Evropská unie vznikla. Již řadu let je naopak zřejmé, že – i přes své členství v EU – tyto země v mezinárodní konkurenci ztrácejí a relativně chudnou. Některé z nich chudnou i absolutně.

Znovu je třeba připomínat, že bohatství je třeba nejdříve vytvořit, a teprve potom je možné ho rozdělovat. Že k prosperitě nevedou dotace, ale konkurenceschopnost, produktivita a zisk. Že nám v ničem nepomůže exploze uměle vzniklých nárokových práv na úkor povinností a odpovědnosti. Že řešení nepřinesou v evropském prostoru sílící útoky na základní stavební kameny naší společnosti – na rodinu a tradiční lidské vztahy. Politika našeho státu tomuto neblahému vývoji bohužel nebrání, často mu dokonce napomáhá. Zejména ve školství.

Šířící se politická korektnost brání svobodné diskusi, brání pojmenování problémů, brání jejich řešení. Ideály svobody, na nichž se zrodil náš stát a které mobilizovaly k odporu proti dvěma hrůzným totalitám minulého století, byly nahrazeny chimérou rovnosti dováděné až do nejabsurdnějších podob. Namísto péče o celek se ideálem stal koncept společnosti jako seskupení menšin.

Tato negativa nejsou českou specifikou. Nemocná je celá Evropská unie a v širším smyslu celý Západ. Ukazuje se, že ohrožení naší země, našeho národa a našeho způsobu života nemusí přicházet pouze z té světové strany, ze které jsme si to zvykli očekávat. Někteří lidé to ale slyšet a pochopit nechtějí. Stále se snaží vést minulé války. Nechtějí vidět, že vzrůstající napětí ve světě přibližuje možnost vzniku velkého válečného konfliktu, který by mohl mít fatální důsledky.

Slábnutí Západu a jeho rezignace na vlastní hodnoty vytvořily prostor pro dnešní migrační krizi. Ta je stále ještě jen na svém počátku. Není hrozbou, která přišla a stejně rychle zase odejde. Masová migrace znamená ohrožení existence Evropy, jakou ji známe a chceme mít. Je vykročením ke změně národnostních, etnických, kulturních i hodnotových poměrů na našem kontinentě. Trápí nás, že to vládnoucí elity evropských zemí buď nevědí, nebo vědět nechtějí. Migraci miliónů lidí z Blízkého východu, Asie a Afriky nepovažují za hrozbu, ale vidí v ní příležitost, jak dnešní Evropu podle svých představ změnit. Munici jim k tomu dává ničivá sociálně-inženýrská ideologie multikulturalismu. Ta hrozí rozložit nejen Evropskou unii, ale i poměry v jednotlivých členských zemích.

Nic z toho, co máme, a na co jsme si za poslední už více než čtvrtstoletí zvykli, nesmíme považovat za definitivní a navždy zabezpečené. Znovu se musíme začít spoléhat především sami na sebe. Inspirujme se v tom jak u zakladatelů našeho státu, tak u těch, kteří jeho svobodu a suverenitu v průběhu celého minulého století neváhali bránit. Moderní český stát je úžasná hodnota. Je naší povinností jej chránit, udržet a předat generacím budoucím. Využijme dnešní den k tomu, abychom si to dobře uvědomili. Aby – až si za dva roky budeme připomínat sté narozeniny našeho státu – bylo ještě co slavit.

Děkuji Vám za pozornost.

Oslavy dne vzniku Československa v Lidicích

Lidice, 28. 10. 2016

Obecní úřad spolu s ČSBS Lidice uspořádal setkání u příležitosti státního svátku – 98. výročí dne vzniku samostatného československého státu. Shromáždění  zahájil přivítáním občanů místostarosta Tomáš Skála. Dále zazpíval dětský sbor Duha ze základní školy Buštěhrad pod vedením paní učitelky Holeyšovské. Starostka Lidic paní Veronika Kellerová ve svém projevu seznámila přítomné s významem státního svátku. Setkání spolu s kulturním vystoupením proběhlo v malém parku u lípy svobody. Poté účastníci přešli na pietní území, kde byl položen květinový dar k pomníku obětí první světové války. Zde Tomáš Skála přečetl dva krátké úryvky z kroniky buštěhradského Junáka z roku 1946, které se vztahují k Lidicím. Akce se zúčastnili členové ČSBS Lidice – Pavel Horešovský, Veronika Kellerová, Tomáš a Kateřina Skálovi a Ladislava Silhová.

 

pa282168    pa292188  pa282171_panorama

Pocta generálu Klapálkovi, hrdinovi od Zborova, Tobruku a Dukly

Nové Město nad Metují, 27. 8. 2016
 
Pamětní deska armádního generála Karla Klapálka
Pamětní deska armádního generála Karla Klapálka
Pietní akt na počest armádního generála Karla Klapálka
Pietní akt na počest armádního generála Karla Klapálka

Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková uctila společně se členy ČSBS Nové město nad Metují a místními občany památku armádního generála Karla Klapálka, místního rodáka a hrdiny od Zborova, Tobruku a Dukly. Stalo se tak u příležitosti některých významných srpnových výročí druhé světové války. 26. srpna 1940 se uskutečnil první bojový vzlet československé 310. stíhací perutě RAF na obranu letiště 11. stíhací skupiny v rámci boje o Velkou Británii. 30. srpna 1940 Československá jednotka na Středním Východě, která v Gedeře prodělávala výcvik, přebrala po britských jednotkách strážní službu v Gedeře. Byl to její první bojový úkol v této oblasti.

Lidičtí se poklonili obětem romského holokaustu

Lety u Písku, 2. 8. 2016

Přeživší lidické děti - Věra Rýmonová, Pavel Horešovký, Marie Šupíková foto: Památník Lidice
Přeživší lidické děti – Věra Rýmonová, Pavel Horešovký, Marie Šupíková
foto: Památník Lidice

Zástupci ČSBS Lidice se 2. srpna 2016 zúčastnili oficiálního uctění obětí romského holocaustu a vzpomínky na zahájení a ukončení provozu cikánského tábora Lety. Květiny u pomníku položili na pietním katu zástupci volených institucí, státních orgánů a společenských organizací. S projevy poté vystoupili senátor Karel Kratochvíle, ministr kultury Daniel Herman, ředitel Památníku Lidice Miloš Červencl a ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová. Modlitbu za uctění a zamyšlení nad oběťmi válečné rasové nesnášenlivosti a zločinů přednesl ThDr. Gabriel Rijad Mulamuhič, farář unhošťské farnosti. Setkání na pietním území zakončila státní hymna. Za naší organizaci se pietního aktu zúčastnili mj.sestry a bratři místopředseda Pavel Horešovský, manželé Klánovi, Zdeněk Pešek, Marie Šupíková, Renáta Hanzlíková a Klára Klímová.

Lidičtí uctili památku zavražděných ležáckých občanů

Ležáky, 26. 6. 2016

Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková v Ležákách
Předsedkyně OV ČSBS Lidice Jana Bobošíková v Ležákách

Zástupci ČSBS Lidice položili květiny v Památníku Ležáky jako výraz úcty k obětem nacistického běsnění. Akce se účastnily stovky lidí, včetně ústavních činitelů a zástupců politických stran a společenských organizací. Za ČSBS Lidice se pietního aktu zúčastnili Pavel Horešovský, manželé Klánovi, manželé Skálovi a Jana Bobošíková. S hlavními projevy vystoupili předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Svou zdravici přednesl také válečný hrdina, podplukovník v. v. Josef Holec, příslušník Československého armádního sboru Ludvíka Svobody. Mluvil o hrůzách války, které osobně prožil, a z celého srdce popřál všem přítomným, „aby nikdy nepoznali válečné utrpení jako vypalování obcí a vyvražďování nevinných.“ Očekávané seskoky parašutistů, které každoročně připomínají historické momenty akcí Anthropoid a Silver A, se letos kvůli nepřízni počasí nekonaly, nad prostranstvím přeletěl pouze vojenský vrtulník.

     24. 6. 2016 uplynulo přesně 74 let ode dne, kdy obec Ležáky byla přepadena německými nacisty, vyvražděna, vypálena a srovnána se zemí. Přežily pouze dvě děti, sestry Jarmila a Marie Štulíkovy, které byly poslány na poněmčení. Nacisté se tak pomstili hrdinným místním občanům za pomoc vojákům, kteří se podíleli na atentátu na nenáviděného nacistu – říšského protektora Reinharda Heydricha.

Blahopřejeme bratru Vodičkovi ke zvolení předsedou ČSBS

Praha, 21. 6. 22016

     

Předseda ČSBS Jaroslav Vodička
Předseda ČSBS Jaroslav Vodička

Vedení OV ČSBS Lidice blahopřeje ke znovuzvolení do funkce předsedy ÚV ČSBS bratru Jaroslavovi Vodičkovi a členům předsednictva ÚV ČSBS ve složení Ing. Emil Kulfánek 1. místopředseda ÚV ČSBS a místopředsedové Mgr. Milan Andres, Emil Šneberg a Vilém Janouch a přeje novému předsednictvu hodně sil v nadcházejícím nelehkém období. Předsednictvo bylo zvoleno na 10. sjezdu ČSBS, který proběhl 21. 6. 2016 v Praze. OV ČSBS Lidice na sjezdu zastupoval místopředseda bratr Pavel Horešovský. Na sjezdu vystoupil prezident ČR Miloš Zeman, který je členem ČSBS, se zajímavým projevem, ve kterém varoval před útoky na svobodnou společnost od těch, kteří své názory považují za nadřazené ostatním a brání se rovnosti všech názorů ve svobodné demokratické debatě.

Tady nám zastřelili blízké, tady jsme vyrůstali…

Praha, 16. 6. 2016
Zleva: Pavel Horešovský, Vlasta Čepelová, Marie Šupíková, Libuše Součková, Tomáš Skála Foto: Marin Homola
Zleva: Pavel Horešovský, Vlasta Čepelová, Marie Šupíková, Libuše Součková, Tomáš Skála
Foto: Marin Homola

Přeživší lidické děti, Marie Šupíková, Věra Čepelová, Libuše Součková, Pavel Horešovský, a místostarosta obce Lidice Tomáš Skála uctili v Praze v Kobylisích památku 26 občanů Lidic, kteří zde byli zastřeleni německými nacisty před 74 roky. Sestře Marii Šupíkové zastřelili nacisté v Kobylisích bratra, sestře Libuši Součkové tatínka. Delegace navštívila také Strašnické krematorium, kde je uložen popel lidických občanů, zastřelených v Kobylisích. Lidická delegace v tento den položila květiny i u pamětní desky osmi dětem v Thomayerově nemocnici v pražské Krči, které tam pobývaly od roku 1943 do konce války v dětském domově. Byl mezi nimi i místopředseda ČSBS Lidice bratr Pavel Horešovský. U pamětní desky v Thomayerově nemocnici poskytli přeživší rozhovor České televizi. Další zastávkou byl dům v Dykově ulici v Praze, kde se narodilo v roce 1942 lidickým matkám šest dětí, z toho žijí dvě. ČSBS Lidice děkuje OÚ Lidice za květinové dary a Památníku Lidice za pomoc s dopravou při cestě po pietních místech, svázaných s lidickou tragédií. Děkujeme také autorovi fotografií panu Martinu Homolovi za krásné snímky.

 

Prezident republiky uctil památku lidických obětí

Lidice, 11. 6. 2016

Prezident Miloš Zeman při slavnostním projevu
Prezident Miloš Zeman při slavnostním projevu

Na pietním území Památníku Lidice dnes proběhla oficiální pietní vzpomínka na vyvraždění a vypálení obce německými nacisty, ke kterému došlo před 74 lety. Na místě památku zavražděných lidických občanů uctilo více než tisíc lidí spolu s desítkami ústavních činitelů, velvyslanců, zástupců společenských organizací i politických stran. Čestná místa byla vyhrazena přeživším lidickým ženám a dětem. S hlavním projevem vystoupil prezident České republiky Miloš Zeman. Důrazně varoval před neonacismem a  upozornil, že neonacisté těží i z váhavosti demokratických politiků, kteří nejsou schopni postavit se čelem některým aktuálním problémům. Lidická tragédie podle prezidenta Zemana zavazuje nejen vzpomínat na minulost, ale i aktivně bojovat proti projevům neonacismu, které se pod různými záminkami šíří i v Česku. „Tato ideologie je postavena na rasové nenávisti, odmítání plurality názorů a navlékání do fyzické i názorové uniformy,“ uvedl Miloš Zeman. Následoval projev předsedy ÚV ČSBS bratra Jaroslava Vodičky,který připomněl význam atentátu na německého říšského protektora Heydricha v souvislosti s následným nacistickým běsněním v Lidicích v mezinárodně historickém kontextu následného zrušení ostudné mnichovské dohody.

Hrob lidických mužů
Hrob lidických mužů

Pietnímu aktu předcházela tradiční mše, kterou sloužil  olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Vzpomínkový den byl zakončen přehlídkou dětských pěveckých sborů „Světla za lidice“, nad kterým převzala záštitu paní Helena Vondráčková. Pietní vzpomínku pořádá každoročně Památník Lidice jako státní příspěvková organizace a Český svaz bojovníků za svobodu.

Předsedkyně ČSBS Lidice Jana Bobošíková
Předsedkyně ČSBS Lidice Jana Bobošíková

Přeživší lidické děti při pietní vzpomínce
Přeživší lidické děti při pietní vzpomínce

 

Kladenské gymnázium – němý svědek masakru

Kladno, Lidice, 10. 6. 2016
Marie Šupíková a Pavel Horešovský 10. 6.2016 v Kladně
Marie Šupíková a Pavel Horešovský 10. 6.2016 v Kladně

Přeživší děti lidického masakru, jejich potomci, ústavní činitelé, zástupci státní správy a samosprávy i řady společenských organizací a široká veřejnost se sešli u gymnázia v Kladně, aby si připomněli 74. výročí vypálení obce Lidice. V tento den němečtí nacisté zastřelili lidické muže. Lidické ženy a děti umístili do kladenského gymnázia do tělocvičny, lidické matky prožily poslední společné chvíle se svými dětmi. Lidické ženy byly poté deportovány do koncentračních táborů a lidické děti byly nacisty buď zavražděny nebo poslány na poněmčení. Květiny na podlaze tělocvičny gymnázia označují místa, kde trávily poslední společné chvíle na slámě lidické matky se svými dětmi.

Marie Šupíková, která byl jako dítě dána na poněmčení
Marie Šupíková, která byl jako dítě dána na poněmčení

Tuto velmi emotivní pietní vzpomínku na děsu plné a kruté nacistické zvěrstvo pravidelně po mnoho let pořádá místopředseda ČSBS Lidice bratr Pavel Horešovský, za což mu patří velký dík.V letošním roce doznala  pieta u kladenského gymnázia významné změny. Na návrh členky ČSBS Lidice Marie Šupíkové byl změněn příchod do tělocvičny kladenského gymnázia. Sestra Šupíková vzpomínala, že je nacisté hnali přes dvůr gymnázia a do tělocvičny vstupovali zadním vchodem. Stejnou trasou dnes po 74 letech absolvovali přeživší lidické děti se všemi, kteří přišli vzdát úctu obětem.

     Řada účastníků pietního aktu, včetně členů ČSBS Lidice položila květinové dary také k hrobu lidických mužů.

Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě a místopředseda ČSBS Lidice
Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě a místopředseda ČSBS Lidice

Tělocvična kladenského gymnázia, kde strávily lidické ženy a děti v červnu 1942 poslední společné chvíle
Tělocvična kladenského gymnázia, kde strávily lidické ženy a děti v červnu 1942 poslední společné chvíle

ČSBS Lidice zve k uctění památky lidických žen a dětí

Lidice, 30. 5. 2016

Dne 10. června 1942 v ranních hodinách bylo do kladenské reálky přivezeno 196 žen a 98 dětí, které tam spolu prožily tři dny, než byly děti ženám odebrány. Většina matek již své děti nikdy neviděla. Ženy byly transportovány do koncentračního tábora Ravensbrücku a sedm dětí do jednoho roku, nejmladšímu bylo čtrnáct dní a nejstaršímu pět měsíců, bylo převezeno do Prahy. Již v kladenské reálce byly vybrány tři děti na tzv. převýchovu.
Ostatní děti byly odvezeny do Lodže. Tam bylo vybráno dalších 7 dětí na náležitou převýchovu. Zbylých 82 dětí bylo na začátku července 1942 ve vyhlazovacím táboře Chelmno usmrceno v plynových autech.

Po lidické tragédii se narodilo ještě sedm dětí, šest dětí v Praze v Dykově ulici, z nichž dvě žijí, o osudu dalších čtyř se dodnes neví. Sedmé dítě se narodilo v říjnu roku 1942 v KT Ravensbrück a bylo okamžitě usmrceno.
Po válce se zpět do vlasti a Lidic vrátilo 143 žen a 17 dětí. Lidická tragédie si vyžádala celkem 340 obětí, tj. včetně 173 mužů popravených na zahradě Horákova statku v Lidicích a 26 občanů zastřelených 16. června v Praze- Kobylisích.
A proto se 10. června zde scházíme, abychom položením kytičky a chvilkou ticha uctili památku nevinných obětí.
Tohoto pietního aktu se zúčastňují nejen přeživší lidické tragédie, ale i jejich rodinní příslušníci a širší veřejnost.

Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice a přeživší lidické dítě

POZVÁNKA-do-kladenského-gymnázia

Podporujeme předsedu bratra Vodičku

Lidice, 25. 5. 2016
Jaroslav Vodička
Jaroslav Vodička

Vedení OV ČSBS Lidice jednoznačně podporuje předsedu ÚV ČSBS bratra Jaroslava Vodičku. Souhlasíme s jeho projevem, který pronesl na terezínské tryzně dne 15. 5. 2016, a který v drtivé většině podpořil ÚV ČSBS. Jsme přesvědčeni, že bratr Jaroslav Vodička postupuje souladu s cíli a stanovami ČSBS a naplňuje odkaz těch členů ČSBS, kteří nasazovali své životy a prolévali krev za svobodu a suverenitu naší země. Oceňujeme, že se předseda ČSBS odvážně a jednoznačně zapojil do celospolečenské diskuse k aktuální znepokojivé mezinárodní situaci. Jako demokratické občanské sdružení odsuzujeme hrubé a vulgární útoky na bratra Vodičku a snahu zpochybnit roli a postavení ČSBS ve společnosti.

Jana Bobošíková

předsedkyně OV ČSBS Lidice

Proč vláda podlézá landsmanšaftu?

Praha, 15. 5. 2016

Představa "milých krajanů" o mapě naší země
Představa „milých krajanů“ o mapě naší země

Ministr kultury Herman dnes z pověřením vlády vystoupil na sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Připomněl nacistické zločiny i násilnosti Čechů při poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva, vyjádřil nad těmito událostmi lítost a odsoudil uplatňování kolektivní viny. Mluvčí landsmanšaftu Posselt jeho slova ocenil s tím, že „přítomnost českého ministra kultury Daniela Hermana na 67. sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku znamená, že česká vláda odmítla princip kolektivní viny, který byl uplatněn při poválečném odsunu německojazyčné menšiny z Československa.” Pokud jsou citace z tisku přesné, raduje se Posselt z toho, že Česká republika právě začíná slovy ministra vlády napadat Postupimskou dohodu, podepsanou v roce 1945 představiteli SSSR, USA a Velké Británie, která o odsunu Němců z Československa, Polska a Maďarska rozhodla.

Vzpomínka na činy henleinovců v pohraničí
Vzpomínka na činy henleinovců v pohraničí

Nevím, zda z rozhodnutí vlády nebo z vlastního popudu oslovil ministr Herman sjezd landsmanšaftu slovy „milí krajané“. Neměli bychom zapomínat, že u zrodu organizace „milých krajanů“ stáli nacisté. Že „milí  krajané“ z landsmanšaftu desítky let usilovali o zrušení Dekretů prezidenta Edvarda Beneše, činili si majetkové a územní nároky na naší zemi a bezostyšně srovnávali excesy při poválečném odsunu Němců s válečnými zločiny nacistů.

     Kroky současné české vlády směrem k landsmanšaftu jsou velmi podivné, znepokojující a hlavně nadbytečné. Česko-německá deklarace z roku 1997, kterou níže přinášíme, dostatečně akcentovala problematiku složitého vývoje vzájemných vztahů. Jediný, kdo tuto deklaraci nerespektoval a torpédovali nejen slovy, ale i činy, byl právě landsmanšaft.  „Milí krajané“, jak ho oslovuje ministr české vlády.

Jana Bobošíková

Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji

Zde naleznete text česko-německé deklarace, který podepsali tehdejší český ministerský předseda Václav Klaus, německý spolkový kancléř Helmut Kohl a oba ministři zahraničí obou zemí v Praze dne 21. ledna 1997.

Vlády České republiky a Spolkové republiky Německo majíce na paměti Smlouvu mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci ze dne 27. února 1992, kterou si Češi a Němci podali ruku,

oceňujíce dlouhé dějiny plodného a pokojného soužití Čechů a Němců, během kterého bylo vytvořeno bohaté kulturní dědictví působící až dodnes,

přesvědčeny, že spáchané křivdy nelze odčinit, ale nanejvýš zmírnit, a že při tom nesmí docházet k novým křivdám,

vědomy si, že Spolková republika Německo plně podporuje přijetí České republiky do Evropské unie a do Severoatlantické aliance v přesvědčení, že to je ve společném zájmu, přihlašujíce se k důvěře a otevřenosti ve vzájemných vztazích jako předpokladu pro trvalé a do budoucnosti zaměřené usmíření

společně prohlašují:

I
Obě strany jsou si vědomy svého závazku a odpovědnosti dále rozvíjet česko-německé vztahy v duchu dobrého sousedství a partnerství a přispívat tím k utváření sjednocující se Evropy. Česká republika a Spolková republika Německo dnes sdílejí společné demokratické hodnoty, respektují lidská práva, základní svobody a normy mezinárodního práva a jsou oddány zásadám právního státu a politice míru. Na tomto základě jsou odhodlány přátelsky a úzce spolupracovat ve všech oblastech důležitých pro vzájemné vztahy. Obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny.

II
Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.
Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.
III
Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

IV
Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

V
Obě strany potvrzují své závazky z článků 20 a 21 Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci ze dne 27. února 1992, v nichž jsou zakotvena práva příslušníků německé menšiny v České republice a osob českého původu ve Spolkové republice Německo. Obě strany jsou si vědomy, že tato menšina a tyto osoby hrají důležitou roli ve vzájemných vztazích, a konstatují, že jejich podpora je i nadále v oboustranném zájmu.

VI
Obě strany jsou přesvědčeny, že vstup České republiky do Evropské unie a volný pohyb v tomto prostoru dále usnadní soužití Čechů a Němců. V této souvislosti vyjadřují zadostiučinění, že na základě Evropské dohody o přidružení mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy bylo dosaženo značného pokroku v oblasti hospodářské spolupráce včetně možností samostatně výdělečné a podnikatelské činnosti podle čl. 45 této Dohody. Obě strany jsou připraveny v rámci svých platných právních předpisů brát při posuzování žádostí o pobyt a přístup na trh práce zvláštní zřetel na humanitární a jiné důvody, zejména na příbuzenské vztahy a rodinné a další vazby.

VII
Obě strany zřídí česko-německý fond budoucnosti. Německá strana prohlašuje, že je připravena vložit do fondu 140 miliónů DM. Česká strana prohlašuje, že je připravena vložit do fondu 440 miliónů Kč. Obě strany uzavřou zvláštní dohodu o společné správě fondu. Tento společný fond bude sloužit k financování projektů společného zájmu (jako jsou setkávání mládeže, péče o staré lidi, výstavba a provoz léčebných ústavů, péče o stavební památky a hroby a jejich obnova, podpora menšin, partnerské projekty, česko-německá diskusní fóra, společné vědecké a ekologické projekty, jazyková výuka, přeshraniční spolupráce).
Německá strana se hlásí ke svému závazku a odpovědnosti vůči všem, kteří se stali oběťmi nacionálněsocialistického násilí. Proto mají být projekty, u kterých je to vhodné, ku prospěchu především obětem nacionálněsocialistického násilí.

VIII
Obě strany se shodují v tom, že historický vývoj vztahů mezi Čechy a Němci zejména v první polovině 20. století vyžaduje společné zkoumání, a proto se zasazují za pokračování dosavadní úspěšné práce česko-německé komise historiků.
Obě strany zároveň považují udržování a péči o kulturní dědictví, které spojuje Čechy a Němce, za důležitý příspěvek k budování mostů do budoucnosti.
Obě strany dohodnou zřízení česko-německého diskusního fóra, které bude podporováno zejména z prostředků česko-německého fondu budoucnosti a na němž se bude pod záštitou obou vlád a za účasti všech kruhů, majících zájem na úzkém a dobrém česko-německém partnerství, pěstovat česko-německý dialog.

Beseda ve Škole Jaroslava Ježka

Praha, květen 2016

Naši členové, přeživší lidické děti sestra Marie Šupíková a bratr Pavel Horešovský navštívili Školu Jaroslava Ježka pro zrakově postižené, kde se podělili o své zážitky. Přinášíme odezvu na besedu od Nely Frankové, žákyně 7. třídy Školy Jaroslava Ježka.

Památník Lidice - Zdroj Wikipedie
Památník Lidice – Zdroj Wikipedie

Beseda s pamětnicí lidické tragédie

Včera jsem byla na besedě s pamětnicí vypálení Lidic. Myslela jsem si, že to bude jedna z těch žen, která byla poslána do koncentračního tábora v Ravensbrucku, ale byla jedním z těch lidických dětí, které bylo vybráno na převýchovu. Je to prostě strašné, co si Němci dovolili udělat za atentát na jednoho člověka. A jak vůbec mohli věřit něčemu, co vůbec nebylo pravda. Ta paní říkala, že si myslí, že by si stejně našli nějakou záminku k tomu, aby něco podobného Paní Marie Šupková se dostala do jedné německo – polské rodiny a říkala, že ji měli rádi. Když se vrátila, tak nikdo jejímu příběhu nevěřil. S maminkou se po válce sice setkala, ale ona jí po pár měsících umřela. Žila pak u tety, které se žádné dítě nevrátilo. Muselo to být pro tu tetu hrozně těžké, když se starala o holku, která se vrátila, ale žádné její dítě to štěstí nemělo.
Muselo to být prostě všechno strašně těžké. Moc se mi líbilo, že paní Marie i potom, co se jí všechno stalo, se uměla tak srdečně usmívat. Besedy se zúčastnil i pan Horešovský, který byl jedním z dětí do jednoho roku, které Němci nezabili.Myslím, že besedy s takovými lidmi, jako je paní Šupková, která u nás byla, by se měly nahrávat, aby to pro naše i jiné děti nebyl jen nějaký údaj na papíře, který se musí učit do dějepisu.

Lidická tragédie je jednou z těch událostí, které bychom si měli pořád připomínat, aby se náhodou nestalo, že by někdo chtěl něco podobného zopakovat.

Nela Franková, žákyně 7. ročníku ZŠ Jaroslava Ježka

Při osvobození Československa padlo tisíckrát víc vojáků Rudé armády, než Američanů

Lidice, květen 2016
Mapa-osvobozeni2
Mapa bojů – zdroj: moderni-dejiny.cz

V květnových dnech si letos jako každý rok připomínáme vítězství nad německým nacismem. Bohužel jsme stále častěji svědky pokusů o přepisování historie, o relativizaci skutečného podílu velmocí na osvobození naší vlasti a o zamlčování počtu lidí, kteří za osvobození Československa od nacismu položili život. Jak uvádí Institut Václava Klause, sovětských vojáků zemřelo při osvobozování naší země tisíckrát více, než amerických. Citujeme ze stránek IVK: „Letos to vypadá tak, jako by se 2. světová válka primárně odehrávala na západní frontě, jako by na východě šlo o málo, jako by se o všem rozhodlo na západě a jako bychom byli osvobozeni v podstatě ze západu. Protiargumentů je možné přinášet nekonečné množství, ale hrozí, že jim nebude neasloucháno. Proto snad jen suchá čísla.Podle veřejně přístupných oficiálních dat (i OSN) přišlo při osvobozování Československa o život 116 amerických vojáků (podle některých zdrojů to bylo ještě méně), což není překvapivé, protože na západě Čech se nebojovalo (německé armády se chtěly dostat do amerického zajetí). Číslo ruských (sovětských) vojáků, kteří přišli o život, je 140 000, ale jsou i vyšší odhady. Znamená to, že sovětských vojáků zemřelo při osvobozování naší země tisíckrát více. I když připustíme možnou vyšší vyzbrojenost a tím i efektivnost americké armády, rozdíl tisícinásobku je velmi výmluvný. Je třeba ještě jiných důkazů?

Na území Sovětského svazu se bojovalo od června 1941, největší bitvy – o Moskvu, Leningrad, Stalingrad, Kursk a další – proběhly v letech 1941-43. Spojené státy se vylodily v Normandii až v červnu 1944.“

Lidičtí uctili 71. výročí vítězství nad nacismem

Lidice 8. 5. 2016

Zástupci OV ČSBS Lidice, OÚ Lidice a skauti ze střediska Junák Buštěhrad “ Stráž Lidic“ položili věnce na společný hrob lidických mužů u příležitosti státního svátku – Dne vítězství. Poté vedoucí skautů a místostarosta Lidic Tomáš Skála v krátkém proslovu připomněl význam 8. května jako Dne vítězství nad německým nacismem a poděkoval přítomným za účast.

Blahopřejeme Milouši Červenclovi, řediteli Památníku Lidice

Lidice, 6. 5. 2016
JUDr. Milouš Červencl
JUDr. Milouš Červencl

V těchto dnech se dožívá významného životního jubilea bratr Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice, dlouholetý člen ČSBS Lidice. Bratr Milouš Červencl zanechává ve společnosti svou prací zřetelnou stopu. Svou vynikající a neúnavnou manažerskou prací v čele Památníku Lidice mnoho let významně přispívá k uchovávání pravdivého nezaujatého a momentální politikou nepodbarveného historického obrazu o tragických událostech v dějinách naší země. Významně přispívá také k popularizaci zlomových momentů 20. století, a to zejména mezi školami a mládeží. Počet návštěvníků pietních míst (Lidice, Ležáky, Lety), která spadají pod vedení ředitele Červencla, a která díky němu zažívají rozkvět, trvale roste. OV ČSBS Lidice bratru Červenclovi srdečně blahopřeje a děkuje za obětavou nejednoduchou práci, kterou vykonává s noblesou a s pochopením pro složitost válkou poznamenaných lidských osudů. Zástupci OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a Marie Štrougalová předali JUDr. Milouši Červenclovi k jeho půlkulatým narozeninám symbol Lidic – růže a malý dárek a popřáli mu hodně zdraví,štěstí a osobní pohody.

Oslavy 71. výročí vítězství nad nacismem

Osvobození Prahy, maršál Koněv. Zdroj Wikipedie
Osvobození Prahy, maršál Koněv. Zdroj Wikipedie

Český svaz bojovníků za svobodu každoročně pořádá nebo spolupořádá řadu akcí, které připomínají významné a pohnuté okamžiky naší historie. 5. května si připomínáme 71. výročí Květnového povstání českého lidu a 8. května slavíme Den vítězství, 71 let od porážky nacismu. Hrdinství a oběti našich předků můžeme vzpomenout a společně uctít před v Praze před Českým rozhlasem, na Vítkově nebo v Terezíně.

Program

Poslední rozloučení s Přemyslem Veverkou

Přemysl Veverka
Přemysl Veverka

Praha, 13. 4. 2016

Dnes proběhlo v krematoriu v Motole v Praze poslední rozloučení se spisovatelem a redaktorem panem Přemyslem Veverkou, velkým a upřímným příznivcem Lidic, Ležáků, vypálených obcí, českého jazyka, české historie a kultury. Pohřbu se samozřejmě zúčastnili i členové ČSBS Lidice.

Přemysla Veverku na poslední cestě provázela Hašlerova Ta naše písnička česká. Smutečního proslovu se ujal ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl. Plný text proslovu přinášíme zde:

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté.

Chtěl bych se za Památník Lidice a Klub autorů literatury faktu rozloučit s Přemyslem Veverkou, zvláště proto, že jsme si byli v posledních dvaceti letech dosti blízcí, Přemek deset let pracoval pro Památník Lidice a většinu posledních let v Lidicích žil.

Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice
Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice

„Kdy nastává ten pravý čas ocenit člověka za jeho celoživotní dílo? V den kulatých či půlkulatých narozenin – šedesátých, sedmdesátých, pětasedmdesátých? Těžko soudit. Každopádně by se mu náležitého uznání mělo dostat včas, tedy aby si ho vychutnal, mohl se z něj těšit.“ Tahle věta zazněla loni v září v Letohradu, když Klub autorů literatury faktu předával svému významnému členovi Přemyslu Veverkovi Cenu Egona Ervina Kische za celoživotní dílo. Nikdo z přítomných nemohl tušit, že mnozí se s ním tehdy viděli naposledy.

Je dobře, že pro něj významná literární cena přišla v ten nejvhodnější okamžik. Dostal ji ve chvíli, kdy se za svým životem mohl právem ohlédnout s pocitem dobře vykonané práce.

Ani abbé, ani modrý; Smrt v parlamentu; Jak se chodí do Lidic; Skoky do světla; Láska a smrt na potoce Ležák; Věčné údolí Javoříčka; Jdou do nebe; Nelehká cesta za snem; Karel Vágner, nejen mistr basů, Slavné pražské vily … To jsou jen namátkou některé jeho publikace. A k nim patří další ve spoluautorství, jako třeba Hlasy z hořících domů.

Členové ČSBS Lidice na pohřbu P. Veverky
Členové ČSBS Lidice na pohřbu Přemysla Veverky

Román z doby mládí Josefa Dobrovského, novela s detektivním motivem, ale také mistrně vykreslené osudy lidických a ležáckých mužů, do literární podoby ztvárněná tragédie obyvatel nacisty vypálených obcí, hluboký, nefalšovaný vztah k Romům – vpravdě široký záběr autora bezpočtu publicistických článků, který se rovněž podílel na vzniku mnoha rozhlasových a televizních pořadů. Zapomenout nesmíme na léta prožitá v redakci Mladý svět, agentuře Foibos a umělecké revue Dotyk.

Velký kus práce udělal pro zachování odkazu druhého odboje. Spolupracoval se čtrnáctideníkem Českého svazu bojovníků za svobodu Národní Osvobození, v němž se vyjadřoval k aktuálním problémům současnosti, vytvořil medailonky lidických mužů, zavražděných v roce 1942 nacisty u Horákova statku. Pro redakci měl rozpracovány další články. Ještě několik dnů před svým skonem se těšil, jak napíše recenzi na knihu lidické ženy Jaroslavy Skleničkové.

V nejnovějším letošním čísle revue Přísně tajné!, je jeho obsáhlý příspěvek věnovaný poslední knize Zdeňka Mahlera „… ale nebyla to nuda – Poznámky pod čarou života“, který si ještě stačil prohlédnout.

Mimo jiné v něm Přemysl Veverka poznamenává, že úchvatný celek, který Mahlerova publikace představuje, vypovídá o jeho práci a souvislostech, jež je provázaly, a o dobových poměrech. Totéž bychom mohli říct o Přemkově díle, za něž

právem obdržel také literární Cenu Miroslava Ivanova a Zeyerův hrnek.

S hrdiny jeho knih můžeme snít, prožívat lásku i nenávist, putovat s nimi jejich životy, pocítit tvrdé rány osudu, strach z blízkosti nepřítele, ale také se těšit z naplnění tužeb jím vykreslených postav či navštívit dobu, kterou – někdy pro její krutost naštěstí – známe jen z dějepisu. Knihy jsou úžasné právě v tom, že nabízejí množství příběhů, které bychom za jeden jediný život, který je nám na této zemi dán, sotva prožili. Zvláště pocházejí-li z tvůrčí dílny zkušeného autora literatury faktu, jakým Přemysl Veverka bezesporu pro nás zůstává, nás obrovsky obohacují. Jeho dílo čtenáři nabízí prostor k zamyšlení nad sebou samým. Může v něm hledat a nacházet podobnosti s vlastním životem či řešení situací, s nimiž si sám nedovede poradit. Je plné inspirace a naděje i povzbuzení – jdi, člověče, za svým snem. A neměj z toho strach. Tak šel za svým spisovatelským snem i Přemysl Veverka.

„Píšu, zřejmě i proto, že nic jiného neumím,“ prohlásil v jednom interview.

Uměl toho hodně, zvláště skvěle psát, vyprávět příběhy. Bohužel, Přemkova pozemská pouť skončila a my se v této smutné chvíli můžeme utěšovat alespoň tím, že ocenění za celoživotní dílo, které si zasloužil, převzal včas a že jsme se z něj mohli radovat spolu s ním.

Jeho list života byl dopsán i přesto, že řádky psané Přemkovou rukou zůstanou navždy nedopsány, přesto vryty do naší paměti.

Děkujeme Ti, kamaráde, za vše co jsi pro tuto zemi i pro Lidice, Ležáky nebo Lety udělal. Čest Tvé památce!

Společnost Ludvíka Svobody v Lidicích

Lidice, 31.3.2016

Předsedkyně Společnosti L. Svobody A. Šimková předává medaili Václavu Zelenkovi
Předsedkyně Společnosti L. Svobody A. Šimková předává medaili Václavu Zelenkovi
Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a předsedkyně Společnosti L. Svobody A. Šimková
Místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský a předsedkyně Společnosti L. Svobody A. Šimková

Ve čtvrtek 31. března navštívili Lidice žáci osmých a devátých ročníků ze ZŠ Vladimíra Menšíka z moravských Ivančic. Po prohlídce muzea a pietního území následovala beseda v Lidické galerii se sestrou Marií Šupíkovou. Na setkání bylo pozváno i několik členů ČSBS Lidice. PhDr. Alena Šimková, CSc.  předsedkyně  Společnosti Ludvíka Svobody v Brně, při této příležitosti předala Pamětní medaile Ludvíka Svobody sestrám a bratrům Marii Šupíkové, Václavu Zelenkovi, Pavlu Horešovskému, Sylvii Klánové a Veronice Kellerové (medaili převzal Tomáš Skála). Držitelem této medaile je i další člen naší organizace, a to JUDr. Milouš Červencl, ředitel Památníku Lidice.

ČSBS Lidice k politické situaci a k migraci

Lidice, 30. 3. 2016
logo-s-kabatnickemČlenové Oblastní organizace ČSBS Lidice dnes jednomyslně přijali prohlášení k současné politické situaci a k migrační krizi. Prohlášení směřuje k ústavním činitelům České republiky. Schválený text přinášíme v plném znění.

Prohlášení k současné politické situaci a k migrační krizi

Oblastní organizace ČSBS Lidice vyjadřuje znepokojení nad současnou mezinárodní politickou situací a uprchlickou krizí. Oblastní organizace ČSBS Lidice žádá odpovědné ústavní činitele, aby aktivně prosazovali a bránili humanitní, historické a kulturní hodnoty, na kterých je založena Česká republika, a aby důsledně dbali o zajištění bezpečnosti občanů České republiky i o zajištění bezpečné a svobodné Evropy. Připomínáme, že suverenita, svoboda a demokracie v naší zemi byly draze zaplaceny lidskými životy, a že tento odkaz zavazuje další generace.

Pamětní deska lidickým ženám odhalena

Lidice, 30. 3. 2016

Pamětní deska lidickým ženám
Pamětní deska lidickým ženám

Dnes byla na pietním území Památníku Lidice odhalena pamětní deska lidickým ženám, které byly zavražděny německými nacisty. Vznik pamětní desky iniciovala Oblastní organizace ČSBS Lidice, která ji také financuje. Na výrobu a instalaci pamětní desky přispěli členové ČSBS Lidice finančními dary, ÚV ČSBS a Obecní úřad Lidice. Při slavnostním odhalení promluvil místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský.

Vystoupení bratra Horešovského

Pavel Horešovský při odhalení desky
Pavel Horešovský při odhalení desky

Vážení hosté, sestry a bratři,
každoročně 10. června, v den výročí lidické tragédie, se vracíme z malého pietního aktu v kladenském gymnáziu, abychom položili kytici k dětskému sousoší. Zastřeleným lidickým mužům pokládáme věnec při pietním aktu na společný hrob.

A jak uctít památku šedesáti žen, které se do Lidic nevrátily?
Na říjnové členské schůzi ČSBS Lidice vznikla myšlenka nechat zhotovit těmto ženám pamětní desku a věnovat ji jako dar členů naší organizace k 74. výročí vyhlazení Lidic. Požádali jsme o spolupráci Památník Lidice, který nechal desku vyrobit a nainstalovat.
Proto se zde dnes scházíme, abychom desku spíše jen symbolicky odhalili.
Dovolte mi, abych poděkoval, nejen za nás přeživší, ale i za všechny členy naší organizace, Památníku Lidice a všem sponzorům za to, že i lidické ženy, které se nevrátily, budou mít své důstojné místo, kam se jim mohou položit květiny.

Děkuji zároveň za pamětní desku, kterou Památník Lidice nainstaloval na společném hrobě lidických mužů.

 

Pavel Horešovský, iniciátor pamětní desky lidickým ženám

Lidice, 30. 3.  2016

Pamětní-deska-zeny

Dneškem přibyla na pietním území vypálených Lidic nová pamětní deska. Je věnována šesti desítkám lidických žen, které zahynuly v německých nacistických koncentračních táborech a při pochodech smrti. U zrodu pamětní desky stál Pavel Horešovský, nejmladší přeživší lidické dítě a obětavý organizátor akcí, které se váží k připomínání lidického masakru. Při loňské pietní vzpomínce na tragédii lidických matek a dětí v kladenském gymnáziu si povzdechl, že v Lidicích vlastně není kam položit zavražděným ženám kytičku. OV ČSBS Lidice v těsné spolupráci s Památníkem Lidice desku zřídil.

Příběh Pavla Horešovského, plný osobních vzpomínek, přinášíme níže tak, jak jej zpracovala sbírka Paměť národa. Děkujeme.

Paměť národa: Pavel Horešovský
Mezi dnešními lidickými pamětníky patří Pavel Horešovský k těm, kdo se nejintenzivněji snaží zachovávat odkaz tragických lidických událostí. Organizuje každoroční pietní akty, výjezdy pamětníků na vzdálenější společenské akce a podobně. Označuje se za „styčného důstojníka“ mezi památníkem Lidice a lidickými pamětníky. Paradoxně Pavel Horešovský zažil staré Lidice nejméně, jeho osobní paměť začíná až po druhé světové válce. Narodil se totiž v Lidicích 15 dnů před obsazením obce – 25. května 1942. Pokračování zde

Marie Šupíková měla být Ingeborg Schiller

Lidice, 22. 3. 2016

Marie-Šupíková-před-domem-v-Německu,-kde-žila-v-letech-1945-46
Marie Šupíková před domem v Německu, kde žila v letech 1945-46

Marii Šupíkové, rozené Doležalové, bylo v době lidického masakru necelých deset let. Nacisté ji po vypálení Lidic a vyvraždění lidických mužů odtrhli od matky a vybrali na poněmčení. Marie Šupíková prošla sběrným táborem v Lodži a dětským domovem v Puschkau. V létě 1943 byla dána na převýchovu rodině Schillerovým. Dostala jméno Ingeborg Schiller. Díky aktivitě českého repatriačního výboru ji v červenci roku 1946 adoptivní rodina nahlásila českým úřadům a Marie Doležalová se vrátila do Československa. Příběh Marie Šupíkové, plný osobních vzpomínek, přinášíme níže tak, jak jej zpracovala sbírka Paměť národa. Děkujeme.

Paměť národa: Marie Šupíková

Marie Šupíková se narodila 22. 8. 1932 v Lidicích. Tatínek Josef Doležal pocházel z Bělok a rodina maminky, Alžběty Doležalové, byla místní, lidická. Její otec Karel Kácl patřil k předválečným komunistům, působil jako starosta Lidic, zemřel za války ještě před vypálením obce. Pokračování zde

Václav Zelenka, neúnavný účastník besed s mládeží

Lidice, 16. 3. 2016

Václav-Zelenka-s-babičkou,-Paměť-národa
Václav Zelenka s babičkou

Bratru Václavu Zelenkovi byly v době vypálení Lidic necelé čtyři roky. Prošel několika dětskými domovy v různých zemích a poté byl dán do německé rodiny na poněmčení. Do Československa se vrátil v květnu 1947. Hovořil pouze německy a maminku, která přežila útrapy v koncentračním táboře, si nepamatoval. Příběh Václava Zelenky, plný osobních vzpomínek, přinášíme níže tak, jak jej zpracovala sbírka Paměť národa. Děkujeme.

Paměť národa: Václav Zelenka

Život Václava Zelenky je spojen s Lidicemi od narození až do dnešních dnů. Prožil tu rané dětství, jako jedno z mála lidických dětí přežil nacistický teror, po válce se vrátil do obnovených Lidic, dodnes tu bydlí a několik let zastával i funkci lidického starosty. Významně se zasloužil o udržování památky Lidic.

Narodil se 9. září 1938 v Kladně, vyrůstal s rodiči v Lidicích. Byl jediné dítě v rodině lidického dělníka Václava Zelenky (*25. dubna 1908) a Žofie, rozené Roubíčkové (*11. května 1913), která pocházela z malé osady u Benešova. Otec byl vyučený zedník, ale pracoval u martinských pecí v Kladně, kde utrpěl těžký úraz v obličeji.  Pokračování zde

Vyjádření předsedkyně OV ČSBS Lidice k výročí nacistické okupace naší země

Lidice, 15. 3. 2016

Hitler v Praze 15. března 1939, Wikipedia
Hitler v Praze 15. března 1939, Wikipedia

     Dnes uplynulo 77 let od tragického momentu naší historie. Začala německá okupace Čech, Moravy a Slezska. Do země vstoupila vojska německých nacistů. Souhlasím s tvrzením, že národ, který zapomene na svoji minulost, je odsouzen prožít ji znovu. Abychom odkaz obětí boje za naši svobodu nepromarnili, je nutné neustále připomínat, co předcházelo vzniku druhé světové války. Je třeba opakovat, že zdrojem největšího světového kolapsu lidského ducha byl německý nacismus i rozpínavá politika velmocí, že to byly pokrytecké klapky na očích našich spojenců, že to bylo nedodržování mezinárodních dohod i mediální manipulace a propaganda. Je třeba připomínat, že u zrodu vyhlazovacích táborů, vypálených obcí, pokusů na dětech a dalších zvěrstev stál rasismus, nacionalismus, nesnášenlivost, strach o vlastní pohodlí, lhostejnost a netečnost k tomu, co se děje u sousedů. A jak známo, historie se může opravdu opakovat, pokud se z ní nepoučíme.

Blahopřejeme sestře Věře Čepelové k narozeninám

Lidice, 8. 3. 2016

Vera-Cepelova
Věra Čepelová, která jako dítě přežila lidický masakr

V těchto dnech oslavila významné životní jubileum sestra Věra Čepelová. OV ČSBS Lidice srdečně blahopřeje a přeje jubilantce hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. Věra Čepelová jako dítě prožila vypálení Lidic nacisty. Následně prošla koncentračním táborem v Lodži a převýchovou v německé rodině. V roce 1946 byla nalezena a vrácena do vlasti. Její příběh, plný osobních vzpomínek, přinášíme níže tak, jak jej zpracovala sbírka Paměť národa. Děkujeme.

Paměť národa: Věra Čepelová
Věra Čepelová se narodila 3. března 1935 v Lidicích jako jediné dítě manželům Vokatým. Otec, původem z Buštěhradu, byl horníkem v blízkých dolech. Maminka, která pocházela z Lidic, byla v domácnosti, starala se o drobné domácí zvířectvo a také chodila pomáhat místním statkářům na pole. Manželé si koupili v Lidicích malý domek s číslem popisným 95. Domek byl dvoupokojový, kuchyň šetrní manželé zřídili z původní chodby. V době, kdy je postihla lidická tragédie, šetřili na přestavbu domku, už měli koupené nové střešní tašky. „My jsme měli jen malý domeček, dvě místnosti, jedna místnost byla jako kuchyň, předtím to byla asi větší chodba, a tam byl vchod do sklepa a vedle byl jeden pokoj. Maminka, ta uměla teda šetřit, protože chodila na ty pole a sháněla a byla šetrná, a chtěli právě přistavovat, něco už měli našetřené na knížce. Koupili to prostě jako starší a malý domek a chtěli přistavět.“Tatínek byl fotbalista, kopal za Buštěhrad, byl známý tím, že kopal levou nohou.  Pokračování zde..