Záhon republiky – pocta zavražděným

Lidice, 27. září 2018

Pavel Horešovský a Peter Weiss, foto: Martin Homola
Pavel Horešovský a Peter Weiss, foto: Martin Homola

V rámci krásné a důstojné akce Záhon republiky – pocta lidickým mužům vystoupil Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě a místopředseda ČSBS Lidice, s projevem, ve kterém vzpomněl památku zavražděných dětí a žen. Poté spolu s velvyslancem Slovenska panem Peterem Weissem zasadili na jejich počest do Záhonu republiky růži. Záhon republiky byl založen v lidickém Růžovém sadu k oslavě stého výročí vzniku Československa a zároveň jako pocta lidickým mužům, kteří byly 10. června 1942 zavražděni u zdi Horákova statku či o pár dnů později na popravišti v Kobylisích. Lidická tragédie je nesmazatelnou součástí českých, ale i československých dějin, stejně jako dějin celého světa. Vystoupení Pavla Horešovského přinášíme níže. Za fotografie děkujeme panu Martinu Homolovi.
Vystoupení Pavla Horešovského

Vážení přítomní, vážení hosté,

lidická tragédie si v roce 1942 vyžádala 88 dětských obětí. Ze 105 dětí se jich zpět po válce vrátilo pouze 17. Já jsem jedním z nich, které mělo to štěstí, že tragédii přežilo. Dnes nás žije pouze 11.

Pavel Horešovský, foto: Martin Homola
Pavel Horešovský, foto: Martin Homola

V letošním roce, kdy si připomínáme 100. výročí vzniku Československa, byly přeživší lidické děti osloveny ředitelkou Památníku Lidice paní Martinou Lehmannovou, aby zasadily růži, k připomenutí tohoto významného výročí, do Záhonu růží, který byl symbolicky založen zde v Růžovém sadu .

Velice si toho vážíme a je to pro nás velkou ctí.

Vážená paní ředitelko,

dovolte, abych na závěr vyslovil jedno velké přání, zda by bylo možno zasadit námi přítomnými přeživšími dětmi ještě jednu růži za 88 dětí, které se nevrátily do vlasti a Lidic.

Velvyslanec Slovenské republiky pan Peter Weiss přivezl jednu růži, kterou bych spolu s ním zasadil na paměť 60 lidickým ženám, které se nevrátily do Lidic.

Děkuji.

 

 

Smutné výročí – 80 let od mnichovského diktátu

Lidice, 26. září 2018
 
mnichovska_dohoda-_mapaV těchto dnech si připomínáme zradu, ponížení a křivdu, kterých se na tehdejším Československu dopustili 30. září 1938 evropští lídři podpisem Mnichovské dohody. Rozhodli se bez přítomnosti politické reprezentace Československa odejmout naší zemi pohraničí a přičlenit ho k nacistickému Německu s bláhovým přesvědčením, že tak zajistí svým státům mír. O nás bez nás rozhodli v Mnichově lídři čtyř evropských velmocí: premiér Francie Édouard Daladier,  premiér Itálie Benito Mussolini, premiér Spojeného království Neville Chamberlain a německý kancléř Adolf Hitler. 
Mnichovská dohoda
Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo o odstoupení sudetoněmeckého území, na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.
§ 1 Vyklizování započne 1. října.
§ 2 Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli existujících zařízení, a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení.
§ 3 Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor, složený ze zástupců Německa, Spojeného království, France, Itálie a Československa.
§ 4 Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1. října. Čtyři územní úseky, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí:
úsek označený I. – 1. a 2. října,
úsek označený II. – 2. a 3. října,
úsek označený III. – 3., 4. a 5. října,
úsek označený IV. – 6. a 7. října.
Výše uvedený mezinárodní výbor bez odkladu vymezí zbývající území převážně německého charakteru a německé oddíly je obsadí do 10. října.
§ 5 Mezinárodní výbor uvedený v § 3 určí území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanovení rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být pozdější než konec listopadu.
§ 6 Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem – Německu, Spojenému království, Francii a Itálii – v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování.
§ 7 Zavede se opční právo pro přesídlení do odstoupených území a pro vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.
§ 8 Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické trestné činy.
Mnichov 29. září 1938
Podepsáni Adolf Hitler Édouard Daladier Benito Mussolini Neville Chamberlain

Zdroj: Wikipedie

Slavnostní sázení růží do Záhonu republiky Pocta lidickým mužům

Lidice, 24. září 2018, tisková zpráva Památníku Lidice

zahon_republikyPamátník Lidice se v letošním roce připojuje k projektu Ministerstva kultury Společné století 1918–2018, který oslavuje 100. výročí vzniku Československa. U této příležitosti jsme založili v Růžovém sadu Záhon republiky, ve kterém bude do konce roku 2018 vysázeno symbolických 100 růžových keřů. Dne 27. 9. 2018 zasadí růže přeživší lidické tragédie, zástupce kanceláře prezidenta republiky, Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, vlády, zástupci ambasád více než 20 států, zástupci bezpečnostních složek státu, univerzit, památníků, ústavů, muzeí, měst a obcí.

Československá republika byla založená na ideálech svobody a demokracie. Přestože existovala celých 75 let, jen velmi krátká doba z toho se nesla v duchu těchto ideálů. Země prošla velmi bouřlivým a často tragickým vývojem poznamenaným diktaturami a nesvobodou. Jednou z nejsmutnějších kapitol bylo vyhlazení obce Lidice a osady Ležáky v roce 1942. Jejich osud se nesmazatelně zapsal do dějin světa i Československa a je jejich neoddělitelnou součástí.

Když se podařilo skončit a překonat hrůzy 2. světové války, byla obnovena obec Lidice jako symbol naděje, že Lidice a celé Československo budou žít dále a budou pokračovat v ideálech, na kterých byl samostatný stát vystavěn. Jako pomyslný most mezi zmarem původních Lidic a nadějí nových byl v roce 1954 z popudu sira Barnetta Strosse z Velké Británie založen Růžový sad a z celého světa lidé poslali do Lidic na 17 000 růží. V roce 1961 byla v Anglii vyšlechtěna růže jménem Lidice.

„Letos si připomínáme 100 let od vzniku Československa, státu který ve své době patřil k nejprogresivnějším zemím na světě. Za jeho vznik i existenci v minulosti pokládali lidé životZáhon je poctou Československu a také lidickým mužům, kteří se stejně jako tisíce dalších podíleli na budování nové republiky, a to i v řadách československých legií v Rusku i Itálii. První republika přestala existovat v roce 1938. V roce 1942 naděje lidických mužů na obnovu Československa skončily na popravišti Horákova statku v Lidicích. I tyto zmařené životy si připomeneme.“

Mgr. Martina Lehmannová, ředitelka Památníku Lidice

Do Záhonu republiky byly první růže vsazeny v dubnu tohoto roku a věnoval je velvyslanec Spolkové republiky Německo, J. E. Christoph Israng. Tohoto prvního sázení se zúčastnila i lidická přeživší, paní Marie Šupíková, starostka obce Lidice, paní Veronika Kellerová nebo ředitelka Památníku Lidice, paní Martina Lehmannová.

Další růže přibývaly v průběhu roku a zasadili je například senátoři Zuzana Baudyšová, Zdeněk Berka, Václav Homolka, Václav Chaloupek a Jaromíra Vítková, členové senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Během léta přibyly růže zasazené například paní Ednou Gómez Ruiz, mexickou propagátorkou české kultury a dlouholetou přítelkyní lidických přeživších nebo zástupci nizozemského města Putten, které na konci druhé světové války potkal podobný osud jako Lidice.

Svou růži do Záhonu republiky zasadil i J. E. Ara Bablojan, předseda arménského Národního shromáždění, který do Lidic zavítal během své oficiální návštěvy České republiky.

Na konci srpna přispěl svou růží také velvyslanec Spojeného království Velké Británie a Severního Irska J. E. Nick Archer.

Hlavní společné sázení růží je nyní naplánováno na 27. 9., na kterém potvrdilo svou účast téměř 70 hostů.

Program:

10.50 Příjezd hostů na parkoviště Památníku Lidice a přesun k Záhonu republiky
11.00 Státní hymna v podání zpěvačky Lucie Silkenové
11.05 Zahájení ředitelkou Památníku Lidice Martinou Lehmannovou
11.10 Projevy hostů
Milan Štěch – předseda Senátu Parlamentu ČR
Alois Mačák – náměstek ministra kultury
11.20 Představení Růžového sadu Lubou Hédlovou
11.25 Písně Ty lesovský stráně a Pieseň o rodnej zemi v podání zpěvačky Lucie Silkenové a Honzíka Musila
11.35 Sázení růžových keřů
12.35 Píseň Ach synku, synku v podání zpěvačky Lucie Silkenové a Honzíka Musila
12.40 Slovo pamětníků
12.45 Slovo starostky obce Lidice Veroniky Kellerové
12.50 Poděkování ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové
12.55 Přesun do loubí Glorietu, individuální prohlídka muzea a výstavní síně In  Memoriam s výstavou „Lidice a doba prezidenta osvoboditele“

Kontaktní osoba:
Filip Petlička
Vztahy s veřejností
petlilcka@lidice-memorial.cz
+420 731 110 984

Mexičanka Edna Ruiz v Lidicích

Lidice, 17. červenec 2018

Edna-Gomez-RuizDlouholetá podporovatelka, příznivkyně a čestná občanka Lidic Mexičanka paní Edna Goméz Ruiz po roce opět navštívila Lidice. Svým temperamentem, skvělou češtinou a srdečností zářila na setkání s přeživšími lidickými ženami a dětmi v Lidické galerii a vysadila růžový keř v lidickém Růžovém sadu míru a přátelství. Edna Gomez Ruiz se od roku 1984 spolupodílí na organizaci pietní vzpomínky v mexických Lidicích a je neúnavnou propagátorkou české kultury. V Mexiku se zasazuje o trvalé připomínání tragické historie Lidic. OV ČSBS Lidice děkuje paní Edně Goméz Ruiz za její neúnavnou dlouholetou činnost ve prospěch uchování historické pravdy o tragickém osudu obce Lidice v období II. světové války. V obsáhlé fotogalerii přinášíme atmosféru přátelského setkání. Zúčastnili se ho přeživší lidické ženy a děti, představitelé obce Lidice spolu s lidickými občany, velvyslankyně Mexika v ČR paní Rosaura Ruedová, nechyběla mexická hudba a hlavně lidská atmosféra porozumění, blízkosti a radosti. Za fotografie děkujeme panu Martinu Homolovi.

Vzpomínka na vypálení obce Ležáky

Ležáky, 24. červen 2018
IMG_7623V neděli 24. června si stovky lidí připomněly smutné 76. výročí vypálení obce Ležáky německými nacisty. Na pietním aktu vystoupil s hlavním projevem předseda vlády ČR Andrej Babiš, dále hovořili 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská, předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička a ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová. Vystoupení předcházelo kladení věnců a mše. Piety se  zúčastnili přední ústavní činitelé, poslanci, senátoři, zástupci ambasád, společenských organizací a politických stran. Za ČSBS Lidice se pietního aktu zúčastnili manželé Klánovi a Jana Bobošíková. Pietní akt vysílala jako mimořádný pořad v přímém přenosu Česká televize. Nacisté 24. června v Pardubicích popravili 34 dospělých obyvatel obce. Dalších sedm lidí z Ležáků a více než 40 spolupracovníků parašutistů nacisté zastřelili 25. června a 2. července 1942. Třináct dětí z Ležáků odvlekli, 11 z nich našlo smrt 25. července v plynovém voze v polském Chelmnu.

Po pražských stopách lidické tragédie

Praha, 16. červen 2018

Marie Šupíková a Pavel Horešovský před bývalou porodnicí gestapa v Dykově ulici v Praze
Marie Šupíková a Pavel Horešovský před bývalou porodnicí gestapa v Dykově ulici v Praze

Dne 16. června 2018 přeživší lidické děti Marie Šupíková a Pavel Horešovský spolu s potomky přeživších Marií Štrougalovou a Annou Kovačíkovou, s pracovníky Památníku Lidice a s předsedkyní OV ČSBS Lidice Janou Bobošíkovou navštívily v Praze místa, spjatá s lidickou tragédií. Delegace navšívila nejprve Thomayerovu nemocnici v Krči. Zde nedobrovolně strávilo dva a půl roku svého ranného života osm nejmenších dětí po vyhlazení obce německými nacisty v roce 1942. Jejich otcové byli zastřeleni a matky odvlečeny do koncentračních táborů. Delegace se pak zastavila v Dykově ulici, u budovy tajné porodnice gestapa, kde se v roce 1942 narodilo ženám, odvlečeným z Lidic, šest dětí, z nichž pouze dvě zůstaly naživu. Dalším místem piety bylo štrašnické krematorium, kde je uložen popel 26 lidických občanů, zastřelených nacisty v Kobylisích. Cestu po místech tragických událostí zakončila pieta na střelnici v Kobylisích. Zde Marie Šupíková zavzpomínala na svého bratra Josefa Doležala, který byl v Kobylisích zastřelen 16. června 1942 ve věku 15cti let a dvou měsíců. Na všech místech byly položeny květiny a uctěna památka nevinných obětí německé nacistické perzekuce. Pietní akt se konal za podpory OV ČSSB Lidice, OÚ Lidice a Památníku Lidice. Fotogalerii připravil Pavel Horešovský.

Pieta u gymnázia v Kladně

Kladno, 11. červen 2018
Přeživší lidické děti Marie Šupíková a Pavel Horešovský. Foto: Jitka Krňanská
Přeživší lidické děti Marie Šupíková a Pavel Horešovský. Foto: Jitka Krňanská

V pondělí 11. června proběhla v kladenském gymnáziu pietní vzpomínka na poslední společné okamžiky lidických žen a dětí, které ve zdejší tělocvičně strávily před tím, než od sebe byly odtrženy. Děti byly poté povražděny nebo dány na poněmčení a ženy byly odvlečeny do koncentračních táborů. Od těchto hrůzných událostí letos uplynulo 76 let. Vzpomínku pod názvem Malý pietní akt k uctění památky lidických žen a dětí každoročně organizuje místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský jako přeživší lidické dítě. Letos před pozůstalými a návštěvníky pietního aktu vystoupila ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová a vyzvala k uctění památky zavražděných a týraných žen a dětí minutou ticha. Akce se zúčastnili i studenti gymnázia, kteří spolu s Lidickými navštívili německý koncentrační tábor Ravensbrück. Jak sami uvedli, mají dodnes v učebně č. 29, ve které docházelo k rozřazování dětí, velmi nepříjemné pocity. Pietní akt pokračoval položením věnců k Památníku dětských obětí války a na hrob lidických mužů. Z akce přinášíme fotodokumentaci. Za fotografie děkujeme Jitce Krňanské.

Od vypálení Lidic uplynulo 76 let

Lidice, 10. červen 2018
Pamětníci lidické tragédie Věra Čepelová, Miloslava Kalibová, Marie Šupíková, Pavel Horešovský. Foto Martin Homola.
Pamětníci lidické tragédie Věra Čepelová, Miloslava Kalibová, Marie Šupíková, Pavel Horešovský. Foto Martin Homola.

V neděli 10. června si stovky lidí připomněly smutné 76. výročí vypálení obce Lidice německými nacisty. Na pietním aktu u společného hrobu lidických mužů vystoupil s hlavním projevem předseda vlády ČR Andrej Babiš, který označil lidickou tragédii mementem pro budoucnost. Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička připomněl, že lidická tragédie se dotkla celého světa, a že vzniklo řada obcí, nesoucích jméno Lidice. Vystoupení předcházelo kladení věnců a mše. Piety se  zúčastnili přední ústavní činitelé, zástupci ambasád, společenských organizací a politických stran. Na čestná místa usedli přeživší lidické tragédie. Za ČSBS Lidice se pietního aktu zúčastnili Pavel Horešovský, Marie Šupíková, Věra Čepelová, Marie Štrougalová, Anna Kovačíková, manželé Klánovi, Pavel Pešek a Jana Bobošíková. Pietní akt vysílala v přímém přenosu Česká televize. Fotogalerie přinášíme níže. Za fotografie děkujeme Martinu Homolovi a Zdeňku Peškovi.

 

Lidičtí se v Terezíně poklonili obětem II. světové války

Terezín, 20. květen 2018
IMG_2173Obec Lidice a ČSBS Lidice vyjádřily v neděli 20. května 2018 na Terezínské tryzně úctu obětem nacistického běsnění položením společného věnce. Delegaci za oba subjekty vedl bratr Pavel Horešovský, místopředseda ČSBS Lidice a přeživší lidické dítě. Terezínskou tryznu pravidelně spolupořádá ÚV ČSBS. Za fotografie děkujeme členovi naší organizace,  bratru Zdeňku Peškovi.

Lidičtí si připomněli Den vítězství

Lidicie, 8. květen 2018

Věnec na hrobě lidických mužů
Věnec na hrobě lidických mužů

V den 73. výročí ukočení II. světové války uctili obyvatelé Lidic oběti německého nacistického běsnění položením věnce na hrob lidických mužů. Pietního aktu v Den vítězství se zúčastnili lidičtí občané, skauti z oddílu Zálesáci ze střediska Junák Buštěhrad „Stráž Lidic“ a za ČSBS Lidice místopředseda bratr Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě a sestra Anna Kovačíková. Obecní úřad Lidice reprezentoval zastupitel Miroslav Ramba. Kromě samotného ukončení II. světové války si tak lidičtí pravidelně připomínají tragický osud vlastní obce, kterou němečtí nacisté v červnu 1942 částečně vyvraždili, vypálili a srovnali se zemí. 

Ocenění ČSBS Lidice

Lidice, 25. duben 2018

Ocenění členové ČSBS Lidice
Ocenění členové ČSBS Lidice

ÚV ČSBS ocenil práci Oblastní organizace ČSBS Lidice. Stalo se tak na slavnostní výborové schůzi , která se konala v prostorách Obecního úřadu v Lidicích. Na setkání byli mimo členů výboru přizváni členové Oblastní organizace ČSBS Lidice, sestry Marie Šupíková, Veronika Kellerová, Renata Hanzlíková a Klára Klímová,  bratr Tomáš Skála a bratr Milouš Červencl, aby jim bylo předáno Čestné uznání za práci pro ČSBS. Toto ocenění přijel osobně předat sám předseda ÚV ČSBS bratr Jaroslav Vodička. Pro členy výboru bylo velkým překvapením udělení čestného uznání za práci v organizaci. Po předání jsme strávili spolu s pozvanými hosty v družném hovoru při kávě krásné odpoledne. I tak jsme asi po 1,5 hodině, kdy pozvaní hosté odešli, ještě zvládli projednat organizační věci. Atmosféra setkání, které zorganizoval a řídil místopředseda OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský, je zachycena v galerii.

 

Za Hanou Buškovou, dítětem daným na poněmčení

Lidice, 23. duben 2018

Hana Bušková, foto Martin Homola
Hana Bušková, foto Martin Homola

V neděli 22. dubna 2018 nás navždy opustila sestra Hana Bušková, rozená Špotová, přeživší lidické dítě a dlouholetá členka ČSBS Lidice. V době lidické tragédie v červnu 1942 byly Haně Špotové – Buškové dva roky. Hned v budově kladenského gymnázia, kde trávily po vypálení Lidic poslední společné chvíle lidické matky s dětmi, byla Hana vybrána na poněmčení. Byla umístěna v nemocnici na Karlově náměstí v Praze a poté v dětském domově v Puščikuvku. V letech 1943 – 1947 prošla několika německými rodinami. V březnu 1947 byla v Německu vypátrána československou komisí a 2. dubna 1947 se shledala se svou maminkou, která se vrátila z koncentračního tábora Ravensbrück. Poslední rozloučení se sestou Hanou Buškovou proběhne ve čtvrtek 26. 4. 2018. Čest její památce!

Za Josefem Holcem, hrdinou, který by se letos dožil sta let

Žatecko, 18. březen 2018
 
Pplk. v.v. Josef Holec, Silver A, 9. leden 2018
Pplk. v.v. Josef Holec, Silver A, 9. leden 2018

Na válečného hrdinu vzpomíná bývalý ředitel Památníku Lidice a člen ČSBS Lidice JUDr. Milouš Červencl. 

Dne 18. března 2018 odešel z tohoto světa pplk. v.v Josef Holec. V jeden den nás tak opustili hned dva muži, osobnosti, kteří velice úzce, kromě jiných aktivit, spolupracovali s Památníky v Lidicích a Ležákách. Tím druhým byl dr. Zdeněk Mahler. Josef Holec se před téměř sto lety narodil na Volyni. Za druhé světové války, tak jako tisíce jeho krajanů, vstoupil do Svobodovy armády a zúčastnil se osvobozování Československa. Při karpatsko-dukelské operaci byl těžce zraněn do hlavy a jen zázrakem nebo jak on říkal, díky Pánu Bohu, toto zranění přežil a již za tři měsíce se vypravil po stopách osvoboditelů, které dostihl na Moravě a došel s nimi až do Prahy. Po válce zůstal na Žatecku, ale ani tehdy si svobody ještě moc neužil a za verbální odmítání kolektivizace (po osobních neblahých zkušenostech ze Sovětského svazu), byl odsouzen a dva roky vězněn v Jáchymově. Setkával jsem se s ním v poslední dekádě jeho života velice často. Jezdil jsem za ním do bydliště v Žatci a zval ho na různé vzpomínkové akce v Lidicích, v Ležákách nebo v Pardubicích. Přes vysoký věk neodmítl nikdy žádnou aktivitu, zvláště když se jednalo o vzdělávací akce pro studenty a mládež. Vzpomínám, jak ještě před dvěma nebo třemi roky recitoval při přehlídce dětských recitátorů v Ležákách z hlavy dlouhé básně. Podobně jako generálové Sedláček a Klemeš měl tu čest promluvit před dvěma roky na pietní vzpomínce v Ležákách. Pravidelně se do loňska zúčastnil setkání pamětníků pardubického a ležáckého odboje a vždy si přitom zatančil s místopředsedkyní Senátu! Borec. Poslední roky, s ohledem na jeho podlomené zdraví, žil u syna na Šumpersku, který se o něho s celou rodinou příkladně staral. Josef Holec – Pepíček – byl skromný, čestný a pracovitý muž, žijící v pokoře a víře. Měli jsme se rádi a za dlouhých společných cest jsme se velice dobře poznali. On, jako věřící, se mě pokoušel získat k baptistům, a i když neměl úspěch, s potutelným úsměvem říkával: “Miloši, ty ale nemáš k Bohu daleko, ty bys do naší církve vstoupit měl”. Nestalo se tak, ale nemýlil se příliš, jako dobrý znalec lidí.
O našem nadstandardním vztahu svědčí jeho věta, kterou mi řekl asi před rokem do telefonu: “Miloši, stále se za Tebe modlím a kdybych si směl přát bratra, chtěl bych, abys to byl ty…”. Tehdy jsem zaslzel a zaplakal jsem i dnes ráno, když jsem se od jeho syna dozvěděl tu smutnou zprávu. Právě jsem chtěl Pepíčkovi volat a popřát mu k svátku a těšil jsem se, že se ve zdraví dožije 100. výročí naší republiky a stovky jeho věku. Nu, nestalo se tak, Pán Bůh měl jiné úmysly a asi věděl, proč si Pepíčka k sobě už povolal.
Pepíku, budeme na Tebe vzpomínat, na tvoji laskavost, úžasnou vitalitu a paměť a jsem přesvědčený, že kdyby takových jako Ty byla většina, byl by ten život na zemi krásnější.
Tvůj
Míla Červencl

Za Zdeňkem Mahlerem, přítelem Lidic

Praha, 18. březen 2018
 
Zdeněk Mahler, zdroj Wikipedia
Zdeněk Mahler, zdroj Wikipedia

V neděli 18. března 2018 nás navždy opustil pedagogspisovatelscenáristapublicista a muzikolog Zdeněk Mahler. Bývalý ředitel Památníku Lidice a člen  ČSBS Lidice JUDr. Milouš Červencl vzpomíná na tuto vyjímečnou osobnost. Níže přinášíme jeho vyjádření. 

S dr. Mahlerem jsem se setkával po dobu mého působení v Památníku Lidice poměrně často. Bylo to dáno hlavně tím, že pan doktor měl k Lidicím velice blízko, věnoval jim svůj badatelský zápal i literární nadání. Prožíval jsem s ním rozladění až zklamání nad upraveným scénářem k filmu LIDICE na motivy jeho Nokturna. Setkával jsem se s ním při besedách a Křeslech pro hosta v Lidické galerii, byl svědkem jeho bravurní rétoriky, když se na pódiu setkal s kardinálem Dominikem Dukou a historikem Eduardem Stehlíkem a nelze zapomenout na úžasnou atmosféru, když se zde s ním setkali Josef Somr a Luděk Munzar, tušíc, že je to naposledy, co se mohli tito bardové umění obejmout… Navštěvoval jsem ho v jeho břevnovské vile, kde jsme v jeho “trucovně” vášnivě probírali historii i současnost, hledali paralely a já vždy odcházel s pocitem, že vlastně nic nevím, takový to byl v mých očích génius. Naposledy jsem se s dr. Mahlerem setkal na podzim roku 2016 v nemocnici v Berouně, kam jsem za ním přijel na návštěvu. Ač upoután na lůžku, živě se zajímal o veškeré současné dění a k dobru přidal i řadu trefných vtipů, jak u něho bývalo běžné. Pan Zdeněk Mahler byl velkým synem tohoto národa a mužem činu, vskutku renesančním člověkem. Jeho místo nelze nahradit. Odešel velikán, jehož rozsáhlé dílo a osobní zásluhy o historii, kulturu, literaturu a film docení až příští desetiletí.
Vážený pane doktore Mahlere, měl jsem to štěstí setkávat se s Vámi, ctít Vás a obdivovat. Dal jste mi mnoho.
Čest Vaší památce!
Milouš Červencl

 

Z měsíčníku ČSBS Národní Osvobození

Studenti odhalili pamětní desku Janu Kubišovi

Z odhalení pamětní desky Janu Kubišovi v Jarošově ulici ve Znojmě, na jejíž pořízení přispěli i členové ČSBS Znojmo.
Z odhalení pamětní desky Janu Kubišovi v Jarošově ulici ve Znojmě, na jejíž pořízení přispěli i členové ČSBS Znojmo.

Koncem roku 2017, v úterý 19. prosince, byla ve Znojmě v Jarošově ulici odhalena pamětní deska Jana Kubiše, účastníka operace Anthropoid, která měla za cíl likvidaci říšského protektora Reinharda Heydricha. Jan Kubiš sloužil před válkou ve Znojmě v dnes již zrušených Žižkových kasárnách. S nápadem na zhotovení desky přišli studenti Znojemského gymnázia Dr. Karla Polesného. Založili spolek Paměť Znojemska. Studenti získali od sponzorů, mezi kterými byli členové Oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Znojmo, prostředky na výrobu pamětní desky. Po slavnostním odhalení následovala v sále Znojemské Besedy přednáška Eduarda Stehlíka o životě Jana Kubiše. Odhalení pamětní desky a zajímavé přednášky se zúčastnili členové ČSBS a ČsOL.

Vraťka Skřivánková

Oblastní organizace ČSBS Znojmo

Vzpomínkový večer ČSBS

Praha, Staroměstská radnice, 7. března 2018

Václav_Klaus_0392Český svaz bojovníků za svobodu opět uspořádal tradiční vzpomínkový večer ke 168 výročí narození T. G. Masaryka. Hlavním řečníkem byl prezident České republiky Václav Klaus. Jeho vystoupení
přinášíme v plném znění.

Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy, pánové,

děkuji za pozvání na dnešní vzpomínkový večer. Děkuji Českému svazu bojovníků za svobodu, že akce tohoto typu v dnešní nelehké a konfliktní době pořádá.

Loni v květnu jsem měl čest v tomto historickém sále říci pár slov k výročí narození prezidenta Beneše, dnes je důvodem našeho setkání připomenutí narození prezidenta Masaryka. Beru to jako cennou příležitost znovu, protože jsem to udělal už mnohokrát, promluvit o těchto dvou velikánech našich moderních dějin, na které sice odkazujeme často, ale já bych se odvážil říci, že jen formálně, málo analyticky a málo inspirativně. Měli bychom vůči nim oběma být v našich hodnoceních spravedliví. Nebyli prezidenty ve stejné době. Masaryk měl to štěstí, že ho minul Mnichov, protektorát, druhá světová válka a únor 1948, Beneš to štěstí neměl.

Pro nás, kteří jsme se zde sešli, je výchozím bodem moderní éry našeho státu rok 1918, tedy konec 1. světové války a vznik Československa. Evropská unie nás dnes stále více tlačí k tomu, abychom na dobu mezi válkami pozapomněli a abychom za bod nula přijali konec druhé světové války a nakročení k rezolutnímu odnárodňování historických národních států a k evropeizaci evropského kontinentu. Mladší generace považují za bod, kdy všechno začalo, až 17. listopad 1989. I pro tyto konfliktní pohledy jsou akce jako je tato velmi potřebné.

Pro mne má tento večer, a dnešní datum, ještě jeden aspekt. Přesně před pěti lety jsem jako desátý prezident České republiky v těchto večerních hodinách v televizním projevu naposledy promlouval k občanům z Pražského hradu. Kontinuitu a respekt k prezidentskému úřadu se snažím dodržovat stále. I tehdy to bylo v předvečer inaugurace prezidenta Zemana.

Od narození prvního československého prezidenta dnes uplynulo 168 let. Podařila se mu unikátní věc – stal se symbolem naší novodobé státnosti.Využil neopakovatelnou příležitost. Naše společnost po roce 1918 potřebovala idoly a symboly, do nichž by si mohla projektovat své sny, tužby a přání. Porážka Rakouska-Uherska v 1. světové válce nás sice osvobodila, ale současně nás zbavila bezpečí podřízeného žití uvnitř habsburské monarchie. Přinesla nám svobodu, ale vystavila náš národ hrozbám, rizikům a obavám, které samostatnost a suverenita zemi naší velikosti nevyhnutelně přináší.

Prezident Masaryk dokázal občanům našeho nového státu vsugerovat představu, že právě on je autoritou, schopnou naši zemi touto nejistou budoucností vést. Prezident Osvoboditel, filosof na trůně, humanista a demokrat, to vše se díky vzedmutému národnímu nadšení stalo součástí masarykovského kultu, který pomáhal, dával naději a inspiroval. Byl pro tuto roli vhodnou postavou. Skutečný Masaryk – vědec, politik a člověk z masa a kostí – se bohužel do jisté míry rozplynul v nimbu fotogenického starce na koni, jak jej známe ze školních učebnic. Je to škoda.

Dnes je český národ národem zralým a vyspělým. Sto let samostatné republiky je doba dost dlouhá na to, abychom byli schopni dělat to, co bylo pro Masaryka charakteristické – kritický pohled na vlastní minulost i přítomnost. Nepotřebujeme ani nekritizovatelné tatíčky, ani jiné přikrášlené symboly, na něž se sice odvoláváme, ale ve skutečnosti je ignorujeme či na ně dokonce zapomínáme.

T. G. Masaryk byl odvážný člověk. Prokázal to ve vědeckých sporech (např. rukopisných), v občanských postojích jako byla hilsneriáda, i v politice. Byl sebevědomý, věřil ve schopnosti našeho národa a nenechal se odradit skeptiky. Neváhal rozbít třistaleté habsburské soustátí a nahradit jej republikou obklopenou nepřáteli, která se navíc nemohla spolehnout na loajalitu velké části svých vlastních nečeských obyvatel. Hlavu si s tím příliš nelámal a nijak zvlášť se nesnažil německé a maďarské obyvatele nového státu získat a nabídnout jim něco více než postavení menšiny. Dovedl být tvrdým a nekompromisním politikem, který svou akademickou erudicí, demokratickým slovníkem a mediální obratností umně skrýval denní praxi reálné politiky, jíž byl mistrným hráčem.

Československou republiku koncipoval jako český národní stát, který prosadil díky umělé koncepci čechoslovakismu. Na tomto základě připojil k českým zemím do té doby k Uhersku patřící Slovensko. Pro české země historicky fatální německý problém, který nový stát ohrožoval zevnitř i zvenčí, se Masaryk spolu s Edvardem Benešem snažil řešit radikální změnou geopolitické orientace – nahrazením tisícileté vazby na německý středoevropský prostor spojenectvím s vítěznými západními velmocemi, především s Francií. Tato koncepce selhala, stejně jako válečný i poválečný pokus hledat oporu na Východě.

Masarykovým hvězdným obdobím byl konec první světové války a léta bezprostředně následující. Dokázal navázat na tradici „stařičkého mocnáře“ a vytvořil jisté „absolutistické“ pojetí demokracie, jíž byl on sám nedotknutelným arbitrem. Byl mistrem zákulisních her a sebeprezentace, k čemuž mu sloužily pečlivě udržované vztahy s prominentními intelektuály a novináři té doby. Svým ideovým přesvědčením inklinoval spíše k levici. Podceňoval význam politických stran, naproti tomu toleroval mimoparlamentní mocenské kartely. Rázně se vypořádával se svými politickými protivníky. Nebyl světcem, jak nám ho prezentují, byl silným a rozhodným politikem. Je správné o něho a o něm vést spor, je správně sundat jej z piedestalu. Jen tak se můžeme z jeho odkazu poučit.

Neradi si to přiznáváme, ale celých posledních 100 let je bojem o udržení samostatného českého státu. Dnes stojíme – ve chvíli výrazné rozpínavosti evropského nadstátu na úkor národních států – znovu na samotném prahu naší národní existence. Jsme si toho dostatečně vědomi? Je náš samostatný stát omylem, který nelze uhájit? Je jen chimérou, za níž předchozí generace zbytečně umíraly? Má cenu za něj stále bojovat? Máme se smiřovat s tím, že je vše, co nás zbavuje suverenity a národní identity, považováno za správné, zatímco zachování české státnosti je reliktem, zpátečnictvím, nacionalismem?

Právě dnes, v předvečer inaugurace hlavy českého státu, je třeba znovu zvednout hlavu a říci, že za svou budoucnost nepovažujeme roli pasivního článku nového evropského impéria, roli jedné z jeho provincií, jejíž pravomoci jsou navíc stále více osekávány. V této roli jsme již nejednou byli. Masarykův odkaz vyzývá přestat být poddanými, nebát se a vládnout si sami. Říkat to dnes hlasitě a sebevědomě je potřebnější více než kdykoliv v minulosti. Přejme 11. prezidentovi naší republiky, aby se mu to dařilo.

Středočeský kraj podpořil přeživší lidického masakru

Lidice, 27. únor 2018

DSC_0015Krajský úřad Středočeského kraje v čele s hejtmankou Jaroslavou Jermanovou podpořil přeživší lidické ženy a děti finančním darem prostřednictvím sociálně zdravotní komise ÚV ČSBS. Přeživším lidickým ženám předala finanční dar předsedkyně sociálně zdravotní komise ÚV ČSBS Zdeňka Valouchová osobně v jejich domovech. Přeživší lidické děti dar převzaly na Obecním úřadě v Lidicích. Místopředseda OV ČSBS Lidice bratr Pavel Horešovský zaslal hejtmance Jermanové děkovný dopis, jehož znění přinášíme.

Vážená paní hejtmanko,

dne 27. února se na Obecním úřadě v Lidicích za přítomnosti starostky paní Veroniky Kellerové sešly lidické děti, aby převzaly z rukou zástupců ÚV ČSBS Praha, 1. místopředsedy Emila Kulfánka a předsedkyně sociálně zdravotní komise ÚV ČSBS Ing. Zdeňky Valouchové peněžní dar, který jste věnovala držitelům Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
Proto dovolte, abych Vám za nás lidické děti poděkoval.
S pozdravem
Pavel Horešovský

DSC_0007 DSC_0006

 

Silver A v paměti tří generací očima kladenských legionářů

Pardubice, Sezemice, 9. leden 2018

DSC_0214Akce Silver A se už tradičně zúčastňují členové Československé obce legionářské z Kladna, paní Eva Armeanová a pan Stanislav Pitr. Právě jim vděčíme za následující článek i fotografie. Děkujeme za popis akce jejich perem i objektivem.

           Paraskupina SILVER A byla na území Protektorátu Čechy a Morava vysazena 29. prosince 1941 společně se skupinami  ANTHROPOID a SILVER B. Úkolem SILVER A bylo zajistit radiové spojení mezi domácím a exilovým odbojem, vybudovat zpravodajskou síť a koordinovat domácí odboj. Dne 9. ledna 1942 bylo v 01:45 hodin zachyceno vojenskou radiovou ústřednou poblíž Londýna prvé volání radiostanice LIBUŠE, kterou obsluhoval Jiří Potůček, radista SILVER A. Jiřímu Potůčkovi se podařilo navázat spojení s Londýnem a udržovat ho po dobu více než pěti měsíců. SILVER A  přímo spolupracoval s ANTHROPOIDEM a dalšími parašutisty při náletu na Škodovy závody v Plzni a podílel se na přípravě atentátu na Heydricha poskytováním radiového spojení. Němci popravili desítky přímých spolupracovníků SILVER A z Pardubicka a Červenokostelecka. Další tisíce obětí byly odvlečeny do koncentračních táborů, kde většina z nich zahynula. Bez pomoci a obětavosti těchto statečných vlastenců, by se atentát nikdy nemohl uskutečnit.

          Desáté slavnostní setkání věnované výsadku SILVER A, pardubickému odboji a tragédii v Ležákách se konalo 9. ledna 2018 v Pardubicích a Sezemicích. Vzpomínka tradičně začala položením věnců a kytic na popravišti pardubického Zámečku. Toto nacistické popraviště se nachází na východním okraji Pardubic, zavražděno zde bylo 194 českých vlastenců, mezi nimi byli občané vyhlazené obce Ležáky a také ti, kteří pomohli výsadku SILVER A. Za ČsOL Kladno památku popravených uctila předsedkyně ČsOL Kladno Eva Armeanová, Stanislav Pítr a zájemkyně o členství v ČsOL Václava Dostálová. V delegaci ČsOL Pardubice letos poprvé chyběla Sylva Tůmová, která byla hospitalizována. Po skončení pietního aktu byla minutou ticha uctěna památka popravených. Poté ředitelka Památníku Lidice Mgr. Martina Lehmannová přivítala všechny přítomné. S krátkým projevem  vystoupila místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská, následoval projev ministra kultury PhDr. Ilji Šmída  a  primátora města Pardubice Ing. Martina Charváta. Všichni zdůraznili význam tohoto setkání. Pietní akt byl ukončen státní hymnou a účastníci se přesunuli do restaurace Sezemický dům v Sezemicích, kde program pokračoval. V Sezemicích se toto setkání uskutečnilo poprvé.

            Využili jsme krátkého času před zahájením dalšího programu a s Václavou Dostálovou jsme nejprve u desky na domě, kde žil Alfréd Bartoš, zapálili svíčku a další svíčku u jeho pomníku. Na pomníku je napsáno: „Kpt. Alfréd Bartoš velitel skupiny SILVER A, 1919 – 1942“. Pomník byl odhalen v roce 2007 při oslavách 780. výročí založení města, autorem je sochař Josef Čermák. Také v Pardubicích nezapomínají.  Na rohu ulic Smilovy a Sladkovského připomíná pamětní deska místo, kde prchající kpt. Bartoš v bezvýchodné situaci obrátil zbraň proti sobě. Jeho jméno nese  i jedna z významných ulic v pardubické čtvrti Polabiny. Zapálením svíčky jsme také uctili památku francouzského legionáře Karla Bezdíčka, který bojoval jako první praporečník roty Nazdar.  Padl 9. května 1915 v Artois u Neuville–Saint- Vaast. Na pomníku je nápis: „Milému bratru věnuje Č.S.O. Legionářská jednota Sezemice a příznivci“. O jeho odkaz se pečlivě a obětavě stará pan Bohumil Kopecký ze Sezemic a jeho kolegové.  Pravidelně se zúčastňují také cest do v Francie. Setkáváme se s nimi při legionářských poutích. Občané města Sezemice si velmi váží těchto hrdinů, kteří se zapsali do historie první i druhé světové války.

             V restauraci Sezemický dům program doplňovala hudební vystoupení  Ústřední hudby Armády České republiky. Všichni jsme byli zvědaví, zda si také letos Josef Holec zatančí s Miluší Horskou. Pepíček, jak mu říkáme, v listopadu loňského roku oslavil 99. narozeniny, přesto si zatančil nejen s Miluší Horskou, ale i Janou Bobošíkovou. Byl oceněn velký potleskem.

            S projevem vystoupil vicehejtman Pardubického kraje Roman Línek. Uvedl, že zastupuje generaci mladších politiků a také on potvrdil důležitost tohoto vzpomínání. Velitel Posádkového velitelství Praha plk. Milan Virt připomněl osobnost vzácného člověka, armádního generála Tomáše Sedláčka. Dne 8. ledna uplynulo 100 let od jeho narození. Jana Bobošíková vyzdvihla osobní statečnost parašutistů, kteří věděli naprosto přesně co musí udělat. Uvedla, že je to deset let, kdy stála u zrodu této akce a je moc ráda, že z toho vznikla tradice. Poděkovala všem, kteří se pravidelně zúčastňují.

             S velkým zájmem jsme si vyslechli příspěvek historika PhDr. Vojtěcha Kyncla PhD. Téma „Váleční zločinci“ přiblížilo tři příběhy válečných zločinců z Terezína. Zazněla jména Heinrich, Jöckel, velitel Malé pevnosti Terezín, Stefan Rojko a Anton Maloth. Hrůzné období, které prožívali terezínští vězni přiblížil dokumentární film z roku 1963 s názvem Pohlednice pro kata. Ukázku z připravované výstavy „Lidice a doba prezidenta osvoboditele“ poutavě přednesl herec Josef Somr.

           Jako poslední vystoupil náměstek primátora města Pardubice Mgr. Jakub Rychetský, informoval o rekonstrukci Zámečku a předpokládanému otevření v roce 2020. Mělo by zde vzniknout důstojné společenské a kulturní centrum. Kulturní památku Zámeček  se Československá obec legionářská rozhodla zachránit. V současné době se pracuje na odstranění havarijního stavu věže. Rovněž se připravuje projekt celkové revitalizace tohoto významného objektu.  Součástí akce byla i prohlídka výstavy „Architektonická soutěž na Památník Zámeček“.

              Na podporu Zámečku byla vyhlášena sbírka. Václava Dostálová nás informovala, že na Štědrý den při půlnočním vánočním  zpívání ve Východočeském divadle Pardubice, byla uspořádána sbírka na rekonstrukci Zámečku. Mezi herci a diváky se vybralo přes dvacet tisíc korun. Přispěli i  manželé Dostálovi.

             Vážíme si možnosti uctít památku těch, kteří za naši svobodu neváhali obětovat to nejcennější, svůj život. Rádi jsme si popovídali s Miluší Horskou, Josefem Somrem, válečnými veterány Vladimírem Bačou, Josefem Holcem, ten nám věnoval fotografií s podpisem. Poděkování patří pracovníkům Památníku Lidice i všem ostatním, kteří se na přípravě setkání podíleli a kterým není osud Zámečku lhostejný.

Fotogalerie: Stanislav Pitr

Přeživší lidické děti na Pražském hradě

Pražský hrad, 9. leden 2018
Pozvánka-na-Pražský-HradMarie Šupíková a Pavel Horešovský, přeživší lidické děti a významní členové naší organizace přijali pozvání Kanceláře prezidenta ČR na společenské setkání s hlavou státu Milošem Zemanem a  jeho manželkou Ivanou, konané u příležitosti slavnostního zahájení 100 let oslav republiky a 25. výročí vzniku České republiky. Vzhledem k tomu, že setkání probíhalo v týž den, jako akce „Silver A  v paměti tří generací“ se z pardubické akce omluvili. Součástí setkání s prezidentem České republiky bylo představení výstavního cyklu Založeno 1918, který představujeme níže.
O výstavním cyklu Založeno 2018

Výstavní projekt Založeno 1918 se skládá ze tří samostatných výstav, které se uskuteční v roce 2018 na Pražském hradě. Výstava Labyrintem dějin českých zemí, která bude probíhat od ledna do června 2018 v Císařské konírně, představí formou originálních archiválií a dalších unikátních předmětů zlomové okamžiky ve vývoji českého státu od 10. století do současnosti. Návštěvníci budou moci zhlédnout pohřební insignie Přemysla Otakara II., obdivovat se originálům svazků zemských desek pražských, brněnských, olomouckých a opavských. Po delší době bude opět vystavena v originále tzv. Zlatá bula sicilská, zlatá bula českého krále a císaře Svaté říše římské národa německého Karla IV. či Rudolfův majestát pro evangelické stavy. Obdobně hodnotné exponáty pak zdokumentují zlomové okamžiky vývoje českých zemí až do současnosti, a to včetně washingtonské deklarace a dalších dokumentů českých panovníků a významných osobností.

V Jízdárně Pražského hradu budou moci návštěvníci zavítat na výstavu Doteky státnosti, která proběhne od března do října 2018. Tato výstava, věnovaná především historii státních symbolů, by měla být v kontextu dalších výstav připravovaných k výročí založení našeho státu zcela výjimečná, a to nejen soustředěním zcela unikátních exponátů na jedno místo, ale i svým architektonickým pojetím. Právě příběhy vystavovaných předmětů budou tvořit osu celé výstavy, jejímž cílem bude ukázat návštěvníkům, že ačkoliv byla řada státních symbolů v průběhu naší historie mnohokrát zneužita, stále se jedná o tytéž symboly, za něž byli naši předkové ochotni položit život. Součástí výstavy bude i klenotnice, v níž budou vystavena nejvyšší státní vyznamenání udělovaná za uplynulých sto let a také unikátní archiválie, vážící se k přelomovým okamžikům našich novodobých dějin, které se budou pravidelně obměňovat. Mezi významné exponáty bude patřit kolekce dekorací Řádu Bílého lva včetně nerealizovaných návrhů, prezidentský automobil Škoda VOS, text rozhlasového projevu prezidenta Beneše po jeho abdikaci v roce 1938 s jeho poznámkami či dopisy Milady Horákové z žaláře.

Výstavní projekt zakončí výstava v Tereziánském křídle, která pod názvem Stráž na Hradě pražském připomene od července do října 2018, že se vznikem Československé republiky je neodmyslitelně spojeno i založení Hradní stráže. Prostřednictvím stovky fotografií a řady trojrozměrných exponátů se návštěvníci budou mít možnost seznámit s celou její staletou historií. Nikoliv náhodou bude tato výstava zahájena v době konání XVI. všesokolského sletu. Právě sokolové totiž vytvořili v říjnu 1918 první jednotku Hradní stráže.

Aby mohl každý z řad široké veřejnosti v roce oslav vzniku samostatné státu navštívit tyto výstavy, rozhodly Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu o symbolickém vstupném, které činí 150 Kč pro dospělé a 70 Kč pro seniory, mládež a studenty do 26 let při zakoupení společné vstupenky na všechny tři výstavy po celou dobu jejich konání, aby si tak návštěvník mohl sám rozvrhnout, kdy na kterou výstavu půjde.  Kromě toho budou samozřejmě k dispozici samostatné vstupenky na jednotlivé výstavy a vstupenky rodinné. Velká pozornost je věnována – vzhledem k zaměření všech výstav –  také přístupnosti pro žáky základních škol, a už tak nízké vstupné bylo pro školní skupiny (15 až 30 žáků) s pedagogickým doprovodem sníženo na 5 Kč pro jednoho žáka. Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu připravuje také předprodej vstupenek v distribučních sítích mimo Pražský hrad a na internetu, které by umožňovaly použití samostatných vstupů pro návštěvníky výstav, aby nemuseli čekat s ostatními turisty. Celý zážitek z návštěvy Pražského hradu by tak pro návštěvníky výstav měl být maximálně komfortní.

 
Zdroj: Kancelář prezidenta České republiky

Silver A v paměti tří generací

Pardubice, Sezemice, 9. leden 2018

Silver A 9. 1. 2018V úterý 9. ledna proběhlo v Pardubicích a následně v Sezemicích už desáté setkání Silver A v paměti tří generací, konané u příležitosti 77. výročí výsadkové operace Silver A z prosince roku 1941. Akci tradičně pořádá Památník Lidice pod záštitou Ministerstva kultury ČR, ve spolupráci s Pardubickým krajem, městem Pardubice, městem Sezemice, Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí legionářskou a Ing. Janou Bobošíkovou. Setkání bylo zahájeno ve 14.00 pietní vzpomínkou a kladením věnců na bývalém popravišti pardubického Zámečku. S projevy vystoupili 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Mgr. Miluše Horská, ministr kultury PhDr. Ilja Šmíd a primátor města Pardubice Ing. Martin Charvát. Společenská část setkání proběhla v sále restaurace Sezemický dům v obci Sezemice, kde strávil část svého života kapitán Alfréd Bartoš, velitel paravýsadku Silver A. Součástí programu byl příspěvek historika PhDr. Vojtěcha Kyncla, PhD. na téma „Váleční zločinci“ a ukázka z textů připravované výstavy „Lidice a doba prezidenta osvoboditele“, přednesená Josefem Somrem. Účastníci mohli shlédnout výstavu „Architektonická soutěž na Památník Zámeček“, která předkládá soutěžní návrhy na nové řešení expozice pietního území NKP Zámeček. Letošního setkání se zúčastnili pamětníci, pozůstalí, občané Pardubicka, představitelé vypálených obcí, zástupci řady oblastních organizací ČSBS, Československé obce legionářské, Spolku pro zachování odkazu českého odboje a studenti gymnázia Pardubice s pedagogickým doprovodem.

Vystoupení Jany Bobošíkové

Vážení pamětníci a pozůstalí, činitelé, dámy a pánové.

dnes jsme opět v Pardubicích vzdali úctu těm, kteří nám svými činy vyslali minimálně tři jasné vzkazy. Tím prvním je skutečnost, že svoboda a suverenita nespadla Československu odněkud shůry, že naší zemi tyto hodnoty nikdo nedaroval, ale že byly zaplaceny odvahou a krví konkrétních lidí. Druhým vzkazem je, že výsadkáři nadporučík Alfréd Bartošrotmistr Josef Valčík a četař Jiří Potůček, stejně tak jako všichni ti, kteří jim před 77 lety na území protektorátu pomáhali, se neptali, co pro ně udělá jejich země, ale naopak, věděli, co musejí pro Československo udělat oni. A za třetí vzkaz považuji fakt, že motivem konání těch, kterým dnes vzdáváme úctu, byla láska k vlasti a ke svobodě. Považuji za povinnost nás všech těmto vzkazům nejen naslouchat, ale také tyto hodnoty rozvíjet a pečovat o ně.

Dámy a pánové,

před rovnými deseti lety jsem spolu s tehdejším ředitelem Památníku Lidice JUDr. Červenclem stála u zrodu akce Silver A v paměti tří generací. Jsem moc ráda, že se z nenápadné akce stalo tradiční setkání, na které rok co rok dochází stále více lidí, o které je zájem, a o kterém informují jak místní, tak celostátní média. Dovolte mi, abych poděkovala všem, kteří se na akci trvale podílejí. Děkuji ústavním činitelům, zejména paní senátorce Miluši Horské, ministrům kultury i reprezentacím pardubického kraje a města Pardubice za podporu akce Silver A. Děkuji Dr. Vojtěchu Kynclovi za skvělé historické přednášky, mistru Josefu Somrovi za neopakovatelný přednes poutavých textů. Děkuji Památníku Lidice, představitelům Národní kulturní památky Ležáky, Ústřední hudbě Armády ČR a Posádkovému velitelství Praha. Jsem ráda, že se letošní setkání koná v Sezemicích, kde strávil část svého mládí velitel Silver A Alfréd Bartoš.  A samozřejmě děkuji Vám všem, že svou každoroční a rostoucí účastí dáváte najevo úctu hrdinům a obětem, a že tak udržujete jejich odkaz při životě pro další generace. Je mi skutečnou ctí, že jsem mohla pozdravit dnešní slavnostní shromáždění, a že mohu, jako každoročně, na konání akce Silver A v paměti tří delegací přispět. Budu tak činit i nadále.

Sezemice, 9. leden 2018

Pozvánka na akci Silver A v paměti tří generací

Lidice, 8. leden 2018

IMG_1651Srdečně zveme na desáté setkání Silver A v paměti tří generací, konané dne 9. ledna 2017 u příležitosti 77. výročí výsadkové operace Silver A z prosince 1941. Akci tradičně pořádá Památník Lidice pod záštitou Ministerstva kultury a ve spolupráci s Pardubickým krajem, městem Pardubice, městem Sezemice, Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí legionářskou a Ing. Janou Bobošíkovou. Setkání bude zahájeno ve 14.00 pietní vzpomínkou a kladením věnců na bývalém popravišti pardubického Zámečku. S projevy vystoupí 1. místopředsedkyně Senátu PČR Mgr. Miluše Horská, ministr kultury PhDr. Ilja Šmíd a primátor města Pardubice Ing. Martin Charvát. Společenská část setkání proběhne v sále restaurace Sezemický dům. Součástí programu bude příspěvek historika PhDr. Vojtěcha Kyncla, PhD. na téma „Váleční zločinci“, a ukázka z textů připravované výstavy „Lidice a doba prezidenta osvoboditele“ přednesená Josefem Somrem. Součástí programu bude také výstava „Architektonická soutěž na Památník Zámeček“, která předkládá soutěžní návrhy na nové řešení expozice pietního území NKP Zámeček. Letošního setkání se zúčastní i studenti gymnázia Pardubice s pedagogickým doprovodem.

ČSBS Lidice uctil 17. listopad 1939 a 1989

Praha, 17. 11. 2017
Jana Bobošíková položila věnec za ČSBS Lidice, foto První zprávy
Jana Bobošíková položila věnec za ČSBS Lidice, foto První zprávy

Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. před Hlávkovou kolejí dne 17.11.2017

Vážený pane předsedo Senátu, vážení členové vlády, členové obou komor Parlamentu České republiky a další ústavní činitelé, zástupče Kanceláře prezidenta republiky, členové diplomatického sboru, paní předsedkyně Akademie věd ČR a bývalý předsedo Akademie věd ČR, paní primátorko hlavního města Prahy, starostko městské části Praha 2 a další představitelé města a městských částí, představitelé armády, zástupci církví v čele s patriarchou Československé církve husitské, občanských sdružení, členové akademických obcí, představitelé Studentské komory Rady vysokých škol a Parlamentu dětí a mládeže, vážení občané!

Dovolte, abych Vás jménem pořadatelů tohoto tradičního shromáždění Českého svazu bojovníku za svobodu a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových přivítal při vzpomínce na 17. listopad 1939. Na pořádání tohoto shromáždění se aktivně podílejí také představitelé studentských organizací, zejména Studentské komory Rady vysokých škol. Bývalé studenty, kteří se stali obětí tehdejších represí v r. 1939, představuje dr. Vojmír Srdečný, jehož zde zvlášť vítám a který se nedávno dožil 98 let.

Události před 78 lety si připomínáme jako součást dobrých tradic naší státnosti, abych parafrázoval slova Ústavy České republiky, a mají i dnes aktuální význam. Tehdy se staly symbolem odporu národa proti teroru okupantů v době, která nedávala důvody k optimismu. Již v září 1939 bylo při hromadné akci proti předním osobnostem českého národa zatčeno okolo 3.000 osob, významní malíři, spisovatelé, univerzitní profesoři a další. Postupně byli zatýkáni mladí vlastenci, příslušníci odbojových organizací, kteří byli vychováváni k vlastenectví v Akademické Ymce, Národním hnutí pracující mládeže a v dalších vlasteneckých sdruženích, zejména v Sokole a ve skautingu. Byli mezi nimi také bývalí studenti, kteří se účastnili protifašistických akcí a pomáhali uprchlíkům z Německa, demokratům ve Španělsku apod. Také tehdejší mezinárodní situace nebyla nadějná. Úspěch německé armády v Polsku i na západní frontě a důsledky německo-sovětského paktu o neútočení na mnohé občany působily depresivně. Jiní chtěli svým odporem a manifestováním věrnosti demokratickým hodnotám povzbudit národního ducha. Proto 28. října v Praze i jinde se připomínaly v demonstracích ideály demokratické Československé republiky.

Represe okupantů proti této demonstraci v Praze přinesly smrt mladého dělníka Sedláčka, zranění dalších osob a smrtelné postřelení studenta medicíny Jana Opletala. Smuteční průvod v Praze se stal záminkou pro okupanty k další hromadné represi, popravě 9 studentských funkcionářů, deportaci studentů z vysokoškolských kolejí do koncentračního tábora a k uzavření českých vysokých škol. Represe měla udusit jakýkoliv další protest a odpor. Tohoto cíle však okupanti nedosáhli. 17. listopad se stal ve světě symbolem odporu a v r. 1941 byl delegáty studentů 28 států protinacistické koalice prohlášen za Mezinárodní den studentstva. Stal se symbolem mezinárodní solidarity a boje za demokracii, proti fašismu a nacismu.

V minulých letech se prosazovaly snahy potlačit v historické paměti tento symbol statečnosti českého národa, zejména mládeže. Byl odstraněn z označení státních svátků a památných dnů a nedaří se jej tam vrátit. Snad to souviselo s výroky některých polistopadových politiků a publicistů, že Češi za svou svobodu od Bílé hory nikdy nebojovali a vnucování ideologie slabosti a malosti. Hrdinství Čechů v odboji domácím i zahraničním, v boji za svobodnou republiku se do těchto pomluv českého národa a falšování historie nehodilo.
Studentské organizace, zejména Studentská komora Rady vysokých škol a Parlament dětí a mládeže, jakož i vysoké školy si tuto etapu odporu proti nacismu připomínají. Z iniciativy Studentské komory byl v letošním roce v Poslanecké sněmovně uspořádán seminář k této problematice, na kterém vystoupil též bývalý rektor Univerzity Karlovy a současný předseda dozorčí rady Nadání Hlávkových o mezinárodním ohlasu 17. listopadu. Studentské organizace již několik let pochodem v Žitné ulici připomínají památku tehdejších obětí demonstrací. Studentská komora zřídila Cenu Jana Opletala. 1. lékařská fakulta před týdnem při příležitosti odhalení busty Jana Opletala v posluchárně chirurgie uspořádala k jeho osobnosti a k okolnostem jeho smrti seminář. Také sdělovací prostředky, zejména Česká televize věnuje Janu Opletalovi a událostem v r. 1939 v letošním roce velkou pozornost. Skepse, která byla vyjadřována v minulosti před Hlávkovou kolejí, že se tyto události ztrácejí v historické paměti, se ukazuje nedůvodná. Aktuálnost připomenutí těchto událostí souvisí též s tím, že v řadě států se oživuje pod různými záminkami neonacismus a neofašismus. Ani Česká republika toho není ušetřena a ukazuje to také judikatura soudů. Solidarita protinacistických a protifašistických sil se proto znovu stává aktuální.

Pietní akt u Hlávkovy koleje přenášela Česká televize, záznam najdete zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/2306371-pietni-akt-u-hlavkovy-koleje

Slavnostní shromáždění k 99. výročí vzniku Československé republiky

Praha, 28. říjen 2017                                          

Český svaz bojovníků za svobodu, Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války, Sdružení domácího odboje a partyzánů, Sdružení českého národního povstání, Sdružení politických vězňů a pozůstalých, v součinnosti s Ministerstvem obrany ČR, Generálním štábem AČR, Národním muzeem, a dalšími odbojovými a vlasteneckými organizacemi České republiky – Sdružením čs. zahraničních letců-Východ, Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Společností Ludvíka Svobody, Československou obcí legionářskou, Českou obcí sokolskou, Vele obcí sdružených obcí Baráčníků, Evropským hnutím ČR, Českým Junákem, Klubem Dr. Milady Horákové, Konfederací politických vězňů, Masarykovým demokratickým hnutím, Masarykovou společností, Orlem, Společností Dr. Edvarda Beneše, Společností bratří Čapků, Společností Jana Masaryka uspořádaly Slavnostní shromáždění k 99. výročí vzniku Československé republiky ve Slavnostním sále Národního památníku na Vítkově. S hlavním projevem vystoupila ministryně vlády České republiky ing. Karla Šlechtová, která následně obdržela vyznamenání z rukou předsedy ÚV ČSBS Jaroslava Vodičky. Slavnostní shromáždění jako každoročně přenášela v živém vysílání Česká televize. Záznam přinášíme zde:                                                           

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10997918455-mimoradne-porady-ct24/217411033431028-slavnostni-shromazdeni-k-99-vyroci-vzniku-ceskoslovenske-republiky/

Koncentrační tábor Ravensbrück očima studentů

Červen 2017, Ravensbrück, Lidice

Pieta u zdi oncentračního tábora Ravensbrück
Pieta u zdi koncentračního tábora Ravensbrück

Přeživší lidické ženy a děti měly možnost od roku 1990,  ve spolupráci s německou skupinou Arbeitskreis Politische Bildung , 16krát navštívit bývalý koncentrační tábor Ravensbrück a uctít památku žen, které tam zahynuly. V prvních zájezdech byly převážnými účastníky lidické ženy, ale postupně, z důvodu věku, jejich počet ubýval a vystřídali je rodinní příslušníci z řad mládeže. Před 70. výročím vyhlazení Lidic podal bratr Pavel Horešovský, tehdejší předseda a současný místropředseda ČSBS Lidice, návrh na umístění pamětní desky do koncentračního tábora Ravensbrücku ženám, které tam tři roky trpěly. Návrh byl přijat a 14. 6. 2012 byla deska slavnostně odhalena. Slavnostního aktu se tehdy zúčastnila delegace z Lidic v čele se starostkou, s přeživší lidickou ženou paní Cábovou, dále velvyslanec ČR v Berlíně, předseda ÚV ČSBS Praha, vedení koncentračního tábora Ravensbrück a členové skupiny Arbeitskreis Politische Bildung. Letos, po pěti letech, Pavel Horešovský opět inicioval a zorganizoval 14. 6. 2017 návštěvu koncentračního tábory Ravensbrück, aby pamětníci, rodinní příslušníci a lidičtí položením květin uctili památku vězněných žen. Tohoto zájezdu se zúčastnilo dost mladých lidí nejen z Lidic, ale byli přizváni i tři žáci se svým profesorem z Kladenského gymnázia, odkud byly lidické ženy v roce 1942 transportovány do koncentráku. „Je velice důležité, aby se na hrůzy války nezapomínalo, a proto jsem velice rád, že jsme mohli ukázat mladým lidem, kteří válku neprožili, místo utrpení nejen lidických žen, ale všech, kteří prošli tímto táborem,“ uvedl Pavel Horešovský. Studenti Kateřina Rohanová, Filip Hovad a Klára Havránková se o své dojmy z koncentračního tábora a o názory na tehdejší dobu podělili ve studentské práci, jejíž výňatky přinášíme.

Níže naleznete odkazy na práce studentů  Kladenského gymnázia.

Prace studentu 1 Prace studentu 2 Prace studentu 3 Prace studentu 4 Prace studentu 5

Lidičtí si připomněli vznik Československa

Lidice, 28. 10. 2017

DSC_0051OÚ Lidice a OO ČSBS Lidice uspořádaly 28. října, u příležitosti státního svátku k 99. výročí vzniku samostatného československého státu, vzpomínkovou akci.

Občané se setkali v parku před obecním úřadem u vysazené lípy, kde děti ze základní školy Hřebeč pod vedením paní učitelky Holeyšovské zazpívaly  několik písniček. Paní starostka Veronika Kellerová uvítala přítomné, poděkovala dětskému sboru a paní učitelce a přednesla projev, ve kterém vyzdvihla význam tohoto státního svátku. Poté účastníci přešli na pietní území, kde je pomník obětem první světové války. Tam místostarosta pan Tomáš Skála se skauty z oddílu Zálesácí ze střediska Junák Buštěhrad „Stráž Lidic“ položili věnec. Také děti, které zpívaly u lípy, položily kytici. Na závěr pan místostarosta poděkoval přítomným za účast. Za OO ČSBS Lidice se tohoto aktu zúčastnili také členové:  místopředseda OOČSBS Lidice Pavel Horešovský, Veronika Kellerová, Tomáš Skála, Kateřina Skálová, Ladislava Šilhová.

Pavel Horešovský, místopředseda OV ČSBS Lidice

Fotogalerii ze vzpomínkové akce přinášíme zde:

Blahopřejeme Janě Müllerové – Hanzlíkové

Lidice, 5. září 2017

Sestra Jana Hanzlíková, roz. Müllerová
Sestra Jana Hanzlíková, roz. Müllerová

V úterý 5. září oslavila významné životní jubileum sestra Jana Müllerová – Hanzlíková. Oslavenkyni blahopřáli za ČSBS Lidice Marie Štrougalová, dále přeživší lidické děti Marie Šupíková a Pavel Horešovský (místopředseda OV ČSBS Lidice), starostka obce Veronika Kellerová a bývalí spolupracovníci. Sestra Jana Müllerová – Hanzlíková se narodila tři měsíce po lidické tragédii v pražském ústavu v Dykově ulici na Vinohradech. Do matriky byla zapsána pod jménem Antonie Dressler. Její matka byla převezena do koncentračního tábora Ravensbrück, tatínek byl zastřelen nacisty 10. 6. 1942 v Lidicích a čtyřletý bratr Zdeněk, kterého nikdy neviděla, zahynul v koncentračním táboře Chelmno. Jana Müllerová – Hanzlíková strávila první roky svého života v nemocnici na Karlově náměstí a v útulku v Praze Krči.  V květnu 1946 jí s pomocí ministerstva vnitra našla její maminka. Sestra Müllerová – Hanzlíková dodnes žije v Lidicích. Do dalších let přejeme Janě Müllerová – Hanzlíková hodně zdraví. štěstí a spokojenosti.

Blahopřejeme Marii Šupíkové

Lidice, 22. srpen 2017
Marie Šupíková, Jaana Bobošíková a Veronika Kellerová
Marie Šupíková, Jana Bobošíková a Veronika Kellerová

V úterý 22. srpna 2017 oslavila významné životní jubileum sestra Marie Šupíková, přeživší lidické dítě, která byla po vypálení Lidic v roce 1942 jako desetiletá dána na poněmčení. O pohnutém životním osudu Marie Šupíkové informujeme v rubrice „přeživší vzpomínají“.  V restauraci Lidická Galerie sestře Šupíkové gratulovali příbuzní, přátelé, starostka obce Lidice Veronika Kellerová a členové ČSBS Lidice – Pavel Horešovský, Marie Štrougalová, Zdeněk Pešek a Jana Bobošíková. Sestra Šupíková oslavila půlkulaté narozeniny s elánem, úsměvem a s příslibem dalších setkání s mládeží, na kterých vypráví svůj životní příběh. Děkujeme sestře Marii Šupíkové za besedy, kterých jen v loňském roce absolvovala více než 40, a na kterých informuje jako přímá účastnice o vypálení obce Lidice a o následných nelidských událostech. Jsme přesvědčeni, že tak významně napomáhá k udržování povědomí o lidické tragédii v období II. světové války, o jejích příčinách a zároveň tak varuje před kolapsem lidského ducha, který u zrodu nacistických zvěrstev stál. Přejeme sestře Šupíkové hodně zdraví, energie a pohody.

Děkujeme paní Edně Ruiz z Mexika

Lidice, 22. červenec 2017
Paní Edna Goméz Ruiz
Paní Edna Goméz Ruiz

Dlouholetá podporovatelka a příznivkyně Lidic, Mexičanka paní Edna Goméz Ruiz se stala čestnou občankou obce Lidice. Paní Edna Gomez Ruiz se od roku 1984 spolupodílí na organizaci pietní vzpomínky v mexických Lidicích, které se v letošním roce zúčastnil místopředseda ČSBS Lidice a nejmladší přeživší lidické díte Pavel Horešovský. O pobytu bratra Horešovského v Mexiku jsme informovali zde. Paní Edna Goméz Ruiz je neúnavnou propagátorkou české kultury a v Mexiku se zasazuje o trvalé připomínání tragické historie Lidic . V letošním roce paní Edna navštívila Českou republiku a spolu s přeživšími lidickými dětmi se zúčastnila pietního aktu v gymnáziu v Kladně, návštěvy koncentračního tábora Ravensbrück i dalších akcí. OV ČSBS Lidice děkuje paní Edně Goméz Ruiz za její neúnavnou dlouholetou činnost ve prospěch uchování historické pravdy o tragickém osudu obce Lidice v období II. světové války. O udělení čestného občanství paní Edně Goméz Ruiz, které proběhlo v nádherné srdečné atmosféře, informovala média zde Mexičanka Edna Gomez Ruiz se stala čestnou občankou Lidic a zde Lidické děti mají adoptivní maminku z Mexika. V obsáhlé fotogalerii přinášíme atmosféru udělení čestného občanství, následné besedy i přátelského setkání. Zúčastnili se ho přeživší lidické ženy a děti, představitelé obce Lidice spolu s lidickými občany, velvyslankyně Mexika v ČR paní Rosaura Ruedová, nechyběla mexická hudba a hlavně lidská atmosféra porozumění, blízkosti a radosti. Za fotografie děkujeme panu Martinu Homolovi.