Jana Bobošíková, předsedkyně ČSBS Lidice pozastavila své členství v ČSBS

Lidice, 28. červenec 2020

V ČSBS končím. Zatím dočasně.

PozastaveniRozhodla jsem se POZASTAVIT své dlouholeté členství v ČSBS. Důvody jsou dva:

1. Hluboce nesouhlasím s tím, jak současné vedení ÚV ČSBS (ne)řídí činnost ČSBS a jak hospodaří. Nemohu se také smířit s tím, že vyznamenalo např. ministra Daniela Hermana z KDU ČSL, který zdravil sjezd sudetoněmeckého krajanského sdružení slovy „milí krajané“ nebo poslance Zdeňka Ondráčka z KSČM, popřípadě další aktivní příslušníky represivních složek předlistopadového režimu, kteří prokazatelně násilně zasahovali na demonstracích.

2. ČSBS je nástupnickou organizací svazu protifašistických bojovníků a osvobozených politických vězňů a pozůstalých. Jeho hodnoty, myšlenky a cíle sdružovaly občany Československa od května roku 1945. Ačkoliv nesouhlasím s tím, jak je ČSBS v současné době řízen a nechci se na jeho činnosti nyní podílet, stále věřím, že existuje možnost takové změny, která vrátí ČSBS k původním hodnotám, a která umožní jeho renesanci. Proto členství pozastavuji, doufám, že ČSBS se se svými problémy v dohledné době vypořádá a navrátí se k obraně hodnot, kvůli kterým vznikl.

**********

V roce 2005 jsem na Pražském hradě zahajovala slavnostní shromáždění ČSBS, konané u příležitosti 60. výročí osvobození koncentračního tábora Buchenwald.

V roce 2005 jsem v Evropském parlamentu předložila Deklaraci o odsouzení zpochybňování závěrů Postupimské dohody.

Do ČSBS jsem vstoupila v roce 2008 na žádost tehdejší předsedkyně paní Anděly Dvořákové a lidických žen a dětí.

Od roku 2008 spolupořádám s Památníkem Lidice akci „Silver A v paměti tří generací“, kterou jsme uvedli do života s JUDr. Miloušem Červenclem, tehdejším ředitelem Památníku Lidice.

V roce 2015 jsem byla zvolena předsedkyní OV ČSBS Lidice.
V této funkci jsem se kromě běžné činnosti spolupodílela mj. například na instalaci pamětní desky lidickým ženám na Pietním území Památníku Lidice nebo na obhajobě přeživších před nekorektním jednáním vedení Památníku Lidice a některých médií.

Za svou činnost jsem obdržela ocenění od přeživších vězňů koncentračních táborů, partyzánů, Památníku Lidice i ČSBS.

O pozastavení členství jsem informovala OV ČSBS Lidice a předsedu ÚV ČSBS.

Jako europoslankyně jsem se zasadila o vydání dvou knih Cui bono restituce, pojednávajících o pokusech prolamování „dekretů prezidenta Edvarda Beneše“.