Připomínat a nezpochybňovat minulost, znělo v Ležákách

Ležáky, 25. červen 2017

Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice
Jana Bobošíková, předsedkyně OV ČSBS Lidice

     V sobotu 24. 6. 2017 uplynulo 75 let ode dne, kdy něměčtí nacisté vypálili a vyhladili obec Ležáky jako odvetu za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic. Celkem zavraždili 52 obyvatel této obce. Nacistické běsnění si v neděli připomněly na místě tisíce lidí. S hlavním projevem vystoupila 1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Zdůraznila, že je nutné pracovat především s mladými lidmi a připomínat jim to, co se v Ležákách událo. „Připomínat jim to nikoliv jako dávnou a uzavřenou část historie, ale jako událost, která měla a má smysl pro naši historii a jejíž důsledky pociťujeme dodnes.“ 

Pietního aktu se zúčastnili ministři Pavel Bělobrádek a Jan Chvojka, poslanci, senátoři a zástupci diplomaticékého sboru, státní správy a samosprávy. Mezi návštěvníky akce byly i sestry Šťulíkovy, které jediné vyvraždění vesnice jako malé přežily. Nacisté vyhladili Ležáky kvůli zjištění, že v Anglii vycvičení parašutisté z Ležáků udržovali vysílačkou Libuše spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Odbojovou síť na Pardubicku udal nacistům parašutista Karel Čurda. Nacisté 24. června v Pardubicích popravili 34 dospělých obyvatel obce, dalších sedm lidí z Ležáků a více než 40 spolupracovníků parašutistů nacisté zastřelili 25. června a 2. července 1942. Třináct dětí z Ležáků odvlekli, 11 jich zavraždili v plynovém voze v polském Chelmnu.

      Za OV ČSBS Lidice se pietního aktu zúčastnili bratři a sestry Pavel Horešovský, Marie Štrougalová, manželé Klánovi, Jana Bobošíková a Zdeněk Pešek, kterému děkujeme za fotografie. Se závěrečným projevem vystoupil předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička. Plné znění projevu přinášíme zde:

Vážené dámy a pánové, vážení hosté, sestry a bratři!

Ležáky, tato už přes sedm desetiletí neexistující vesnička, na jejímž původním území jsme se dnes sešli, vyvražděná a vypálená oddíly SS a gestapa jako tvrdý kolektivní trest za spolupráci

Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS
Jaroslav Vodička, předseda ÚV ČSBS

některých jejích obyvatel s londýnským odbojem, se – spolu s Lidicemi – stala symbolem utrpení našeho národa v období německé okupace.

O tragédii druhé světové války, okupace, zločinech nacistů se již dlouhá desetiletí hovoří, připomínají se na stovkách pietních shromáždění. Přesto se obávám, že se stává stále obtížnějším odkaz těchto událostí a míst v povědomí lidé udržet. Přes velký počet věnců každoročně kladených na pietní místa a přes tam pronášené slavnostní projevy ubývá jaksi porozumění tomu, o co tehdy vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti, jaké byly příčiny a jaké důsledky těch či oněch chvil těžkých let 2. světové války.

Nacistický teror, zločiny a fanatický odpor, který fašisté do poslední chvíle války kladli, násilně ukončily tisícileté soužití Čechů a Němců v českých zemích a zbořily složitě budovanou důvěru a ochotu k jeho pokračování. Odsun německého obyvatelstva z našich zemí byl logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin. A nelze se k tomu vracet a nelze akt odsunu nijak zpochybňovat! To vzkazuji především vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu, odkud jsou často slyšet právě ona zpochybňující slova, která jezdí poslouchat členové české vlády, členové křesťanské strany! Důrazně proti tomu náš Český svaz bojovníků za svobodu protestuje! Nesmíme zapomenout na to, co se u nás – ale i na mnoha jiných místech Evropy – v době II. světové války dělo!

Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě, místopředseda OV ČSBS Lidice
Pavel Horešovský, přeživší lidické dítě, místopředseda OV ČSBS Lidice

Jsou to právě Ležáky, Lidice ale i další, mnoho pietních míst jsem v minulých dnech a týdnech opět navštívil, kde si vždy silně uvědomím náš společný občanský závazek udržet a dalším generacím předat náš svobodný stát, za nějž vděčíme mnoha obětem tehdejší přetěžké doby. Dnešní svět je ve srovnání s tím, co prožívaly generace před námi, bezpečnější jen zdánlivě. Buďme proto svorní a odhodlaní a mějme úctu ke svobodě a k naší mnohdy i velmi těžké historii. Jenom tak může naše země a my s ní společně obstát. Mějme to prosím na paměti.

Děkuji Vám za pozornost.